Zbyněk Fiala
21.7.2018 VašeVěc
Až doma Trump pocítil, jak si setkáním s Putinem zavařil. Všude se stále přemílá ruské vměšování do amerických prezidentských voleb, jako kdyby Spojené státy byly zcela bezmocné vůči zahraničním vlivům. Kdyby byly, asi by se tím nechlubily. Nicméně, nějaký ten vliv se najde, a stojí za pozornost, jak se přizpůsoboval domácím potřebám.
Americká domácí politika je v současné době prakticky nesledovatelná, protože všichni melou nesmysly a jde jen o to, moc se nelišit. Začíná to připomínat Čínu z časů Maa, kdy se dalo něco vyvodit jen z toho, kdo si vedle koho stoupl na tribuně. Hlavním tématem je stále strašlivá ruská hrozba. Zachvátí-li tě, zahyneš. O čem pak mohl Trump jednat s Putinem mezi čtyřma očima? Chystají spolu další ruskou manipulaci, aby Putin ovládl celý svět?
Avšak nejbarvitěji umějí podat ruské nebezpečí v Kyjevě, a zdá se, že současná podoba ruské hrozby prosakovala do Ameriky také touto cestou. Bylo zajímavé, jak se vyvíjelo.
Ukrajinský Majdan proběhl v období, kdy v USA zastával úřad prezidenta Barrack Obama z Demokratické strany, ale ve Sněmovně reprezentantů USA vládla většina Republikánů. Iniciativu měli Demokraté. Známe prohlášení náměstkyně ministra zahraničních věcí Victorie Nulandové, že americká podpora protestních hnutí na Ukrajině dosáhla 5 miliard dolarů.
O co tam šlo, naznačují aktivity rodiny viceprezidenta Joe Bidena. Oficiálně byl hlavním představitelem podpory Spojených států, ale jeho nejmladší syn Hunter byl pilný v ukrajinském ropném a plynovém podnikání, které usilovalo o těžební koncese. V květnu 2014 třeba BBC zaznamenala, jak byl zvolen do správní rady první velké ukrajinské soukromé společnosti v tomto oboru Burisma.
Na východní Ukrajině a na pobřeží Černého moře byla nalezena ložiska břidlicového plynu. S těžbou z těchto ložisek v americké koncesi souhlasil už prezident Janukovič. Součástí dohody byl předpoklad, že lidé žijící na východní Ukrajině opustí těžební území. To může být jeden z motivů krutých bojů o Donbas, kde Rusko stojí na straně rusky mluvícího místního obyvatelstva.
Do Kyjeva si zajeli i nejvyšší představitelé Republikánů. O co tam šlo, ukazuje záznam z tajné nahrávky z 15. června 2016. Zachycuje rozhovor v úzkém kruhu vedení strany, ve kterém tehdejší předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan a předseda sněmovního klubu této strany Kevin McCarthy informují o setkání s novým ukrajinským premiérem v Kyjevě. Tím byl po dubnovém Jaceňukově pádu Volodymyr Hrojsman.
Záznam se dostal do rukou listu Washington Post, který ověřil jeho pravost a zveřejnil přepis:
Tam je však v placené zóně, proto uvádím také informaci o záznamu z volného zdroje. Podstatné je, že o této konverzaci se dozvídáme s ročním zpožděním, tedy až 17. května 2017.
Ryan a Mc Carthy hovoří o tom, co si ze setkání s ukrajinským premiérem přinesli. Rusko financuje populistické politiky, kteří usilují o destabilizaci evropské demokracie. Nemohlo by se něco takového stát i v USA? Rozhovor poukazuje na ruskou „neuvěřitelně sofistikovanou propagandu“ a potom reaguje na čerstvou zprávu o tom, že servery vedení Demokratické strany byly napadeny hackery. McCarthy říká, že podle jeho názoru tu mohou být dva lidé na Putinově výplatní listině – republikánská poslankyně Dana Rohrbacherová, která je známá obranou Putina, a Donald Trump. Směje se tomu, ale pak říká „přisámbohu“ („swear to god“). Ryan ho brzdí – „Ale to je jen mezi námi, platí?“
Jak už jsme uvedli, uvedený záznam se objevil s ročním zpožděním a účastníci schůzky se k němu nechtěli hlásit. Nakonec ano, něco se tam pláclo, ale mluvčí vedení Republikánské strany Brendan Buck prohlásil, že to říkali jen z legrace.
Zdroj, ze kterého cituji, je jednoznačně proti Trumpovi, a tak si okamžitě všímá rozporu záznamu s tím, co se odehrávalo později, tedy po zvolení Trumpa prezidentem. Ryan podporoval republikánského předsedu sněmovního výboru pro kontrolu zpravodajských služeb Devina Nunese, který vedl zvláštní vyšetřování tohoto výboru ve věci ruského spiknutí ve prospěch Trumpa (Russiagate). Republikánská většina výboru nakonec obvinění Trumpa odmítla a po velkých bojích zveřejnila zprávu, která naopak vidí spiknutí FBI a ministerstva spravedlnosti proti Trumpovi. Nejprve, aby se zabránilo jeho zvolení.
Ale držme se ukrajinské stopy. Američtí politici si mohli přivézt z Kyjeva těžko něco jiného než odraz hlubokého nepřátelství vůči ruskému obyvatelstvu na východní Ukrajině a vůči Rusku, které jej bránilo. Mobilizovali spojence především tvrzením, že ruské nebezpečí ohrožuje každého. Neviditelná ruka ruského vměšování na ně kývala za každým rohem. Určitě se nemohli spokojit s tím, že se o něčem takovém ve Washingtonu mluví jen z legrace.
Ruská hrozba skrytá za Trumpem byla piplána také opozičním výzkumem, čili sběrem špíny na politického protivníka. Nejprve jej podnikli Trumpovi republikánští konkurenti v primárkách. Najali si vysloužilého britského agenta, který měl zjistit, že Rusové mají Trumpa v hrsti, protože na něj mají kompro. Mohou jej řídit přímo z Kremlu. Zmíněný agent Steele do Kremlu přímý přístup neměl, ale mohl se obrátit na ukrajinské tajné služby, kde byl lépe zasazen z dob svého dřívějšího působení. Sám tak nabídl další kanál vlivu na Američany.
Když Trump primárky vyhrál, Republikáni ztratili o další sběr špíny zájem, ale podařilo se to prodat do vyššího patra soutěže, kandidátce Demokratů Hillary Clintonové. Ta usilovala o nejvyšší post za vlídné pozornosti stávajícího prezidenta Barracka Obamy. Steeleho spisek byl použit jako podnět pro FBI a začalo tajné sledování Trumpova volebního štábu ve finální fázi prezidentských voleb. Tvrzení ze složky posbírané Steelem se nikdy neprokázala, ale o ukrajinská stopa tu je.
Ukrajinci možná posloužili, ale teď už je to jedno, jde o to, jak Trumpa sejmout pod jakoukoliv záminkou. Není však pravda, že proti němu stojí celá FBI nebo celé ministerstvo spravedlnosti, přestože zvláštní vyšetřovatel Mueller, který cítí krev a spřádá ruské nitky, je v pravomoci náměstka ministra Rosensteina.
Stačí si připomenout situaci poté, kdy šéf FBI Comey zastavil vyšetřování Hillary Clintonové kvůli posílání státních tajných dokumentů soukromou poštou. Mohl to udělat, protože předtím tatík Clinton mistrně vyřadil jeho nadřízenou ministryni spravedlnosti z rozhodování tím, že se s ní soukromě sešel a učinil ji tak podjatou.
Tehdy se vzbouřila zhruba stovka vyšetřovatelů, která dávala obvinění Clintonové dohromady a dotlačila Comeyho k tomu, aby případ otevřel ještě jednou. I podruhé to dopadlo stejně, Clintonová byla označena za „nedbalou“ v mezích beztrestnosti, ale proběhlo to tři týdny před volbami, takže Clintonová trvá na tom, že volby jí prohrál Comey, žádný Trump.
Nějaké ty ruské kousky se během voleb odehrávaly. Byly zjištěny pokusy dálkově otestovat bezpečnost elektronického hlasování a objevily se další zneklidňující aktivity. Přišlo to během nejvzrušenějších chvil volebního finále, kdy průzkumy zaznamenávaly erozi vedení Clintonové. Trump byl přesvědčen, že jde o falešnou hru, která má Clintonovou zachránit, a tak prohlašoval, že volby zpochybní jako cinknuté.
Vedení Demokratické strany proto nechalo provést audit volebních podmínek a nakonec prohlásilo, že ovlivnění voleb není možné. I kdyby to někdo zkoušel, výsledek to nemůže změnit. Také prezident Obama (na tiskovce s tehdejším italským premiérem Renzim) vyzval Trumpa, ať přestane fňukat o volebních manipulacích.
Manipulovali, ale neovlivnili, říkalo se potom o ruském vlivu. Kdeže loňské sněhy jsou…
