Agentura EXANPRO
1.7.2018 (Specifická analýza (11072)
Česká národní vláda a Ústavní soud ČR se velmi okázale provinily vůči zákonům České republiky a proti zásadám výkonu funkcí ve státní správě. Nejedná se o první případ, ale mohlo by se jednat o případ „poslední“ nebo alespoň ojedinělý, pokud by ovšem v rámci své odpovědnosti reagovali zákonodárci a další příslušné státní orgány.
Vrcholní politici a vysoce postavení soudci zneužívají své postavení zpravidla v politických kauzách spojených s cizí mocností nebo vlastní kariérou. S cizí mocností byl propojen i případ ruského občana Jevgenije Nikulina, jenž byl vydán do Spojených států amerických v rozporu s českým právním řádem. Případ Nikulina je názornou ukázkou toho, jak může být činnost ústavních soudců zpolitizována a jak se politici i soudci snadno podřizují požadavkům cizí mocnosti. Celkově se jedná o ukázku ztráty státní suverenity a osobní cti zapojených jednotlivců (úředních osob), kteří podřízeně jednali ve prospěch třetí strany – v tomto případě zahraniční mocnosti.
Vrcholní politici a vysoce postavení soudci počítají s tím, že jim podobné případy projdou, jelikož oni patří k těm nejvyšším státním orgánům, nad kterými již nikdo není. Proto je v těchto záležitostech důležitá činnost zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů. Jak ale s překvapením zjišťujeme, ponechávají čeští zákonodárci tyto věci bez povšimnutí, neboť se domnívají, že vše, co se týká USA, bychom měli řešit ke spokojenosti americké administrativy. Podle neustále se opakujících slov českých politiků jsme a musíme být ukotveni v západních strukturách, k nimž máme své závazky a jimž vévodí Spojené státy, které určují mezinárodní normy. Závazky, které mnozí nadhodnocují, a dokonce i uměle vytvářejí, nemohou nahrazovat české zákony a mezinárodní právo. Dostáváme se do situace, která až příliš připomíná náš minulý vztah se Sovětským svazem.
Kauza ruského občana Nikulina je jako prolog s úvodním hodnocením obsažena v produktu 11066„Nezávislost Ústavního soudu ČR byla narušena, ale senátoři nekonají“. Podrobný rozbor činnosti ÚS je vypracován v produktu 11067 „Průkazné důkazy o narušení nezávislosti Ústavního soudu ČR“. Protože rozebíraná kauza souvisí s návštěvou amerického politika Paula Ryana v České republice, patří k ní také produkt 11065 „Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali“.
Než přistoupíme k podrobnému popisu provinění jednotlivých výkonných politiků a ústavních soudců a k popisu nečinnosti státních orgánů, uvádíme přehled proviněných osob a shrnutí jejich prohřešků.
Osoby, jež se provinily:
- Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán
- Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš
- Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský
- Místopředsedkyně Ústavního soudu Milada Tomková
- Místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk
- Ústavní soudce Jan Musil (předseda tříčlenného senátu)
- Ústavní soudce Jan Filip (člen tříčlenného senátu)
- Ústavní soudce Jaromír Jirsa (člen tříčlenného senátu)
Body provinění jmenovaných osob:
- Porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
- Podpora porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018
- Porušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (rozhodnutí ÚS je vykonatelné poté, co je v písemné formě doručeno účastníkům řízení)
- Porušení slibu ústavního soudce (čl. 85 Ústavy ČR)
- Porušení Ústavy ČR (čl. 1 o ČR jako svrchovaném a demokratickém právním státu a čl. 82 o nezávislosti výkonu funkce soudců)
- Manipulace s úřední listinou – antedatování usnesení ÚS
Osoby a státní orgány, jež nekonaly, aby zjednaly nápravu:
- Senátoři a poslanci Parlamentu ČR
- Prezident republiky
- Soudcovská unie ČR
- Orgány státního zastupitelství
- Bezpečnostní informační služba (BIS) – v rámci působnosti při ochraně ústavnosti, demokratických principů (právního státu s jeho právním řádem) a svrchovanosti ČR
Nyní si rozeberme, kdo se čím konkrétně provinil. Se zachováním právního řádu budeme u příslušných osob hovořit, že jsou podezřelí, jelikož nikdo dosud nezačal oficiálně vyšetřovat jejich činnost a dotyčné osoby nebyly dosud z ničeho obviněny. Avšak podezření se skládá z celého souboru vzájemně propojených bodů, z jejichž analýzy je patrné, že pokud se daná osoba neprovinila v jednom bodě, musela se provinit v bodě dalším. Zkrátka vinu v této kauze nelze smýt, přesto budeme hovořit o podezření, čímž jsme ke všem zapojeným aktérům velmi shovívaví.
PODEZŘELÍ VÝKONNÍ POLITICI
1) Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán je podezřelý z porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a z porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).
Tímto usnesením ÚS rozhodl o odložení vykonatelnosti ohledně vydání Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do USA nebo Ruské federace, a to do doby, než ÚS rozhodne o ústavní stížnosti, kterou podal právě Jevgenij Nikulin jako stěžovatel prostřednictvím svého zástupce advokáta Martina Sadílka.
V době, kdy toto usnesení bylo stále platné, rozhodl ministr Pelikán o vydání Nikulina do Spojených států. Ministr své rozhodnutí učinil v rozmezí od 27. do 29. března 2018. Jeho rozhodnutí bylo spojeno s návštěvou třetího nejvyššího ústavního činitele Spojených států, jímž byl předseda Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paul Ryan. Ten znenadání přijel na rychlou a neoficiální návštěvu do Prahy, přičemž jako obyčejný americký turista řečnil dne 27. března 2018 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Paul Ryan po svém návratu do Spojených států veřejně přiznal, že klíčovým cílem jeho cesty do Prahy bylo přimět české úřady k extradici Nikulina do USA (blíže viz produkt 11065).
Ministr Pelikán své rozhodnutí o vydání Nikulina do USA provedl ještě předtím, než ÚS vůbec stihl vydat vyjádření o zamítnutí ústavní stížnosti Jevgenije Nikulina (viz druhý díl), natož aby ÚS se svým aktuálním rozhodnutím písemně seznámil účastníky řízení tak, jak mu to ukládá zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Robert Pelikán se své rozhodnutí snažil od návštěvy Paula Ryana vyvázat tím, když tvrdil, že byl rozhodnutý už měsíc před příjezdem amerického politika. Jenže jako právník musí vědět, že se počítá doba, kdy se rozhodl oficiálně a kdy své rozhodnutí uvedl v platnost, a nikoli doba, kdy si jenom něco myslel, ale stále ještě pro to nic nevykonal. To je velmi chabá výmluva, na níž existuje jednoduchá námitka v podobě otázky, proč své rozhodnutí tedy prakticky nevykonal ten měsíc a déle před příjezdem Ryana do Prahy a naopak čekal až na tuto dobu. V případě ministra spravedlnosti národní vlády se nemůže jednat o shodu okolností, nýbrž o ukázku podřízenosti cizí mocnosti.
Navíc zde pořád zůstává porušení usnesení ÚS. Tento akt už ale ministr raději nijak neobhajoval, protože to nejlepší, co mohl udělat, bylo mlčet.
2) Podruhé jmenovaný předseda vlády Andrej Babiš je podezřelý z toho, že vědomě podpořil neoprávněnou činnost svého podřízeného ministra, čímž se podílel na porušení usnesení Ústavního soudu 530/18 ze dne 20. února 2018 a na porušení Ústavy ČR (čl. 1 a 82).
Andrej Babiš věděl, z jakého důvodu dorazil do Prahy americký politik Paul Ryan, s nímž se dokonce osobně setkal. Tím byl také srozuměn o chystaném aktu svého podřízeného ministra Pelikána. Jako předseda vlády se podřídil americkým požadavkům a nechal ministra spravedlnosti jednat ve prospěch USA.
Andrej Babiš dále věděl, že ministrovo rozhodnutí není v souladu s usnesením Ústavního soudu, neboť nikdy netvrdil, že o kolizi Pelikánova rozhodnutí s usnesením ÚS nic netušil, a především nikdy proti počínání svého ministra nevystoupil.
Provinění ústavních soudců a nečinnost státních orgánů je předmětem navazujícího druhého a třetího dílu analyzované kauzy.
Zpravodajský produkt 11072
Specifická analýza
