To že by měl být příští prezident? Si děláte srandu,ne?

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
24. 1. 2018
Po shlédnutí duelu kandidátů na prezidenta pánů Drahoše a Zemana na TV Prima jsem nebyl daleko od infarktu. Upřímně řečeno, neočekával jsem ze strany pana Drahoše nějaký triumfální výkon, ale to co předvedl, je přímo deprimující při pomyšlení, že tento člověk by, nedej bože, mohl být prezidentem ČR. Tímto názorem nechci říct, že jediný schopný člověk pro tuto funkci je Miloš Zeman, i když z výsledků prvního kola vyplynulo, že je jedním ze dvou favoritů. Ovšem zjištění, že spolufavoritem na tuto funkci se stal pan profesor Drahoš, pak již jen z jeho veřejných vystoupení je zřejmé, že tento člověk ve funkci prezidenta by bylo hotové neštěstí. Jakkoli zbylí kandidáti byli poraženi jsem názoru, že by se mezi nimi našel nejen rovnocenný, ale otevřeně říkám lepší kandidát, než je pan Drahoš. Třeba Mirek Topolánek, i když já bych mu hlas nedal.

     Není nejmenších pochyb o tom, že v přímém televizním duelu obou pánů měl zcela jednoznačně navrch současný prezident Miloš Zeman, zatímco pan profesor Drahoš,  podle mého názoru a vkusu (a zcela jistě nejen mého) nebyl rovnocenným sokem a svým projevem  „shořel  jak papírový čert“!  Populisticky obrýlený pan profesor Drahoš jako řečník je naprosto neschopný ve srovnání  s  M. Zemanem. Tento fakt se projevil právě v situaci, kdy lze jeho řečnické schopnosti a projevy lze srovnávat     s jiným řečníkem, v tom případě navíc s fenoménem M. Zemanem.
     Docela chápu, že jeho mnohá individuální  vystoupení před veřejností na jeho „kontaktních“ besedách s občany bylo relativně bezproblematické, protože  neměl  oponenta, se kterým by si mohl vyměňovat kandidátské názory.  Není bez zajímavosti, že  pan Drahoš  nejenže nemluví plynule,  souvisle, v řeči se  zadrhává a s pomocí rukou hledá slova. Přes tyto vady na kráse jeho vystupování, však přesto  obšťastňuje přítomné občany neskutečně populistickými frázemi, které jako frenetické, nereálné, těžko splnitelné sliby jsou často poněkud méně chápajícími, ale rovněž i méně obezřetnými občany, bohužel,  přijímány s nadšením a potleskem, uf!
     Duel pana Drahoše s M. Zemanem byl pozoruhodných hned z několika hledisek. Především nebylo možné nevidět značnou  bezradnost pana J. Drahoše, když měl odpovídat M. Zemanovi na jeho otázky nebo názory.    K  odpovědím mu nakonec pomohlo „jeho“ publikum (jak bylo možno ze záběrů TV kamer patrné, převážně z mladých lidí, nejspíše delegovaných studentů), kterému vydatně potleskem pomáhala jednak paní Drahošová, ale také pánové Horáček a Hilšer (oba s doprovodem svých manželek), kteří přislíbili profesoru Drahošovi podporu a hlasy. Pan profesor počkal,až se „jeho publikum“ vybouří a teprve po získání času, začal nesouvisle a nejistě odpovídat.
    Dalším zjištěním byla skutečnost, že profesor Drahoš svými odpověďmi ne vždy bezprostředně reagoval a odpovídal na danou problematiku, což činil buďto zcela nejistě, nebo se tomu vyhnul úplně. To v případě, kdy jak poznamenal M. Zeman, nemá na věc žádný názor! O to více se ale snažil populisticky argumentovat takovými příklady, kterými zvyšoval adrenalin svých mladých fandů a příznivců. Nicméně byly to známé příklady, které jako „antizemanovštinu“ již delší dobu používají v mainstreamu k zjevné dehonestaci M. Zemana coby současného prezidenta. Pan Drahoš si také např. neodpustil rýpnout, že on by do Ruska a Číny rozhodně nejezdil řešit otázku imigrace, na což prezident Zeman zareagoval zcela adekvátně odpovědí, na kterou neuměl  profesor Drahoš nijak zareagovat. Podobný byl výpad pana Drahoše když prezidentu Zemanovi vytkl, že prý se osobně v zahraničí nijak nebo vůbec neangažoval v projednávání problematiky imigrace, na což mu M. Zeman rovněž odpověděl, že ve této záležitosti dokonce jednal i s A. Merkelovou, kdy v této souvislosti také řekl, že pokud si pozvala domů hosty, neměla by je na oběd posílat k sousedům.
      Neúspěšných „ataků“ vůči M. Zemanovi ze strany pana Drahoše  byla celá řada, nicméně nebyl snad jediný, kterým by se pan Drahoš de facto neztrapnil, viz jeho poučování M. Zemana o tom, co má a nemá prezident podepisovat apod. Na druhou stranu  M. Zeman také panu Drahošovi připomněl jeho prohlášení o tom, že ČR by byla schopna přijmout 2.600 imigrantů, čímž chtěl naznačit, že pan Drahoš pokud zrovna nelže, tak ale určitě nemluví pravdu když říká, že je proti přijímání imigrantů  a proti kvótám!
     Ačkoliv vystoupení profesora Drahoše v duelu s prezidentem Zemanem mělo z objektivního hlediska, velmi slabou úroveň, v sále přítomná slabší polovina publika intenzivně až zoufale svého kandidáta pana Drahoše podporovala. Marně. Dojem, který profesor  J. Drahoš v duelu s Milošem Zemanem z hlediska jeho znalostí a předpokladů pro výkon prezidentské funkce zanechal,  byl zcela tristní. Vezme-li v úvahu všechny  nám známé  Drahošovy „minely“ a mínusy“, slovní úlety a faux pas, jako např. že šel do boje o prezidentskou funkci kvůli vnukům, nebo názor jeho manželky, že na hradě dnes není slušnost a žemanžel je slušný a proto se hodí na post prezidenta, stejně jako její velmi nezdvořilé a netaktní vyjádření, že pokud by mělo dojít k duelu mezi manželem a M. Zemanem, tak pouze dobu jeden a půl hodiny a duel by musel být uskutečněn výlučně ve stoje, to vše již samo o sobě o nich mnohé napovídá nebo vypovídá. Že to není zrovna lichotivé a pozitivní, je nasnadě.
     Nemohu se zbavit dojmu, že oběma,  jak panuprofesorovi Drahošovi, tak jeho paní, stoupla sláva do hlavy a už se vidí na Pražském hradě. Není se čemu divit, pan profesor Drahoš ve své kampani sice dost neobratně, zato velmi populisticky a kupodivu účinně zapůsobil na své posluchače, ke kterým mluvil o tom, co chtěli slyše tedy, že všechno co do dnešního dne Miloš Zeman dělal bylo špatné, škodlivé, nedůstojné, nedemokratické  a hlavně neslušné. A až příliš často bylo slyšet jeho neskromná „já“, co by on dělal jinak, lépe, jak by národ spojoval, a hlavně by jednal slušně, protože slušnost na hradě chybí. To samozřejmě u  části věrných,   „uvědomělých“ občanů (hlavně pak zmanipulovaných studentů) vždy našlo patřičnou odezvu. A hlavně, při jeho besedách mu nikdo neoponoval, protože se jich zúčastňovali jen ti, co jej hodlají  podporovat a zřejmě také dají i své hlasy.
     Chtělo by se říct známé „každý svého štěstí strůjce“, ale v případě voleb prezidenta to neplatí. Pokud zvítězí populismus, přehnané nesplnitelné sliby, virtuální vzhled intelektuála a slušňáka, ale také pokrytectví a faleš, snaha dobít se postu prezidenta kvůli vnoučatům, nebo také proto, že manželka o něm tvrdí, že je slušný člověk a proto se hodí na prezidenta,  je opravdu, ale opravdu (viz exprezident V. Klaus) málo a ke spokojenosti občanů naprosto nedostatečné. Nemluvě o tom, že ani jeho minulost není zrovna křišťálově čistá. Pan profesor Drahoš však ve své populistické euforii jen velmi zřídka (jestli vůbec) mluví o vlastenectví,  samostatnosti, národní identitě, příslušnosti ke slovanským národům, zato  neopomíná zdůrazňovat potřebu vztahů a spolupráce se západními spojenci s EU, NATO, NWO atd.

     Že pan profesor Jiří Drahoš není vhodným kandidátem na prezidenta se dostávalo na denní světlo postupně, protože upřímně řečeno, pokud   o něm nebyly známy osobní indicie, svým na první pohled sympatickým vzezřením udělal na mnohé dojem a u mnohých bohužel i zůstal přesto, že se prokázalo, že zdání klame. Pod pěknou vizáží ne vždy musí stejně pozitivní obsah. To si dodnes mnozí neuvědomují a i nadále jsou pod vlivem jeho slušňáckého „kukuč“.  Nu což, jejich volba, jejich zklamání. Pokud šlo o prognózu, že si M. Zeman namaže pana Drahoše na chleba (původní záměr pana Horáčka, že si on M. Zemana namaže na chleba), pak se do puntíku naplnila. Tak to alespoň vidím já.