Jaroslav Štefec
27. 6. 2018 JaroslavŠtefecFB
Můj dojem ze slavnostního vyhlášení vojenské šaškárny, nazvané Evropská armáda “starými” zeměmi EU, doplněnými lehce zfašizovaným Estonskem? Stará dobrá západní Evropa oprášila pod hlavičkou nového EUhrmachtu starý dobrý západní Drang nach Osten, a vzpurné kolonie, navíc úspěšně odzbrojené, do tohoto plánu nějak nezapadají. Naši “pacifikaci” proto přenechají NATO, kde už si nás Američané srovnají do kočáru.
Mám takový nedobrý pocit, že se v rámci toho nového “pochodu na Východ” chystá i něco jako repríza “68”, tentokrát ale v trochu větším měřítku. Stále tvrdší výhrůžky na adresu V4 a dalších odbojných “vzpurníků” od šéfů EU, Francie, Německa nebo Španělska by tomu nasvědčovaly
Mimochodem, postřehli jste, že ČRo dnes ohlásil přípravu grandiózního projektu za desítky miliónů korun, jehož vyvrcholením bude 21. srpna celodenní vysílání ze studia ČRo, upraveného přesně podle dobových fotografií, minutu po minutě kopírující tehdejší vysílání ČS rozhlasu?
Možná se mýlím, ale jsem si prakticky jist, že další letošní kulaté výročí, 2. října 1938, kdy před osmdesáti lety nacistické Německo díky totálnímu nezájmu našich staronových “spojenců” násilně anektovalo podstatnou část tehdejší ČSR, proběhne za nulové “pozornosti” mainstreamových médií.
Napovídá tomu i hluboké informační ticho, které se v březnu “linulo” z českých médií včetně tzv. “veřejnoprávních” při příležitosti 79. výročí anexe, následné násilné okupace “zbytkového” území ČSR a zřízení Protektorátu Čechy a Morava ve dnech 14. až 16.3.1939.
Německá okupace stála podle posledních analýz předválečnou ČSR téměř 400.000 lidí (bez zahrnutí dalších téměř 100.000 lidí, kteří zemřeli kvůli válečnému nedostatku léků, hladu a dalším válečným útrapám). Nejvíce občanů ČSR zahynulo v koncentračních táborech, celkem 335.000. Z tohoto počtu bylo 277.000 našich židovských spoluobčanů a 6000 obětí “cikánského původu”, jak se tehdy dobově uvádělo. Tohle by snad za nějaké to slovíčko v ČRO, ČT a veřejné vystoupení politiků stálo, ne?
V kontextu s tím jsem se upřímně styděl za šaškárnu kolem “oslav” výročí atentátu na “zastupujícího říšského protektora”. Ti kluci, vojáci, kteří zemřeli v kostele Svatých Cyrila a Metoděje 18. června 1942, si podobné politicky motivované bezobsažné a prázdné “panychýdy” ve stylu Krylovy Písně neznámého vojína nezaslouží. Bojovali za svou vlast a zemřeli v beznadějném boji tak, jak se od vojáků čeká. Dnes jsou z nich hrdinové, ale oni to tak určitě necítili. Já jsem jim tam byl položit kytičku a zavzpomínat s úctou dva dny poté, kdy už klaka spolehlivě odtáhla.
