Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdnes prezidentem. Již podruhé za sebou natáčíme na Pražském hradě v Kanceláři prezidenta republiky, kde, jak jsem minule naznačoval, vládne velmi hektická atmosféra a trochu mě nutí a nabádá klást pragmatičtější otázky než obecné. Pane prezidente, i Vám dobrý večer.
Dobrý večer.
Máte radši vedenou debatu konkrétní, ke konkrétním událostem minulého týdne, takovou tu pragmatičtější, nebo radši zobecňujete? Jak jsem naznačil, v Lánech více zobecňujeme a tady vzhledem k atmosféře, limitovanému času…
Já bych to kombinoval, pane Soukupe.
Pane prezidente, tak pojďme k jedné aktualitě ze včerejšího dne. Český olympijský výbor zveřejnil, nebo médiím představil, tím pádem představil i veřejnosti, novou verzi české hymny pro sportovce. Údajně proto, aby sportovci si okamžiky svého vítězství déle užili. Slyšel jste ji? A co na ni říkáte?
Neslyšel jsem ji, ale jsem člověk konzervativní a mám dojem, že na hymnu se nemá sahat. Nikomu tento názor nevnucuji, ale věci, jako je hymna, jako je státní vlajka a některé další státní symboly, by měly kvůli tradici zůstat zachovány a neměly by se měnit jako módní doplňky.
Aby si sportovci to více užili. Mimo jiné podobný názor sdílí, co jsem viděl, většina lidí na sociálních sítích, v médiích a z reakcí, takže pravděpodobně ten krok olympijského výboru se asi nesetká s příliš velkou pozitivní reakcí. A když jsme u toho, před časem se hovořilo také o tom, že by česká státní hymna měla být úplně vyměněna, že by měla být jiná, s jiným motivem, jiná píseň.
O tom se diskutovalo už od začátku. Říkalo se kdysi dávno, ta Škroupova odrhovačka. No ale pak to ustalo, a jak vidíte, je to krásná píseň a neměla by se měnit.
Tak pojďme k politickým událostem. Nepochybně jednou z nejdůležitějších událostí v Evropě, ve světě a potažmo i nejdiskutovanější událostí v České republice je otrávení dvojitého ruského agenta Sergeje Skripala v Anglii. Myslíte si, že Velká Británie poskytla dostatečně přesvědčivé důkazy nebo tvrzení, které by ospravedlňovaly tu spojeneckou akci odvetnou? Spojeneckou ve smyslu, nebudeme zkoumat, jak to bylo, prostě se postavíme za svého spojence.
Pokud vím, tak Velká Británie neposkytla zatím žádné důkazy. Ano, je tam podezření, ale jak víte, podezření není důkaz. Já chápu tu solidární akci, ale samozřejmě rád bych viděl i důkazy.
No, Velká Británie podle posledních vyjádření říká, že s největší pravděpodobností…
Ano.
…je za útok odpovědné Rusko.
Ano, ale co to je s největší pravděpodobností. To chce položit na stůl, když ne důkaz, tak alespoň indicii.
Do celé věci jste se vložil i Vy, když jste požádal Bezpečnostní informační službu, českou tajnou službu, aby Vám k výrobě, skladování, použití toho jedu, toho novičoku nebo plynu otravného zjistila důkazy, aby Vám prostě předložila zprávu, jak to bylo. Nic ve zlém, ale neměla už to rozvědka dávno vědět?
To nevím, ale v každém případě prezident má právo podle zákona úkolovat Bezpečnostní informační službu. A objevily se některé signály, o kterých chci věřit, že jsou nepravdivé, například článek v Lidových novinách z 23. března, který naznačoval, že by se u nás novičok opravdu mohl vyrábět. A protože si myslím, že je zapotřebí mít tady čistý stůl, tak jsem BIS s vědomím vlády zadal tento úkol.
No, nikdo nezpochybňuje Vaši kompetenci a právo požádat Bezpečnostní informační službu o takovou zprávu nebo o nějaké úkony s tím související, ale Vy víte, kam směřuji. Bylo to, tento Váš krok byl jaksi vysvětlován jako zpochybnění ujištění ministryně obrany Šlechtové a ministra zahraničních věcí Stropnického, že taková věc u nás nepřipadá v úvahu. A pak následovaly věci, ke kterým se určitě dostaneme. Bylo to tedy zpochybnění jejich vyjádření, nebo ne?
Já jsem v podstatě dal totéž vyjádření jako ministryně Šlechtová a další. Takže tímto zadáním bych zpochybnil, pane Soukupe, i sám sebe. Ale jak jsem řekl, je dobré znát pravdu a pravda někdy bolí, ale také se někdy říká, že máme žít v pravdě. Tak to jednou zkusme.
No, víte, kam směřuji, hnutí Starostové a nezávislí, což je mimo jiné hnutí, které podle všeho by teď ve volbách neuspělo, to znamená, že se netěší velké přízni občanů, voličů, a samozřejmě poslankyně Němcová z ODS se okamžitě nechali slyšet, že tímhle tím vyjádřením jste se měl dopustit velezrady, a měl byste být tedy stíhán za velezradu. Já bych chtěl divákům spíše vysvětlit, že prezident republiky nemůže být stíhán za trestný čin. Má absolutní imunitu. Velezrada není trestný čin. Velezrada je pouze způsob, jak Ústavní soud může zbavit prezidenta pravomocí nebo zbavit výkonu úřadu pouze za předpokladu, že by prezident republiky učinil úkony směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky a jejímu demokratickému řádu. Myslíte si, že pouhým dotazem Bezpečnostní informační službě jste se něčeho takového mohl dopustit?
Já si myslím, že ani jiní si to nemyslí. A je to takový výkřik, aby na sebe tito lidé upozornili. Vy jste sám upozornil na ty pětiprocentní výsledky. Viděl jste někdy film s názvem Myš, která řvala?
Neviděl.
Tak už ten název něco napovídá a já si myslím, že v podstatě tito lidé jsou tak trošku myši, které řvou. Samozřejmě, že s velezradou to nemá nic společného. To bych podle téhle logiky nemohl zadat BIS žádný úkol. Mimochodem, já jsem jí zadal za celou dobu svého prezidentování jediný, předchozí úkol, a to bylo zjistit, jak se na území České republiky projevuje islámský extremismus. A to je průběžný úkol, takže zprávy na toto téma dostávám pravidelně. A očekávám, že zase někdo vystoupí s tím, že i to je údajně velezrada.
No, víte, ten pan Gazdík, a teď jako právník, přiznávám se, že nejsem zcela nestranný, protože mě to trochu rozčílilo. Ten pan Gazdík z hnutí Starostové a nezávislí řekl, že pokud kompetentní ministr řekl, že ten nervový plyn na území České republiky není, tak prezident republiky tím, že požádal Bezpečnostní informační službu de facto o ověření této věty, se tedy dopustil podle jeho mínění vlastizrady. Tím tedy, odhlédnuto od toho, že pan Gazdík nechápe, že vlastizrada je trestný čin, kterého se třeba může dopustit voják opuštěním své jednotky nebo něčeho podobného, a velezrada se týká pouze a výhradně prezidenta republiky a jediným trestem za velezradu je zbavení prezidentského mandátu, když opominu tuto chybu, tak mě tak napadá jedna věc. Myslíte si, že bude pan Gazdík a paní Němcová teď postupovat vždy tak, jak říkají? Protože kompetentní ministr jim řekl, že v kauze Čapí hnízdo se nic nestalo.
No vidíte, a najednou se možná ukáže, že se stalo. Takže jinými slovy, samozřejmě já nechci zpochybňovat kompetenci jakéhokoli ministra, ale na druhé straně říkalo se, důvěřuj, ale prověřuj. A jsou-li určité pochybnosti, a já jsem Vám teď citoval minimálně jeden článek, a ty pochybnosti jsou dány i některými dalšími zdroji, no tak je třeba ty pochybnosti rozptýlit. To je vše.
Dobře, tak nechme obvinění z velezrady stranou. Ale co je zajímavého na té poměrně disciplinované reakci mnoha států, které vyhostily takřka sto ruských diplomatů, nesvědčí to o nějakém napětí mezinárodním, že tato záminka byla jaksi použita k tomu, aby se více polarizoval vztah s Ruskem?
Víte, já jsem se vždy v zahraniční politice snažil budovat spíše přátelské vztahy s kýmkoli, protože získávat přátele je obtížné a získávat nepřátele je velice, velice snadné. A teď, když mluvíte o tom napětí s Ruskem, já bych k tomu dodal i napětí s Čínou, která je vývozcem oceli. A když zavedete cla na dovoz oceli, tak je to samozřejmě obchodní válka. Chápu to, ale myslím si, že protekcionismus nikdy ekonomice nepomohl. No a stejně tak nepomohlo ani rozněcování sporů, které někdy už začínají mít charakter studené války.
Víte, já považuji tohle téma za poměrně důležité i z vnitropolitického důvodu. Samozřejmě vyhoštění tří ruských diplomatů není nic, co by Českou republiku zásadně mohlo ohrozit, ale ona celá ta věc měla dokazovat údajné, opět po prezidentské volbě znovu, Vaše proruské směřování, tou pouhou větou, že jste pověřil Bezpečnostní informační službu, a to má být důvodem toho, že jste tedy velezrádce, že máte proruské směřování, nikoliv proevropské. A možná trochu, poměrně chytře to využil Andrej Babiš, aby toto podezření, které už tak od parlamentních voleb se trochu táhne, od sebe odstranil, a řekl, že tedy on je ten proevropský. Vnímáte to také tak, že je to, že celá ta kauza je trochu použita pro vnitropolitický boj a stále známá témata se objevují?
Já Vám teď řeknu jeden bonmot, pane Soukupe. Andrej Babiš je v Evropské radě novičok. Je jinými slovy nováček. A jako nováček samozřejmě bude potřebovat určitou dobu, aby se adaptoval. A v té první době je naprosto přirozené, když se chová tak, aby se příliš neodlišoval od ostatních členů Evropské rady, i když bych rád připomenul, že to zdaleka nebyly všechny členské země Evropské unie,…
Slovensko, Rakousko.
…které tyto sankce vůči Rusku zavedly.
Jsou tedy Slovensko, Rakousko, Švýcarsko proruské?
Ne, ale myslím si, že zase na druhé straně mají určité, zejména Rakousko a Švýcarsko svoji neutralitou, výsadní postavení.
I německý ministr zahraničních věcí říkal, že to bylo těžké rozhodování, to vyhoštění ruských diplomatů. Ale proč je tedy, tak znova, proč je svět tak překvapen z takové události, protože upřímně, přeci víme z historie, že takovéto věci se dvojitým agentům stávají, a jsou dvojití.
On tedy už byl případ pana Litviněnka, jestli si vzpomínáte.
Ano.
A já jako laický čtenář detektivek si stále kladu otázku, na kterou mně nikdo neodpověděl, proč vlastně, když už jsou tyto pokusy o vraždu, se dějí nějakými exotickými jedy, jako bylo polonium v případě pana Litviněnka, nebo teď nějaký nervový jed novičok v případě toho pana, jak se jmenuje?
Skripala.
Skripal, už jsem si vzpomněl.
Ano, Sergej Skripal, promiňte.
Tak proč, když na trhu je tolik kvalitních jedů, promiňte mi tu jedovatost, když neriskujete taková obvinění, a přitom ani nemáte problémy s jejich výrobou a skladováním.
Ono je zvláštní, že za poslední dobu, za posledních několik let čtrnáct Rusů za podezřelých okolností zemřelo ve Velké Británii. Možná to svědčí také o tom, že, dříve se říkalo, že pokud tedy agent chce zmizet, má jet do Spojených států, do Izraele nebo do Velké Británie, možná ta Velká Británie z toho seznamu vypadává, protože tam začíná být poměrně nebezpečno pro ty dvojité agenty.
Já v každém případě, a to se týká i vraždy toho slovenského novináře, o které jsme mluvili minule, trvám na tom, aby byly na stole nějaké důkazy. A když důkazy nejsou, tak činím závěr, že policie pracuje špatně a že v podstatě těmito ostentativními akcemi si jenom vytváří alibi pro svoji neschopnost.
Dovolte mi spekulaci, víte, pokud jsem zachytil z posledních dnů zprávy ze Slovenska, ta tragédie na Slovensku, ta byla dávána do souvislosti s nějakou korupcí v nejvyšších státních sférách, justiční korupcí, případně dokonce s italskou mafií, tak se zdá, že byla provedena nějakou upravenou plynovou pistolí s malou ráží. No, to tedy na mafiány úplně nevypadá, ale musíme samozřejmě počkat na výsledky vyšetřování. Poslední otázka k tomuto tématu. Jaké kroky můžeme očekávat ze strany Rusů a jak budou bolestné pro státy, které se zapojily do té odvetné akce po boku Velké Británie.?
Budu-li mluvit o nás, tak zpravidla v těchto situacích se volí reciprocita. Jinými slovy, vy jste nám vyhostili tři diplomaty, my vám vyhostíme tři diplomaty. Vzhledem k tomu, že naše ambasáda je početně menší než ambasáda Ruské federace tady, tak to pro nás bude do určité míry obtížnější.
Pane prezidente, už pojďme k domácí politice, ale jen takový jeden mezi dotaz. Začali jsme si zvykat, že americký prezident Donald Trump komunikuje přes sociální sítě. On má oblíbený Twitter. Teď jsme viděli, že i ruské ministerstvo zahraničních věcí zásadní prohlášení dává přes stejnou sociální síť Twitter. Česká ministryně obrany Karla Šlechtová ji začala používat také. Znamená to, že tyhle hraniční diplomatické přestřelky se stěhují na sociální sítě, protože jsou nejrychlejší?
Zapomněl jste doplnit Jiřího Ovčáčka, který v České republice používá Twitter taky. A mimochodem před několika málo dny jsem si všiml, že i Andrej Babiš na Twitteru zkritizoval Lidové noviny, které napsaly úplně nepravdivou zprávu o tom, že jsme měli rozdílné názory na vyhoštění těch tří diplomatů.
Ano. Tak a teď k té domácí politice. Podle mého názoru jedna z nejdůležitějších věcí, samozřejmě kromě vyjednávání o vládě a různých tedy zpráv každý den se měnících, souvisejících s jednáním mezi sociální demokracií a ANO, je sjezd komunistické strany. Včera oznámila kandidaturu Kateřina Konečná. To je výrazná europoslankyně komunistické strany. Je to žena velmi výrazná, krásná tvář, jaksi břitkých názorů. Co tomu říkáte, její kandidatuře?
Upřímně řečeno, já její názory zase příliš neznám, ale na druhé straně bych očekával, že to budou názory, které budou spíše liberálnější než, řekněme, neostalinistické. Už z toho prostého důvodu, že prostředí Evropského parlamentu neostalinismu příliš nepřeje. Ale to uvidíme, uvidíme to například i z jejího kandidátského projevu. Možná, že by bylo dobré přečíst si některé její články. Je moje chyba, že jsem je zatím nečetl. No a uvidíme.
Já jsem ji několikrát měl v politických debatách. Je to velmi razantní dáma, která nejde pro ostré slovo daleko. Nepřišla mně příliš liberální ve smyslu nějakého odklonu od jaksi idejí komunistické strany. Naopak velmi, velmi razantně hájí ty jejich základní zásady, ale možná je pro dost členů přijatelná. Vidíte tam reálné, že by mohla porazit stávajícího šéfa Vojtěcha Filipa?
Pane Soukupe, já se nechci vydávat za znalce komunistické strany. Byl jsem pozván na jejich sjezd, pronesu tam projev, který v některých momentech bude stejně provokativní, jako byly moje projevy na všech jiných akcích, ale to není tak podstatné. A budu zcela respektovat výsledky voleb. Nezapomeňte, že komunisté jsou tak trochu jazýček na váze, protože bez nich se neobejde žádná vládní konstelace, ať už se sociálními demokraty, anebo se stranou Svoboda a přímá demokracie.
Ano. Kateřina Konečná říká, že komunisté mají potenciál na patnáct procent, což může samozřejmě pro členy a příznivce KSČM vypadat zajímavě. Upřímně řečeno ale právě proto jsem to považoval za důležité, protože názor případně paní Konečné na toleranci Babišovy vlády neznáme, a proto jsem to téma sjezdu komunistické strany, který již je za pár týdnů, chtěl otevřít. Bude to 21. dubna.
Já jsem si teď vzpomněl, pane Soukupe, pokud mě paměť neklame, že v roce 2002 měli komunisté konce osmnáct procent, ale mohu se mýlit.
Pane prezidente, ještě jedna levicová strana měla svůj sjezd, a to je SPO, která se včera dohodla, a Vy jste souhlasil, že do svého názvu vrátí Vaše jméno. Jste rád?
Mě to tak trochu dojalo. Já jsem dlouhodobě čestný předseda této strany. Jsem její volič, ale jinak neodpovídám za její činnost. Za to odpovídá řádně zvolené předsednictvo. A protože to byla taková forma poděkování, když už s tím návrhem přišli, za pomoc při prezidentské volbě, tak i když se říká, že politika nezná vděčnost, a teď bych mohl říci, jsem zvolený prezident, tak co bych vám dělal nějaké ústupky, rád jsem této prosbě vyhověl a doufám, že jim alespoň trochu pomůže.
Myslíte si, že mají naději na výraznější úspěch v parlamentních nebo komunálních volbách nebo ve volbách, které nás budou čekat v příštím období, protože podpora Vaše u voličů je vysoká. To jsme samozřejmě viděli na výsledcích prezidentských voleb. A strana, která přímo se hlásí k Vašim myšlenkám a k Vám osobně, tak příliš úspěšná není. Čím to je?
Víte, hlásit se k nějakým myšlenkám je krásná věc, ale musíte ty myšlenky umět prosazovat, musíte mít v čele charismatické osobnosti. A teď řeknu zase šrapnel, když se dívám na českou politickou scénu, tak upřímně řečeno tam vidím jenom dvě charismatické osobnosti, a to je Andrej Babiš, pak nějaká přestávka, a Tomio Okamura. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale najděte mi třetí charismatickou osobnost.
No, my jsme se právě bavili o tom už před parlamentními volbami, před prezidentskými volbami, že určitá autenticita, autentičnost politiků, zdá se, je to, co rozhoduje volby, nikoliv psané programy. Pamatujete si, jak jsme trošku zesměšňovali Lubomíra Zaorálka, který si otevřeně v České televizi stěžoval, že lidé nečtou politické programy, že oni to píšou a lidé to nečtou. No, proboha, lidé to nečtou, lidé to chtějí vysvětlit a slyšet od charismatického důvěryhodného politika, tak to je.
Vy tomu říkáte autenticita, já bych si vystačil s tím názvem charisma nebo osobní přesvědčivost, že. Osobní důvěryhodnost, osobní integrita. Dá se tomu říkat lecjak, ale myslím, že všichni víme, o čem mluvíme.
No, když jsme u volebních preferencí, naše výzkumná agentura Médea Research ukončila před několika dny výzkum volebních preferencí. Na jednu stranu nejsou příliš překvapivé u mnoha stran. Hnutí ANO si drží tak nějak to své, vyšlo nám něco přes třicet dva procent. Sociální demokraté okolo devíti procent. ODS okolo deseti procent. Plus mínus to kopíruje výsledky voleb. Lehounce oslabilo SPD, ale nijak výrazně. TOP 09, Starostové by se do Parlamentu nedostali. Ale je tam jedna zajímavá věc. Z mého pohledu znovu upozorňuji, že jako kometa rostou vzhůru Piráti.
No dobře, tak já jsem si přečetl jejich program, nemám nic proti němu. A když jsem seděl s panem Bartošem, a říkal jsem mu, víte, Vy máte v programu docela hezkou myšlenku na zřízení ministerstva informatiky, tak proč nejdete do vlády, neusilujete o zřízení tohoto ministerstva a neujmete se jako koaliční strana jeho vedení? Pan Bartoš mně odpověděl, že chtějí zůstat v opozici. Opozice má jednu výhodu a jednu nevýhodu. Výhoda je, že se neušpiníte politikou. Nevýhoda, že nic neuděláte.
Takže myslíte si, že stoupající podpora, a nám skutečně vychází až k sedmnácti procentům, je z toho, že jaksi, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Vypadají zajímavě, mluví velmi břitce, ale nic neudělali. Tak to myslíte? Nepřevzali odpovědnost?
Víte co, já bych tady počkal opravdu několik měsíců. Věřím, že tady budou řádné volby. To znamená zhruba za tři a půl roku. No a za tu dobu se už i v opozici pozná, co ta politická strana dělá, jaký má program, co prosazuje, pro co hlasuje. A to bude kritérium pro voliče.
Ale ty výsledky voličských preferencí svědčí o tom, že někteří politici zdají se býti trošku nechápaví. Jak jinak si tedy vysvětlit postoj pana Kalouska nebo KDU, kteří teď vypadají tak, že do Parlamentu by se nedostali. Mluvím o programu Antibabiš. Každý, kdo přišel s programem Antibabiš za poslední roky, tak špatně skončil. Zdá se, že se to opakuje.
On to byl také program Antizeman a tyto dva programy byly často velice spojené.
Myslíte si, že do minimálně neklesající obliby hnutí ANO mluví ty sliby Andreje Babiše, jak jezdí po regionech a slibuje výstavbu a zvýšení důchodů a podporu hypoték a tak dále?
Já bych ani neřekl, protože ta jeho popularita se ustálila kolem těch třiceti procent ještě v době, kdy tohle nedělal. Myslím si, že tam docela zajímavou roli sehrála ta jeho kniha. A mně se ta kniha líbila. Říkal jsem panu Babišovi, že se mně vůbec nelíbil program hnutí ANO, protože je suchý a nudný, a přitom byl jenom asi na čtyřiceti stránkách. Zatímco tato kniha, O čem sním, když náhodou spím, má zhruba tři sta stránek, a přesto jsem si ji přečetl se zájmem. Takže, jak vidíte, je to taková baťovská kniha a já si myslím, že v naší zemi pořád ještě žije ten baťovský étos budování.
Já jsem ji četl, je určitě zajímavá, ale zase upřímně dá se tam najít spousta myšlenek Andreje Babiše, dají se tam najít nějaké vize, kam by stát chtěl posunout, ale zase o konkrétních krocích, jak by to udělal, nebo o nějakých novátorských myšlenkách, které jsme od jiného neslyšeli, se zase příliš hovořit nedá. Myslím si, že jsou to poměrně šikovně poskládané myšlenky, které ale nesvědčí o nějakém velkém vizionářství. To je můj osobní názor.
Víte, pane Soukupe, my už jsme v českých, ale i ve světových dějinách zažili tolik vizionářů, že bych si skoro přál, aby ty vize byly uměřené a, jak jsem říkal, byly baťovské. A jako příklad takové vize bych Vám uvedl knihu Jana Bati, Budujeme stát pro 40 000 000 lidí.
No, já jsem tím, tou otázkou, chtěl uvést to, že tedy ty velké vize může mít, můžeme si je vymyslet, napsat s poradci. Ono je spíše otázkou, jak je zrealizovat, jaké konkrétní kroky udělat pro to, aby se staly. Vy jste známý tím, že zásadně nehodnotíte projevy a sliby, ale hodnotíte výsledky konkrétní práce. Úspěšnost politika se měří tím, že má podporu veřejnosti, pokud ji nemá, tak o sobě může tvrdit, že je úspěšný, ale výsledek nemá. A teď tím uvozuji samozřejmě jednání o vládě. Když se podíváme od minulého týdne, uzavřeli jsme takovou malou sázku, kdy já jsem skeptik, skeptik na úspěšný konec jednání ANO a ČSSD, a to je ta první varianta. A Vy jste byl optimista, že vláda dopadne do konce května. Jste pořád ještě optimista?
Ano, já si myslím, že teď to jednání vrcholí. Tedy jednání mezi ANO a ČSSD. Víte, co je to Mečiarova laťka, pane Soukupe?
Ne.
Vy jste ještě mladý člověk, takže si na to nevzpomínáte. Vladimír Mečiar jako slovenský premiér přistupoval k jednání tak, že nejdříve vyžadoval něco naprosto nesplnitelného, a pak z toho zvolna ustupoval. A tomu se říkalo Mečiarova laťka. No a já teď pozoruji jednání těchto dvou subjektů a taky si občas vzpomenu na Mečiarovu laťku.
Já tedy neznám termín Mečiarova laťka, i když tak mladý nejsem a kariéru Vladimíra Mečiara jsem sledoval už jaksi v hodně dospělém věku. Nicméně v obchodě samozřejmě takovéto taktiky se používají. Nejsem si jist, jestli v té politice to pak nenarazí na nějaké osobní zášti, a teď samozřejmě hovořím o tom, že sociální demokracie jaksi velmi silně zvedla nepřítomnost Andreje Babiše ve vládě. To, že je trestně stíhán, a to by měl být problém. A ještě chci upozornit na to, že se má konat vnitrostranické referendum, a to je pro vedení závazná věc.
Já jsem byl na sjezdu sociální demokracie, který je určitým reprezentantem této strany, a není důvod automaticky předpokládat, že by se názory členské základny od tohoto reprezentativního souboru příliš lišily. A tam zvítězilo přání, aby sociální demokracie jednala s hnutím ANO, a toto přání se zhmotnilo i ve výběru dvou nejvyšších představitelů sociální demokracie.
Já vím, ale od voleb už opravdu uplynulo půl roku. A za poslední týden podle mého názoru to vypadá tak, že ta jednání směřují spíš k neúspěchu, protože atmosféra v sociální demokracii je velmi rozpolcená a Andrej Babiš je evidentním hlavním problémem. Část členské základny prostě Andreje Babiše v čele vlády jako trestně stíhanou osobu nechce. Části sociální demokracie to nevadí a zdá se, že již teď začínají tlaky vůči předsedovi Hamáčkovi, a upřímně řečeno, já netuším, jak takové referendum může dopadnout.
Víte, každá analogie kulhá, ale já si vzpomínám na jednání o opoziční smlouvě mezi mnou a Václavem Klausem, kde všichni tvrdili, že to jednání nedopadne a že skončíme v opozici, byť jsme byli vítězná strana. No a najednou se ukázalo, že jsme se dokázali dohodnout. Třeba se dohodne i Babiš s Hamáčkem a Zimolou.
No, já nevím. Andrej Babiš na Facebooku napsal, jsme u těch sociálních sítí: „Čau lidi, napsalo mi spousta z vás, že si mám dát fakt bacha na ČSSD. Že nás v minulosti strašně podrazili. Oni ale o sobě říkají, že jsou ‚ta nová ČSSD‘.“ No, co si o tom mám myslet?
Nic.
Nic.
Proč byste si, pane Soukupe, měl o každém výroku něco myslet?
No, tak jestli ta nová ČSSD, jestli pan Babiš trochu nepodceňuje členskou základnu ČSSD, si myslím. Protože to, že se zbavili pana Sobotky v čele, tedy nemusí znamenat, že se strana celá změnila, že?
To jistě, ale…
Zvlášť, když tam bude to vnitrostranické referendum.
Jsou lidé, kteří říkají, a uvidíme to na výsledcích vnitrostranického referenda, že i když má ČSSD necelých dvacet tisíc členů s mírně klesajícím trendem, tak aktivních z nich je zhruba pět tisíc. Mně to připadá jako strašně nízké číslo, ale myslím si, že se nechám překvapit, protože bude-li referendum, tak uveřejní počet respondentů.
Kterých bude tisíc.
A tam, tam se ukáže.
Doufejme, že to bude fungovat normálně. Vít Bárta také svého času říkal, že mají vnitrostranické referendum, a pak novináři dopátrali, že si tam pak ty výsledky přepisoval, no tak nevím.
Já myslím, že v tomto případě to tak nebude.
Ale uvidíme, jestli náhodou zase některých z členů nepodá žalobu na…
Velezradu?
… na výsledky toho referenda. Ne, tak to už tam dělali sociální demokraté mezi sebou.
Pane prezidente, já jsem pana Faltýnka a pana Hamáčka měl minulý týden v Duelu Jaromíra Soukupa, v politické debatě. No, upřímně, bylo to takové zvláštně nekonfliktní. Největší problém měl pan Faltýnek se mnou, protože říkal, že moc mluvím, a že vůbec všeobecně se mu to nelíbí, že je unaven, a že bych se vlastně neměl na nic ptát a nechal bych ho povídat, aby to lidem vysvětlil a mohl jít domů, nebo tak nějak jsem to pochopil. Já jsem na pana Faltýnka byl taky trochu nepříjemný, což byl asi největší konflikt nebo zajímavost téhle té debaty. Jinak si pánové celkem notovali. No jo, ale druhý den začaly lítat požadavky nesplnitelné, typu Andrej Babiš má odejít z vlády. Nicméně v konkrétních věcech se neshodli v sektorové dani pro finančnictví. Snížení DPH na potraviny, což prosazuje ČSSD. Zvyšování daní obecně považuje ministryně financí za mantru a je zcela nepřijatelné. Sektorová daň je zvýšení daní. Takže, když odhlídneme od toho politického a lidského jednání, myslíte si, že to vůbec může jaksi dopadnout, když už teď je to takto vyhroceno věcně?
Politika je o kompromisu, pane Soukupe. Pokud jde o sektorovou daň, já sám váhám. V některých zemích existuje, v některých zemích neexistuje. Víte, že jsem zastánce progresivních daní fyzických osob, což je druh zvýšení daní, a to je ten skandinávský model, o kterém jsme mluvili nedávno. Na druhé straně buďme objektivní. V podstatě se shodli na karenční, zrušení karenční doby, i když se neshodují, pokud jde o procenta, kde se má vyplácet ta nemocenská. Ale alespoň se shodli na tom, že to zruší. Tak tady máte hezký příklad, kdy se alespoň na něčem dokázali dohodnout.
Nebylo by na místě začít tedy jednat s SPD jako s poslední variantou přijatelnou pro ANO?
Já si myslím, že SPD a ANO spolu permanentně jednají, alespoň to předpokládám.
No, to já nevím, ale z médií jsem pochopil, že se primárně jedná s ČSSD a SPD zůstává stranou, ale já samozřejmě nevím, jestli spolu jednají a nejsou o tom na veřejnosti zprávy, no tak to pak nevím, to je pravda.
Tak nevěřte médiím, ta taky nejsou příliš informována. Samozřejmě s výjimkou Vašeho mediálního koncernu.
Pane prezidente, ještě jeden dotaz. Bohumínské usnesení, které zakazuje spolupráci ČSSD s komunisty, nemělo by tedy být ještě teď na tom sjezdu zrušeno?
Ono v podstatě, jestliže komunisté, jak sami říkají, budou jenom tolerovat Babišovu vládu, tak to není přímá vládní spolupráce. Já si myslím, že to usnesení je překonané životem, ale z čistě formálního hlediska není nutné ho rušit.
Nechme tedy sestavování vlády, jako obvykle se ničeho nového moc nedobereme. Nicméně lidi to zajímá. Chtěl jsem o tom hovořit, abychom jaksi probrali aktuální informace, které jsou ve veřejném prostoru, já jiné nemám, a nějak je okomentovali. Tak, a pojďme k tématu migrace, což je tedy zahraničně politické, nebo jaksi společenské téma. Já jsem si minulý týden poměrně pečlivě prostudoval zprávu amerického respektovaného institutu Pew Research Center, která hovoří o migraci. A z ní vyplývá v zásadě několik tezí. Ta první teze je, že Evropa a potažmo Spojené státy mohou očekávat výraznou migrační vlnu tentokrát z afrických zemí, která má být motivována primárně ekonomicky, danou vysokou nezaměstnaností a nízkými mzdami v zemích jako Senegal, Ghana a podobně, kde až třetina lidí uvádí, že je připravena odejít do Spojených států nebo do Evropy.
Do Spojených států ani tak ne, do Evropy ano. Je to přesně to, na co jsem upozorňoval několikrát, třeba i v projevech na Valném shromáždění. Říkal jsem dokonce, že teoreticky je tam sto milionů takových potenciálních migrantů, a že i kdybychom tedy vydělili toto číslo deseti, tak pořád ta deseti milionová migrační vlna přesně v té struktuře, žádní Syřané, žádní Afghánci, ale…
To uvádí Pew Research Center, ano.
…Senegalci a další.
Senegal, Ghana, Nigérie.
Ze zemí, kde se nebojuje. Dokonce Senegal je relativně, na africké poměry, docela bohatá a spořádaná země, a přesto tam má spoustu potenciálních migrantů. Ono, kdybych to trochu přehnal, pane Soukupe, tak celá Afrika by se ráda přestěhovala do Evropy, ale Evropa není nafukovací.
Já jsem v úterní Aréně hovořil o tom s předsedou Sněmovny Vondráčkem, a ten mi říkal o své debatě s předsedou Valného shromáždění OSN panem Lajčákem, který říkal, ano, ještě existuje migrace uvnitř Afriky a opravdu jsou desítky milionů lidí připraveny odejít za lepším živobytím. A ty důvody jsou ekonomické.
Ale s tím asi všichni souhlasíme. Spíše je s podivem, že zatím převažovali, nebo ne-li převažovali, tak byli ve velké části ti váleční uprchlíci, že. Ale teď ta válka, ať už v Sýrii nebo v Iráku, postupně končí, takže teď vyvstávají ty vrstvy migrantů ekonomického charakteru.
No a co s tím? Pew Research Center, což je mimochodem vynikající výzkumná zpráva o tom, říká, že důvodem té migrace, opakuji, je vysoká nezaměstnanost v těchto státech a případně nízké mzdy. Logicky se ptám, neměly by tedy evropské státy jako obranu před touto migrací celkem vážně připravit opravdu plán investic v těch zemích?
Ale ano, ono se uvažovalo o takzvaném novém Marshallovu plánu pro Afriku. Já bych proti tomu v zásadě ani nebyl, proč ne. Pokud by to zastavilo migraci, bylo by to dobře. Na druhé straně si uvědomte, že všechno je relativní. To znamená, i když zvýšíte životní úroveň, nikdy nebude tak vysoká jako v Evropě. A z toho vyplývá, že lidé budou stejně motivováni do té Evropy jít. A proto si myslím, že efekt tohoto typu, i když to podporuji, bude nutně omezený.
Poslední část týkající se migrace. Bezpečnostní důsledky zvýšené migrace. V médiích se teď hodně hovoří o Švédsku. Tam ministryně financí Anderssonová řekla, přiznala poprvé veřejně, že Švédsko se potýká s vysokou mírou kriminality způsobenou, nebo v příčinné souvislosti s migrací. Myslíte si, že je to opravdu fenomén, který Evropa musí začít pojmenovávat?
I když asi znovu budu označen za xenofoba, tak všechny statistiky, to znamená ne jenom švédské, ale například i německé, ukazují, že míra kriminality u migrantů je podstatně, ale podstatně vyšší než u takzvaně domorodé populace, autochtonní populace. Tak o čem to svědčí? Jednak, že se ti migranti těžko adaptovali, a jednak, že mají takové kulturní zvyky, které v některých případech je k té kriminalitě přímo nabádají, jako je například napadání žen.
Víte, přesně to mě napadlo, napadání žen v naší kultuře v Evropě, pokusy o znásilnění, obtěžování vykládat kulturními rozdíly, to neříkám právě, že to říkáte Vy, ale slyším to od různých politiků českých i zahraničních, tak mi to tedy přijde už korektnost trochu přes čáru. To je prostě jednání, které musíme tvrdě stíhat.
Tak my máme, ale to je spíš americká móda, MeToo, což je jeden z největších nesmyslů, který jsem kdy zažil. A je jedna taková anekdota, kterou Vám řeknu až po našem vysílání, ale pokusím se její podstatu vystihnout už teď. Znásilnili mě. Kdy se to stalo? Před čtyřiceti lety. A proč o tom mluvíte teď? Je příjemné si na to vzpomenout.
No, nevím. To je téma zrovna, pane prezidente, v kterém se úplně neshodneme, protože já ten boj za rovnoprávnost žen a pojmenovávání nerovností mezi muži a ženami a zneužívání moci, ať už fyzické nebo společenské, nebo pomocí zaměstnavatele, k tomu, abych si vymáhal nějaké sexuální, nebo blízkosti, považuji za oprávněný, ten boj. Ale tak jste to nepochybně nemyslel.
Já jsem to v životě nikdy nedělal a myslím si, že stejně tak můžeme najít i příklady žen, které se tak chovají vůči mužům.
Je dobře, že o tom hovoříme, i když konkrétně v tomto se zcela neshodneme, nebo shodneme se samozřejmě na tom, že trestná činnost je trestná činnost. Ale k hodnocení té kampaně MeToo se asi úplně neshodneme, ale je dobře o tom hovořit. Já si myslím, že je dobře o tom hovořit.
Ale proč ne. Je to jistá míra prudérnosti, která je vlastní spíše Americe než Evropě. Vzpomeňte si na skandál s Monikou Lewinskou na jedné straně, a na četné sexuální skandály evropských politiků, které nikomu nevadily, na straně druhé. Možná, že dokonce i zvyšovaly jejich popularitu.
Pane prezidente, tímto tématem jsme vyčerpali čas. Měl jsem na Vás připravené ještě ekonomické otázky, ale žádná z nich není taková, že by nepočkala do příštího týdne.
Děkuji Vám za rozhovor.
Budu se těšit příště, bude to těsně před odjezdem na Slovensko.
