 |
| Karel Marx |
Xaver
5.5.2018 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Dnes je tomu přesně 200 let (5. května 1818 v Trevíru) co se narodil Karel Marx – velký vzdělanec, vědec, myslitel, autor, filosof – mnohými a kdysi zbožňovaný, jinými, stále, zavrhovaný až nenáviděný. Přes hory napsaných knih a statí lze jen stěží vyslovit jednoznačný soud o tak složité osobnosti a jeho díle. Pochopitelně nejsem k tomu povolán ani já jakožto trochu sečtělý a trochu „vystudovaný“ spoluautor Kosy. Ostatně je jen málo specialistů, kteří celého Marxe vůbec přečetli a mohou se prezentovat jako znalci jeho díla, jehož studium vyžaduje mimořádné a koncentrované úsilí a nikoli jen, více méně povrchní zájem.
Začal bych, jen tak na okraj, úsměvnou historkou.
Vyprávěl kamarád, že jeho socialistický podnik vyslal jednou na jakousi akci do Londýna tři zasloužilé odboráře. Takové cesty na Západ tehdy sloužily, jak známo, k nákupu levného či nedostatkového zboží, což si plánovali i naši odboráři. Navíc jim kdosi poradil, že velmi dobře se nakupuje v obchodním domě Marks and Spencer…K nakupování jim vybylo posledních pár hodin před odletem, takže pro urychlení zastavili taxi. Jenže z názvu toho obchodu jim utkvěl jen ten „Marx“a rukama nedokázali dovysvětlit zbytek. Nebo řidič asi pochopil, že pro lidi z Východu je to povinné a odvezl je tedy na Highgate k hrobu K. Marxe… Výsledek byl, že už nakoupit nestihli, a ušetřené libry ještě museli vrátit.
Ale teď už pár odstavců vážného zamyšlení nad touto velkou osobností, resp. nad jednou specifickou částí jeho teorií (zdůrazňuji: jen částí, záměrně pojatou stručně): totiž nad důležitými oblastmi jeho učení, kde vývoj odhadl chybně či nepřesně.
Hned na úvod se patří uvést: K. Marx (ani B. Engels) nikdy dělnické třídě nepředložili a nevnucovali žádný model socialismu a komunismu (to činili utopisté před nimi, s kterými se „vypořádali“), jak nám jejich zastánci celá desetiletí vtloukali do hlavy. Těch, kteří pokřiveně vykládali Marxovu teorii během éry budování socialismu, bychom se nedopočítali. Stejně jako těch, kteří na něj svalují (stále ještě!) všechny problémy a útrapy světa v nešťastném 20. století. A proto ho neváhali se skonem socialistické utopie pochovat (kupodivu obzvláště ochotně jeho krajané) jako viníka „všeho“do nejhlubšího hrobu. Jenže pochovali nepravého Marxe, který s filosofem z Trevíru kromě jména nemá nic společného, jak jsem o tom psal před časem v jiném článku (O ALTERNATIVÁCH JEŠTĚ JEDNOU).
Zásluha a význam Marxe a Engelse spočívají v tom, že historické zvraty do hloubky analyzovali z hlediska historických předpokladů a materiálních podmínek, méně už z hlediska cílů těchto historických zlomů.
Dnes už je očividné, že v konkretizaci asi toho hlavního cíle se mýlili: totiž třída, která měla zabezpečit překonání kapitalismu (ať revolučně či demokraticky) totálně selhala. Nic jako „mezinárodní dělnická třída“ nevzniklo a nevzniká jako síla, která by se mohla postavit modernímu, čím více expanzívnějšímu kapitalismu (potažmo třídě buržoazie). Na druhé straně Marx tento systém analyzoval tak exaktně jako nikdo jiný, stejně jako anticipoval i jeho vývojovou logiku, dneškem dokonale ověřovanou. To vše obsahuje „Kapitál“, jehož studia se však dnes leckdo málem štítí, i když jeho analýza je stále významným zdrojem poučení.
Epocha kapitalismu, která měla podle něj skončit, je právě na vrcholu a žádné systémové alternativy, jak řečeno, nejsou zatím ani na obzoru. Tento závěr jako by vyvracel učení K. Marxe a těch, kteří jeho učení sdíleli. A proto muselo být „strašidlo komunismu“ na celém světě zahrabáno hluboko pod zem.(Až na některá refugia, která jsou však svou totalitou a kultem osobností od Marxových premis na míle vzdálena.)
Objektivně nahlíženo by se však mělo ohledně chybných Marxových předpovědí (není účelem tohoto připomenutí se u všech zastavovat) rozlišovat: mezi takovými, které skutečně nevycházely z vědecky podložených premis a druhými, které vyplynuly ze společenských procesů, jež Marx a Engels ve své době nemohli předvídat. A pak jsou tu „omyly“ plynoucí z dogmatického, hrubého překroucení podstaty jejich učení, které dezinterpretují skutečného Marxe a jsou dnes důvodem jeho zavrhování.
Řečené se vztahuje kromě jiného hlavně k tomu, jakou dějinnou úlohu „stanovil“ Marx proletariátu a jeho univerzální osvobozovací roli. Tento axiom nebyl skutečně vědecky podložen. Bylo to spíše přání než teorie, která vycházela z revolučního ducha doby a zoufalého postavení dělníků v dané fázi kapitalismu (až 14hodinová pracovní doba, dětská práce, nemoci, hladové mzdy, krátká průměrná délka života atd.). Z toho všeho vyvozovali, že jen proletářská revoluce může dělnickou třídu z těchto poměrů vysvobodit.
Marxem v té souvislosti používaný (nicméně velmi zřídka) pojem „diktatura proletariátu“ se vztahoval jednoznačně na zcela určitý historický kontext. Avšak u něj neměl nikdy význam stranické diktatury, na které spočívala celá epocha „budování socialismu“, a s diktaturou špiček bolševické stranické elity už nemá vůbec nic do činění.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že tato má skromná připomínka významného výročí není v žádném případě ani glorifikací, ani obhajobou K. Marxe a jeho učení. V rámci těchto pár stránek to ani není možné. Je snad náznakem, jak k jeho obřímu dílu přistupovat. K tomu poslouží také následný citát, který je, myslím, pro tuto příležitost výstižný a přiléhavý (i když s všeobecnou vstřícností se zajisté nesetká).
„Se zvláštní horlivostí se na povalení pomníku velkého neznámého zúčastňují právě ti, kteří „marxismus-leninismus“ po léta vynášeli jako nadčasově platný, nad jakékoli pochybnosti povznesený myšlenkový systém a dogma. Přitom by se právě od Marxe mohli poučit, že každá teorie musí být chápána v její historické souvislosti vzniku a podmíněnosti, tj. jako odraz a výraz určitých společenských vztahů: to platí i o kanonizované myšlenkové soustavě „marxismu-leninismu“.
A tak jsou Marx a Engels málem jmenováni jako duchovní zakladatelé tradice, jejíž setba vyklíčila v totalitních společnostech východního bloku a SSSR, ve stalinismu a Stasi-nismu. Vždyť nakonec pojem „diktatura proletariátu“, v jehož jménu zřídily komunistické strany své diktátorské režimy, pochází od zakladatelů „vědeckého socialismu“ – tak nám to vysvětlují čerstvě obrácení východní demokraté nyní v nejlepším souladu se západními starokonzervativci, kteří to „vždycky věděli“. (M. Schneider: Das Ende eines Jahrhundertmythos, 1996).
Autor tím chtěl bezesporu vyjádřit, že až dnes nastává čas k objevování a pochopení „pravého“ K. Marxe a možná k objevování cest dalšího vývoje lidské společnosti, zápasící s obrovskými a stále narůstajícími problémy…
Vlkův dodatek:
Velmi děkuji Xaverovi za tenhle článek. Dávám jej schválně o den dříve (na Kose vyšlo včera – pozn. red. NR), než je Marxovo 200. výročí. Protože zítra nejspíš na nás bude klasik vykukovat ze všech rohů a jít s informačním davem není libůstka Kosy ani jejich autorů.
K výročí za svou osobu dodám jen tolik, že smyslem Marxových děl a teorií bylo popsat podmínky, za kterých může dojít k obecnému společenskému vzestupu, a z práce – otročiny se může stát tzv. osvobozená práce. Za svou osobu říkám, že v tomto se Marx nespletl!
Díky jeho myšlenkám /a technickému pokroku, spojeného především s využitím energetických schopností nafty/, vznikl alternativní společenský systém, který původně měl být nadřazenou náhradou kapitalismu, jež ale vlivem řady faktorů, s kterými Marx nemohl pracovat, protože buď neexistovaly nebo šlo o tzv. měkké, neměřitelné veličiny, v souboji systémů prohrál. Nicméně prohrál tak, že výrazně zmutoval původní brutální kapitalismus do až neuvěřitelně snesitelné současné podoby. Zkrátka došlo k polidštění jak kapitalismu, tak i kapitálu. Na rozdíl od těch, co mají Marxe za tmáře, šiřitele zla a viníka všeho možného z hrůz 20.století si osobně, při pohledu na současný kapitalismus, myslím, že Karel Marx vlastně vyhrál. Možná leckdy až příliš… Ale to by bylo na jiný článek, nikoli tenhle, výroční.
Nicméně v každém případě, kdyby to bylo technicky možné, by mne zajímalo, co by klasik řekl současnému světu a kapitalismu. A zejména jeho naprostému historickému paradoxu. Nedošlo totiž sjednocení proletářů celého světa, nýbrž dnes v, globalizaci, díky akciovému vlastnictví a křížové provázanosti akcionářů klíčových nadnárodních společností, zažíváme fakticky pravý opak- spojení kapitalistů všech zemí. A naopak k totální separaci námezdně pracujících na jednotlivá individua… Čili naprosto zásadní zvrat Marxových zásadních teorií… Kapitalisté prostě udělali to, co měli, ve vlastním zájmu provést vykořisťovaní a ti se naopak místo spojení do společné síly – individualizovali do pozic podnikatelů s dob Karla Marxe…
