Sociolog Hampl: Dnes je hůře, než bylo před rokem, a za další rok bude ještě hůře. Boháči připraví chudáka o poslední zbytečky jeho majetku, o svobodu i základní lidskou důstojnost

Avatar
Původní autoři
Petr Hampl

– rozhovor se sociologem Petrem Hamplem –

31.12.2017 ParlamentníListy

„Nesouměřitelnost, podle Kellera, nastává třeba tam, kde vedle sebe postavíme dělníka z fabriky a oligarchu se stomiliardovým majetkem. Pokud vznikne takhle velký rozdíl, znamená to obrovské riziko, že boháč připraví chudáka o poslední zbytečky jeho majetku, o svobodu i základní lidskou důstojnost. Nepomohou zákony, protože oligarcha má možnost si prosadit jejich změnu. Nepomohou soudy, protože oligarcha má možnost si koupit soudce. A nejde jen o jednoho boháče, ale také o stovky jeho lokajů (pardon, manažerů), kteří mají možnosti si na těch dole vybíjet svoje komplexy,“ varuje sociolog Petr Hampl.

Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové? Co lze hodnotit kladně, a co naopak záporně?

Všechna pozornost je soustředěna na to, kdo získá které ministerstvo a poslanecký plat. Ale jak to už bývá, jsou podstatné spíš ty věci, o kterých se nemluví. A to je to, že navzdory výměně ministrů pokračovaly hlavní dlouhodobé trendy.

Za prvé, ve všech evropských zemích včetně České republiky přibývalo muslimů, posilovaly islámské komunity, radikalizovaly se a státní správa jim stále více ustupovala.

Za druhé, ve všech evropských zemích kromě Maďarska, Polska a Rakouska byly stále víc omezovány občanské svobody. Lidé byli stále tvrději postihováni za to, na co mají podle ústav právo, zejména za vyjadřování svých názorů. Česká republika dnes není o mnoho méně svobodná než před rokem, nicméně multikulturní neziskovky přitvrdily. Poprvé od roku 1989 se také stalo, že se do parlamentu dostala fašistická strana. Piráti jsou totiž politickou odnoží bojůvek Antifa, které navazují na Hitlerovy SA z 30. let. Všimněte si, že to v podstatě nikomu nevadí. Jsou bráni jako běžná součást politické scény, dokonce ani nejsou označováni za extremisty.

Za třetí. Pokračuje likvidace menších ekonomik v rámci EU. A v rámci těch ekonomik se hroutí sektor malých firem a živností. Stačí připomenout, kolik živností muselo skončit v České republice.

Ale vždyť české ekonomice se přece dařilo dobře, tvrdí ekonomové…

Jedna věc je, že dobře vycházela souhrnná čísla, korporace zvyšovaly zisky a státní správa měla peněz jako nikdy předtím, takže mohla nabírat nové úředníky jako o závod a přidělovat další stovky milionů politickým neziskovkám.

Ale normálním pracujícím lidem se dobře nedaří. Životní úroveň dosud nedosáhla úrovně před poslední ekonomickou krizí. Ceny potravin se během posledního roku zvýšily o desetinu, tedy podstatně víc než platy. Ceny bytů vyletěly přímo astronomicky, což dramaticky postihuje mladé rodiny. A to jsme na vrcholu hospodářského cyklu. Dokážete si představit, co nastane, až přijde příští krize? Nebo co se stane, až klesne prodej automobilů a korporace přestanou potřebovat české montovny?

Proč je to tak špatné?

Mizí malé české firmy. Nahrazují je kolosy, vesměs v zahraničním vlastnictví. Přitom odjakživa tomu bylo tak, že všechny úspěšné evropské ekonomiky stály na malých firmách, většinou malých výrobních firmách. I když třeba v Bavorsku působí ohromné BMW, je obklopeno ekosférou těch malých firmiček. Ty firmy snadno vznikají, snadno zanikají, ale právě v tom je jejich síla, v tom neustálém pohybu. Prozíravé vlády si dávají pozor, aby neudělaly něco, co by mohlo tohle hemžení malých poškodit.

U nás je to ale přesně naopak. Babiš, Zeman, jeho protikandidáti, ČSSD i Kalouskův pravicový blok jsou na straně korporací. K tomu přistupují evropské regulace, opět šité na míru velkým. V zemi jako ČR by měly každým rokem vznikat tisíce firem, které něco reálného vyrábějí. Jenže u nás firmy spíš zanikají. Místo toho vyrůstají neziskovky a poradenské firmy. Nutným důsledkem je stále chudší země.

Je možné nějak jednoduše vysvětlit, proč je celkové směřování tak negativní?

Ti, co mají moc a peníze, ti se naučili vydělávat na tom, že je stále hůře. A ti dole nemají možnost to změnit.

Jakou to má příčinu?

Za tím je to, že jsme připustili vznik příliš velkých rozdílů mezi lidmi. Postupně se tak vytratila solidarita mezi těmi nahoře a těmi dole. Lidé si už přestali uvědomovat, že jsou spoluobčany a příslušníky stejného národa. Ono je to asi v každé době a každé společnosti tak, že ti dole mají tendenci závidět těm nahoře a ti nahoře mají tendenci pohrdat těmi dole. Ale je normální, aby si v tom uvědomovali, že se navzájem potřebují a aby mezi nimi fungovala nějaká forma soudržnosti. A tohle se rozpadá. Teď po letech to vypadá, že hlavním impulzem k rozpadu společnosti byl vstup do EU. Dnes tu máme Evropany a vlastence, v podstatě dva nepřátelské národy.

Nicméně kdybychom začali omezovat nerovnost, přišli bychom o svobodu. Aspoň se to tak píše v politologických učebnicích.

To je právě to. Když malujete teoretický model do učebnice, můžete svobodu a rovnost postavit proti sobě a můžete řešit, která z nich je důležitější. Ale v reálném životě je to jinak. Ještě nikdy v dějinách se nepodařilo spojit svobodu s příliš velkými nerovnostmi mezi lidmi.

Profesor Keller používá termíny „nerovnost“ a „nesouměřitelnost“. V nerovnosti jde o to, že můj soused je šikovnější nebo má prostě víc štěstí, takže má rychlejší auto, větší dům a může si dopřát luxusnější dovolenou. Plně souhlasím, že když se necháme vést závistivostí a budeme rozdíly uměle snižovat, nakonec na to doplatí všichni.

Nesouměřitelnost, podle Kellera, nastává třeba tam, kde vedle sebe postavíme dělníka z fabriky a oligarchu se stomiliardovým majetkem. Pokud vznikne takhle velký rozdíl, znamená to obrovské riziko, že boháč připraví chudáka o poslední zbytečky jeho majetku, o svobodu i základní lidskou důstojnost. Nepomohou zákony, protože oligarcha má možnost si prosadit jejich změnu. Nepomohou soudy, protože oligarcha má možnost si koupit soudce. A nejde jen o jednoho boháče, ale také o stovky jeho lokajů (pardon, manažerů), kteří mají možnosti si na těch dole vybíjet svoje komplexy.

Mohou v tom něco změnit volby? Co vlastně říkáte výsledkům letošních parlamentních voleb?

Dopadly vlastně hodně podobně jako volby v jiných evropských zemích. Staré strany byly výrazně poškozeny, ale dokázaly se přeskupit a udržet moc. Když se podíváte na ANO, vidíte ty stejné lidi, co se v české politice pohybují už 20 let. A koneckonců, ani ideově se neobjevilo nic nového. Andrej Babiš nepřinesl nic, co by už předtím nenabízely takzvané tradiční strany.

Nicméně situace je jiná v tom, že poprvé je v parlamentu skutečná opozice. I když státní správa a oficiální média udělaly naprosto všechno pro to, aby zadupaly SPD do země tak, jako se to předtím povedlo třeba s Blokem proti islámu, nebyly toho schopné. SPD je dnes významná strana a nezbývá, než ji brát vážně. Stejně tak se v Německu nepodařilo vyřadit ze hry AfD, v Rakousku tamní Svobodné, ve Francii Front Nationale a tak dále. Ve všech těch zemích vládnoucí elita nasadila naprosto všechno, co měla, aby opozici zlikvidovala. V žádné z těch zemí to nestačilo. Vládnoucí skupina slábne.

Proč se to nepovedlo?

Jedna věc je, že Tomio Okamura a lidé kolem něj podali během kampaně vynikající výkon. Ale ani to by nestačilo, kdybychom zároveň nebyli svědky slábnutí a vnitřních problémů elity. Média, která měla manipulovat veřejnost, ztratila na důvěryhodnosti. Intelektuálsko-politická fronta už nebyla zcela jednotná. Nepodařilo se zabránit tomu, aby SPD získala bankovní úvěr. Cenzura a zastrašování fungovaly nedokonale. A nebylo ani dost odvahy na nějaké opravdu brutální řešení typu trestního stíhání Tomia Okamury, zinscenované nehody a podobně. Vládnoucí elita se drolí, přibývá vnitřních problémů, ztrácí na síle. Nejen u nás, ale všude v západním světě.

Kromě SPD jsme byli svědky pokusů postavit takovou vlasteneckou stranu, která by byla zaměřena spíš na voliče s vyšším vzděláním a vyššími příjmy. Naposledy Realisté. Žádný z těch pokusů nebyl úspěšný. Jaké byly důvody a jak vidíte další perspektivy?

Souhlasím s tím, že SPD ve stávající podobě nedokáže oslovit různé místní honorace. Mám na mysli takové lidi, kteří souhlasí s náhledem SPD na otázky civilizace, imigrace a islámu, ale zároveň jsou příliš nafoukaní, než aby volili stranu zaměřenou na dolní vrstvy. Předchozí pokusy vstoupit do tohoto prostoru ztroskotaly na špatné organizaci a neschopnosti zajistit dostatečné financování.

Další vývoj závisí na SPD. Jedna možnost je, že Tomio Okamura svou stranu rozšíří o viditelné vzdělané lidi a prázdný prostor zaplní natolik, že nezbyde místo pro žádný další subjekt. Druhá možnost je, že si SPD ponechá současnou podobu. Pak se budou vedle SPD objevovat další a další vlastenecké projekty, budou ubírat nějaká malá procenta a dříve či později se objeví někdo s tak velkými penězi a s tak velkým počtem osobností, že se stane dominantní vlasteneckou silou a stlačí SPD zpět k pěti procentům. Doufám, že spolupráce SPD a katolických vzdělanců z akce D.O.S.T. je předzvěstí té první cesty.

Můžeme tuto repliku brát jako vaši nabídku či ambici připojit se k SPD?

Rozhodně se už nechci do politiky vracet. V nejbližší době mám vydat knihu, kterou pokládám za naprosto zásadní. Chci se věnovat její propagaci. Vedle toho zanedbávám Českou společnost pro civilizační studia a chci to napravit.

Zmínil jste se o volném prostoru vedle SPD. Vidíte v rámci politického spektra ještě nějakou příležitost? 

 
Je to s podivem, ale už roky tu chybí takzvaná stará levice. Tedy politická strana socialismu bez marxismu, která by hájila zájmy pracujících proti manažersko-intelektuálsko-politické třídě. Pokaždé, když taková strana kandidovala, dosáhla dobrých výsledků. A pokaždé to dopadlo tak, že její vlastní funkcionáři se vykašlali na předvolební sliby a začali realizovat program anticivilizačního extremismu. Asi nejtvrději je ta zrada vidět na ČSSD. Oslovila normální pracující lidi, kteří nechtěli nic jiného než možnost vést slušný život, chodit do práce, vychovávat děti a žít si podle svého. Jejich hlasů pak využila k prosazení programu radikálního feminismu, likvidace tradiční rodiny, zničení národní hrdosti, převýchovy obyvatel a nakonec i postupného nahrazení naší kultury islámem.

Dělnicko-řemeslnická strana zkrátka chybí. Do určité míry ji nahrazuje SPD, ale jen do určité míry. .. ….. …..

 
 
… rozhovor pokračuje tématy nevhodné struktury české ekonomiky, o vyvádění peněz do daňových rájů, o historicky největším problému socialismu, o vyhlídkách nadcházejícího roku, o tom, zda Zeman vyhraje v prvním či druhém kole, o Topolánkovi, který mění názor každých 14 dní, o možném přínosu Babiše, o ozbrojování obyvatelstva, o zneužívání české armády na misích, o zklamání z Donalda Trumpa, o kolapsu elit, o tom, že Německo, Francie a Británie jsou ztracené země, o kampani MeToo, … …. ….

Je nějaká věc, kterou je podle vás třeba zmínit, a o které se příliš nemluví?  

 
Co mohou vlastenci dělat. Především by měli počítat s tím, že současný systém může ještě přežívat řádově 10 let a že se bude rychle měnit k horšímu. Je důležité vytvářet komunity, kde si lidé zachovají naději, morálku, vlastenectví a budou se připravovat na ten správný okamžik. Můžeme tomu říkat ostrůvky odporu, můžeme tomu říkat bubliny, ale je důležité, abychom byli připraveni. Protože muslimští dobyvatelé připraveni budou.
 
 
Celý rozhovor s Petrem Hamplem najdete zde