 |
| Štěpán Kotrba |
ROZHOVOR
4. 7. 2018 ParlamentníListy
Jak je na tom Evropa i Česko tři roky po největším migračním náporu? Kompletní rozbor situace přinášíme v interview s politickým a mediálním analytikem Štěpánem Kotrbou.
V létě 2015 začala ve velkém vrcholit migrační krize. Do Evropy se valily statisíce lidí z Blízkého východu i Afriky. Kam jsme se za ty tři roky posunuli?
Nevítáme mladé černé muže s květinami, ale rouškou přes ústa a prstem na spoušti útočné pušky. To je pokrok. Ještě jsme se nepoučili natolik, abychom vypověděli mezinárodní dohody vzniklé po 2. světové válce a přestali migranty vpouštět na území EU vůbec. Nebo je stříleli. To ale přijde. Jednou. Musí. Počet hladových v Africe je nepřijatelně vysoký. Na Středním východě také. V Asii ještě vyšší. Pokud nechceme hladovět my, tak všechny hladové nenasytíme.
Tato válka bude o ochraně stád dobytka, sýpek s obilím a pramenů pitné vody. O ten relativní luxus a blahobyt, který nás dělí od černých mužů Sahelu.
Tři roky jsou relativně dlouhá doba. Víc než 1000 dní. Jak je možné, že Evropa stále definitivně problém s masovou migrací nevyřešila? Existuje vůbec uspokojivé a realizovatelné řešení?
Vzhledem k tomu, že vznik uprchlictví má za příčinu následky cynických postkoloniálních válek – utržené končetiny, krev v prachu a vyhřeznutá střeva – musí být následek migrace pro každého migranta neméně bolestivý a drastický, aby ta cena byla neakceptovatelná i pro pravověrné děti proroka Mohameda. Realizovatelné řešení existuje. Uspokojivé bude jak pro koho. Pro migranty uspokojivé být nesmí. Evropané ale budou muset rezignovat buď na generacemi nashromážděné bohatství, nebo na doteď vyznávané hodnoty. Budou muset rezignovat na křesťanské „nezabiješ“, jako rezignovali na „nepožádáš majetku bližního svého“.
Za „nepřijímání“ vděčíme obratnému průběhu psychologické války, kterou několik lidí jen tak z legrace vedlo na sociálních sítích migrantů. Chlastaj, žerou prasata a chovaj v domácnostech psy – to je vizitka země, kterou muslim nechce ani navštívit, natož tam žít. Zopakováno v desítce paštunských nářečí i arabštině desítkami falešných profilů a okořeněno autentickými podrobnostmi i s ukázkami videa vytvořilo hrůzyplný obrázek. Když se cizinecká policie jmenuje anglicky Alien Department, v detenčním táboře vám seberou korán, peníze i mobil, dáte vědět všem známým, že sem jezdit nemají.
Součinnost rozvědky a cizinecké policie v mohutné psychologické operaci zajistil v podstatě na své triko jeden jediný člověk. Dnes už to lze říci a vzdát mu tím čest, protože je mrtvý. Byl to ředitel odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman. Bez politického rozkazu, protože impotentní politici byli jakékoliv kreativity neschopni. Pak stačilo několik spektakulárních akcí cizinecké policie s pendreky a psy ve vlacích a na příjezdových silnicích. PR o „neuvěřitelné brutalitě“, „lidská práva porušující šikaně“ a „zločinném chování policie“ zajistili jak poškození, tak jejich z detence propuštění přátelé, hloupí sluníčkoví aktivisté a neziskoví profesionálové, tak na ně napojení hloupí aktivisté – novináři. A Michal Hašek zburcoval cvičení hasičů a jiných jednotek domobrany a IZS v několika krajích. Výsledkem byla nesmírně účinná kampaň „Vyhněte se Česku“. Děkujme za ni.
Nebýt dnes občanem Evropské unie a mít v Česku trvalý pobyt a právo pracovat není lidské právo, ale výsada. Stát si vybírá. I gastarbeitery. Nechce paralelní společnost. Netrpí organizované skupiny ani frustrované agresory se zločineckými ambicemi. Policie kdysi brutálně zmlátila ruské mafiány i arabské kšeftaře. A od té doby je i v centru Prahy relativní klid, v jiných zemích nevídaný. Pokud ho někdo poruší, většinou pozná policejní násilí, proti kterému není odvolání. Naposledy se tak stalo několika tureckým boxerům z Holandska.
Žijeme sice v globalizovaném světě, ale nežijeme ve víře v lepší bližní ani vírou v to, že by se všichni měli mít tak dobře jako my. Jsme bezbožní cyničtí realisté, kteří nemají potřebu se kát za hřích bílé hamižnosti, koloniální krutosti a kapitalistického obžerství. Nezvykli jsme si na indické sluhy ani filipínské uklízečky, nezvykli jsme si ani na černé otroky a jejich hlučnou kulturu. Ale nehodláme si zvykat ani na německé pány, britské či švédské opilce neznající míru.
Před lety Česko narazilo dokonce i se snahou přijímat křesťanské uprchlíky, o kterých se mluvilo, že se snadno integrují. Dopadlo to tak, že nechtěli žít v „přemalovaném kravíně“ a utekli do Německa…
Vidíte, mnozí z nás v těch přemalovaných kravínech bydlí a bydlí v nich rádi. Protože je ten kravín odděluje od postavení bezdomovců. Víte, ona ta křesťanská společnost byla česká pobočka americké „alelujové“ církve páchající rozmáchlé dobro, která si moc dobře neprověřila své náhončí ani ovce před přepravou. Navíc jim zřejmě vylíčila podmínky v Česku jinak, nerealisticky. A tak se už další dodávka nerealizovala a pražské arcibiskupství se tiše omluvilo za své bratry ve víře.
Po letech lze říci, že český prezident i premiér jsou aspoň v otázce migrační politiky ve shodě, byť Andrej Babiš dříve tak jasný postoj nevyjadřoval. Dokonce je zcela ve shodě V4. Bude nám to v EU něco platné?
No, je dobře, že už není premiérem euronadšený Sobotka a jeho hujeři pomalu opouštějí vládní funkce. Tomáš Prouza už například není státní tajemník pro Evropskou unii. Babiš donedávna nevnímal důležitost zahraniční politiky, protože ona pro malé Česko důležitá moc není. Důležité jsou pouze její transformace v globalizované ekonomice a politice EU, která postupně a nenápadně přebírá pravomoci státu. Babiš má ale instinkt a ten mu říká, že otázka národní a kulturní identity dnes bloudí unifikovanou Evropskou unií a odděluje pro voliče důležité od nedůležitého. Volební výsledky francouzských, italských i rakouských voleb, vzestup protimigrační strany AfD v Německu i pád sociálních demokracií v EU ukazuje jednoznačně, že voliči vnímají postoje politiků k migraci.
Europoslanec Tomáš Zdechovský poukazuje na spolupráci neziskovek a pašeráků, kteří de facto pospolu vozí migranty do Evropy. Podle Zdechovského téma migrace natolik štěpí členské státy Unie, že by se kvůli tomu mohla EU rozpadnout. Sdílíte tuto obavu?
Spousta lidí se na rozpad EU těší… Víte, ona ta spolupráce neziskovek a pašeráků je dohoda chudých… Kvůli chudým EU nepadne. Ty bohaté, kvůli kterým se může rozpadnout, stále spojuje ziskovost evropského projektu. Zisk je řádově větší než občasné náklady na pár desítek tisíc migrantů. Takže jako analytik říkám ne. Obavu z rozpadu EU nesdílím, ale budu rozumět tomu, že některé principy přestanou v EU fungovat.
Musí přestat fungovat nehlídané hranice, i když nemusí přestat fungovat jejich volné překračování majiteli evropských pasů. Ovšem už ne majiteli dočasných dokladů či cizineckých víz. Musí přestat fungovat sociální péče pro ty, kteří si na ni nepřispěli. Ten kdo nemá peníze na pobyt v zemi EU, se musí vrátit, odkud přišel. Dobrovolně. Nebo bude vrácen. Násilím. Musí přestat ostych z užití násilí. No-go zóny existují proto, že má policie strach z místních státních zástupců a soudců, ne z místních grázlů.
Byl bych velmi rád, aby si jak státní zástupci, tak soudci uvědomili, že oni a nikdo jiný reprezentují zájem společnosti, občanů. Silného státu. Sebevědomého státu. Ne zájem jakéhosi abstraktního, advokátskými kličkami zakrouceného zákona. Pokud nejvyšší soud rezignuje na sjednocování soudní praxe, na precizaci práva v zájmu státu, jde o rozpad jistot a počínající anarchizaci.
Domobrany s baseballkami se tvoří ve chvíli, když selže stát. Když selžou politici. Když nutná obrana je soudem klasifikována jako útok. Když se policie dívá stranou.
Situace se vyvíjí v Německu, kde nedávno vypukl obří skandál sahající až k samotné kancléřce. Nyní vše utichá a Merkelová to opět ustála. Ustojí to i dále?
Ustojí. Prozatím. Němci jsou – na rozdíl od nás – disciplinovaní, modlící se. Z třetiny evangelíci, většinou na severu, z třetiny katolíci, většinou na jihu. Ateisté v zemích bývalého NDR. K islámu se hlásí pouze 3,8 až 4,3 milionu lidí, což je hranice pěti procent. V to počítám i ony tři miliony Turků a 3,7 milionu migrantů z Blízkého východu a severní Afriky.
****Čemu připisujete, že Merkelová stále vlastně stojí v čele Evropy, přestože to byla ona, kdo migranty pozval a znásobil tak celou krizi?
Je to křesťanská demokratka z Východu. Ossis. Na rozdíl od minulých generací ve vedení SRN nezatížená nacistickou minulostí. Ovšem musím vás opravit – ona krizi jen neznásobila, ona ji spoluvytvořila… Víte, už na začátku uprchlické krize jsem ve své analýze psal, že existují pouze dvě mocenské skupiny, které jsou dost silné finančně a logisticky na to, aby ten exodus mladých černých bojovníků zorganizovaly. Dodnes nevím, zda to byla Saúdská Arábie ve spolupráci s USA, nebo syn plukovníka Kaddáfího ve spolupráci s tzv. Zeleným antiimperialistickým a antikoloniálním hnutím Afriky.
Otázkou zůstávají motivy Merkelové, které nemohou být pouze křesťanské. De facto poskytla luxusní dovolenou bojovníkům islámských sil nejen v Sýrii, ale i v Libyi, Egyptě, Afghánistánu, Iráku či v iráckém Kurdistánu, jejich rodinám a příbuzným. Proč? To je nepochopitelné a dodnes neobjasněné.
Promiňte, ale debata o válečných motivech exodu neobstojí. Války a jejich důsledky byly i před prvním hromadným přesunem. Někdo musel ty lidi shromáždit, instruovat, navigovat, dopravit na vzdálenost několika tisíc kilometrů, po cestě stravovat a někde ubytovat. Obléci, vybavit mobily a penězi. Zajistit lodě či čluny i jejich kapitány. Což v masovém měřítku není a nemůže být náhoda ani souhra okolností. S kým a za co uzavřela Merkelová dohodu o evropské odměně, že pak v naprostém rozporu se všemi zásadami bezpečnosti a zdravého rozumu otevřela náruč a zvolala wilkommen?
V roce 2015 jsem psal, že jediným efektivním řešením je okupace severoafrického pobřeží násilím a vznik nových kolonií, které zabrání bárkám vyplout a pokusí se nalézt zvýšení životní úrovně a vládu na africkém území. Zřízení záchytných táborů na africké straně jinak realizovat nelze.
Konstatoval jsem cynicky, že jsme si zaplatili, že „někdo“ ty migranty pochytá, zavře je do nějakého koncentráku v poušti, vymlátí z nich všechny peníze a zbaví je tak možnosti se do Evropy dostat. Otroctví a sexuální otroctví pochytaných je bonus za špinavou práci. Ztráty jsou povoleny v neomezené míře. Jen to nesmí být v EU.
Dnes už je to řešení ostřejší: Jedna varianta je podpořit současného faktického vojenského vládce Libye, Chalífu Haftara, který tu špinavou práci zadržování migrantů udělá za nás, nebo Libyi napadnout, vytvořit předmostí na libyjském pobřeží, potopit všechny libyjské lodi a násilím tam vysadit všechny uprchlíky bez ohledu na to, co se s nimi dál stane. S Tureckem je to komplikovanější. Tam budeme muset platit a nechat se vydírat, dokud bude Erdogan bohatý a mocný.
Někdo se ale musí dopouštět dlouhodobě násilí v masovém měřítku. Jiné řešení není. Budou-li to desítky tisíc migrantů, lze je asimilovat. Statisíce lidí vytvoří rezervní armádu nekvalifikovaných pracovníků, kteří umějí ovládat samopal už od dětství. To už je celoevropské bezpečnostní riziko. A miliony migrantů budou znamenat konec humanity a začátek války Evropanů o přežití.
Bavorsko zpřísňuje ostrahu hranice. Má dojít k zapojení dronů, termokamer, skenů na otisky prstů atd.
Domnívám se, že minimálně půl roku české jednotky nezaostávají ve výbavě tak, aby pokryly hranici od Břeclavi až po Liberec. Problém je a zůstane početní stav bojeschopných mužů s výcvikem. Stav armády, policie, celní správy, bývalých příslušníků těchto jednotek, aktivní zálohy, myslivci… To vše neumožňuje počítat s dlouhotrvající pohotovostí. Nejhorší je, že nevíme co dál. Neznáme krok číslo dvě, anebo se ho bojíme. Protože ty zachycené lidi budeme muset někde přechodně uvěznit a následně deportovat. Včetně dětí a žen. Násilím.
