Demokracie je když…

Avatar
Původní autoři

Jiří Jírovec
15. 1. 2018
V českých poměrech to znamená, když vyhraju já. Vítězství oponenta znamená ohrožení nebo až konec demokracie. Existuje systém, v němž se střídají dvě politické strany. Když se místo Petra dostane Pavel k informacím o tom, kdo a jak kradl před ním, nic s nimi neudělá. Vrána vráně oči nevyklove. To zaručuje stabilitu a přístup k penězům.


Česká politická scéna je ještě ve stavu zrodu. Ke korytu se tlačí nejen malé skupiny lidí (třeba 500 pirátů), ale i jednotlivci, kteří se nechtějí ušpinit členstvím v politické straně. Posledně jmenovaní přijímají místo na kandidátce politické strany, ale nemají s ní nic společného.

Chaos do zavedených pořádků vnesla přímá volba presidenta. President není upečen v zákulisí, slovo dostala lůza. Zemana prý volili hlavně nezaměstnaní a málo vzdělaní. Kolik práce (a peněz) bude zapotřebí, než se moc vrátí těm, jimž patří.

Současná volba presidenta měla jen dva zajímavé kandidáty: (formálně absentujícího) Zemana a v prvním kole poraženého Topolánka. Ti ostatní se drželi klišé o tom, že budou, kurva, slušní, budou sjednocovat, co a koho si umanou a držet se sukně NATO a případně USA. A hlavně se držet daleko od Moskvy a Pekingu.

Do druhého kola prošel Jiří Drahoš. To je člověk, kterého v určitém okamžiku jeho kariéry přestala bavit věda a tak se dal se na politickou dráhu uvnitř AV ČR. Stát se předsedou vyžaduje jisté osobní vlastnosti, schopnost vyznat se v tlačenici, tu a tam něco slíbit, někoho i podrazit a nebo naopak získat. Odehrává se to na malé ploše a je to něco jiného než “velká politika”.

Lidé na takové úrovni nepotřebují týmy stratégů, vylepovačů plakátů a vymýšlečů hesel. Ve svém prostředí mluví, jak jim zobák narostl.

V presidentské kampani to je jinak. Kandidát opakuje hesla, která mu předžvýkávají stratégové. Jsem čistý, jsem prozápadní, nalézám útěchu ve zpěvu, jsem pro vzdělání, sport, vědu a přírodu. To je všechno mnohokrát používané klišé.

Drahoš to poslušně dělá. a tak neznáme jeho názory, myšlenky ani vize. Opakuje bláboly o zatahování ČR na východ. Zcela symbolicky: když sto volů táhne do Německa, jeden Zeman s tím nic nezmůže.

Z Drahošových výroků jsou pozoruhodné tři: starost o zdraví Ukrajinky, která osobně přišla Zemanovi sdělit že je Putinova děvka, pak oznámení, že na něj budou lít špínu z Hradu a obava z tajemných ruských sil. Není zcela jasné, jestli to má z vlastní hlavy.

“Člověk se chce vyhnout určitým výrazům”, říká Zdeněk Svěrák, když se při audienci u Děda Vševěda nedaří najít rým a dodává “to je na hovno, takováhle práce”.

Rozesral českou společnost, připisují Zemanovi výsledky vlastního úsilí jeho oponenti. Prý budou sjednocovat, ale vynechají ty komunistické svině a extremistického Okamuru. A samozřejmě ANO s kriminálníky Babišem a Faltýnkem a možná i Piráty, když moc zdrznou…

Drahošův předchůdce, Václav Pačes, řekl o české politické scéně toto:

“Nedávno prestižní zahraniční noviny charakterizovaly české politiky jako arogantní a opilé vlastní mocí. Myslím, že nebyly daleko od pravdy. Asi ani nevědí, že v mnoha místech, na vesnicích, přestaly jezdit autobusy i pojízdná prodejna, zrušena byla pošta a staří lidé žijí opravdu bídně. Já si myslím, že by se politici měli zabývat i právě takovýmito věcmi.” K obstrukcím ve Sněmovně dodal: “myslím, že ty velké strany – ČSSD, ale hlavně ODS, by potřebovaly dostat po čuni – pořádně.”  ZDE
 
To se od roku 2011 nezměnilo a Drahoš bohužel nepředstavuje cestu vpřed. Spolknou ho staré struktury. Příznačná je v tomto směru fotografie, na které si Drahoš připíji s Kalouskem. Poražení z prvního kola se již hlásí o své. Slibují hlasy a čekají odměnu. Je to všechno trapné a průhledné.