9.3. 2018 TV Barrandov
Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Tentokrát rozhovor s panem prezidentem předtáčíme ve středu, to znamená den před inaugurací prezidenta republiky. V době, kdy jej vysíláme, je po inauguraci a vy události, které ji provázely, znáte z jiných médií. My logicky při natáčení je znát nemůžeme. Dobrý večer i Vám pane prezidente.
Jak jsem řekl, rozhovor předtáčíme ve středu. Zítra Vás čeká inaugurace. Když jste se na ni připravoval, na co jste nejvíce myslel?
Já jsem si říkal, že by bylo poctivé rozdělit to moje vystoupení do dvou částí. V té první části se zamyslet nad tím, co se za těch pět let podařilo a co se nepodařilo. V té druhé části předložit svoji představu výkonu prezidentské funkce v následujícím pětiletí. Takže takhle to taky udělám.
Já samozřejmě logicky, na rozdíl od diváků, znát Váš projev nemohu, protože je středa, ale pokud bych jaksi Vás požádal být na chvilku novinářem a vypíchnout nějaké titulky, nějaké myšlenky z Vašeho projevu, které jste si nepochybně připravil, které nechcete, aby zapadly, uděláte to?
Já myslím, že z inauguračního projevu nezapadne téměř nic. Je to přeci jenom projev, který se říká jednou za pět let a tomu by měla odpovídat jeho váha. Nicméně v té druhé části bych se chtěl věnovat svému oblíbenému tématu a tím je aktivní občanství. Ale chtěl bych toto téma rozšířit, protože dříve jsem mluvil o aktivním občanství především v souvislosti s politickou strukturou. To znamená například referendum, přímá volba starostů a tak dále. Chtěl bych to doplnit ještě ekonomickou a sociální dimenzí. Takže jste první, komu jsem to prozradil.
Pokud jde o ty záležitosti, které se týkají rekapitulace, tak tam mimo jiné řeknu, že i když bohužel čeští novináři stále ještě kombinují velké sebevědomí a malé znalosti, což jsem říkal před pěti lety, tak je tady jedna potěšující situace. Sedmdesát šest procent českých domácností má internet. Dnes už to možná bude osmdesát procent, protože tohle je údaj starý dva roky. Může se zahloubat do toho internetu, srovnávat na různých serverech různé názory, zatímco ty názory médií včetně České televize jsou jednostranné, a řídit se pak zdravým rozumem. A z toho vyplývá, že v soutěži s internetem papírová média mohou prohrát. Jejich náklady ostatně už teď klesají a možná, že se dovíme, že budeme těmi, kdo se řídí internetem. Dokonce jsem teď zaregistroval jednoho herce, který říkal, že internet je zapotřebí zkrotit. To znamená, že ti, kdo bojují za svobodu slova a proti cenzuře, najednou, když je to proti nim, některé servery, tak by je chtěli zakázat.
No, tak ono to bývá, že ti, kteří říkají, že jsou největší demokraté, trochu nesnesou jiný názor. Ti, kteří bojují proti cenzuře, najednou chtějí zakázat názor nebo periodikum, které se jim zrovna nelíbí. Mimo jiné to je i princip sporu, známého sporu s Českou televizí, kdy já pouze upozorňuji na to, že ta instituce nepodléhá v podstatě skoro žádné pořádné racionální kontrole, a okamžitě se to otočí proti mně v tom směru, to je argumentace České televize, že bojujeme proti demokracii, že jim chceme omezit svobodu. Já žádnou svobodu České televizi omezit nechci. Chci pouze, aby její hospodaření bylo transparentní a mimo jiné, aby dodržovala zákon, jak jste řekl. Má mimo jiné, Česká televize, dávat prostor všem myšlenkovým proudům, aby si lidé mohli učinit svůj názor svobodně a nezávisle. To je vše.
Pane prezidente, ale ještě otázka k inauguraci. Poprvé bude při inauguraci použit nábytek Josipa Plečnika, který používal Tomáš Garrigue Masaryk, křeslo a stůl. Je to výraz úcty k Tomáši Garrigue Masarykovi? Mimo jiné ve středu uběhlo 168 let od jeho narození.
Já jsem zrovna dnes položil věnec k Masarykovu hrobu, ale moje úcta k Masarykovi je velmi hluboká a dlouhodobá, protože jsem se nedostal na vysokou školu díky referátu, který jsem měl na střední škole o Masarykovi. A protože tento referát byl pochvalný, tak se stalo, že jsem nebyl doporučen ke studiu na vysoké škole. Ale přesto toho nelituji, protože si myslím, že Masaryk si to zaslouží.
No, tak já bych si přál, abych žil v zemi, která bude bezpečná, bohatá a šťastná. A pro sebe bych si přál, abych v takové zemi mohl žít velmi dlouho.
Nicméně já bych se k těm haruspikům nebo augurům na chvilku vrátil. Vy možná znáte to starořímské přísloví, ‚haruspik haruspika potkajíce oba se smějí‘. Protože vědí, že oba dva jsou podvodníci, ať už věští z letu ptactva nebo ať už věští třeba z ovčích jater nebo z čehokoli dalšího. Ale myslíte si, pane Soukupe, že teď je to něco lepšího? Novodobý haruspik nebo augur se jmenuje politolog. Před druhým kolem prezidentské volby tito politologové tvrdili, že pokud vyhraju, tak to bude díky nízké volební účasti. A když jsem vyhrál, tak oznámili veřejnosti, že jsem vyhrál díky vysoké volební účasti. Čili je vidět, že je to opravdu skupina velmi vzdělaných a velmi informovaných lidí.
No, Vy máte v oblibě politologii, já říkám, no aspoň něco museli vystudovat. Já ironicky říkám, že mám v oblibě analytiky České televize, to je podobná sorta velmi věrohodných lidí.
Pane prezidente, Vy jste zmínil na začátku občanský aktivismus. Ty protesty, kterých jsme svědky v posledních dnech, a v zásadě šlo o demonstrace proti panu Ondráčkovi, potažmo proti Vám a proti Andreji Babišovi. To bylo v podtextu vystoupení na těch demonstracích, kterých se zúčastnilo takřka třicet tisíc lidí. A veřejná shromáždění k uctění památky zavražděného slovenského novináře Kuciaka. Je to projev toho občanského aktivismu, toho zdravého politického aktivismu vycházejícího zezdola, anebo jaksi nástrojem politických bojů protivníků Vašich nebo…
V mém pojetí rozhodně tohle není projev aktivního občanství, rozlišujme občanský aktivismus a aktivní občanství. Podívejte se, aktivní občanství to není nic jiného než participace, tedy spoluúčast na řešení věcí veřejných. Například, aby zaměstnanec měl větší práva formou takzvaného podílení se na zisku – profit sharing, nebo aby došlo k tomu, že občané si budou moci vybírat své starosty přímou volbou a tak dále a tak dále. Když vyženete lidi do ulic, tak to může být i považováno za určitý nástroj manipulace, a to poznáte nejlépe podle toho, jestli ty demonstrace vydrží, anebo nevydrží.
Všechny ty demonstrace se teď nesly, nebo demonstrace, shromáždění lidí, a teď vůbec nepopírám právo lidí se shromažďovat a vyjadřovat svůj názor, toho já si velmi vážím, ale nesly se v duchu, že se nacházíme uprostřed boje o demokracii. Nacházíme se uprostřed boje o demokracii, že jde o zápas, o spravedlivé směřování našeho státu?
Ptejte se velmi jednoduše. Byly volby, ať už parlamentní nebo prezidentské, svobodné a demokratické? Pokud ano, tak se nic neděje. Samozřejmě, že ti, kdo v těchto volbách prohráli, se mohou vztekat, což také dělají. Kdyby to byli slušní lidé, tak uznají porážku a budou blahopřát vítězi. Ale na druhé straně demokracie není ohrožena. Jsou ohroženy pozice těch, kdo prohráli.
No, tak ona ta demokracie se bere jako rukojmí politických zájmů celkem tradičně. A jaksi k české politické scéně patří, je to takový evergreen, že demokratické strany jsou v zásadě TOP 09, ODS, KDU a Starostové a nedemokratické jsou ty ostatní, ANO, SPD, komunisté a možná některé další. Je to tedy, ty demonstrace, je to ukázka síly sociálních sítí, které dokáží dobře mobilizovat lidi, aby něco učinili? Stejně smýšlejících lidí. Zatímco dříve to nebylo tak jednoduché svolat demonstraci?
Já bych ty sociální sítě nepřeceňoval. Zaprvé, mobilizovaly i ne sociální sítě. To znamená jiné mediální kanály. Zadruhé, k panu Ondráčkovi se ještě asi dostaneme…
Určitě.
… a já řeknu svůj názor už teď, abychom na to nezapomněli. Podívejte se, podle mého mínění by stačilo, aby pan Ondráček řekl jednu jedinou větu. Byl jsem mladej, byl jsem blbej, omlouvám se, je mi to líto, promiňte. Tečka. A podle mého názoru všechno by bylo v pořádku. Nebyly by žádné pouliční kravály. A já jsem si vzpomněl, víte na co, pane Soukupe? Když jsme stáli na Letné na tribuně, tak tam zrovna přišli tuším dva příslušníci také pohotovostního pluku a omluvili se. A dav jim zatleskal a kněz Malý tenkrát ne četl, on to zná zpaměti, a tak se modlil, modlil se Otčenáš.
Já se na to pamatuju.
Pamatujete si to?
Já jsem tam byl.
Bylo to uzavřeno a bylo to pokání, za kterým následovalo odpuštění, a to je to krásné.
Zvláštní vyjadřování pana Ondráčka nepochybně přispělo k té situaci, ale k tomu se ještě vrátíme. Já jsem se chtěl ještě zeptat obecně. Není náhodou znakem trochu slabosti demokracie to, že je tolik samozvaných jejich obránců, kteří si ji berou jako rukojmí?
Tak víte, oni ti obránci velmi často hájí své vlastní zájmy.
No právě.
Ale to nemohou říci, protože by jim nikdo nevěřil. Když jsem mluvil tehdy jako premiér ve sněmovně, to bylo v roce 2001 a byla televizní krize, tak jsem říkal, podle mého názoru tuto krizi vyvolali lidé, kterým měly být omezeny jejich televizní honoráře například za různé seriály. Ale protože to by nebyl dostatečný důvod pro televizní stávku…
No, tak budeme bojovat za svobodu, no.
Ano, budeme bojovat nikoli za své kšefty, za své peníze, ale za svobodu slova. Někteří lidé tomu uvěřili, někteří jako já neuvěřili.
Ono se to v té televizi, České televizi opakuje úplně přesně po několika letech znova. Z pohledu České televize, těch obránců netransparentního hospodaření, je to zápas o svobodu slova, z pohledu jiných včetně mě je to pouze požadavek na legitimní kontrolu veřejných prostředků, no, ale uvidíme, jak si to přeberou lidé.
Než přejdeme ke konkrétním věcem, k té komisi a panu Ondráčkovi, víte, co mně přijde trochu zvláštní? V roce 2012 přes sto tisíc lidí na Václavském náměstí protestovalo proti tehdejší vládě a proti ministru financí Kalouskovi, zatímco ten samý Miroslav Kalousek byl tak trochu hvězdou demonstrací, které se konaly na Václavském náměstí teď.
Možná, že to byli dokonce titíž lidé, kteří jednou demonstrovali proti němu, a teď demonstrovali v jeho prospěch. Ale víte, samozřejmě, že je pojem takzvané mlčící většiny, kterou myslím zavedl Richard Nixon. To znamená, lidé, kteří zůstali doma. A vy nevíte, jaký je poměr mezi lidmi na ulicích a lidmi doma. A to se pozná až při volbách a při ničem jiném než při volbách. Pan Kalousek, jak známo, s odřenýma ušima dostal pět procent, takže ta jeho podpora asi není tak příliš intenzivní.
Pane prezidente, pojďme k té kauze Ondráček a komise pro kontrolu GIBS, to znamená Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ty události nabraly poměrně rychlý spád. Já jsem včera v jiném pořadu, Aréna Jaromíra Soukupa, měl jako hosta Andreje Babiše a přizval jsem tam i Pavla Kováčika, šéfa komunistického poslaneckého klubu. A říkal jsem jim ta samá slova, v podstatě. Ten samý smysl, co jste řekl Vy před chvilkou, že vyjadřování pana Ondráčka je pozoruhodné, že tam jsem neviděl žádnou snahu vysvětlit svůj postoj. Tehdy to byl devatenáctiletý chlapec, který byl v uniformě. No, když nám bylo devatenáct, dělali jsme spoustu hloupostí, a z pohledu dnešního vidění světa, znalostí, které máme. Podle mého názoru nebránilo nic panu Ondráčkovi, aby řekl, ano, tehdy, mrzí mě, že jsem byl součástí něčeho, co se ukázalo jako věc proti zájmům lidu. Mrzí mě, že jsem stál proti lidem, a podle mého názoru by se nic nestalo, protože on ten samý pan Ondráček byl členem komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby, což tedy, přiznejme si, je podstatně důležitější instituce, než je ten GIBS.
A dokonce byl i svými oponenty hodnocen jako odborník. Takže opakuji to, co jsem Vám již řekl, kdyby se dokázal omluvit, a já vím, že je to někdy obtížné, tak by celý problém mohl být vyřešen.
Víte, mně se stalo něco podobného, teda chraň bůh, pane Soukupe, že bych někoho mlátil. A i ta hůl ukazovala na mikrofon a ne na Sobotku. Ale v každém případě se mně stalo to, že mně bývalý šéf protokolu oznámil, že na 28. října nebyl přítomen americký velvyslanec. Já jsem se poněkud rozčílil. Někde jsem to uvedl. No, a co se stalo? Bylo mně prokázáno, že tam…
Fotografií, já si na to pamatuji.
…ten americký velvyslanec ve skutečnosti byl. Tak jsem se samozřejmě omluvil. Ale mělo to své dozvuky, například tím, že šéf protokolu už není šéfem protokolu.
Panu Ondráčkovi, on v té rétorice, tvrdé, trochu pokračoval, protože řekl, že ho nebude poučovat, nebo něco v tom smyslu, pár křiklounů. No upřímně řečeno třicet tisíc lidí není pár křiklounů. Jeho nominace asi byla trochu neobratná. Na druhou stranu ten veřejný lynč, který si on zažil, si z mého pohledu nezasloužil, protože se stal pouze zástupným problémem.
Pane Soukupe, já jsem zažil několik veřejných lynčů. Mimo jiné jsem už tady připomínal televizní krizi a ještě před ní v roce 1999 tady bylo hnutí ‚Děkujeme, odejděte!‘…
Ano.
…proti mně a proti Václavu Klausovi. Na Václavském náměstí bylo asi tak plus minus padesát tisíc lidí. No fajn. A oni říkali, za rok, za rok se tady setkáme u koně znova. Tak se setkali za rok u koně znova. A víte, kolik jich přišlo?
Nevím.
Dvě stě. Ne dvě stě tisíc, chraň bůh, dvě stě, slovy dvě stě. Co to znamená? Tohle čemu Vy říkáte lynč, tohle musíte vydržet. A jestli by ti lidé měli skutečně pádné důvody proti Vám, tak ty důvody budou trvat i další rok.
A situace bude eskalovat. Uvidíme. Každopádně se zdá, že to byla první docela dobře podařená akce, nebo ji možná využili, nevím, možná ji podnítili, těch stran, které stojí v opozici proti Andreji Babišovi. Mám na mysli KDU, mám na mysli STAN, TOP 09, ODS a tak dál. Mimo jiné jejich představitelé na těch demonstracích všech všichni byli. Já jsem včera Andreji Babišovi říkal, jestli trochu nepodceňuje to protahování jednání o důvěře vládě. Protože pokud jeho političtí protivníci mají pocit, že se ten proces dá zvrátit, no tak logicky jej využívají. Jestli by to pro něj neměl být signál, aby to jednání urychlil, aby se situace stabilizovala, myslím o důvěře vládě. Aby se dále ten problém neeskaloval.
Tak já už jsem Vám několikrát řekl, že jsem mu dal poměrně dlouhý, i když nikoli neomezený časový prostor pro taková jednání, aby ta jednání byla důkladná, nebyla ukvapená. Ale na druhé straně bych si samozřejmě přál, aby se nedělaly věci, které toto jednání nějakým způsobem zabrzdí. Takže bylo by například dobře, kdyby v záležitosti šéfa té kontroly pro, jak se to jmenuje? BIS?
Generální inspekce bezpečnostních sborů.
No, tak ne BIS ale GIBS.
GIBS.
Promiňte, že se v tom nevyznám, ale ono těch komisí je už tolik, že se přímo rozšiřují buněčným štěpením, protože…
Tak jsou za to příplatky, jsou za to služební auta, sekretářky, no tak.
Ano, každý chce funkci, přesně tak. Čili dobře, tak kdyby se dokázali dohodnout o téhle té věci například způsobem, který jsem Vám před chvílí říkal, tak zase se nebudou na sebe mračit komunisté a hnutí ANO. Stejně tak mě třeba překvapuje u hnutí nebo strany přímé demokracie, že hlasuje pro jakési nápady strany STAN, ve věci prověrky kancléře.
Ano, tam ta novela, novela zákona o Kanceláři prezidenta republiky.
Tak, tak, tak, naprosto nesmyslná, protože tohle nikdy nebylo. To je až výmysl jedné postarší paní poslankyně, která se tímhle poněkud zviditelňuje. Ale zase kdo chce psa bít, ten si vždycky klacek najde.
No, ale to protahující se jednání samozřejmě bude s sebou nést půtky, různé problémy, vzájemné útoky. A lidé jsou z toho nervózní.
Já už z toho začínám být nepatrně, zdůrazňuji nepatrně také nervózní, protože kdyby to konvergovalo k nějakému řádnému výsledku, a já jsem se setkal například s Vojtěchem Filipem, který mně říkal, už je připraven dokument, který můžeme s hnutím ANO podepsat. Ukázal mi text toho dokumentu. Tak jsem říkal, výborně, podepište ho a pak diskutujte s hnutím nebo stranou přímé demokracie, jak má vypadat zákon o referendu. To je naprosto korektní diskuze.
Mimochodem řeknu Vám svůj názor. Ve sněmovně visí zákon o referendu, jehož autorem je Jiří Dienstbier, a i když Jiřího Dienstbiera nemám příliš rád, tak jsem docela objektivně uznal, že ten zákon není špatný, a také jsem ho ve sněmovně hájil. Tam mimo jiné součástí tohoto zákona je, že k petici, ne k podpisu, ale k petici je zapotřebí dvě stě padesát tisíc petentů, aby se vůbec nějaké referendum vypsalo. Dvě stě padesát tisíc je tak akorát. Teď někde čtu, že to má být osm set tisíc, což já osobně pokládám za nesmysl, protože zkuste sehnat osm set tisíc petentů. To se nepodaří nikomu a já nevěřím, že by jakákoli petice v tomto případě prošla.
Víte, já jsem se Andreje Babiše včera ptal. Já jsem ho upozorňoval na to, že z našeho rozhovoru, a nepochybně i z Vašich rozhovorů nikoli před kamery, ale před kamerami, tady jsme si řekli, že Andreji Babišovi nedáváte neomezený časový mandát. Dal jste tam tu podmínku, že se musí jednat o té důvěře. Myslíte si, že ten Andrej Babiš tedy jedná směrem k té důvěře. Na moji otázku, co se týká SPD, tak řekl, že zásadní problém je zákon o referendu, že nesouhlasí s tím, aby referendum mohlo být vypsáno například o vystoupení z Evropské unie nebo o jiných mezinárodně právních závazcích. SPD říká, že s nimi o tom nikdo nejedná. Pavel Kováčik srozumitelně říkal, že jsou připraveni případně vládě podporu dát, ale Andrej Babiš, zdá se mně, stále jaksi trochu úporně trvá na tom, že vláda bude jednobarevná, že vláda bude menšinová a že chce získat podporu dalších stran a možná uznání, a zatím se mu to evidentně nedaří.
Tak na jedné straně se mu nedivím, protože je evidentní, že když je vláda jednobarevná, tak se lépe řídí.
Ale zatím se to po listopadu nikomu nepodařilo složit, jednobarevně.
No, dovolte.
Kromě Vás.
No právě.
Kromě Vás.
Teď jste mě málem urazil, pane Soukupe.
Kromě Vás díky opoziční smlouvě.
Já měl jednobarevnou menšinovou vládu. Také jsem čas od času vyměnil nějakého ministra, ale to nebyl žádný velký problém. A mohu potvrdit, že se s jednobarevnou menšinovou vládou opravdu vládne lépe než s vládou koaliční. Takže nedivím se Andreji Babišovi, ale buď přesvědčí sociální demokracii, že nemají trvat na ministrech, nebo nepřesvědčí a v takovém případě už mu zbývají jenom ty varianty s SPD a…
Andrej Babiš…
…s komunisty.
Ano, Andrej Babiš říkal nebo naznačoval, že Vaše vláda je pro něj určitým vzorem. Já jsem mu na to ale oponoval a říkal jsem, no dobře, ale Miloš Zeman si tehdy dokázal zajistit podporu díky opoziční smlouvě. Vám se to, pane předsedo, nedaří a sedmdesát procent lidí uvádí, že jsou ochotni dát jaksi čas zhruba šest měsíců, pak už budou nespokojeni. A ten čas se trochu krátí.
Krátí, já jsem už naznačil jako optimální termín červen, protože si myslím, že už v červnu by se mohly tyhle ty dohody podepsat. Mohli bychom přistoupit k hlasování, abychom v létě už měli klidnou dovolenou. Ale samozřejmě důležité je jednat a mít konkrétní výsledky. Takže minimálně mít podepsané alespoň to memorandum s komunisty, protože tam, pokud vím, vážné problémy nejsou.
No, otázka je samozřejmě situace ČSSD, která má jaksi mezi dvěma sjezdy, nebo on je to jeden sjezd, ale ve dvou termínech. Já jsem chtěl upozornit na to, a říkal jsem to včera i panu Babišovi, že samozřejmě ten poslanecký klub ČSSD nemusí být jednotný, protože nominace do voleb byly pod vedením pana Sobotky, a víme, že pan Sobotka teď Andreji Babišovi nakloněný není. Mimo jiné na svém Twitteru velmi děkoval a obdivoval účastníky demonstrací, které byly zaměřeny ne jen proti panu Ondráčkovi, ale proti Vám a proti panu Babišovi. Na základě toho ještě ANO říká, že pro případnou koaliční smlouvu by chtěli podpisy všech poslanců a tak dále a tak dále. Myslíte si, že to je správná nebo slepá cesta ČSSD? Sbližování ČSSD a ANO.
Tak my jsme se snad dohodli, že už o Bohuslavu Sobotkovi nebudeme mluvit, tak prosím, abyste dodržel…
Ano.
…tuto dohodu. Já bych jinak musel mluvit o uražené ješitnosti, ale proč bych to proboha dělal. Každé vyjednávání je těžké. Když už jsme tady mluvili o opoziční smlouvě, já si vzpomínám na vyděšený výraz Jana Rumla, když se dozvěděl, že jsme uzavřeli dohodu s Václavem Klausem, a nebyl v tom sám. Víte, dohodnout se mohou i lidé, kteří mají výrazně odlišný názor, pokud jsou ale schopni argumentovat, poslouchat se vzájemně a respektují se.
Pane prezidente, pojďme několik minut věnovat vládě Andreje Babiše, tak jak funguje, nikoliv jednání o důvěře, ale té vládě. Ministrům totiž v těchto dnech uplyne těch nepsaných sto dnů hájení, budou ve funkci sto dnů. Je někdo, kdo Vás vyloženě zklamal, a někdo, kdo Vás potěšil, z ministrů? Překvapil?
Tak někdo bude zklamán a někdo bude potěšen, ale já považuji těch sto dnů za přece jenom příliš krátký interval, takže potěším všechny ministry tím, že řeknu, že mě nikdo z nich nezklamal. Ale abych jásal nad jejich výkony za pouhých sto dnů, to ode mne také nemůžete chtít, protože většina práce tohoto typu je práce dlouhodobá a ne, že za tři měsíce uděláte zázraky.
Já vím, samozřejmě, zázraky se udělat nedají, ale nějaké vize, srozumitelné vize říci lidem ministři můžou. Co by chtěli udělat, aby lidi zaujali, aby jim věřili. Upřímně řečeno pro mě je ta sestava vládní takovou trochu záhadou, protože celkem dobře je slyšet o Karle Šlechtové, ministryni obrany, která své názory říká, o panu Ťokovi na Ministerstvu dopravy, ať jsou jakékoliv, ventiluje je a veřejnost s nimi seznamuje. O panu Vojtěchovi slyšíme, ministru zdravotnictví, poměrně hlasitě. Je to razantní mladý ministr a jeho vize známe. Mimo jiné řekl jasnou vizi odpolitizovat Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, boj proti korupci ve zdravotnictví. To jsou srozumitelné vize. Robert Pelikán ten je tak trochu pořád ve dvojité demisi. On se vždycky urazí, něco se mu nelíbí a chce znova rezignovat nebo Alena Schillerová. To jsou ministři, o kterých slyšet je. O těch ostatních příliš slyšet není.
Víte, já bych řekl, že ta vize by měla být vizí komplexní, a tedy vizí, která by měla být obsažena v programovém prohlášení vlády. Já vím, že už jedno bylo, ale předpokládá se, že až bude verze Babiš číslo dvě, takže v takovém případě i to programové prohlášení bude trochu jiné. Já jsem sám třeba ocenil takové věci, jako je pomoci restartu chudších regionů, tedy Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého. I to je vize. Anebo ještě více integrovaný investiční program, dlouhodobý investiční program, ne jenom nějaké krátkodobé očekávání. Dan Ťok bude mít před sebou velmi obtížný úkol, který se týká mýta. Tam je, jak víte, ten problém těch devíti set kilometrů silnic první třídy. A tak dále a tak dále. Takže víte, je sice hezké chtít od ministrů jejich vize, proč ne, ale konec konců rozhodující je ta vize celostní. To znamená vize, kterou předkládá celá vláda.
No, samozřejmě, ale já jsem to i Andreji Babišovi říkal a zeptám se Vás. Víte, oni říkají, vláda, my makáme. A já jsem Andreji Babišovi říkal, no makat sice můžete, jak chcete, ale bez důvěry Parlamentu Vám žádný zákon Parlamentem neprojde. A zásadní změny, reformy, se bez změn legislativy udělat nedají. V současné situaci můžete pouze spravovat ministerstva, ale zásadní reformy udělat nemůžete. A to se zase vracím k té době, protože když to tedy, pane prezidente přeženu, tak jestli se to potáhne do prázdnin, pak jsou dovolené, Parlament zasedat nebude a po prázdninách už máme rok po volbách. To je čtvrtina volebního období.
Já bych popřel tu Vaši výchozí premisu, že vláda bez důvěry nemusí nebo nemůže prosadit žádný zákon. Víte, ta většina, která podporuje jednotlivé zákony, to je většina ad hoc, že, která jde napříč politickým spektrem. A konec konců viděli jsme, že například i zákon o státním rozpočtu takto poměrně hladce prošel. Ale souhlasím s Vámi, že už se nachyluje čas, aby tady ta důvěra byla. Já tady vidím, a to už jsem Vám říkal několikrát, několik variant, ale teď je zapotřebí to rozseknout a říci, tak ty mě nechceš? Tak jdu za tím, kdo mě chce. Tečka, sbohem a šáteček.
Tak tím jste ukončil debatu jasným stanoviskem o sestavování vlády, o funkčnosti vlády, i o získávání důvěry vlády. Pane prezidente, na závěr několik ekonomických otázek. Já jsem se koukal na statistiku Eurostat, která, i při jaksi zohlednění rozdílné kupní síly, nás pořád řadí s minimální mzdou na chvost Evropy, jsme čtvrtí od konce. A přitom ekonomice se daří, nezaměstnanost je minimální, a přesto máme nižší minimální mzdu než Slováci, daleko nižší než Poláci, o Němcích ani nemluvím.
Tak teď mluvíte o minimální mzdě nebo o průměrné mzdě?
O minimální mzdě.
To mě sice také zajímá, ale daleko méně než průměrná mzda. Já uznávám, že minimální mzda je jakýsi tahoun, který vytváří tlak i na to, aby rostla průměrná mzda.
Ale pokud porovnáme i kupní sílu, tak ta rozdílnost je také v náš neprospěch. Také jsme na chvostu.
Dobře, ale nezapomeňte, že pokud průměrná mzda roste v průměru sedmi procentním tempem, což po odečtení inflace znamená asi pěti procentní reálné tempo, tak je to pořád víc, než ve většině evropských zemí, takže to sbližování sice pomalu, ale přece jenom probíhá.
Řetězec Lidl odstartoval takový veřejný diskurz o výši mezd. Jejich minimálních nebo průměrných mezd jejich prodavaček, což je v myslích lidí takové jedno z nejhůře placených zaměstnaní, je teď dvacet osm tisíc korun, což je mimo jiné více, než má průměrný plat učitel v regionálním školství. Můžeme tedy očekávat další a další tlak na růst mezd právě s ohledem na to, že ekonomice chybí, odhaduje se až sto čtyřicet tisíc pracovníků?
Tak pokud jde o Lidl, tak ten ať se o to postará sám. To je soukromá firma a neměli bychom této firmě mluvit do její mzdové politiky. Něco jiného jsou platy učitelů. Když jsem kdysi dávno psal volební program sociální demokracie, již jako její předseda, tak jsem ho nazval ‚společnost vzdělání, spoluúčasti a solidarity‘. V tom programu mimo jiné byla jedna věta, že nejdůležitější budovou v obci má být škola, nikoli banka, a nejdůležitější profesí má být učitel a nikoli bankéř. A samozřejmě, že pokud mám zachovávat tento svůj názor, tak tady na rozdíl od toho Lidlu podporuji veškeré úmysly vlády, ať už jakékoli, na zvýšení a to razantní zvýšení platů učitelů. Nejsem si už tak úplně jist, jestli se to má týkat platů u státních úředníků. Tam je to něco jiného.
Víte, já jsem samozřejmě jméno toho řetězce Lidl a funkci prodavačky použil trochu úmyslně, protože mezi lidmi jaksi prodavačka v obchodním řetězci má pověst velmi málo placené síly a v tomto směru jsem chtěl poukázat na odměny učitelů, že tedy i prodavačka v obchodním řetězci již má více než učitel střední nebo základní školy. Andrej Babiš mi na tuto otázku řekl, že jaksi do roku 2020, myslím a teď ho nechci chytat za slovo, chce, aby učitelé měli padesát tisíc korun. Myslíte si, že je to reálné s ohledem na stav státního rozpočtu?
Když se zbaví několika zbytečných výdajových položek, mimo jiné výdajů na ty nesmyslně vysoké počty státních úředníků, tak to je reálné. Pokud samozřejmě budeme plýtvat, tak už to tak úplně reálné není.
Mimo jiné, jak jsem řekl, sto čtyřicet tisíc pracovníků chybí na pracovním trhu. To se tedy říká, to je nějaký odhad. A na druhou stranu, když jsem se podíval na statistiku vyhoštěných nelegálních pracovníků, tak je nejvyšší za poslední roky za rok 2017, což můžeme interpretovat dvojím způsobem. Buď tedy lépe koná cizinecká policie a lépe ty případy odhaluje, anebo jich je tady čím dál tím víc. Která interpretace je správná, co myslíte?
Tak to byl třeba ten případ Rohlíku, kde oni měli, tuším Ukrajinci, polská víza, která ovšem neopravňují k práci v českých podmínkách. Ale já bych tohle nepřeceňoval. Zaprvé, nedostatek pracovních sil je jeden z faktorů, aby rostla průměrná mzda, a to je jenom dobře.
A zadruhé, dlouhodobě to vytváří tlak na robotizaci. Mimochodem, víte, kdo je jedním z nejohroženějších profesí? Prodavačky. Protože právě u prodavaček ta robotizace nebo digitalizace je na prvním místě a je relativně nejsnadnější. Takže konkurence z Lidlu možná už brzo konkurencí nebude.
Pane prezidente, na závěr, na úplný závěr mám jen několik zahraničně politických otázek. V minulém týdnu proběhly parlamentní volby v Itálii. Zdá se, že tradiční strany, které teď v Itálii vládly, utrpěly porážku a Liga severu, pravicové uskupení, protiimigrantské a poměrně radikální uskupení a hnutí Silvia Berlusconiho jsou skutečnými vítězi voleb. Co výsledkům říkáte?
Já jsem se samozřejmě seznámil s programem těchto stran. Třeba mě docela zaujalo, že ty takzvané protestní strany chtějí přímou demokracii, což je analogie naší situaci. Mě by to příliš nevzrušovalo, protože spisovatel Vladimír Páral měl jeden krásný traktát. Myslím, že se jmenoval Milenci a vrazi, ale nejsem si tím zcela jist. A tam je historický exkurz, jak rudí revolucionáři se zmocní vlády a postupně zmodrají. A samozřejmě, že v podhradí nastupují noví rudí revolucionáři, které to zmodrání teprve čeká. Kromě toho já jsem se setkal se Silviem Berlusconim v době, kdy jsme oba dva byli ministerskými předsedy svých zemí, a neřekl bych, že to je zrovna takový archetyp protestního politika.
Ale je neuvěřitelně houževnatý. Pane prezidente, v Německu zdá se, je situace vyřešena. Bude uzavřená velká koalice CDU, CSU a SPD a Angela Merkelová jaksi míří k dalšímu mandátu německé kancléřky. Jak hodnotíte výsledek dlouhého jednání, šestiměsíčního jednání?
No tak vidíte, nám tady vyčítáte, že to jednání trvá…
No, oni už to mají za sebou, už to mají vyřešeno.
…dobře, ale tak šest měsíců v našem případě, pokud vím, ještě neuplynulo. Tak počkejme a uvidíme. Podívejte se, především je sportovní už teď paní kancléřce blahopřát. V sociální demokracii došlo k několika veletočům, ať to byl Martin Schulz nebo Sigmar Gabriel, což jsem sledoval s docela velkým zájmem, stejně tak jako takzvaní mladí sociální demokraté, kteří se zoufale bránili proti velké koalici. Mimochodem něco podobného spatřuji i u naší sociální demokracie. Ale myslím si, že to dobře dopadlo, a že to bylo nejlepší ze špatných řešení.
Pane prezidente, to byla úplně poslední otázka. Náš čas je u konce, vyčerpali jsme jej.
A já přeji Vašim divákům, aby teď mohli srovnat řekněme zpravodajství objektivní a nezávislé veřejnoprávní České televize o mé inauguraci včetně mého projevu, a tento náš rozhovor, který pokud vím, budete vysílat ve čtvrt na devět.
Ve čtvrt na devět ve čtvrtek. Já jsem se na Vaše slova jen tak pousmál a mé názory na objektivitu zpravodajství České televize znáte.
Uvidíme.
Uvidíme. Děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente.
Na shledanou.
Děkuji i vám, vážení diváci televize Barrandov, za vaši pozornost a těším se zase příští čtvrtek u Týden s prezidentem.
