Krvavé řeky Kurdistánu

Avatar
Původní autoři
Kurdská bojovnice

Jana Maříková
1.2.2018
„Vidíš ten velký sráz tamhle? Tam se to stalo. Všichni se zřítili do té řeky dole. Vesničané říkají, že byla pak dlouho krvavá. Samozřejmě to začalo zapáchat.Bylo to nesnesitelné. Sešli dolů k řece a vyhloubili příkop, aby změnili tok řeky. Ještě jsou tu pořád stopy toho příkopu.“

To je pár titulků z filmu ZER, které jsem pro české promítání překládala a jenž se zčásti odehrává na místě, kde v roce 1938 turecká armáda zmasakrovala desetitisíce alevitských Kurdů – v provincii Dersim.

Už přes týden čtu komentáře a články – převážně zahraniční – které upozorňují na fakt, že Turecko – a NATO – zahájily novou válku. Už týden sleduji zprávy o demonstracích Kurdů, žijících v Evropě, kteří se snaží probudit naše svědomí. Před časem byli hrdinové, bojující proti Islámskému státu. Jejich milice přinesly nemalé oběti v bojích, které západní státy vybojovávaly převážně „hubou“.Dnes už jsou zase teroristé a Turecko „osvobozuje“ jejich vesnice a města v kantonu kolem města Afrín, v oblasti, která byla donedávna ušetřena hrůz války, zuřící nedaleko odsud v dalších oblastech Sýrie. Turecká armáda dokonce tvrdí, že bez civilních obětí. My váhavě přiznáváme, že tam snad nějací mrtví být musí….a čí vinou?

Na Kurdy útočí tanky Leopard 2 a 155 mm houfnice PhZ 2000 (střílející přes kopce na vzdálenost 30 km) vyrobené v Německu, stíhačky F-16 a bombardéry A-10 „Made in USA“ (dnes již ale řadu let licenčeně vyráběné v Turecku). Ale hlavně – mezi pozemními silami jsou bývalí bojovníci teroristické organizace Islámský stát (ISIS), kteří po evakuaci ze Syrského obklíčení, převlékli černé mundůry za uniformy Turecké armády.

Erdogan poslal na Kurdy do Sýrie téměř třetinu své armády. Náčelník tureckého generálního štábu Hukusi Akar mu tvrdil, že když pošle do Sýrie dostatečně početný invazní svaz, tak Kurdy zlikvidují metodou Blitzkriegu za 24 hodin. Erdogan jako velký obdivovatel Adolfa Hitlera mu uvěřil a do akce nechal nasadit 150 tanků a těžkých houfnic a 72 letadel. K dnešnímu dni se Kurdové desátý den brání vším co mají. Mimo jiné i německými protitankovými řízenými střelami Milan, které získali jejich kolegové v Iráku na boj s tamní odnoží ISIS. Turecká ofenziva je v tuto chvíli zaseklá u metropole provincie Afrínu. V bojích Turci přišli o 10 kusů těžké techniky. Údaje o lidských ztrátách zatím nejsou známy. Přesto je normálnímu člověku těžké uvěřit, že by na místě nebyly oběti na životech. Včetně civilistů, na jejichž hlavy dopadají letecké bomby a těžké dělostřelecké granáty střílené na vzdálenost 30 km přes kopec. Rychlopalnou metodou 7 ran za minutu. Bez nějakého jemného míření. Přesto si tuto nehoráznost dovolila Turkům zpočátku potvrzovat i organizace OSN Unicef. Včera už neochotně přiznala tucty mrtvých civilistů.

Pro mě je strašné zjištění, že Kurdy v tom opět všichni nechali samotné. Připomíná mi to osud Československa v roce 1938. Naši západní „spojenci“ nás na Mnichovské konferenci přenechali jako usmiřovací oběť Hitlerovi. Jediný, kdo byl tehdy ochoten Československo vojensky podpořit proti nacistickému Německu, byl Sovětský svaz. Dnes je situace pro Kurdy o to horší, že je v tom nechal i právní nástupce SSSR – Rusko. Několik dní před Tureckou invazí se z provincie Afrín stáhla i ruská armáda, která zde měla mnoho let stálou vojenskou základnu. Podle informací z místa činu se tak stalo na základě dohody mezi náčelníky generálního štábu Turecka a Ruska. Putin zřejmě hraje nějakou svoji složitou geopolitickou partii na rozložení NATO. Nebo si prostě nechtěl nechat uzavřít Tureckem kontrolovanou námořní cestu z Černého moře do Středozemního moře, přes Bosporskou úžinu. Ve vztahu ke Kurdům je to však stejná zrada, jaké se Francie a Británie dopustily vůči Československu v roce 1938. Rusové podle dohody se syrským prezidentem Asadem mají kontrolovat a bránit syrský vzdušný prostor. Turecká letadla však nechají bombardovat.

Jediný, kdo se Kurdů zatím nějak zastal, je Izrael. V pondělí odletěl k jednání do Moskvy izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Naléhá na Putina, aby vyvinul efektivní tlak na Erdogana s cílem zastavit krveprolití. A možná také vyhrožuje přímou dodávkou izraelských těžkých zbraní Kurdům. To v tuto chvíli není známo.

Nejistá je zatím pozice USA. Američané dodali Kurdům na boj proti ISIS 80 nákladních letadel vojenské výzbroje a výstroje. Ta je však zatím počítačově zaheslovaná tak, že ji nelze vojensky použít právě v provincii Afrin. Kurdové s izraelskou podporou naléhají na USA, aby jim aspoň část techniky odkódovali k nasazení proti Turkům na syrském území kontrolovaném Kurdy. Pokud by americký prezident Trump nařídil povolit jejich „odkódování“, tak by zřejmě došlo ke zvratu situace. A k zatlačení Turků zpět za hranice. Bílý dům však zatím mlčí a dělá „mrtvého brouka“.

A co Evropa?

V Kolíně nad Rýnem byla v sobotu policií předčasně ukončena kurdská demonstrace, protože její účastníci nesli „zakázané“ symboly – vlajky Kurdské strany práce (PKK), lidových obranných jednotek syrských Kurdů (YPG), a kurdských ženských obranných jednotek (YPJ), nebo portréty Abdullaha Öcallana, zakladatele Kursko turecké strany pracujících, vězněného v izolaci v Turecku. Prý to jsou vlajky a symboly, které jsou na seznamu teroristických organizací. Zatímco bombardování a ostřelování vesnic je z hlediska terorismu asi v pohodě, protože ho vede náš spojenec v NATO.

Kurdská demonstrace v před světoznámým dómem v Kolíně nad Rýnem

Německý novinář Tobias Huch v článku „Zákaz kurdských vlajek podkopává právní stát a naše hodnoty“ zveřejněném v Yahoo Nachrichten Deutschalnd 29. ledna konstatuje, že „Německo padlo před Erdoganem na kolena“.

Svůj komentář zakončil slovy: „Vzhledem k takovým disproporcionalitám v politice zákazů se dere na jazyk otázka, co jiného je oficiální potlačování kurdských symbolů, než že spolková vláda padla před tureckým režimem na kolena? Neexistuje žádné racionální zdůvodnění pro toto jiné než zahraniční politika – bezpodmínečně chceme být Turecku po vůli. Je to projev fatálního podvolení, který Německo neprojevilo před Ankarou poprvé. ”

Na demonstraci, která se konala v neděli 28.ledna v Praze, se v proslovech všech řečníků opakovalo jedno: „Politici, probuďte se ze svého pokrytectví! Turecká armáda útočí na civilní cíle! Zvláště vy, kteří chcete bojovat proti příčinám migrační krize v místě vzniku! Útočí na ty, kteří bránili v boji proti ISIS i ty vaše vychvalované západní hodnoty! U nás bojovaly ženy bok po boku s muži!“.

Zdá se, že západní politici – evropští, američtí – ale ani Rusové, kteří také nedělají nic, aby zabránili obětem v řadách bývalých spojenců z Afrínu – se probudit nehodlají. S hlavou pod polštářem hodlají vyčkat, jak to dopadne.

Co je ale snad nejodpornější, je fakt, že agrese vůči Afrínu je vedena pod symbolem olivové ratolesti – kolem Afrínu je plno olivových hájů….Nechali jsme Erdogana, aby olivovou ratolest, symbol míru, přeměnil na symbol smrti. (Operace turecké armády má krycí název ‘Olivová ratolest’ – pozn.red.NR)

Viděla jsem videa, která nechci sdílet. Videa, která ukazují přeměnu kvetoucí oblasti v bojiště a ruiny. Viděla jsem i oběti, dospělé i děti. Ne, bohužel to nebyly „fake news“, ale realita. Olivový háj se mění ve spáleniště a hřbitov.

Budeme čekat na nové krvavé řeky a za padesát a více let se rozhořčovat nad barbarstvím, kterému jsme mohli zabránit? Jen kdybychom se nebáli – čeho vlastně? Čeho se tak bojíme, že necháme rozpoutat další peklo?

Tentokrát bude ta krvavá voda cítit až u nás.

– – –