Kauza Nikulin: Babiš pevně v rukou amerických tajných služeb. Mafie jedná v noci. Nebyl by i Sobotka lepší? Dvě Páté kolony bojující. Na tahu je Zeman. Tanec na okraji propasti. Stáhne nás AB s sebou?

Petr Hájek
3. 4. 2018 ProtiProud
Petr Hájek vidí v Babišově vypovězení ruských diplomatů a „vydání“ J. Nikulina do washingtonských bažin překročení bodu, z něhož není návratu – nejen pro premiéra v demisi .

Vydání Jevgenije Nikulina do Spojených států je katastrofa a skandál ze všech myslitelných důvodů. Je to jako by našeho občana zatkli ve Spojených státech, protože má na něj zálusk Saudská Arábie kvůli „rouhání“ se Alláhovi. A navzdory žádosti Česka by jim ho Američané vydali, protože se Saudy si to nechtějí rozházet. Čecha by tam sice čekalo mučení a patrně i smrt – pokud by nepřestoupil na islám – ale co je to proti ropným polím a válkou proti Sýrii! Přesně totéž nyní naše vláda v demisi udělala s Nikulinem.

Ministr „spravedlnosti“ Robert Pelikán (fakticky samozřejmě jeho „kmotr“ Andrej Babiš) tím porušil nejen normy mezinárodního práva, ale také naše zákony. Především tím ale rozbil naše vztahy s Ruskem. Je omyl, že již horší být nemohou. Po Babišově euro-hujerském „rektálním alpinismu“ v Bruselu, kdy jako první prohlásil, že „solidárně“ vypoví ruské diplomaty v zájmu britských zpravodajských válečných her kolem agenta-zrádce Skripala, nás posunul do role skutečných nepřátel Ruska. Brzy to pocítíme velmi konkrétně.

S tím ale už nic nenaděláme. S něčím však můžeme. Babiš totiž názorně předvedl domácímu publiku, že za jeho vlády budeme ještě více než za Sobotky bezprávná gubernie, která v hlubokém předklonu ani neví, čí protektorské ruce líbat dříve: zda ty bruselské či americké. Babiš sleduje výhradně své osobní zájmy. Nyní kolem nich rozehrál více rulet najednou. Ale protože jeho hráčská inteligence je na rozdíl od Zemanovy toliko jednosměrná (říká se tomu správněji vyčúranost), možná již vstoupil do pasti, kterou si sám připravil. Pokusme se to rozklíčovat.

Kolaboranti ve při

Babiš si svým bezskrupulózním ANO vůči britsko-americkým organizátorům války s Ruskem již podruhé v krátké době vysloužil uznalý potlesk svých domněle nejzavilejších domácích nepřátel. Kalouskové, Bělobrádkové a Gazdíkové (o „fialových“ Němcových či „pirátských“ Bartoších – zdejší odbočce euro-strany vedené muslimem – ani nemluvě) mu vysekli poklonu. Mohlo by se tak zdát, že v „širokém rozkročení“ od socialistů a komunistů až k „pravici na kapačkách“ (s výjimkou Okamury) úspěšně buduje novou podobu někdejší Národní fronty.

Pro nezasvěceného pozorovatele by to mohlo vypadat jako opravdový majstrštyk: zničit Kavárnu jejími vlastními zbraněmi – a současně převzít její hlavní mocenské bašty (ČT, univerzity a spol.) pod svou kontrolu. A vystavět si tak neprůstřelnou kruhovou obranu proti Hradu, který – tak jako tak – coby spojence hodil do kanálu. Jenže tak jednoduché to zase není.

Za tím vším haraburdím se totiž vynořuje něco, čeho by si bez případu Nikulin a Skripal mnozí nemuseli vůbec všimnout – a co je teprve tím, oč se u nás aktuálně protiruskou kartou hraje: Babiš se svým gestem vůči USA pokusil převzít „mlčící“ výsadek amerických tajných služeb působících po leta předtím na našem území v podstatě stejně jako někdejší všemocní sovětští „poradci“. Kdo doufal, že zvolením Donalda Trumpa se v tomto směru něco změní, šeredně se zmýlil. Je s podivem, že mezi „oklamané“ patří také Hrad.

US Embassy: Vše při starém

Nikoli náhodou zprávu o vydání Nikulina uvítal i bývalý americký velvyslanec v Praze Andrew Schapiro, který po Trumpově zvolení musel ponižujícím způsobem opustit okamžitě ambasádu. Měl neodolatelné nutkání napsat na Twitteru: „Skvělé zprávy. Zatčení Nikulina v říjnu 2016 v Praze bylo skvělým příkladem spolupráce mezi FBI a českými složkami…

Pokud si už někdo nevzpomíná, byl to právě Schapiro, kdo z americké ambasády učinil centrum Páté kolony pod vedením prokurátorky Lenky Bradáčové a jejího plukovníka Šlachty. A byli to právě oni, kdo za Schapirova dohledu zorganizovali puč proti Nečasově vládě poté, co se rozhodla udělat „férovou soutěž“ o Temelín – což znamenalo stop americkému Westinghousu. Krok číslo 2, odstranění Miloše Zemana („období rudých karet“) malým pražským Majdanem, se již nezdařil a zatčení Nikulina mělo být pro Schapira satisfakcí – a šancí na to zůstat v Praze.

Jenže pak nečekaně zvítězil ve volbách Trump a Schapiro se na jeho pokyn ihned pakoval – a teď proto potřeboval své zásluhy připomenout. Také US Pátá Kolona se na čas ulekaně stáhla. Přenechala na chvíli pole své konkurenční bruselské Páté koloně (Kalouskově Kavárně), než se ukázalo, že Trump-neTrump, washingtonský Deep State vládne dál. A že vazby z Obamovy éry nadále fungují, protože FBI, CIA a další mocenská centra nového šéfa nejen neakceptují, ale naopak s ním vedou válku. A opět tak naplno oživila dávné „strategické partnerství“ s výrobcem nechutných párků a žluté pohromy na polích.

Mafiánská operace

Potvrzením tohoto faktu se stala „inspekční mise “ Paula Ryana, šéfa dolní komory US parlamentu, vůdce Trumpovy republikánské opozice. Přijel si pro Nikulina, který se v americkém vězení pomocí cukru a biče může stát jedním ze svědků „Trumpova ruského spiknutí“ proti Hillary. Cesta byla plánována již pár týdnů – a do té doby muselo být vše připraveno. A bylo:

Ještě 13. března Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení soudu, který vyslovil přípustnost Nikulinova vydání. Odklad prý potrvá, dokud ÚS nerozhodne o Nikulinově stížnosti. 16. března Pražský městský soud potvrdil, že Nikulin nemá nárok na humanitární azyl v ČR a zamítl Nikulinovu žalobu na nezákonnost rozhodnutí českého ministerstva vnitra. Jindy tak pomalý a „rozvážný“ ústavní soud poté již 27. března bleskově zamítl stížnost Nikulina jako „zjevně neopodstatněnou“.

To už u nás byl Ryan a v Ruzyni stálo letadlo pro převoz vězňů. Babiš s paží Velkého bratra párkrát pojedl a ještě v noci – bez ohledu na Nikulinovu neprojednanou kasační stížnost – jej ministr Pelikán posadil do letadla. Po návratu do Ameriky Bryan pyšně tvrdil, co u nás popíral: Nikulin byl hlavním důvodem jeho cesty do Prahy.

Povšimněme si však, že Pelikán ještě před tím opakovaně „udal“ Hrad, že prý loboval za Nikulinovo vydání do Ruska. Udělat z toho politickou kauzu proti prezidentovi byla příprava obrany: V případě dvou žádostí o vydání má totiž podle konvencí vždy přednost země, jejímž je vydávaný občanem. Spiklenci jednali rychle. Noční převoz – bez vědomí Nikulinova obhájce – měl všechny znaky mafiánské operace. A z USA už Nikulina nikdo nedostane i kdyby všechny soudy světa… Vzpomínáte si na kauzu „katarského prince“? A to byla proti tomuhle spiknutí osobní legrácka jednoho zbohatlíka.

Pátá kolona zavrčela

O tom, že celá operace byla dlouhodobě připravena, svědčí i případ Murín. Babiš je obchodník, který neprodal Nikulina za hloupých třicet stříbrných (jak by o tom symbolicky svědčila páteční Jidášova Velká noc, kdy „jim ho vydal“), ale za závazek, že americké zpravodajské služby jej vezmou pod svou ochranu. Babiš má stále na krku obvinění v kauze Čapí hnízdo – obvinění sice směšné a patrně trestně nicotné, ale komplikující. Nyní měl možnost se závaží zbavit (jak brzy uvidíme). V tom okamžiku šly zájmy České republiky (jako u něj vždy) stranou. Navíc věděl, že rusofobní Kavárna a její média proti němu nebudou moci vystartovat: prostě mistrovská partie.

Se znalostí tohoto scénáře si mohl dovolit zahájit operaci proti Murínovu GIPSu. Ve chvíli, kdy si s Washingtonem na Nikulinovi plácli, Pátá kolona státních zástupců a Šlachtovy části policie vylezla z nory a výhrůžně zavrčela: Michal Murín a policejní prezident Tomáš Tuhý totiž představují opozici této mafie, která se pokusila převzít politickou moc v zemi již za Sobotky. Nepovedlo se, Šlachta byl zaparkován u Babiše jako celník a „kádrová rezerva“ (jeho chvíle ještě přijde). Zákon o státním zastupitelství, jež měl převzetí politické moci nevolenou mafií dokonat, skončil u ledu. A Babiš byl dál vyšetřován – a obviněn.

Bezprecedentní vystoupení státních zástupců (včetně nejvyššího, Pavla Zemana a samozřejmě klíčové „americké spojky“ Lenky Bradáčové) ve sněmovně na rychlou likvidaci Murína však také nedopadlo, jak mělo: střet s Kalouskovou Pátou kolonou skončil remízou. A do toho přijel Paul Ryan, jemuž se museli obě soupeřící mafie společně obřadně klanět. Takže se zdá, jako by Babiš zvítězil, Hrad prohrál – a současně se k radosti Kavárny podařilo těžce poškodit naše vztahy s Ruskem.

Babiš před propastí?

Zdání však obvykle klame: Babiš už možná ví, že vstoupil do své vlastní pasti. Všechno prostě nespíš překombinoval. Dvojí zrada českých zájmů v krátkém intervalu totiž nejspíš nezůstane bez odpovědi v dosud trvale vysokých voličských preferencích ANO. Bez ohledu na cinknuté koupené průzkumy, jež mu trvalou oblibu dále „dokazují“, bez ohledu na rozhazované miliardy na všechny strany, je v problému. Rozhazovat miliardy uměl i Sobotka – a nebylo mu to k ničemu, protože zrada národních zájmů je něco, co lidé stále ještě cítí jako prioritní. Alespoň většina. Těch, kteří uvěřili, že Babiš bude jiný. Je. Horší.

Hraje cinknutý poker, který se nevyvíjí dobře: Ví, že nemůže příliš ustoupit ČSSD – protože dát jí ministerstvo vnitra či financí by znamenalo zničit kořist, kterou volbami získal. Pokud však socialisté cuknou, není jisté, zda bude mít ještě sílu sáhnout po Okamurovi, respektive musel by souhlasit s referendem o vystoupení z EU – což by mu zase neodpustili protektoři bruselští. Ostatně ani komunisté nejsou zcela jistí – také tam teprve rozhodne sjezd a „kámoše“ Filipa může nahradit tvrdá Skála (Josef), nebo dokonce vycházející hvězda, europoslankyně Kateřina Konečná. S těmi by to byl trochu jiný tanec…

Babiš prostě začal tančit na kraji propasti. Možná to už ví. A ví to i Bradáčové Pátá kolona. Ta klidně, neprosadí-li jí „Zákon o převzetí moci“, velkého Andreje zašlápne se stejným cynismem, jako to činí s kýmkoli nepotřebným on.

Sedm jednou ranou

A především je tady Miloš Zeman, který má Babišovo jmenování v rukou. A vliv na podstatnou část ČSSD i komunistů, respektive na Tomia Okamuru. Ještě před pár týdny to vypadalo, že Babiš má pro tento případ v rukou trumf v podobě předčasných voleb. Jenže to po jeho pokusu o operaci „sedm jednou ranou“ už zdaleka nemusí platit. Vypovězením ruských diplomatů a vydáním Nikulina překročil Rubikon. Bez návratu. Již nemá neomezené operační pole – svou největší dosavadní výhodu.

Stal se z něj klasický „evropský“ politik, jenž musel přikývnout domácímu, evropskému i washingtonskému nevolenému „podzemnímu státu“ (Deep State) – jako všichni ostatní. Až dojde na lámání chleba při otevření českých hranic pro muslimskou migrantskou invazi (tzv. Dublin IV) – a na ten dojde zcela nepochybně – už nebude mít vůbec žádné spojence. Minimálně stejná (možná i rozsáhlejší) většina, která stvrdila Miloše Zemana podruhé do funkce prezidenta, již nebude jeho spolehlivým monolitem. A menšina podporující Kalouskovu Pátou kolonu jej volit nepůjde, ani kdyby vyhlásil Rusku válku. Na to mají onačí válečné řvouny.

Sedm jednou ranou byla vždy Zemanova specialita – a pokud ubalancuje své zdraví, nejspíš to tak i zůstane. Nyní je na tahu on. Právě pro takové chvíle jej většina potvrdila v prezidentském křesle. Být na jeho místě „kontejner“ Drahoš, už by nebylo o čem mluvit.

Ale teprve až padne Babiš, bude možné spočítat ztráty. Jenom ty, které naší zemi majitel Agrofertu v posledních týdnech způsobil, budeme (na rozdíl od něj) nahrazovat po mnoho let.

Pokud se nestane něco mnohem horšího, kdy už ani nebude, kdo by ztráty sečetl.

I na to nám soudruh AB (spolu)zadělal.

– – –

Související články z Protiproudu:

Sdílet