Záhada uprchlého svědka

Avatar
Původní autoři

Zdeněk Jemelík
1. 3. 2018             JemelikZdenek
Ve středu 21.února 2018 propustil Okresní soud v Třebíči na svobodu za dobré chování a po  odpykání dvou třetin trestu odsouzeného, který se před lety dostal do vězení jako řidič vozidla při zvláštní dopravní nehodě. Soud přijal společenskou záruku spolku Chamurappi za jeho další řádný život. K nehodě došlo, když se pan odsouzený pokusil pomoci mladíkovi, napadanému dvěma útočníky. Dodatečně se zjistilo, že byli opilí. Zastavil u nich vozidlo a dotázal se, co se děje. Odpověď zněla, že nic. Napadený využil odpoutání pozornosti útočníků a utekl. Od té doby se po něm slehla zem.


Dále nebylo co řešit, proto řidič nastoupil do auta a rozjel se. Ale po ujetí něco málo více než jednoho metru rychlostí svižné chůze ucítil, že do něčeho narazil. Nepokusil se překážku přejet, naopak zastavil, vycouval a vystoupil. Vše se odehrálo během několika vteřin. Zjistil, že před autem leží na zemi v bezvědomí jeden z útočníků. Ten pak v nemocnici vykrvácel na operačním stole.

Druhý z útočníků si po několika týdnech vzpomněl, že řidič při nastupování do auta pronesl něco na způsob „jak chlapci chcete“. Ráno po nehodě si nepamatoval, že ho v noci vzbudil strýc zesnulého, jemuž vysvětloval, co se stalo: měl opilecké „okno“. Ale jak se zdá, později se mu paměť vrátila. Jde o to, zda jí někdo nepomohl. Není to vyloučeno, protože vyšetřování probíhalo ve zjitřené společenské atmosféře, přiživované rodinou zesnulého, žalobcem a místními novináři .

Policie, žalobce i senát vyložili výše uvedený výrok jako důkaz, že řidič najel do mladíka úmyslně. Proto mu soud uložil mimořádně přísný trest, který k odvolání žalobce ještě zvýšil odvolací soud.

Znalci stanovili, že příčinou smrti bylo zmasakrování jater a jím vyvolané krvácení, jež se lékařům nepodařilo převážit opakovanými transfuzemi ani zastavit. I znalci, přibraní soudem, si ale všimli, že rozsah poškození jater je nepřiměřený nepatrné intenzitě nárazu. Nicméně jinou příčinu smrti nenašli. Jeden ze znalců obhajoby doložil rešerší, že jiný podobný případ není znám a tvrdil, že k úrazu muselo dojít jindy a jinde. Vyneslo mu to trestní oznámení od žalobce. Žalobce pohotově sehnal skupinu svědků, kteří tvrdili, že pan poškozený neměl žádný jiný úraz a až do nehody byl v pořádku. Byla mezi nimi servírka, která pana poškozeného a jeho kamarády obsluhovala těsně před tragickou událostí. Potvrdila, že zesnulý vypil pouze dvě piva a nejevil známky opilosti. Nevěděla, kolik vypili jeho kamarádi a objektivní stanovení obsahu alkoholu v krvi ji usvědčuje ze lži. Předsedu senátu ani žalobce nenapadlo, že by na ni mohli podat trestní oznámení. Další znalec, který obhajoval jinou verzi vzniku poškození jater, odlišnou od názorů znalců ze strany soudu, měl možná štěstí: u soudu se ztratila znalecká doložka a kvůli tomu vůbec nedošlo k projednání jeho znaleckého posudku.

I když je rozsudek pravomocný a odolal mimořádným opravným prostředkům a pan odsouzený odpykal podstatnou část trestu, rozpor mezi nepatrnou intenzitou nárazu a rozsahem poškození jater stále vzbuzuje pochybnosti. V této souvislosti trvá poptávka po svědectví zmizevšího svědka, jehož totožnost je stále neznámá. Nezdá se být pravděpodobné, že by nevěděl o procesu, který doznal mimořádnou publicitu. Vtírá se otázka, proč zůstává skrytý, když jistě tuší, že jeho svědectví by jako doplněk k poznatkům o začátku tragického setkání řidiče a zesnulého bylo velmi cenné. Nezbývá než doufat, že dosud žije a jednou se v něm pohne svědomí.