Smích už není podle vodováhy

Avatar
Původní autoři

Zdeněk Hrabica
20. 6. 2018
Od skvělého novinářského kolegy z deníku Mladé fronty jsem v osmdesátých letech XX.století dostal v redakci Světa v obrazech dárek. Obyčejnou vodováhu, její maloobchodní cena byla 18 Kčs. Dárce na ní napsal: „Kvalitní časopis musí být: – čtivý – poutavý – zajímavý – angažovaný.“ Další kolega z polského Przekroje Leszek Mazan jej doplnil: „Kvalitní časopis nesmí pominout vraždu, mord a stránku humoru.“ Renomovaný český historik Jiří Pernes vyšel vstříc po převratu v listopadu 1989 podivně vyvolanému režimu a sepsal velmi tendeční knihu o škodlivosti Dikobrazu. Na Slovensku se takový historik ještě nenašel.


Existuje Unie českých karikaturistů, Dikobraz, Roháč, Krokodýl, Szpilky zhynuly na úbytě. Hospodské vtipy se zánikem oblíbených putyk IV.cenové skupiny, kde se kritizoval ten minulý zločinný režim, vzaly rovněž za své. Tradice se drží Reflex s Marešem, Právo (dříve Rudé) pokračuje denně nyní s Kerlesem, o smích se pokouší Národní Osvobození a nový měsíčník MY. Slovenské Nové slovo má svého Kotrhu. Jinak až na vzácné vyjímky spadla klec. Podobné se stalo se u nás stalo s poézii.

Dotyková generace opravdu zblbla, slušněji řečeno zhloupla. Člověk na člověka nepohlédne, kouká na displej a občas se na něj zasměje. Moji přátelé ze zahraničí mi velmi často připomínají, že v naší zemi se člověk na člověka neusměje. Prodavačka se úsměvavou tváří skoro nikdy nepředstaví. V ČT snad na začátku každého svého pořadu začne anekdotou Karel Šíp.

Proboha lidi, nevylili jsme s vaničkou i dítě?

Sice máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, ale říká se o nás, že jsme její nejsmutnější národ. Za zády máme největšího spisovatele Jaroslava Haška – ale napodobit jej se nikomu příliš nechce.

Kdopak by se vlastně s touhle dobou ze srdce a zeširoka příliš smál – snad si někdo nemyslí, že úsměvní jsou Kalousek, Němcová, Fiala, včera Hermann. Nebo kdokoliv ze současných českých politiků?

Terčem smíchu a zesměšnění je od rána do večera hlavně prezident Miloš Zeman a jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček.

Sám jsem se dneska usmál kresbě v Haló novinách, kresba je bez autorské licence.


 Směřuje obsahem k destičce, která zdobí Hánův pomník Zdeňka Nejedlého v Litomyšli a za níž bojuje u pomníku I.S. Koněva také starosta Prahy 6, synek ještě donedávna velvyslance ČR v USA a v Ruské federaci. Brňané se s věcí vypořádali po svém, když text z rozkazu Osvobodit Brno – maršála J.V. Stalina před lety na dřeň granitu vybrousili.

Ale já pořád dbám jedné moudrosti, že smích se ani u nás na věčnost neztratil; počet hlupáků a blbců pod slunce roste geometrickou řadou.

To věděl už dávno i Jan Werich.

Sám mám rád humor někdejšího proudového pilota – kreslíře, karikaturisty Slávka Marténka a karikaturisty Jiřího Koštýře. Na Slovensku pak miluji Kotrhu.

Ilustrace z archivu autora