Hodnocení prezidentských voleb z hlediska taktiky, morálky a hájení národních zájmů (1)

Agentura EXANPRO
Souhrnné hodnocení (11062)
3.2.2018 EXANPRO
O funkci prezidenta České republiky se vzhledem k morálce a národním zájmům neucházeli ti nejlepší kandidáti, jaké by země opravdu potřebovala. Každopádně ve druhém kole voleb vyhrál ten, kdo se v rámci volební kampaně, zvláště pak ve vystupování na obrazovkách českých televizí, dokázal lépe vyjadřovat a celkově učinil méně chyb, přesněji řečeno méně těch rozpoznatelných chyb. 

 

Celá řada hůře rozpoznatelných řečnických chyb zůstala u obou kandidátů skryta a nebyly odhaleny ani skupinou, jež vede projekt Demagog.cz, přičemž v některých případech bylo touto skupinou nesprávně označeno za pravdu to, co pravdou nebylo a obráceně. Nehodnotíme to jako věc úmyslu, nýbrž jako úroveň odborné kvalifikace pro hodnocení výroků v jednotlivých odborných oblastech (konkrétní příklady jsou předmětem samostatného produktu, jenž je volným pokračováním tohoto souhrnného hodnocení).

Zvrácení poměru hlasů ve prospěch Miloše Zemana nenastalo pouze z důvodu jeho dovedného vystupování, ale především tím, že mnoho voličů bylo rozčarováno slabým a nerozhodným projevem jeho protikandidáta. České voliče taktéž konsternovala Drahošova taktika, která měla soupeře kousat a které akademický kandidát přisuzoval vyšší důležitost než představení vlastní osobnosti a svých myšlenek. Zvolená taktika byla navíc příliš negativní a nemotorná na to, aby slavila úspěch.

Po prvním kole měl Jiří Drahoš snadný přístup k voličům svých několika soupeřů (Fischer, Horáček a Hilšer), tedy dalších zhruba 28 % hlasů (téměř 1,5 mil. voličů), čímž by se pohodlně přehoupl přes hranici 50 %. Miloš Zeman dalším výrazným počtem voličů z prvního kola neoplýval. Avšak nějakých 38 % oprávněných voličů se prvního kola nezúčastnilo (což je přibližně 3,2 mil. hlasů). Někteří z těchto nezúčastněných vyčkávali až na druhé kolo voleb, jiní vůbec volit nechtěli. Jenže během vyvrcholení volební kampaně po prvním kole nastal celkem přirozený zvrat. Lidé viděli a slyšeli něco, co u mnohých z nich změnilo jejich rozhodnutí, anebo je to naopak k osobnímu rozhodnutí posunulo (voliči, kteří se prvního kola nezúčastnili).

Profesor Drahoš obdržel ve druhém kole o 1 330 000 hlasů více (se zaokrouhlením) než v kole prvním, což ukazuje, že ztratil nějakých 170 000 potenciálních voličů z prvního kola od příznivě nakloněných soupeřů (ztráta potenciálních voličů z prvního kola byla větší, pokud předpokládáme, že ho volila i část voličů, kteří se nezúčastnili prvního kola voleb).

Prezident Zeman získal oproti prvnímu kolu o téměř 870 000 hlasů více, což mu stačilo na obhájení funkce prezidenta ČR. Pomohlo mu, že se ke druhému kolu dostavilo o přibližně 400 000 voličů více než v kole prvním. A také to, že Jiří Drahoš ztratil cenný počet potenciálních voličů z prvního kola, kteří mohli rozhodnout, neboť rozdíl mezi výsledky obou kandidátů byl pouhých 152 000 hlasů (asi 2,7 %). Z uvedených čísel vyplývá, že Zemana ve druhém kole podpořila i značná část voličů Mirka Topolánka, což bylo v prvním kole asi 220 000 hlasů. Dále to byli voliči kandidátů Jiřího Hynka a Petra Hanniga (dohromady téměř 100 000 hlasů z prvního kola).

I přes rekordní volební účast (66,6 %) zůstala stranou celá třetina oprávněných voličů, což představuje téměř 2,8 mil. hlasů.

Jiří Drahoš, potažmo jeho volební štáb, zvolil naprosto špatnou taktiku. Drahoš se ve svých vystoupeních neustále snažil vyhraňovat vůči Zemanovi a kompromitovat jeho dosavadní činnost místo toho, aby se co nejvíce soustředil na předložení své vlastní vize a na věcné hodnocení probíraných témat. Jenže vyjadřování, natož kvalifikované vyjadřování, to byl Drahošův další problém. Sám odhalil, že jeho řečnické schopnosti nejsou na dobré úrovni. Mluvil těžkopádně, zadrhával se, jako kdyby neustále hledal běžná slova. Až pateticky se snažil držet zvolené či doporučené taktiky s cílem ustavičně oponovat a snižovat osobu Miloše Zemana, což ještě více zhoršovalo jeho ústní projev. Pokud se už vyjádřil k požadovaným tématům, tak hovořil až příliš obecně a často používal frázi, že je potřeba o všem vést debatu. To sice ano, ale vést debatu je věc spíše akademická. Státník praktik by se měl také umět rozhodnout a sdělit svůj názor, svůj závěr k dané problematice, a ne pouze a dlouze debatovat o problému bez návrhu na řešení.

Akademik Drahoš se nedokázal uvolnit, byl trvale křečovitý. Svůj nejplynulejší projev měl až po vyhlášení výsledků voleb, kdy jako by pocítil úlevu, že může mluvit tak, jak to cítí, a že se nemusí držet naordinované taktiky. Jiří Drahoš nedokázal využít prostor a příležitost k přesvědčení občanů, že má lepší schopnosti a úmysly než stávající prezident.

Naproti tomu Miloš Zeman využil poskytnutý prostor ideálně ve svůj prospěch. Svým přístupem konal pravý opak: Drahoše si příliš nevšímal a k tématům se vyjadřoval tak, jak uměl nejlépe, ale ne vždy poctivě. Mluvil pomalu, ale plynule a věcně. Téměř vždy uměl nalézt ta správná slova, která zaujala nerozhodnuté voliče a která v porovnání s vystupováním protikandidáta často u voličů rozhodovala.

Jiří Drahoš marně přesvědčoval voliče, že řídil Akademii věd s 800 zaměstnanci. Ve skutečnosti je neřídil, ale pouze jim předsedal: nebyl ředitelem, nýbrž předsedou Akademie věd. I to představuje určitý rozdíl ve stylu vystupování funkcionářů státní správy. Nepomohlo mu ani jeho vysvětlování taktiky kampaně pro druhé kolo, kdy pro média opakoval, že v závěru může velet jen jeden, tedy on. Ať už to bylo z důvodu upozadění některých exponovaných členů jeho týmu, nebo jen snaha o další taktiku, či obojí, tak kandidát Drahoš předváděl své velitelské schopnosti velmi toporným způsobem. Především o tom ale mluvil, a tak se alespoň slovně snažil navodit zdání, že u něj existuje něco, čím ve skutečnosti neoplývá.

Profesor Drahoš nepřetržitě opakoval, že Zeman je minulost. Avšak neuvědomil si, že tohle je fráze, jež na voliče působí spíše negativně. Jsou to právě voliči, kteří rozhodují, kdy politik vstoupí do politické minulosti. A jsou to ti stejní voliči, kteří nemají rádi, když jim někdo napovídá, kdo by měl do politické minulosti odejít. Drahoš zkrátka nevelel a ve svém vystupování se zcela nechal vodit svým volebním štábem. Naopak Zeman umně využíval informační a taktickou podporu svého štábu, ale rozhodoval se sám, jak tuto podporu ve svých vystupováních využije.

V médiích nepodchycené příklady nepoctivého vyjadřování Miloše Zemana a příklady neznalého a účelového vyjadřování Jiřího Drahoše společně s příklady nesprávných rozlišení pravdivých a nepravdivých výroků jsou předmětem samostatného dokumentu, jenž je volným pokračováním tohoto souhrnného hodnocení.

V jiných samostatných dokumentech se budeme věnovat tomu, která důležitá témata ve volebních debatách nezazněla a která budou mít vliv na situaci v ČR (rozuměj vliv především na státní rozpočet a bezpečné prostředí v Evropě). Dále se zaměříme na to, co dalšího odhalila volební kampaň a prezidentské volby. Taktéž se budeme věnovat předpovědi, jaké bude druhé funkční období Miloše Zemana ve funkci prezidenta České republiky.