Rostislav Iščenko
27. 7. 2018 russnov
Návrh Vladimíra Putina k vyřešení konfliktu na Donbasu s pomocí referenda, učiněný americkému protějšku v Helsinkách, byl na Ukrajině posouzen jako špatný signál pro Porošenka. Ve skutečnosti Porošenkovi byly již dávno všechny signály vyslány. Už mu nikdo odnikud nic nesignalizuje. V Helsinkách vlastně nastalo odhalení pozic ohledně Ukrajiny. A ukázalo se, že je pro Kyjev velmi nepříznivé. Ukrajinu nikdo nepotřebuje do té míry, aby za ni bojoval. Prezidenti Ruska a USA se snaží navázat vztahy mezi svými dvěma státy. Co není možné okamžitě řešit, je prostě přesunuto do závorek, dokud nebude nalezen vhodný mechanismus.
Posledním signálem (pro Porošenka) byla tisková konference za plotem Bílého domu, kterou uskutečnil v roce 2017 k výsledkům zakoupeného fotografování s Trumpem. Je zřejmé, že tiskovou konferenci zapomněli zařadit do seznamu zaplacených služeb (nebo se Porošenko banálně ulakotil) a jeho vlastní rozum a zkušenost poradců nestačily k tomu, aby se zřekl samostatného vystoupení uprostřed Pensylvánské ulice (k výsledkům jednání se před tiskem vyjadřují oba vůdci a absence Trumpa, jakož i osiřelý … formát události byl víc než symbolický). Takže Porošenko dlouho a spolehlivě nikoho nezajímá (s výjimkou důvěrných politických technologů, kteří se spoléhají na to, že na něm ještě něco vydělají).
Putinův návrh je špatný signál pro celý postmajdanovský ukrajinský režim, lze říci, že je to rekviem pro ukrajinskou politickou elitu.
Začněme tím, že kdyby se nedostala do tisku zpráva o tomto návrhu, nebyl by z něho žádný užitek. Po nějaké době by jednoduše Trump, který si vzal čas na rozmyšlenou, ruskému prezidentovi oznámil, že myšlenka s referendem je krásná, ale bohužel není realizovatelná, protože neexistuje způsob, jak ji provést.
Za prvé, Kyjev je tvrdě proti, za druhé, Ukrajina a DLR/LLR se nemohou dohodnout na obsahu těchto otázek přinejmenším proto, že Kyjev vůbec s republikami nejedná.
V tomto případě by se americký prezident vůbec nepřetvařoval. Opravdu žádný tlak není schopen postrčit Kyjev k tomu, aby změnil svůj postoj ohledně DLR/LLR. A potenciální nástupce Porošenka, ať je to kdokoliv, nemůže na tom nic změnit. Není to ani v tom, že potenciál občanské války ještě nebyl vyčerpán pro promajdanovou část společnosti. Dokonce ne proto, že věří ve vítězství. Těch je čím dál méně. Prostě se pro ně zřeknutí se války rovná zřeknutí se moci.
Skutečnost, že absence vojenských operací na východě neumožní svádět ekonomické problémy na “válku a agresi”, není důležitá. Lidé jsou i tak dlouho nespokojeni s majdanovským režimem, ale s pomocí systematického teroru jsou vyčištěni politici a politické síly, schopné být alespoň nějakou (i když slaboučkou) alternativou majdanu. Proto tedy není a neočekává se, že by bylo nějaké centrum ke shromažďování se, kolem něhož by se mohli seskupovat nespokojení, kuchyňský protest však nikoho neleká. Sovětská inteligence 70-tých let nadávala v kuchyních na sovětskou vládu, ale až Gorbačovova perestrojka, která umožnila oponentům SSSR legálně pracovat v politickém prostoru, přivedla systém k rozpadu.
Zřeknutí se války, vyřešení krize na Donbasu zbaví majdanovské síly práva na teror proti politickým oponentům, které jim dnes relativně uznává značná část společnosti. Avšak násilí a teror jsou jediným účinným mechanismem pro uchopení a udržení moci majdanem. “Lidé s jasnými tvářemi” právě proto zpočátku souhlasili se spojenectvím s neskrývanými nacisty, a pak jim úplně dali moc, že pouze bojovníci, bez rozmyslu zabíjející politické oponenty, mohli přinést majdanu vítězství a v budoucnu generovat dostatek násilí k udržení moci.
Ale oficiálně byl teror legalizován v očích obyvatelstva právě válkou. Vláda přece nemůže zakázat “hrdinům, kteří umírali za zemi”, aby podporovali “ukrajinský řád” na ulicích měst. A že prostředky k “udržování pořádku” jsou nelegální, no je přece válka. Pokud ale není válka, pak se “hrdinové a obránci” okamžitě mění na “hajzly, kteří překážejí v žití”. Bandity, kteří nastolují v ulicích vlastní “pořádek”, trpí průměrný obyvatel pouze z obavy z příchodu ještě hroznějších. Pokud nebezpečí mine, okamžitě začne požadovat, aby se policie vypořádala s nadutými marginály.
Hodnocení nejdůležitějších kandidátů na prezidenta Ukrajiny se příliš neliší od statistické chyby. Jelikož pouze osoby, které přísahaly “revoluci důstojnosti”, zůstaly v aktivní politice, svědčí to o skrytém zklamání z myšlenek majdanu. Takže zmizení teroru umožní, aby se projevili protimajdanovští politici, které budou lidé podporovat, a jejich nyní působící kolegové budou muset jít na politické smetiště a čekat, že budou předvedeni před soud ve věci rozpoutávání občanské války.
Takže žádné USA by nemohly přimět současnou politickou elitu Ukrajiny, aby souhlasila s referendem. Tím spíš, že vnitropolitický boj mezi koncepty Trumpa a Obamy-Clintonové pokračuje a v ukrajinském směru zůstává americká zahraniční politika pod kontrolou právě Obamy-Clintonové. Jak v Kremlu tak na Smolenském náměstí to dobře vědí.
Takže myšlenka referenda jen druhořadě (a co když se náhle zadaří) mohla být předložena za účelem realizace. Právě tak druhořadý je i jeho vliv na vnitropolitickou situaci na Ukrajině, antiporošenkovský konsensus tam beztak je, antitimošenkovský ve druhém kole je víc než možný, a nezávisí to na úsilí Ruska a USA, ale na stupni zděšení oligarchů. Buď to bude paralyzující fatalistický strach, předem blokující možnost vystoupit proti Tymošenkové, nebo to bude strach, stimulující aktivitu, zaměřenou na zničení objektu nebezpečí.
Ovlivnit tato rozložení nemůže Moskva ani Washington, aniž by měly v Kyjevě reálnou silovou přítomnost. Ale právě přímému zapojení se do vnitřního politického konfliktu na Ukrajině se Rusko i USA snaží vyhnout. Nikdo nechce poskytnout ani bezpečnostní záruky místní elitě, ani převzít zodpovědnost za zchudlé obyvatelstvo země se zničenou ekonomikou.
Za těchto podmínek návrh uspořádat referendum jako jeden z mechanismů pro řešení situace na Donbasu mohl sehrát roli hybné síly tlaku na Ukrajinu až poté, co byl vyzrazen. Stejně bylo jasné, že USA ho odmítnou. Ale skutečnost průniku informace o zájmu posouzení návrhu Trumpem ukázala všem na Ukrajině, že administrativa USA hledá způsob, jak se zbavit nutnosti podporovat Kyjev a jen hledá příležitost, jak se dostat z této krize bez ztráty tváře. V důsledku toho bude myšlenka referenda, která neprošla, nahrazena další, případně nejednou, bude-li třeba. Ale nakonec se obě strany dohodnou, avšak na názor Ukrajiny se nikdo nebude ptát.
Navíc je zřejmé, že demokraté (orientovaní na podporu koncepce Obamy-Clintonové) ztratili příležitost obhajovat své pozice na Ukrajině. Jejich hysterie ohledně jednání v Helsinkách byla věnována všemu možnému, jenom ne ukrajinské otázce. Trumpovi oponenti na Ukrajině a v USA, stejně jako v euklidovské alternativě (epizoda z Teorie velkého třesku, pozn. překl.), vyřvávají totéž, ale neprotínají se.
V Helsinkách vlastně nastalo odhalení pozic ohledně Ukrajiny. A ukázalo se, že je pro Kyjev velmi nepříznivé. Ukrajinu nikdo nepotřebuje do té míry, aby za ni bojoval. Prezidenti Ruska a USA se snaží navázat vztahy mezi svými dvěma státy. Co není možné okamžitě řešit, je prostě přesunuto do závorek, dokud nebude nalezen vhodný mechanismus.
Trumpova připravenost zvažovat dokonce i takovou variantu, jednoznačně nevhodnou pro Ukrajinu, jakou je referendum (jeho organizace není možná v rámci stávající ústavy země), stejně jako jeho neochota konzultovat se svým spojencem v Kyjevě přinejmenším pro formu, je pro Ukrajinu velmi špatným signálem.
Byla jednoduše vyškrtnuta ze stávající mezinárodní politiky.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
