K prehistorii peněžní reformy v Československu 1953 – II

ceske penize

Jiří Řezník
31.7.2018 VašeVěc
Nutnost klást důraz na orientaci ekonomiky na těžký průmysl a s tím souvisejícím přechodem z pseudotržní ekonomiky na ekonomiku administrativně direktivně řízenou vyplynula jednotlivcům [plánovatelům] z dat, které tehdy měli k dispozici.
Nemůžete nic naplánovat, pokud existují v daném systému volné peníze, které mohou být kdykoliv vrženy kamkoliv na cokoliv na kterémkoliv místě. Prudký střednědobý vzestup cenové hladiny v žádném případě nenasvědčuje, že by státní ani stranické orgány nevnímaly inflační tendence jako reálné nebezpečí. Stát totiž reguloval ceny i mzdy a platy. Mezi obyvatelstvem pochopitelně obavy byly . [1] Autor této téze, Dalibor Jančík ale by měl vědět, že právě stát neumí a nemůže regulovat ceny, mzdy a platy, protože ekonomika je založena na miliónech spontánních rozhodnutí jednotlivců a jejich stejně tak spontánních dobrovolných interakcích. Výše uvedená téze pak svádí k tomu domnívat, že tomu tak není a nemusí být. Ostatně měnová či peněžní reforma je formou regulace (prudkým dupnutím na brzdu růstu) cen, mezd, platů a úspor, kdy se tyto čtyři složky uvádějí do rovnováhy. A kontrolní otázka: Měl stát pod kontrolou úspory? Každý pokus o jejich sešněrování pak vede k tomu, že ekonomika funguje jako Papinův hrnec, který musí vždy někde někdy pustit páru. To, co nechávají historikové i komunistobijci stranou, je otázka, zda peněžní reforma zvýšila, nebo snížila svobodu volby spotřebitelů. To, že jsou oslavováni jako hrdinové protestující proti zrušení lístkového systému je úplně absurdní. Zvláště ve srovnání s hlubokým mlčením o existenci demonstrací v Olomouci i jinde v r. 1947, kde zaznělo volání proti pokračování tzv. řízeného hospodářství.

Věcná i systémová restrukturalizace ekonomiky sama o sobě ale v žádném případě nemohla být příčinou peněžní reformy, protože nutnost jejího provedení avizoval novopečený ministerský předseda Zápotocký už v červnu 1948 v československém parlamentu. Své znárodněné hospodářství chceme postavit na zdravou finanční základnu. Proto musíme dokončit reorganisaci našeho peněžnictví, a to podle potřeb celkového plánu. Naše měna je pevná a rozvinutím naší výroby a zvyšováním její produktivity budeme ji dále upevňovat. Proto i nadále se musíme snažit svoji kupní sílu udržet v rovnováze s výrobou nových hodnot. [2] Přitom zavedení volného trhu bylo doprovázeno neustávající šeptandou o měnové reformě [3]Dostupná data ukazují, že bez peněžní reformy tento záměr nebylo možné splnit.

Měnová reforma nikoho nepostihla, neboť 

a) podle názoru tehdejšího guvernéra Národní banky Nebesáře, vysloveného v r. 1946, význam peněz spočívá v jedině v jejich kupní síle, a proto přebytečnou kupní silu, tento pseudokapitál, je nutné odstranit škrtnutím této falešné položky z celkové veřejnohopodářské bilance; 

b) jak konstatoval ve svých pamětech Václav Černý, tak ty, které postihnout měla, nezasáhla, protože ti už neměli žádné peníze, protože v souladu s předpokladem Miltona Friedmana nestrkali všechny své kukaččí vejce do jednoho košíku, snažili se své bohatství rozložit do jednotlivých složek. Ty buržoazní živly už zkrátka žádné peníze mít už nemohly, 

c) jak pravil astronom Jiří Grygar, tak na rozdíl o inflace vesmíru 100% inflace v národním hospodářství je katastrofa. Byl to zkrátka šok. Když vás v horečce zabalí do studeného prostěradla, tak jste zapamatuje onen nepříjemný zážitek, nikoliv to, že horečka klesla. A o významu šoků jako jediného účinného nástroje zásahu centrální banky do ekonomiky řekla už své škola racionálních očekávání.

Fungování ekonomiky poznamenávaly spekulační nákupy. Váha těchto spekulačních nákupů byla posilována vyloučením některých vrstev obyvatelstva z lístkového systému, které byly nuceny volné peněžní prostředky vrhnout na černý trh. [4] Aby bylo možné obnovit rovnováhu na trhu a zrušit lístkový systém a vypořádat se s problémem vázaných vkladů [5] , bylo možné jenom použít dvě metody: a) zvýšení cen, b) stažení peněz z oběhu. Na co vám jsou peníze, když si za ně stejně nic nemůžete koupit. A zkušenosti ukazovaly, že zvyšování cen pouze vytváří tlak na zvyšování mezd, ocitáme se v nepřetržité spirále. Současníci si uvědomovali, jaké důsledky by přineslo uvolnění vázaných vkladů. V memorandu o milionářské dávce, zpracované Oddělením pro vědeckou politiku Československé strany národně socialistické, zpracované 6. září 1947 se psalo, žekomunistický návrh předpokládá, že majetková dávka bude z poloviny uhrazena ve vázaných vkladech, kterých by pak bylo použito k podpoře zemědělců. Tímto záměrem je porušován účel naší měnové reformy a dán podklad k nepodloženému rozmnožování oběživa, rovnocenného s inflací. [6]

Historikům zcela unikl problém elasticity poptávky v měření dopadu peněžní reformy na spotřebitele i výrobce. Z hlediska chování jednotlivce je nutné uvažovat jejich adaptační strategie. Ve svém přehledu cen drobného spotřebního zboží platných k 30.6. 1949 paní ředitelka opomenula odlišit od sebe ceny komodit dostupných na lístky a pouze a toliko na volném trhu (rum, čaj a káva). Paní ředitelka jednotřídky v Cidlině musela vynaložit poněkud větší peněžní částku na nákup té či oné komodity než úředník ze statistického či cenového úřadu. V roce 1952 byl tento rozdíl ještě výraznější. V roce 1949 i v roce 1952 kilogram másla bylo možné nakoupit na lístky za 80 omašličkovaných korun, ale pokud by se s tímto přídělem tehdejší spotřebitel nespokojil, tak další kilogram másla mohl si dokoupit na volném trhu v roce 1952 za 450 korun, po peněžní reformě v r. 1953 bylo možné dva kilogramy másla nakoupit dohromady 88 korun, tedy 44 korun za kilogram. Budeme-li pro zjednodušení předpokládat dělnickou mzdu 6000,- Kčs před reformou a 1200,- Kčs po reformě, tak si daný jedinec mohl namazat tlustší vrstvou másla s tenčím plátkem eidamu na svůj tenčí krajíc chleba K tomu jedno vejce. A popíjet k tomu s požitkem černou kávu s rumem. Místo popíjení nepatrně prodraženého piva. A své manželce rozmluvit koupi jednoho páru bot. Místo toho mohl vytáhnout svého staršího tudora a pozvat jí delší výlet. A odložit o čtvrt roku koupi chladničky. Obvykle se v literatuře porovnání ceny na vázaném trhu a ceny po reformě. Pokud lze uvažovat poměr cen na volném trhu před reformou (i čtyřnásobně vyšší) a ceny po reformě, tak lze dospět ke zcela jiným závěrům. Viz třeba ceny rýže i másla. Před reformou by jeho výdaje za máslo činily více než jednu desetinu jeho legálního výdělku, po reformě pak méně než jednu desetinu jeho legálního výdělku.Z hlediska vázaného trhu na lístky si mohl dělník koupit za měsíční mzdu 75 kilogramů másla, po reformě toliko 27 kilogramů. Avšak vzhledem k tomu, že na volném trhu bylo máslo pět krát dražší, tak si za svou předreformní měsíční mzdu dělník mohl koupit toliko 15 kilogramů másla.

zboží
Měr
jedn
1937
1949
1952 (vázaný trh
1952
(volný trh)
6/1953
nové/staré
1954
1955
chléb
kg
2,25
5
8
16
2,80/140
2,60
2,60
rohlíky
kg
5,90
0,60 (kus)
37,70
56,60
8,30/700
6,60
6,60
hovězí zadní
kg
17,-
48
48
200
25/1000
25
25
máslo
kg
16,50
80
80
450
44/220
42
42
rýže
kg
3,05
10
40
300
28
19
16
cukr
kg
6,35
15,70
15,70
140
14/700
11
11
káva
kg
36
1500
1500
300
240
240
rum
l
19
430
68
57,60
57,60
vepřové maso
kg
52
50
30/1500
mléko
l
1,60
4,60
4,45
2/100
vejce
kus
0,70
3,75
1,50/75
pánský oblek
kus
500/25000
pánská košile
kus
220
64
zimník
kus
630/31500
dámský plášť
kus
620/31000
brambory
kg
1,9
0,8
eidam (30%)
kg
100
30
pivo lahev 10
0,5 l
9
2
dámská obuv
pár
580
168
chladnička
kus
23 415
3 700
Škoda 1 200
kus
50 000
benzín normál
litr
40
6

Je vůbec otázkou, k jakému datu poměr cen a mezd v souvislosti s peněžní reformou uvažovat. Z kroniky obce Sedlec se lze dozvědět, že Ministr vnitřního obchodu F. Krajčír oznámil ve svém projevu značné snížení cen masa a uzenin na volném trhu. Také ceny masitých jídel byly sníženy. Ceny volného masa: hovězí maso (1 kg 140,- Kčs); vepřové maso (1 kg) 200,- Kčs; brněnský salám (1 kg) 210,- Kčs, moravské uzené (1 kg) 350,- Kčs; přeškvařené sádlo (1 kg) 350,- Kčs; pánský oblek 4.930,- Kčs, pánské polobotky 450,- Kč; benzín 1 l 22,- Kčs.

Podle Zprávy C Československé strany práce, domácí skupiny o československé vnitřní politice v únoru 1949 [7]mzdová politika komunistů byla nutně provázena stoupající cenovou hladinou, stlačovanou uměle u potravin na stále argumentovaný předválečný trojnásobek. U četných statků na normálním trhu nedosažitelných, se vytvořily ceny tak enormní, že bylo nutné zavést pronikavou změnu, aby nedošlo ke katastrofálním hospodářským poruchám. Na vázaném trhu jedno vejce stálo 3,30 Kčs, na volném pak 10,-Kčs oproti 0,60 Kčs v r. 1937.Ministerský předseda Zápotocký oznámil, že s platností od 1. října 1949 se ruší potravinové lístky na chleb, pečivo a mouku, Zatím co cena chleba zůstane nezměněná, bude cena mouky zdvojnásobená, ceny pečiva budou vyhlášeny dodatečně. Důvodem byla nepřiměřeně nízká relace cen mouky, neboť zatím co ceny ostatních statků zaznamenaly průměrné zvýšení šestinásobné, stoupla cena mouky dvakrát (z 2,90-3,- Kč na 7,30 Kčs). Zvýšení ceny mouky po uvolnění na 13,50 znamená čtyřnásobek oproti ceně předválečné, zatím co oficiální statistika operuje stále s trojnásobek cenové hladiny. [8]
Odsunutí provedení peněžní reformy z vnitropolitických (projevy nesouhlasu na sokolském sletu a pohřbu prezidenta Beneše, boj s církví, tři vojenské puče) a zahraničně politických příčin [9] (např. účast na akci Důvěrně Izrael [10] ) vedlo k tomu, že nebyli postiženi spekulanti, ale ti, kteří pro ně na černo dělali různé práce a služby. K žádné krádeži nedošlo.




[1] Zdroj: https://www.penize.cz/ekonomika/255577-60-let-od-penezni-reformy-proc-komunisti-vzali-lidem-penize

[2] Zápotocký tehdy ještě uvedl, že finanční politika zabezpečí splnění pětiletého plánu po finanční stránce. Jestliže si opatříme dost surovin, pracovních sil a výrobních zařízení pro investice, pak jejich provádění nesmí býti brzděno nedostatkem finančních prostředků. Předpokladem pro jejich mobilisaci je vhodná organisace jejich soustřeďování a jejich vhodná ústřední distribuce. Investiční úvěr oddělíme od úvěru provozního. vytvoříme správný vztah mezi peněžnictvím a ostatními odvětvími našeho hospodářství. Tím zajistíme stabilitu naší měny, upevníme korunu, vyhneme se znehodnocování a inflaci. Vhodnou kombinací politiky finanční, cenové, daňové i mzdové a zvláště pak zavedením generální daně na statky a služby budeme vytvářet rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou. Rozpočtová politika bude směřovat k dalšímu snižování schodků ve veřejné správě a k rozpočtové rovnováze. To předpokládá, že veřejná správa bude pracovat hospodárně. Svůj národní důchod budeme soustavné zvyšovat. Plánované hospodářství nám tuto snahu umožní. Jeho vývoj v lidové demokracii a socialismu může a musí být po odstranění vnitřních rozporů kapitalistického systému rychlejší, než byl rozmach kapitalistického hospodářství v době jeho největšího rozkvětu. Podle plánovaného vzestupu výroby a podle ostatních čísel našeho pětiletého plánu můžeme předpokládat, že v roce 1953 bude náš národní důchod vyšší o 50-60 % ve srovnání s rokem 1937 Nominálně tento cíl bylo možné snadno dosáhnout, protože v r. 1937 výše národního důchodu činila 90 miliard.

[3] Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 304. Přesvědčení o úplné totožnosti komunistického a nacistického režimu dochází výrazu především v nedůvěře je všemu, co má punc oficiality, naopak vyjádří-li se oficiální místa v určitém smyslu, převládá tendence věřit pravý opak. S touto mentalitou úzce souvisí nedůvěra v trvání komunistického režimu a stálé očekávání brzkého převratu. Zpráva I Československé strany práce. Domácí skupina pak uvedla, že zprávu ministra Kabeše na zasedání vlády o situaci vzniklé devalvaci západních měn nutno považovat za projev politický, nikoli odborný. Tvrzení, že „zpevnění koruny na vnitřním trhu odpovídá její posici mezinárodní, tj., že její kupní síla na domácím trhu stoupá a že i v mezinárodních relacích zůstává dnešními událostmi v kapitalistických státech co do pevností nedotčená“ neodpovídá potížím, které vzniknou pro odbyt československých výrobků v oblasti tvrdých měn. Tím, že se libra podhodnotila o 30%, zhodnotila se naše koruna o 42% ( Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948-1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 708, 719).

[4] Soukromé podnikaní není do komunistické teorie pojato, a proto je třeba je zlikvidovat. Soukromí podnikatelé jsou obviněni z nedostatků zásobování pracujících, z obohacování na úkor pracujících, ze sabotování dvouletky atd. Jednotlivé skutečné případy se generalizují a propagačně plně využijí. Proto nedostane tato třída šatenky, jsou nuceni si koupit zboží za přemrštěné ceny na státním trhu, obchody a podniky jsou jim pod různými záminkami zabavovány, zboží je prodáváno pouze v družstevních a státních obchodech, které jsou zásobovány přednostně, takže nakonec je podnikatel nebo obchodník sám nucen podnik zavřít. ( Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 187)
[5] Pojem, „sociálního rozvrstvení“ vlastníků vázaných hodnot – vklady, životní pojistky – ať tyto vznikly před 1.lednem 1939 nebo po něm, podle kterého nově ustanovený Likvidační měnový fond podle mluvčího ministerstva financí má zaříditi uvolňování těchto hodnot podle pravidel a směrnic vládních částečně v hotovosti, částečně vydáváním dlouhodobých státních dluhopisů, jest naprosto mlhavý a neurčitý a vyložitelný podle zásad volné úvahy, ve které při našich veřejných poměrech však není zákonné záruky, že bude, jak se to často dělo dosud při uvolňování těchto hodnot , oproštěn stranicko-politické legitimace žadatele, případně jeho titulu. Bylo by krajně objektivně, sociálně a lidově vůbec nespravedlivé, kdyby hořejší názor ministerstva financí byl uveden do praxe ohledně zvláště vázaných pojistných hodnot u osob, které nepodléhaly až dosud veřejnopravnímu pojištění pensijnímu a nemocenskému, uzavřely proto již dávno před r. 1939 životní pojistky a platily na tyto povinné roční prémie, poněvadž tento názor spočívá na mlhavých zásadách a volném uvážení, podmíněném, jak jsme toho často jinde stranicko-politickým zásahům zvenčí, těžko kontrolovatelným a nenaříkatelným. (Justus: Spravedlnost při uvolňování vázaných vkladů. Osvobozený našinec 19. 6. 1947, č.141, čtvrtek, s. 4)
[6] ( Tři roky. Díl III. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945-1948. Brno: Melantrich pro Mezinárodní politologický ústav právnické fakulty MU 1995, s. 217-218. Protinávrh ČSNS mimojiné též sledoval cíl postihnout neúměrné důchody nových zbohatlíků (Tamtéž, s. 218).
[7] Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 257nn.
[8] Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 717. Širší komentář, viz s. 754.
[9] Jsou dvě velmi zřetelné kategorie přání, na něž Čechoslováci nejen myslí, ale o nichž přímo sní. Za prvé krátkodobé problémy. To je pomoc našim dětem, které jsou bledé a do velmi nebezpečné míry tuberkulosní. Potom náš průmysl. S výjimku továren zbrojního průmyslu, jsou naše továrny vypleněny a potřebují nové stroje a suroviny. Za druhé dlouhodobé čili světové problémy. Československo je integrální části Evropy – ať už vyjde z porad mezi velmocemi Evropa jakákoliv. Má země nemůže normálně existovat a nemůže se znovu ujmout čestné a nesnadné povinnosti být strážkyní samého srdce Evropy, jestliže otázka matky Evropy nebude zodpověděna alespoň s částečnou konstruktivní trvalostí. Zdůrazniv vřelý a vděčný zájem Československa na všem, co velmoci dělají pro světový mír, Masaryk pravil: Za poslední války – a říkejme jí poslední – jsem byl často na samém prahu smrti za svou milovanou a krásnou vlast. Vždycky, když takový případ nastal, jsem se velice bál. Ale – jako všichni, kdo se zúčastní těchto diskusí – přežil jsem válku. Jaké požehnání, ale jaká odpovědnost! A jaká odpovědnost pro oprávněné mluvčí velikých Spojených států. Mluvím dnes k občanům velkého, vítězného a mocného národa – a často uvažuji, zda si uvědomujete, jak mocného. Má v rukou jeden z hlavních klíčů k otázkám, na které my, malí lidé, nemámě ještě odpověď. O své vlasti Masaryk řekl: Jsme slovanská země – vděčný a věrný spojenec Sovětského svazu. Náš klíčový průmysl je znárodněn a socializace postupuje. Avšak věrni svým tradicím jsme – nikoli mostem, neboť po mostě jezdí denně oběma směry příliš mnoho vozidel – ale snad spojkou (junction) odlišných politických koncepcí. Někteří z vás snad nevědí, že máme normální přátelské styky s Vatikánem, a že naše volby byly jednomyslně uznány všemi velmocemi, které je sledovaly velmi pozorně, za svobodné a demokratické. Jsme naprosto věrni svým spojencům a chceme být přáteli se všemi, kdož se chtějí být přáteli s námi. Nás pocit hlubokého přátelství ke Spojeným státům je nezničitelný. (Jsme připraveni sloužit Evropě. Ministr Jan Masaryk v Clevelandě. Osvobozený našinec 14.1. 1947, s.1 (č,11) [Projev na schůzi clevelandské Rady pro světové záležitosti]

Spojené státy se musí vzdát iluse, že je možno podporovat politiku směřující k maximálnímu rozšíření mezinárodního obchodu a současně odpírat půjčku státům jako je Sovětský svaz, Polsko, Československo a Jugoslávie, prohlásil zástupce odborové organisace pracujících v oboru elektřiny, Nixon ve vládním výboru pro mezinárodní hospodářskou politiku, který nyní studuje stanovy příští mezinárodní obchodní organisace. Taková politika, pokračoval Nixon, je nespravedlivá vůči státům, které v této válce nesly nejtěžší břímě a byly nejvíce zpustošeny. Prohlásil, že průtah v poskytnutí půjčky antifašistických států z politických důvodů může být příčinou nezaměstnanosti. Takové půjčky by se projevily různými objednávkami na zboží, které vyrábějí američtí dělníci. (Washingston. TASS. Nespravedlivé odmítání americké půjčky ČSR. Americký odborář odsuzuje úvěrovou politiku USA. Osvobozený našinec 4.3.1947, s.2)

K souhlasu se znárodněním klíčového těžkého průmyslu nás vedli ideje křesťanského solidarismu, aby byly odstraněny spravedlivě třídní a sociální rozdíly. Jak se nám zatím naše znárodnění jeví, nemůžeme mluvit o tom, že bychom odstranili kapitalismus jako jakožto nesmlouvavé zlo, odstranili jsme pouze soukromý kapitalismus, ale kapitalismus trvá dále, je-li to kapitalismus státní nebo socialistický nebo komunistický, o tom nechci pronášet úsudky. (Václav Černý. Z obecního krev neteče 24.1. (č.20), s. 1, úvodník)

Jen málo čtenářů je si vědomo, že pojišťovací myšlenka byla uvedena v celé střední Evropě po prvé v život právě v našich zemích. Před 130 lety byly v Čechách a na Moravě založeny české pojišťovny, aby ukazovaly ostatním cestu vzájemnosti a pomoci bližnímu. A tak jako tehdy, i dnes jsme to zase my, kteří znárodněním pojišťoven ukazujeme cestu celé Evropě – novou cestu – na níž nastupuje myšlenka pojišťovací. Znárodněním pojišťoven nastává totiž přerod v našem pojišťovnictví, které se tak stává důležitým nástrojem hospodářské a sociální politiky státu a znamená také zásadní odklon od soukromo-kapitalistického systému pojišťoven, neboť byť bylo vedeno i nadále zásadami obchodními, nesleduje cíle výdělečné, nýbrž spatřuje naplnění svého poslání v pravé službě našemu lidu a jeho hospodářství. Znárodněné pojišťovnictví vytklo si za úkol, aby ve dvouletém plánu provedlo sloučení mnoha dosavadních pojišťoven v několik celků, a tak na tradici našich velkých ústavů: Moravskoslezské, zal. 1826, Hasičské, První české, zal. V r. 1827, Zemské, Národní, Prahy, zal. r. 1868, a jiných, celkem 526 pojišťoven vyrůstá dnes nový národní podnik, První československá pojišťovna, se sídlem v Brně. Tato pojišťovna navazuje na více než stoletou tradici našich nejstarších pojišťoven, jakož i na spolupráci hasičských složek našeho družstevnictví a na úzké vztahy k církevnictví a všechny v ní sloučené ústavy soustředily tak své síly k společné práci, aby co nejlépe mohly sloužit zájmům národa na pojišťovacím poli. Je si dobře vědom svého poslání, které tkví především v dobré a spolehlivé službě všem příslušníkům a vrstvám našeho národa: zemědělcům, živnostníkům, zaměstnancům, obchodníkům, podnikatelům, korporacím, soukromníkům, průmyslu znárodněnému i soukromému, které svým pojištěním chrání před následky škod, jimž nelze jinak zabrániti. První československá pojišťovna, národní podnik v Brně, může poskytnouti dobrou pojistnou ochranu nejen ve všech normálních odvětvích, ale i v odvětvích speciálních, např. při pojištění zavazadel, prům. cukrovarnickém, živočišném pojištění, poněvadž ve svém bloku soustřeďuje ústavy, které se specielně těmito odvětvími zabývaly (Evropská pojišťovna pro pojištění nákladů a zavazadel, Pojišťovna průmyslu kvasného a cukrovarnického, Zemská dobytčí pojišťovna). Náš zahraniční obchod vyžaduje rychlou a pružnou službu v oboru pojištění dopravního. Jeho rozvoji je v První československé pojišťovně věnována mimořádná péče. První československá pojišťovna, národní podnik v Brně, chce svojí poctivou službou zajistit každému jednotlivci i celkům a přispěti tak k blahobytu celého národa a státu. (Pojišťovny ve znárodnění. Osvobozený našinec 18.6.1947, č.140, s. 4) V roce 1953 podle historika Tomka (ČT24 13.července 2018 před 16 hodinu) výdaje na obranu měly dosáhnout 90 miliard, vyjádřeno ve starých korunách.

[10] Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 223-224, 228-229, 263, 306, 364, 381, 761. Je k diskuzi, do jaké míry s tím souvisel odpor proti režimu, nastolenému v ČSR. Podle zprávy bojové skupiny „Věrní“ se zástupce leteckých závodů NP pro Peru zavázal, že prodá 500 leteckých motorů a složil kauci; pak musel oznámit, že nemůže uzavřít žádnou zakázku, protože noviny píší proti uzavírání obchodů s ČSR a nikdo od komunistických států nechce nakupovat. (Tamtéž, s.303)