Willy Wimmer
11. 4. 2018 Nachdenkseiten
.Budeme lží vehnáni do další války? Začalo to v obecném povědomí tvrzeními ze západních metropolí, které nás všechny přímo vedly do sprosté útočné války proti Jugoslávii. Dnes je i poslednímu pozorovateli jasné, že tato válka proti jednomu ze zakládajících členů Spojených národů sloužila dvěma centrálním účelům.
Zajištění vojenské kontroly Spojených států amerických nad celým Balkánem a jeho infrastrukturou sloužící západní Evropě a také k vyrovnání strategické chyby z druhé světové války, jejímž důsledkem bylo zanedbání umístění amerických pozemních jednotek na Balkáně. Zahájit tak nástup NATO proti ruské západní hranici, který měl přetrhat tradiční spojení Ruska k Balkánu.
Tím byl zahájen plán postupu ke rdoušení Ruska, bez nějž by nebyl myslitelný konec studené války v Evropě. Proto také nezůstalo pouze u Jugoslávie, jak ukázaly války Západu v Afganistanu, v Iráku a Sýrii, Libyi a Mali. To vše, co vedlo k milionům obětí a kdy byly celé regiony rozbombardovány na úroveň doby kamenné, mohlo být dosaženo pouze nemilosrdnou lživou kampaní proti vlastním národům.
A nemůže tomu být jinak, této strašlivé hře kontroly prostřednictvím lži ze strany západních vlád nasazuje korunu Londýn. Ten, kdo se dnes zabývá situaci ve světové politice, dochází k určitým závěrům. Ten, kdo to myslí s humanitou skutečně vážně, ten přestane potírat jiné státy a národy válkou. Požadovat toto po Londýnu znamená vlastně, požadovat po něm, aby se zřekl svého, po staletí uplatňovaného modelu jednání.
Každý konflikt, s nímž se dnes setkáváme, vychází z instrumentalizovaných lží a jejich původ je v Londýně. Tony Blair se může jakkoli neúnavně snažit o setrvání Anglie v Evropské unii. Byl to však právě Tony Blair, kdo zničil veškerou důvěru v zákonnost jednání západoevropských vlád. Především také proto, že jak EU, tak i NATO se ukázaly jako přikyvovací mašina anglosaským vylhaným výmyslům. Z NATO a EU vychází pro občanky a občany západní Evropy momentálně “akutní ohrožení života”. Jejich vlastní vlády jsou totiž důvodem zcela zjevné ubohosti. To se ukázalo nejen na britské drzosti vůči elementární evropské právní slušnosti a elementárnímu mezinárodněprávnímu pocitu odpovědnosti, tím, že ostatní členské země NATO a EU zapřáhli před vlastní káru neopodstatněných podezření vůči Rusku. Kdo by si byl přál objasnění v možném kriminálním případu ze Salisbury, ten věděl, jakými možnými cestami se vydat. Na tom ovšem Londýnu nezáleží a taky ještě nikdy nezáleželo. Tato změť neopodstatněných tvrzení eskaluje od samého počátku a má sloužit jen k tomu zahubit jinou zemi ve víru těchto tvrzení.
To platí pro Salisbury i pro Sýrii, na jejímž zániku je patrná krvavá stopa Londýna, Paříže, Washingtonu, Ankary a Riádu. Můžeme téměř s jistotou vycházet z toho, že objednaný raport německé Spolkové kancléřky na 27. dubna 2018 ve Washingtonu poslouží německé účasti na válce.
Páteř Spolkového kancléře Gerharda Schrödra tentokrát nebude hrát roli v otázkách války.
Salisbury a nasazení údajných chemických zbraní v Sýrii je třeba ostatně vidět na pozadí mašinérie válečných lží Západu, a to od událostí v Bělehradu na jaře roku 1999. Západ momentálně poskytuje důkaz, že „mír zrovna nemusí“. Právě přitom sehrává Londýn osudnou roli. To je zcela patrné na tom, že z Londýna, a v mezičase se značnou účinností, jsou pod přímou palbou ti prezidenti, kteří jako prezident Putin a prezident Trump původně směřovali k porozumění. A co z toho zbylo díky britské neústupnosti? Zdá se, že Trump se musí obávat o vlastní život, když vidí, jak se na něj z Londýna žene vypuštěná falanga, která zdá se, je značně rozvětvená a sahá ještě do doby první světové války.
Pro Evropu i pro Střední východ jsou bojové linie jasné. Rusko bere v úvahu platná pravidla mezinárodního práva a také ve všech bodech příval výtek pocházejících z výroků generálního tajemníka NATO. Co se vylíhne ve Washingtonu, Londýně a Paříži, to má přednost. Kdo to vidí jinak, je nepřítel. Tomu se říká svižný marš. NATO a v rostoucí míře také EU znamenají válku, a to již od roku 1999. Jak v Evropě, tak i na Blízkém východě narážejí na sebe tyto rozdílné koncepty. Co bude určovat naši budoucnost? Jedna z těchto odpovědí padne v Sýrii a Izraeli.
Willy Wimmer německý politik (CDU). 33 let člen německého Spolkového sněmu V letech 1994 – 2000 místopředseda Parlamentního shromáždění OBSE.
