Případová studie incidentu namířeného proti prezidentovi ČR během voleb

A) Vstup novinářů do místnosti

Hlavní poznatek je ten, že volební místnost nebyla před příchodem ani po dobu přítomnosti prezidenta uzavřená. Novináři i voliči tak mohli do místnosti před příchodem prezidenta volně vstupovat a setrvat tam libovolnou dobu. To ilustruje snímek 1 s regulérním voličem v pozadí, k němuž se vrátíme v bodě C). Jedná se ostatně o volební místnost, kam mají voliči právo vstupovat. O to složitější úkol plní příslušníci ochranky.

Pokud byli novináři prověřováni, nedává pak smysl, že se v místnosti mohli pohybovat voliči bez prověření. Novinářům byl zřejmě určen pouze prostor, kde mají stát, a nic důkladnějšího provedeno nebylo. Objevují se sice zprávy, že aktivistka dovnitř pronikla na falešný novinářský průkaz, ale to je vyvráceno svědectvím několika novinářů, kteří tvrdí, že průkazy novinářů kontrolovány nebyly. To ale neznamená, že by prezidentovi osobní ochránci nemohli zkontrolovat novinářům průkazy podle potřeb a v libovolnou dobu i uvnitř místnosti.

Členové ochranky a další policisté podílející se na zajištění prostoru by měli být dobře seznámeni s podobou novinářských průkazů a jejich charakteristickými znaky. Doporučovaný postup je porovnat jméno, případně i fotografii na průkaze s jiným osobním průkazem (obvykle se základním průkazem totožnosti). Existují i přísnější podmínky, kdy novináři předem přes svou redakci oficiálně nahlašují svoji přítomnost během události. Důležitou součástí ochranné složky by měla být analytická skupina na ústředí, na niž by se mohli ochránci v terénu kdykoli obrátit s požadavkem na prověření osoby, vozidla a dalších skutečností. Takto by analytici na ústředí mohli obratem potvrdit údaje o novinářích (třeba i zasláním fotografie k eliminaci osoby, která by se skrývala za jménem skutečného novináře). Tento postup ovšem vyžaduje existenci dobře vybudovaných a aktualizovaných databází a přístup i do jiných databází.

Dopředu oznámená veřejná aktivita vysokého ústavního činitele poskytuje výhodu potenciálním útočníkům. Oficiální i osobní (na sociálních sítích) zveřejňování plánů aktivit ústavních činitelů by mělo podléhat určitým pravidlům, jež přednostně vycházejí z bezpečnostních standardů, které se odvíjejí od úrovně politické funkce a druhu politické aktivity. Avšak bezpečnostní pravidla bývají často odsunuta do pozadí právě kvůli chtěnému mediálnímu pokrytí celé události, čímž je dopředu zveřejněn také časový plán celé události.

B) Činnost ochranky před příchodem prezidenta

Členové ochranky musejí mít dokonalý přehled o místnosti, do níž má vstoupit prezident a zdržet se tam určitou dobu. Mít přehled o místnosti znamená vědět, jak je uspořádána, jak je vybavena a kdo a kde se v ní nachází. Vyhledávají se podezřelé předměty a hlavně prostory, kde by takovéto předměty mohly být umístěny (v širokém měřítku se obecně jedná o podlahu, stěny, strop a nábytek). Pozornost je věnována nádobám (odpadkovým košům, krabicím/bednám, plastovým boxům, uzavřenému jídelnímu nádobí apod.) a odloženým zavazadlům. Zvláštní moment může nastat s volební urnou, jejíž „čistota“ (bez podezřelého obsahu) je v prvé řadě závislá na prověření volební komise. Taktéž je nutno provést opatření proti použití předmětů nebo kusů nábytku jako zbraně pro útok na ústavního činitele.

Vyhodnocují se možné směry napadení, do čehož spadají všechny vstupy do místnosti včetně oken. Patří sem také stěny, které nejsou tvořeny klasickou zdí, ale jen přepážkou. Dále se vyhodnocují hluchá místa*, jež by mohla útočníkovi poskytnout možnost nepozorované přípravy k útoku a překvapivého zahájení útoku (prostory za sloupy, prostor za volební zástěnou, výklenky apod.). Na snímku 2 je vidět poměrně široký sloup, přičemž ochranka by měla mít přehled, co se děje za ním. Dále se v místnosti nacházely dvě volební zástěny, jimž nebyla věnována patřičná pozornost (viz bod C se snímkem 4, na němž je vidět volič, jenž vychází zpoza jedné zástěny právě v okamžiku, kdy do místnosti vstupuje prezident).

Dokonale prověřit místnost je možné, jen pokud je daná místnost prázdná (bez lidí) a uzavřená. Jenže volební komisi nelze „vyhnat“ z místnosti, aniž by to nebylo narušení voleb (volební urny by zůstaly bez dozoru), ale lze jednotlivé členy komise prověřit na místě. Členové komise (nebo jiný personál) jsou obvykle prověřováni před dnem události (jejich bezúhonnost a angažovanost ve spolcích a fyzických aktivitách nebo aktivitách na sociálních sítích apod.). Přímo na místě jsou pak prověřeni, zda se jedná o správné osoby a zda je z jejich strany vše v pořádku. Opět by zde měl být významný podíl analytické skupiny, jež vyhodnocuje všechny skutečnosti ještě před událostí a pokračuje operativně během události. Po prověrce místnosti se zřizuje vstup oprávněným osobám, avšak přes jejich osobní prohlídku.

Ochranka v tomto případě místnost zřejmě neprověřovala a spokojila se jen s vizuální prohlídkou prostoru. Osoby uvnitř (novináři a další) nebyly při vstupu rovněž prověřeny. Novinářům byl pouze určen prostor, odkud mohli provádět záznam události.

Novináři museli tyto příznaky u aktivistky také zaznamenat. Hlavně jako profesionálové museli rozpoznat (alespoň někteří), že v jejich hloučku je někdo, kdo novinářem není. To mělo u nich vyvolat automatickou reakci a mohli alespoň gestem naznačit ochrance, že je něco špatně.  Proč to neudělali, by mělo objasnit vyšetřování. Pokud o tom věděli a nic nepodnikli, je to vážné provinění, kdy by pro novinářskou senzaci klidně obětovali cizí lidský život. To se klidně mohlo stát, neboť ochranka musí vždy zasahovat s předpokladem, že je proti chráněné osobě veden ten nejvážnější útok (ze strany ochranky se vždy nejedná o použití zbraně,
ale v této blízkosti také o provedení úderu na citlivá a zranitelná místa na lidském těle, např. v oblasti krku).

I když jsou novináři volně vpuštěni do místnosti, nebrání to členům ochranky v jejich prověření přímo v místnosti. Každý jednotlivý podezřelý příznak je důvodem k prověření osoby nebo konkrétního prostoru, a to i v případě, že dotyčná osoba či prostor byly již dříve prověřeny. Kromě kontroly průkazů má ochranka právo nařídit kontrolované osobě, aby si rozepla kabát nebo ho celý odložila (ani vyzutí vyšších zimních bot není výjimkou). O kontrole obsahu tašek a kabelek není nutné hovořit. Pokud bychom měli jít do krajností, měli bychom doplnit, že byly zdokumentovány případy, kdy i kamery či fotoaparáty sloužily jako krytí pro výbušné a jiné zařízení.

Podle dalších poznatků na sebe ukrajinská aktivistka upozornila již tím, že jí novináři tlumočili pokyny volební komise, jelikož údajně nerozuměla, kde se může v době přítomnosti prezidenta pohybovat. Už tento okamžik měl být impulsem pro ochranku, aby se na aktivistku zaměřila. Pokud v té době ještě nikdo z ochranky nebyl uvnitř volební místnosti, pak to byla chyba. Někdo z ochranky nebo podpůrného personálu by měl být v místnosti s takovým předstihem, aby mohl sledovat příchod novinářů a všímat si podezřelých znaků.

C) Vstup prezidenta do místnosti a rozmístění ochranky

V okamžiku, kdy prezident vstupuje do místnosti, se zpoza volební zástěny vynořuje „neznámý“ volič, vhazuje obálku do volební urny a odchází kolem prezidenta ven z místnosti (viz snímek 4 a 1). To je zvláštní situace, která by se neměla objevovat. V této situaci nemá nikdo přehled, k čemu se osoba za zástěnou připravuje (dobrý krytý prostor pro přípravu útoku). Dotyčná osoba měla dokonce na zádech batoh, v němž mohla mít cokoli, co mohlo být za zástěnou z batohu vyjmuto a určitým způsobem použito. V době příchodu prezidenta by neměl být nikdo za zástěnou, přičemž i další hluché prostory by měly být pokryté (např. prostory za sloupy). Pokud by byl neznámý volič nějak spojen s Pražským hradem, působil by tento způsob odvolení v době vstupu prezidenta teatrálním dojmem a nevhodným načasováním, kdy se „volič“ snaží projít dveřmi ven z místnosti zrovna v době, kdy ochránci stojící u dveří potřebují reagovat na vzniklou situaci.

V místnosti byla ještě třetí skupina novinářů, a to v prostoru za volební komisí (viz snímek 2). Sedící volební komise mohla být považována za dobrou bariéru mezi prezidentem a třetí skupinou novinářů. Problémem ale bylo, že někteří z nich stáli na židlích. Pokud nejsou židle v dostatečné vzdálenosti, může kdokoli ze židle přeskočit na stůl volební komise, odkud může být veden prudký útok na chráněnou osobu. Obvykle platí, že ochranka ještě před příchodem prezidenta zajistí, aby novináři, zvláště pak za situace, kdy nebyli prověřováni, nestáli na židlích nebo stolech.

Policista stojící u skupiny novinářů na levé straně se v momentu zahájení útoku díval vlevo, což byl sektor, který měl svým pozorováním pokrývat (viz snímek 5). Nezaznamenal tak přirozeně nástup útoku z pravé strany a až periferním viděním a sluchem (křik aktivistky) zaznamenal útok, načež zahájil reakci. Byl to právě tento policista, jenž přistoupil k útočnici jako první. Ta se však již dostala do bezprostřední blízkosti prezidenta.

Ochránci u dveří rovněž nezaznamenali příznaky přípravy útoku a samotný nástup útoku, přičemž jeden z nich v ten okamžik hleděl směrem ke skupince, v níž stála aktivistka (viz snímek 5). Jejich následná reakce byla ztížena tím, že se museli „prodírat“ skrze doprovod prezidenta (viz snímek 6 a 8), přičemž v těchto situacích rozhodují zlomky vteřiny, zvláště pak ocitne-li se útočící osoba na dosah chráněné osoby (úder nebo bodnutí nožem mohou být provedeny v průměru za dvě až tři desetiny vteřiny – nejrychlejší údery mohou trvat jen pouhou desetinu vteřiny).

Kromě nevhodného rozmístění ochranky byla i reakce jejích členů „příliš“ pomalá. To zachycuje snímek 7, na němž je patrné, že útočnice je již zhruba dva metry od prezidenta a prezidentovi ochránci ještě přesto nezasahují. V tento moment ještě stále jenom hledí a teprve si uvědomují, co se vlastně odehrává.

Aktivistka byla úspěšná v tom, že pronikla do osobní zóny prezidenta. Zastavila se těsně před ním a měla prezidenta na pohodlný dosah (viz snímek 8). To dokazuje i to, že ochránce, jenž objal zezadu prezidenta a snažil se ho otočit od aktivistky, byl svou pravou rukou v kontaktu s tělem útočnice a snažil se ji touto rukou odtlačit (viz snímek 8). Teprve poté byla aktivistka dalším ochráncem odstrčena a sražena na zem. Vážné je, že jí byl poskytnut okamžik, který by mohl útočník s cílem fyzicky prezidenta napadnout velmi dobře využít.

Případová studie odhalila značné rezervy v ochraně ústavních činitelů. Další věcí pro rozbor je činnost ochranky při odvádění prezidenta a poutání útočníka, kdy je nutné očekávat druhotný útok, a to jak v místnosti, tak na chodbě, přes niž byl prezident odváděn. Z toho důvodu je nutné provést okamžitá preventivní opatření – např. nařídit všem, aby si ihned sedli na zem, a sledovat pohyby ostatních v místnosti. Namísto toho se kolem začali motat novináři a policista, který působil dojmem pořadatelské služby, sledoval činnost svých kolegů, kteří poutali aktivistku, místo aby svou pozornost věnoval novinářům před sebou.

Okamžitá opatření jsou důležitá zvláště v situaci, kdy prezident za doprovodu ochranky není schopen opustit místnost rychle, ale jen pomalou chůzí. Ochránci musí neustále vykazovat připravenost k další akci. Je nutné dopředu uvažovat, nakolik jsou ochránci rozpolceni tím, že kromě ochrany poskytují chráněné osobě kvůli jejímu zdravotnímu stavu také oporu, a tomu přizpůsobit složení a režim ochrany.

Osobní ochránce je jedním z prvků celého ochranného sytému, ale měl by být tou poslední překážkou útoku na chráněnou osobu. V tomto ohledu je nutné volit i rozmístění ochránců, kteří by se měli pokud možno vždy pohybovat mezi chráněnou osobou a potenciálními útočníky. V popisovaném případě nebyl žádný ochránce mezi pravou skupinou novinářů a prezidentem, což je pochybením především v tom smyslu, že novináři nebyli prověřeni.