Mladé lidi budou školit o demokracii Wollner z ČT a Bakalovi redaktoři?! Petr Žantovský vysílá zásadní výzvu ministerstvu…

Avatar
Původní autoři

Petr Žantovský  
18.02.2018 ParlamentníListy

V probíhajícím sporu o Český rozhlas se nehraje o svobodu slova, ale o vliv na zpravodajství jako v České televizi. Petr Žantovský v tom vidí analogii se situací z období televizní krize, kdy politici kapitulovali a předali Kavčí hory do rukou tamních redaktorů. 

Mediálního analytika rovněž zaujalo, že se rozjíždí program, v jehož rámci bude šéfreportér ČT Marek Wolner a lidé z Bakalovy party jezdit po Česku a školit studenty o demokracii. Moc by ho zajímalo, jestli na to bývalá ministryně školství Kateřina Valachová vypsala výběrové řízení a jak k tomu došlo, že zvítězily zrovna Evropské hodnoty nově vedené pornohercem Jakubem Jandou.

Fatální pošlapávání, překračování, neznalost nebo neuznávání zákona jsou patrné v debatě o tzv. kauze Janka Kroupy. „K tomu uvedu několik příkladů. Na jednom shromáždění pan Kroupa prohlásil, že navrhuje, aby se od sebe oddělilo rozhodování a odpovědnost za vysílané zpravodajské, publicistické, žurnalistické obsahy a odpovědnost za to ostatní. Nevím, jestli tím ostatním myslel třeba smetáky, hadry na podlahu, obsazení vrátnice, garáže nebo co přesně měl na mysli. Každopádně chápu, co myslí tím žurnalistické obsahy. To znamená, že si za cíl vytkl patrně ten stav, který dnes panuje v České televizi. To jest, že zpravodajská budova je naprosto autonomní útvar, který si rozhoduje o své vlastní redakční a jiné politice a s Českou televizí jako takovou ho pojí pouze nějaké personální a účetní vztahy, nic víc,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To je důsledek kapitulace politiků z počátku roku 2001 po tzv. televizní krizi, kdy osazenstvu Kavčích hor byly předány veškeré kompetence. „Přestože bylo zjevné, že tehdejší stávkující pošlapali všechny zákony především o vysílání a o České televizi, tak nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti, aby zaplatil nezákonné obsazení, vysílací čas, autoreklamu stávkujících. Všechny ty klipy a spoty k autoreklamě se vyráběly v televizních prostorách s vysílací technikou za televizní peníze, nikdo nikdy nepoložil otázku, kdo to zaplatí, ačkoli to stálo hromadu peněz. Tím jsme v podstatě předali Českou televizi, respektive zpravodajství a publicistiku, zpravodajskou budovu, do rukou těch redaktorů. Jak už tehdy říkal pan Schwarzenberg, Česká televize patří těm, kteří v ní pracují. Tak ten stav dnes existuje, ten je dán, nemá sice žádný zákonný podklad, ale je to realita,“ tvrdí mediální analytik.

Příště nám zvolte lepší radní, dožadoval se v Senátu reportér

Mám za to, že v úvodu citovaný Kroupův návrh jde přesně stejným směrem. „Jde o to udělat z Českého rozhlasu stejně poslušnou převodní páku jediného povoleného názoru, jako je dnes Česká televize. Je úctyhodné od vedení Českého rozhlasu, že tomu brání. Je zcela zjevné, že kauza byla nastražena, aby se vedení Českého rozhlasu tzv. nachytalo na švestkách, aby bylo oslabeno, aby bylo možné začít proti němu vést frontální útok, jako se tehdy vedl na Kavčích horách, tak tentokrát na Vinohradské třídě. To je jeden příklad porušování zákona, protože pan Kroupa by měl vědět, a pokud to neví, tak nemá co pohledávat ve veřejnoprávním médiu, že podle zákona o vysílání za veškeré odvysílané obsahy v elektronických médiích odpovídá ve sféře komerčních televizí a rádií provozovatel nebo v případě veřejnoprávní televize či rozhlasu statutární zástupce. Generální ředitel Českého rozhlasu je odpovědný za veškeré obsahy ze zákona. Není možné, aby si pan Kroupa vymýšlel nějaké pravidlo nad zákon, které vyčlení zpravodajství a publicistiku Českého rozhlasu z kompetence generálního ředitele,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Reportér Janek Kroupa se zúčastnil úterního semináře v Senátu. „Přitom se ukázal jako ‚opravdový‘ znalec zákonů, protože v jednu chvíli například vyzval senátory, když to budu parafrázovat: ‚Tak nám příště zvolte lepší radní.‘ Pan Kroupa by měl vědět, že členové Rady Českého rozhlasu jsou voleni Poslaneckou sněmovnou, nikoli Senátem. A takhle bych mohl pokračovat. Na čtvrteční schůzi Volebního výboru Sněmovny došlo také k pomýlení, protože si nejsem jist, jestli se má výbor zabývat obsahem jedné reportáže. Nepamatuji, že by se někdy parlamentní orgán jakéhokoli druhu zabýval jedinou reportáží odvysílanou v jednom jediném médiu v České republice. Ve sporu Kroupy o Český rozhlas nejde o nic jiného, než že Kroupa a lidé, co stojí za ním, se chtějí zmocnit Českého rozhlasu. O nic menšího nejde, to je zcela zjevné,“ myslí si mediální odborník.

Dění kolem Českého rozhlasu připomíná spacáky v ČT

Své spoluhráče zřejmě mají i na parlamentní půdě, a tak se v tomto týdnu hrálo na půdě obou komor podle možností, jaké mají. „Buďto na nějaké schůzi pléna, jako to bylo v Senátu, nebo na výboru, jako to bylo ve Sněmovně. Možná to není protizákonné, ale každopádně je zcela jistě velice prapodivné, aby se Parlament zabýval jednou jedinou reportáží v českém médiu. Nikdy jsem něco takového nezažil, a to ve mně vyvolává velká podezření, proč se to děje a co je k tomu vede. Analogie s krizí v České televizi je naprosto zřejmá, ale rozdíl je zásadní. A to ten, že tehdy vládla sociální demokracie v rámci opoziční smlouvy a v té době vůbec nebyla jednotnou stranou. A ty líbivé pravdoláskovnické řeči, které vedli rebelující novináři v České televizi a s nimi zaspacákovaní poslanci typu paní Marvanové, pana Rumla a dalších, měly, bohužel, pozitivní odezvu u určitého typu sociálních demokratů,“ připomíná Petr Žantovský.

Na mysli má především Vladimíra Špidlu, který se zúčastnil i demonstrace proti vlastní vládě na Václavském náměstí v Praze. „Promluvil velmi solidárně s lidmi, kteří tam byli svoláni Českou televizí, aby protestovali proti vládě, ve které Špidla seděl jako místopředseda a ministr sociálních věcí. To je něco tak šíleného, aby se ministr zúčastnil demonstrace proti vlastní vládě a okamžitě neabdikoval. Nicméně Špidla byl v té době významný sociální demokrat, místopředseda strany, zjevně korunní princ, s nímž se počítalo po Zemanovi a jeho slovo dovnitř sociální demokracie mělo docela váhu. K němu se přidali lidé jako pan Gross, paní Buzková a podobní a víceméně se jim podařilo prohrát bitvu o Kavčí hory. To, že se tam začaly zavádět zcela mimozákonné praktiky, bylo dáno kapitulanstvím sociální demokracie v tomhle období,“ konstatuje mediální analytik.

Nehraje se o svobodu slova, ale o vliv na zpravodajství

Nyní je Parlament složený jinak, jsou v něm jiné síly a v jiných poměrech. „Tak uvidíme, jak se postaví k problému, který si tu někdo vymýšlí. Není reálný a je to zcela účelově nastražená pastička, která má opět vytvořit – paní Němcová to ve čtvrtek na Volebním výboru vyjádřila – dojem, že se tady hraje o svobodu slova. Nehraje se o svobodu slova, hraje se o vliv na zpravodajství jako v České televizi. Přitom to je nesmysl, protože když si poslechneme vysílání rozhlasu, tak zjistíme, že zejména strany, které dnes mluví o nedostatečné svobodě slova, tam mají největší prostor, největší hlas a největší počet příznivců mezi redaktory. Zřejmě si představují svobodu slova jako naprostou jednotu jediného názoru, přičemž ostatní názory budou eliminovány. Nevím, čím jsou ty strany vedeny, každopádně je to umělá kauza, která se, pokud se nynější Parlament zachová jako skutečný sbor lidí, kteří ctí zákon, vypaří jak pára nad hrncem do několika dnů,“ nepochybuje Petr Žantovský.

Pro druhé téma si vybral rozhovor, který poskytl profesor Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity serveru Aktuálně.cz. Vyšel pod titulkem „Sílu dezinformací přeceňujeme. Čtenář má stejné právo na pravdu i na lež, říká mediální expert Jirák“. „Ocitoval bych z něj některé věty, které považuji za naprosto klíčové. Vítám je z jeho úst, protože by se mohly tesat. Například na otázku, jestli mohou média vyhrát volby, říká toto:

(celý text najdete zde)

– – –