Radim Valenčík
Lidi, přemýšlejte! – A pokud chcete, aby se něco neopakovalo, požadujte zveřejnění celého TV záznamu.
Čerstvá zpráva. Takto vypadá štvanice:
BRÁNIL SVÉHO PREZIDENTA A ZEMŘEL
Dnes se uzavřela volební kauza z TOP hotelu. Zemřel novinář Karel Slezák, prostý člověk, který se snažil chránit kolegu. Možná ne úplně správně, asi neměl použít to, co uměl. Box.
Jenže se z něj stal lidský terč. Pro novináře a pro média, která brutálně celou dobu vystupovala proti kandidatuře prezidenta Miloše Zemana.
Karel Slezák, tento slušný chlap nevydržel tlak ze strany novinářů, že něco udělal špatně. Neudělal… Jen chránil kolegu a poté svou čest – byl 3 dny po události v TOP hotelu vyloučen ze Syndikátu novinářů ČR aniž by ho před vynesením verdiktu dne 30.ledna vyslechli. Nepřijali ho a tak šel do Mladé fronty DNES, že to je jinak a chtěl se veřejně bránit. To už nestihl a podlehl srdečnímu záchvatu.
Pan Karel Slezák je mrtev a jsem přesvědčen, že byl uštván médii. Proto vás, kterých se to týká a kteří jste se akreditovali na sledování výsledků prezidentských voleb dne 27. ledna do TOP hotelu, přestaňte prosím, zastavte, dokud je čas! Lidský život pana Karla Slezáka je příliš velká daň vaší nezvladatelné touze po diskreditaci a senzaci.
K tomu:
CO SE VLASTNĚ STALO PŘED TÝDNEM V PRAŽSKÉM TOP HOTELU?
Před týdnem, již po vyhlášení výsledků prezidentských voleb, došlo v modrém salónku TO-hotelu v Praze, kde slavili sympatizanti vítězného kandidáta, k velice nepěkné a odsouzeníhodné události. Dávno po skončení tiskové konference a odchodu pana prezidenta a jeho štábu (cca 15 členů) z prostoru novinářů, zkolaboval v modrém salónku – kam prezident ani nikdo z jeho štábu vůbec nevstoupil – jeden z novinářů, který tam, ač nezván a přes výslovný zákaz, pronikl z vedlejšího žlutého prostoru vyhraženého novinářům.
Náhodou jsem se vyskytoval nedaleko, proto jsem se postiženému novináři okamžitě snažil poskytnout první pomoc. Jako každý slušný občan jsem si vědom morální i zákonné povinnosti poskytnout osobě, která jeví známky vážné poruchy zdraví, bezprostřední pomoc. Držel jsem bezvládné a nereagující tělo novináře M. Rokytky v náruči a zajišťoval jsem především, aby se nezadusil; zejména jsem se obával, zda nedostal infarkt – tuto eventualitu nebylo možno bez odborného posouzení předem vyloučit.
Byl jsem přesvědčen, že k této pomoci kolegovi se chystají i přispěchavší novináři z vedlejší místnosti, když začali urychleně odstraňovat přehrazující stěnu. Bohužel, tomu tak nebylo.
Jejich prioritním a výhradním zájmem bylo dokumentovat tuto nečekanou událost a později ji výhodně zpeněžit! Nikdo z nich mi nepomohl. Opakovaně jsem tyto novináře žádal o pomoc, prosil jsem také, aby alespoň urychleně zavolali lékařskou záchrannou službu. Věřil jsem, že tak učinili; záchranka se však nedostavovala, zavolal jsem ji proto po cca 10 minutách ještě sám znovu. Na její centrále jsem s překvapením zjistil, že dosud nikdo z přítomných záchranku do TOPhotelu nevolal! Za neustálého natáčení jsem pokračoval v poskytování pomoci nadále sám.
Jako blesk se mi náhle vynořila vzpomínka na tragickou událost před lety, kdy po hodině marného oživování – včetně dýchání z úst do úst – zemřel přímo v mé náručí neznámý cizinec! Lékař byl totiž přivolán opožděně; okolo stojící oblečení čumilové, než aby doběhli zatelefonovat do blízké vesnice (mobily tehdy nebyly), raději dychtivě pořizovali lechtivé snímky krásné nahé studentky jakoby líbající (fakticky však umělé dýchání dávající) umírajícího ztepilého muže! Pouze vinou neochoty těchto paparazziů, jak potvrdil lékař, umřel před očima přítomné manželky a pěti dětí člověk! Dodnes mě mrazí, když si vzpomenu na tehdejší strašlivou bezmoc a současně obrovskou naštvanost a vztek, který mnou lomcoval.
Stejný pocit do mne vjel nyní a ještě více se umocnil, když po příchodu záchranářů se zběsilost tzv. novinářů zaznamenat co nejlukrativnější záběry, ještě více vystupňovala. Slétli se jako krvelační supi, aby ulovili nejsenzačnější snímky, pomoc postiženému kolegovi je vůbec nezajímala.. Navíc tato individua překážela záchranářům v jejich práci. Zdravotníci nás proto požádali o okamžité vyklizení prostoru, v čemž jsme jim vyhověli – navíc neměli novináři v tomto modrém prostoru co dělat, stejně se tam pobývali nikým nezváni a bez povolení, pouze se zde bez placení občerstvovali cizím jídlem a pitím, které si uhradili sympatizanti.
S odstupem času uznávám, že moje způsoby nebyly vždy zcela adekvátní nastalé krizové situaci a proto se omlouvám všem slušným novinářům, zejména těm, kteří bez váhání uposlechli našich proseb a výzev k okamžitému opuštění modrého salónku! Omluva patří také těm, kterých jsem se nechtěně a neúmyslně nějak dotkl.
Na druhé straně nevím, nakolik bylo těžké morální selhání a následující převážně provokativní chování některých novinářů přítomných v modrém salónku, kteří na naši žádost nereagovali, v souladu s etickým kodexem Syndikátu českých novinářů. Snažili jsme se jim zpočátku klidně vysvětlit, že je jejich chování vrcholně neetické a rezolutně jsme požadovali jejich odchod z modrého salónku; vysmívali se nám a neuposlechli, naopak neustále rozbíjeli oddělující stěnu, ohrožovali nás přístroji apod. Docházelo k nežádoucím střetům, v jednom případě došlo mezi dvěma novináři i k malému fyzickému konfliktu – celkem v něm padly asi tři rány.
Ostatní sympatizanti (většinou ve vyšším důchodovém věku) nacházející se v modrém salónku se do zmíněného dění vůbec nezapojili, navíc byli vůči výrazně mladším novinářům v početní menšině. K žádným otevřeným politickým sporům v tomto prostoru tedy nedošlo! Odmítám proto pochybné snahy o dodatečnou politizaci kauzy tzv. “incidentu ve štábu prezidenta republiky a útoku jeho ochranky na novináře” a její zneužívání k nejasným politickým cílům. Pravděpodobně se jedná o sofistikované účelové manipulace ze strany mainstreamových médií s pro mne nejasným záměrem.
Omlouvám se tedy novinářské obci, které jsem však dotyčné expresivní verbální výroky, úporně nyní znovu a znovu opakovaně rozšiřované některými masmédii, vůbec neadresoval! Byly totiž viditelně určeny konkrétním natáčejícím osobám v modrém salónku, jež sobecky odmítly poskytnout nezbytnou pomoc postiženému kolegovi! Těmito konkrétními jedinci, pro něž je honba za senzací přednější než pomoc při záchraně života kolegy, dosud hluboce pohrdám, tak, jako oni samotní povýšenecky pohrdají lidskými životy.
Dosud nevysvětlenou záhadou zůstává podezřelý fakt, že do dnešního dne se v žádných médiích neobjevily klíčové záběry od doby pádu novináře Rokytky na stupínek a po samotný příchod zéchranářů do modrého salónku!
Tento důležitý časový úsek byl přitom novináři průběžně pilně dokumentován, a to i přes moje verbální protesty! Že by snad byly tyto klíčové záběry náhle – na čísi pokyn kohosi zhora – ve všech kamerách a mobilech natáčejících novinářů jednotně smazány či vystřiženy? Tento dosud nikde nezveřejněný úsek přitom skrývá prapůvodní příčinu celého pozdějšího sporu s některými bezohlednými novináři. Dokud nebude celý a nesestřižený zveřejněn, nepůjdu do žádné předtočené debaty v médiích; nevěřím jim, že by mé event. vystoupení v nich opět následně tendenčně neupravily.
V posledních dnech cítím, že jsem proti své vůli vtahován do přípravy neznámého velkého konfliktu, kde hraju roli sice jen drobného kamínku, který však právě proto musí být exemplárně zcela zničen. Po probíhající dehonestaci mám být znemožněn společensky a zruinován finančně; pomalu se začínám obávat i o svůj život! Dokonce i případní podporovatelé jsou už předem varováni před spoluprací se mnou!
Jan Šolta
Můj pohled (z 29. ledna):
Pražská kavárna definitivně ztratila všechny ty, kteří respektují vlastnická práva a něco vědí o teorii vlastnických práv.
Takto stručně by se dalo komentovat to, co se událo v závěru oslav zvolení prezidenta v pražském TOP hotelu, podrobně viz např.:
https://www.novinky.cz/domaci/461804-policie-resi-potycku-v-zemanove-stabu-jako-vytrznictvi.html
Původně jsem se k této kauze vůbec nechtěl vyjadřovat, protože je to jen projev dohasínajících vášní po prezidentské volbě, která přes všechnu manipulaci skončila mnohem větším rozdílem hlasů, než se čekalo. Především však za mnohem významnější považuji dění související s přípravou na sjezd ČSSD 18. února, protože zde se nerozhoduje (a patrně ani nerozhodne) jen o budoucnosti této strany, ale to, co se bude dít, je významné a poučné zejména z hlediska zrání veřejného vědomí a sebevědomí. Proto se této problematice začínám systematicky věnovat, viz např. můj včerejší a dnešní článek:
http://radimvalencik.pise.cz/5408-predsjezdove-omyly-v-cssd.html
http://radimvalencik.pise.cz/5408-predsjezdove-omyly-v-cssd.html
Řada přátel mě však vyzvala, abych vyjádřil k dané kauze svůj názor. Když už jsem se na základě toho rozhodl něco napsat, tak bych upozornil na důležitý moment, kterého si zatím téměř nikdo nepovšimnul. Pochopitelně jsem neměl radost z toho, co se odehrálo. Mj. i proto, že mezi účinkujícími na straně hostů slavnosti byli někteří moji přátelé, kteří se nepředvedli v nejlepším světle.
Ovšem to, co předvedli tzv. “novináři”, mě opravdu šokovalo. Chovali se jako nájezdníci, kteří se agresivně a silou snaží proniknout na cizí území a zde si zavést svoje pořádky. Z hlediska vlastnických práv něco naprosto nepřijatelného. To, že se snažili opakovaně využít více než “dobré” nálady některých účastníků oslavy a opakovaně provokovali, že to vše bylo zjevně předem připravené, to vlastně není ani tak důležité. Na takový přístup jsme si již zvykli. Ale takto porušovat vlastnická práva?
Ti, kteří tuto událost nadšeně sdíleli na FB a dalších sítí či médiích, mezi kterými se zásluhou Nory Fridrichové ocitla i ČT1 a jejích 168 hodin, si asi vůbec neuvědomili, že tím Pražskou kavárnu zcela odřízli od lidí s liberálním myšlením a liberální etikou. Chování, které nájezdníci vydávající se za novináře předvedli, je s liberálními principy, mezi kterými dominuje princip vlastnických práv naprosto neslučitelné.
To, že se podáním celého problému a jeho komentováním postaví proti liberálním základům naší společnosti i veřejnoprávní ČT, je další krok k jejímu konci. Dobře se na celý pořad podívejte:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/218452801100128/
Ano. Někteří hosté se na oslavě chovali pod vlivem alkoholu. To je neomlouvá, spíše naopak. Ale pod vlivem čeho se chovali a chovají tzv. novináři a ti, co takovéto chování podporují způsobem, kterým jej prezentují?
Svým způsobem však celá štrapácie přispěla k dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí. A třeba poslouží i k širšímu pochopení a sdílení některých liberálních hodnot, které jsou pro normální fungování společnosti nezbytné.
