Neustále teď slyšíme, že nastaly v české kotlině, moravských úvalech a slezských vrších a pánvích nějaké nové časy, opět temné, konec první republiky, řečeno se Švejkem, že „drahou vlast ovinuly nějaké mraky“ nebo snad dokonce „chmury“. Valí se to na nás ze všech stran, tedy asi z šesti, které nejsou ani ve vládě ani u vlády…
Dobré vládnutí v sobě zahrnuje péči o reprodukci biologickou, sociální i ekonomickou a dále péči o spravedlnost a bezpečnost. Péče o něco znamená především umožnit tomu vlastní existenci a rozvoj. Je samozřejmě možné tento pohyb vládnutím shora ovlivnit, regulovat, modelovat, dávat tomu určitou podobu, ale nikdy ne shora stvořit. Představa, že jakékoliv společenské uspořádání nebo řád lze stvořit především řízením shora je chybná až dětinská, leč v podvědomí lidí ovládaných i ovládajících hluboce zakořeněná. Klíčový je tedy dostatek svobody, svobodné komunikace a společenské různorodosti, které jediné mohou být zdrojem společenského pohybu a ve spojení s vládnutím také společenského řádu.
Pokud budeme posuzovat jednotlivé způsoby vládnutí v posledních třiceti letech, pak ten reálně socialistický trpěl nejvíce tím, že omezoval přirozený společenský pohyb a snažil se o tvorbu společnosti shora. Přesvědčení o správnosti takové cesty bylo hluboké a o to hlubší byl také následný pád, který zničil i to dobré, co se podařilo vybudovat tam, kde se zbytky přirozeného pohybu zdola synergicky potkaly s pravidly a systémy přicházejícími shora.
Následovalo ohromné uvolnění přirozeného pohybu a péče o něj poněkud pokulhávala. Vládnutí explozi variability nezvládalo a postupně se začalo prosazovat až v souvislosti s přípravou vstupu do EU. Do velice různorodého prostředí plného přirozeného pohybu začaly být prostřednictvím vládnutí vnášena cizorodá pravidla, která toto prostředí neupravovala, nepečovala o něj, ale ničila. Vznikla opoziční smlouva, která se vůbec netajila tím, že jejím cílem je radikálně omezit pohyb malých ve prospěch velkých. To všechno dohromady vytvořilo stav, kdy se vládnutí v mnoha ohledech zvrhlo. Namísto péče o podmínky pro utváření přirozeného společenského pohybu a postupného ustavování určitého společenského řádu, docházelo k tomu, že se ve jménu cizích pravidel a vlastní touhy po moci a penězích domácí elity prohlašovaly za svaté nejrůznější vlastní kreatury a Prokrustova lože a snažily se do nich společnost nacpat. Péče o obecný prospěch se masově zvrhla na péči o prospěch vlastní.
Tento zvrhlý způsob vlády především pod vedením ODS a ČSSD pokračoval až do nedávné doby, ale stále častěji začal vyvolávat odpor. Tento odpor byl politickými stranami a médii systematicky dehonestován jako nežádoucí a antisystémový. Nyní se hnutí odporu konečně oficiálně prosadilo. Má ve svých rukách vládu, úřad prezidenta i poslaneckou sněmovnu. V protagonistech starých dobrých časů to vzbudilo hysterii, která se na nás valí, jak už bylo řečeno, minimálně z šesti stran.
Je naprosto předčasné jakkoliv jásat. Uvidíme, jestli se vztah vládnutí shora a společenského pohybu zdola nějak výrazně zlepší. Stačilo by úplně, kdyby přestalo docházet k politickým a mediálním útokům na svobodu slova, k neustálému nátlaku ideologické předpojatosti a politické korektnosti na veřejný diskurs a v neposlední řadě k omezování a zatěžování drobného a malého podnikání ve prospěch velkého byznysu. Stačilo by, kdyby nyní vládnoucí hnutí odporu přišlo s heslem „přestaneme vás každodenně štvát“. Stále zůstává nezodpovězena otázka, zda náhodou hnutí odporu nešlo o to, jak změnit neblahý stav masové preference vlastního zájmu před veřejným, spíše jen o to, jak uplatnit před veřejným vlastní zájem.
První skutečnou odpověď mohou mimo každodenní praxe vládnutí dát snad až podzimní komunální a senátní volby…
