Politika se mění v hnojiště. A co dál?

Avatar
Původní autoři

Radim Valenčík
26. 4. 2018     RadimValenčíkPíše
Staré se rozkládá a nepříjemně smrdí. Rozkládající se zbytky starého však dříve nebo později (ale nebude to asi tak dlouho trvat) poslouží jaká živná půda pro růst nového. To, kam zabředla jednání o vládním slepenci, nemá smysl ani komentovat. Otázka zní, co dál, co dělat? Především je nutno identifikovat příčinu toho, v co se změnila politika. Tou je BEZPROGRAMOVOST jednajících aktérů. Zde bych rád hned na začátku upozornil na nedorozumění, se kterým se v této souvislosti setkávám:
– Na jedné straně názor, že o programy stran nikdo nemá zájem, a proto to, zda bude program lepší nebo horší, vlastně není důležité.
– Na druhé straně názor, že v současném složitém světě vlastně vůbec nevíme, co a proč se děje, co je příčinou hromadících se problémů.

 

Ale v tom je přece právě příčina úpadku staré politiky. V tom, že stará politika nebyla a není schopna překročit práh programů v podobě slibů, která se ani nemyslí vážně. Samozřejmě, že o takové programy nikdo nemá zájem. V nové politice jde o to, aby program vycházel z identifikování příčin problémů, jejich srozumitelného objasnění tak, aby mohlo být toto objasnění současných problémů sdíleno veřejností. Návazně pak, aby došlo ke spojení objasnění příčin problémů s prezentováním cesty jejich řešení. Jak pokud jde o nejbližší kroky obrany před tím, co nás ohrožuje, tak i dlouhodobějšími kroky nápravy v rámci dlouhodobé, jasně formulované, perspektivní a  realizovatelné vize.

Stará politika, která nedokázala a nedokáže překročit pojetí programů jako nevážně míněných slibů (a bláhově se domnívá, že jde jen o  “marketingové” podání těchto slibů) selhává už tím, že není schopna reflexe toho, v zajetích jakých sil se ocitla, jakým lžím a proč slouží. Ti, se zbytky charakteru a určité reflexe, se mění ve směšné figurky typu senilního krále z Pyšné princezny, který “odvolával, co odvolal, a  sliboval, co slíbil”, ti méně charakterní se mění ve slouhy slouhů a  poskoky největšího zla, které se neštítí provokací v podobě vražd, na základě nichž se pokouší manipulovat s veřejností a vést svět do války.

Stará politika je však mocná v jedné věci. Na loňském sjezdu ČSSD byla poražena programovost (ve smyslu toho, aby politika vycházela ne z kšeftaření pozic, ale z pochopení problémů a orientace na jejich řešení), aby pak PO SOBOTKOVSKU byla programovost důsledně vytlačena ze strany. A na tomto trendu nic nezměnil mimořádný (“nápravný”) letošní sjezd ČSSD. Ten vlastně jen dovedl sobotkovské vítězství bezprogramovosti ad absurdum, jak jsme toho nyní každodenně svědky. KSČM se o likvidaci programovosti postarala také na svém letošním mimořádném (“nápravném”) sjezdu a její vedení, jak to tak zatím vypadá, se bude PO  SOBOTKOVSKU zářný vzor likvidace programovosti snažit následovat.

Co s tím? Na jedné straně debakl staré politiky bude nezadržitelně pokračovat, ti, co se dostali do jejího zajetí, si ani nebudou schopni uvědomit, o co jde a co se děje, na straně druhé bude růst poptávka po  programovosti ve smyslu hledání odpovědi na otázku, co je příčinou současných problémů a jak je řešit. V těchto podmínkách mohou vzniknout ve stranách, které jsou svou podstatou i historií programové, programové frakce. Frakce, jejichž odboj uvnitř stran, ale také spolupráce mezi frakcemi různých stran založená na dialogu, budou výsledkem poctivého a trpělivého vyjasňování toho, o co v dnešní společnosti jde. Skutečné programové frakce. Ne takové ty zimolovské, které nabízely nepoctivý kýč povrchního pohledu, které se nikdy nesnažily poctivě pochopit příčiny problémů a v logice věci se dostaly do vleku toho, co je původem těchto problémů.

Bude velmi záležet na aktivitě členské základny těchto programových stran. A  to i bývalé členské základny, tedy těch, kteří právě v důsledku zahnívání těchto stran tyto strany opustili. Dokonce i těch, kteří přešli k jiným stranám, protože i ty se neobejdou bez kvalifikovaného chápání toho, o co v dnešním světě jde. Programové frakce se mezi sebou dohodnou lépe, než shnilá vedení stran. A to právě proto, že dobrý program je tu právě od toho, aby sjednocoval odlišné pohledy. Realita je jedna a tatáž, byť je nahlížena z různých pozic a může se nám jevit různé. Pro úspěšnou politiku i pro úspěšný společenský život má mimořádný význam schopnost “prokomunikovat” sporné otázky a přetavit hledání řešení problémů do podoby opory pro praktické jednání. Bude důležité:

1. Vytvořit zárodky programových frakcí zejména ČSSD, KSČM, ale případně i v rámci dalších politických subjektů.

2. Prezentovat jejich výchozí ideovou pozici.

3. Najít půdu pro veřejnou prezentaci diskusí, bez kterých společný obecný program a jeho konkrétní modifikace vycházející z tradic jednotlivých stran nemohou existovat.

4. Najít účinné formy spolupráce s odbornou sférou i institucemi, které se řešením současných problémů zabývají.

5. Vytvořit dostatečně vlivné vlastní mediální zázemí k programovým diskusím a prezentování jejích výsledků.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/5662-politika-se-meni-v-hnojiste-a-co-dal.html