Cenzura prosazovaná předsedou Ústavního soudu?!

Avatar
Původní autoři

Stanislav A. Hošek
25. 4. 2018
V hospodářských novinách byl dvacátého dubna publikován zajímavý rozhovor. Tázaný v něm, mimo jiné prohlásil, cituji: „V našem rozhovoru jsme úplně pominuli neobyčejně zhoubné působení sociálních sítí. To je patologická oblast, která získává dominanci nad normální civilizovanou komunikací, ať už mezi jednotlivci, nebo mezi partnery na politické scéně. Jsem šokován, že i zahraniční politika na nejvyšší úrovni, myslím třeba Donalda Trumpa, se odehrává na Twitteru…“, Konec citace. Na dotaz redaktora Tomáše Perglera“ „Jsou sociální sítě nepřítelem ústavního řádu?“ tázaný odpovídá, cituji: „Jejich nezanedbatelný obsah nepochybně takovým nepřítelem je. Pro mě bylo příjemné překvapení, že Spolková republika přijala zákon, který umožňuje bezprostřední cenzuru a zásahy do obsahu sociálních sítí. 

 
Jsem samozřejmě zvědavý, jak tento zákon obstojí před německým Ústavním soudem. U nás evidentně není šance, aby byl takový zákon přijat. Aspoň pléduji za to, aby orgány trestního řízení zvýšily kontrolu obsahu sociálních sítí a efektivně a rychle postihovaly veškeré projevy, které naplňují skutkovou podstatu trestného činu podněcování k rasové nenávisti a podobně“. Konec citace. Nehodlám v tomto textu polemizovat s autorem, to nechávám na čtenářích. Jen si dovoluji učinit několik poznámek.

Nepodivoval bych se nad předmětnými výroky, kdyby jejich autorem byl nechvalně známý cenzor z evropských pseudohodnot. Snad by mne pouze překvapila přesná dikce a konzistence odpovědí, svědčící o vysoké erudici autora.

Divil bych se, kdyby autorem byl některý ze známých politiků, protože by na sebe zbytečně strhl pozornost v době, kdy se politizující veřejnost dokáže dostatečně vyřádit na Babišovi a Okamurovi.

Jelikož je ale autorem sám „nejvyšší“, čili předseda Ústavního soudu, pak uvedená jeho osobní tvrzení považuji za nezvratný důkaz postupující degenerace politického systému, nastoleného listopadem roku 1989. Současný režim už je v mých očích doslova na hraně takové pokleslosti, v níž byl jeho předchůdce v éře normalizace.

Každá mocenská struktura, které prokazatelně vadí svoboda slova jejích „ovládaných“, tím nad slunce jasněji dokazuje nejen to, že z nich má strach, ale především se přiznává, že svou moc už neuplatňuje v jejich zájmu.

Panu Rychetskému na sociálních sítích konkrétně vadí, cituji: „..i vy jako představitel tištěného média musíte vnímat, jak stoupá vliv anonymních sociálních sítí, kde se každý cítí naprosto svobodný a troufne si překračovat nejen elementární principy etiky a slušnosti, ale i trestního práva“. Konec citace.
Na otázku redaktora: “Jak by kontrola internetu měla fungovat?“ šéf ÚS odpověděl, cituji: „Když jsem byl v jedné z předchozích vlád, kde byl ministrem kultury Pavel Dostál, který stál před úkolem nového tiskového zákona, doporučoval jsem mu velmi neortodoxní návrh. A to připomínám, že sociální sítě tehdy ještě neexistovaly. Už tenkrát jsem mu doporučoval, aby zavedl institut, jenž by umožňoval každému občanovi podat žalobu na vydavatele, případně správce nějakého portálu…“, konec citace.

Přiznám se, že teprve tato odpověď mne doslova šokovala. Rychetský si podle mne po celou polistopadovou dobu v sobě nesl přesvědčení, že jedním z vrcholů ústavní demokracie je princip „každý občan fízlem“.