 |
| Ladislav Věštvička |
rozhovor s Ladislavem Větvičkou
15.8.2018 ParlementníListy
„Politici se řečmi o hrdinství jen pokoušejí ospravedlnit svá rozhodnutí, aby se někdo snad nezeptal, co vlastně v tom Afghánistánu děláme. Poláci, Kanaďani i Francouzi už dávno své jednotky odvolali nebo silně omezili jejich počty,“ říká známý blogger, spisovatel a cestovatel Ladislav Větvička. Vyjádřil se například i k písni Jaroslava Hutky a připomenul slova Karla Kryla právě ohledně tohoto písničkáře. Vysvětlil také, proč podle něj řadě lidí vadí různé neziskové organizace. V rozhovoru se podělil i o zajímavosti ze svého cestování a prozradil, jak vnímá život lidí v dnešním Rusku.
Vláda chce seškrtat rozpočty neziskovkám. Přijít by měly až o tři miliardy korun. Představou Andreje Babiše je, že peníze, které nejdou na sport a kulturu, budou přezkoumány, zda jsou rozdělovány skutečně účelně. Co na to říkáte?
A proč podle vás jsou právě neziskovky „trnem v oku“ tolika lidí v České republice?
Protože lidé vidí konkrétní výsledky jejich činnosti. Podpora úchylných věcí, likvidace svobody slova, podpora příchodu nekompatibilních imigrantů s protičeskými hodnotami, to jsou věci, které lidé vnímají velice citlivě. Nefunguje právo, spravedlnosti se nedovoláte, ve školách a v silových složkách jsou podporovány tendence, které jdou vyloženě proti zájmům českého národa, a neziskovky tomuto stavu napomáhají. Neumíme integrovat menšinu ani po staletém soužití v tomto prostoru a tvrdíme, že to dokážeme u muslimů, kteří našimi hodnotami, jako je demokracie a rovnoprávnost, pohrdají. Lidé nejsou hloupí, to právě žáby na prameni z neziskovek z nich dělají neschopné, nevzdělané jedince. Proto je vztah k neziskovkám takový.
Ačkoliv, jak už jsme řekli, hodně lidí na neziskovky nevraží, jsou některé z těchto organizací, jejichž práci byste ocenil? Co například humanitární organizace Člověk v tísni?
Neumím na to jednoznačně odpovědět. Na jedné straně znám osobně pozitivní humanitární působení jejich lidí třeba v Nepálu nebo v Gruzii po válce, kterou jejich prezident začal a Gruzie na to hrozným způsobem doplatila. Tady je jejich přínos neoddiskutovatelný. Na druhé straně jejich politické působení je v naprostém rozporu se zájmy občanů České republiky. Připomeňme si jejich „boj“ proti oponentům tzv. hate free, propagandě na školách v projektech „Na pravdě záleží“, kdy oblbují naše děti, spolupráce s protičeskými spolky, jako jsou tzv. Evropské hodnoty nebo Sorosův Open Society Fund. Jsou to právě oni, kteří šíří nenávist, nesvobodu a cenzuru.
Minulé dny přinesly velmi smutnou zprávu o smrti tří vojáků, kteří byli zabiti v Afghánistánu. A i tato zpráva rozdělila názorově národ. Někteří je nazývají hrdiny, jiní poukazují na to, že to vlastně byla jejich „práce“ a že „nebojovali“ za Českou republiku. Vy jste se na FB vyjádřil proti tomu, abychom je označovali za hrdiny. Můžete svůj postoj pro ParlamentníListy.cz přiblížit?
Můj blog https://www.ladikvetvicka.cz/index.php/2018/08/06/nebyli-a-ani-to-nemohli-byt-hrdinove/ je o devalvaci slova „hrdina“. Začali s tím už bolševici, kteří za hrdiny označovali jen své lidi. Generál Mašín, Kubiš, Gabčík a stovky dalších, ti pro ně hrdiny prostě nebyli. Mimochodem, ani prezident Beneš se ke své roli ve vyslání parašutistů určených k likvidaci představitele okupační mocnosti nehlásil. V devalvaci tohoto slova pokračovali komunisté i svou další činností. Vymýšleli nejrůznější hrdiny socialistické práce a podobné nesmysly. Palacha vyhlašovali za pomateného blázna, který podlehl řečem o studeném ohni.
Znám osobně mnoho účastníků misí v Kosovu i v Afghánistánu. Jsou to odvážní lidé, kterých si musíme vážit. Ale nejsou to hrdinové jen proto, že se objevili ve špatný čas na špatném místě. Jak k tomu přijdou ti ostatní kluci na misích? Ti tedy nejsou hrdinové? Pro mě je hrdinou ten, který se v kritické chvíli zachová správně a bez ohledu na své bezpečí se vydá napospas, aby zachránil majetek nebo život jiného. Ti kluci, kteří zahynuli v Afghánistánu, si zaslouží úctu, ale hrdinové to být nemůžou jen proto, že zrovna vedle nich se odpálil protivník, to jen devalvujeme obsah toho slova.
Politici se řečmi o hrdinství jen pokoušejí ospravedlnit svá rozhodnutí, aby se někdo snad nezeptal, co vlastně v tom Afghánistánu děláme. Poláci, Kanaďani i Francouzi už dávno své jednotky odvolali nebo silně omezili jejich počty. Pro vojáky je samozřejmě prospěšné účastnit se misí v kritických oblastech, protože voják nemůže být teoretik. Voják musí mít zkušenosti z nasazení v kritických misích. Ale lidé se začínají ptát – co tam vlastně dělají? Chrání pár svých základen, kompletně obklíčených Tálibánem? Produkce opia od počátku intervence v Afghánistánu stoupla pětinásobně. Jak se opium a heroin dostává z hermeticky uzavřené země ven? Kdo jej pašuje? Kdo profituje z jeho produkce a exportu do Evropy? To jsou otázky, které si naši lidé díky devalvaci slova „hrdina“ začali pokládat.
Ke smrti tří vojáků se poměrně rázně vyjádřili zástupci KSČM. „KSČM žádá bez výhrad zastavení účasti České republiky v zahraničních vojenských misích bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, odmítá agresivní politiku USA a požaduje přehodnocení světového bezpečnostního systému, včetně setrvání České republiky v NATO. Za rozpoutání dnešní občanské války v Afghánistánu nesou největší odpovědnost právě Spojené státy americké,“ stojí například ve vyjádření. Co si o tomto názoru myslíte?
Chcete naznačit, že americká mise v Afghánistánu má souvislost s Tálibánem a rozšířením jeho vlivu? Podívejme se, co řekl Zbigniew Brzezinski v rozhovoru pro Le Nouvel Observateur v roce 1998: Bývalý šéf CIA Robert Gates uvedl ve svých pamětech, že americké výzvědné služby začaly pomáhat afghánským mudžahídům půl roku před sovětskou intervencí. Je to pravda?
Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžahídům až v roce 1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán. Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná. Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu pro tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu. A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci.
Brzezinski: Ano. Podle oficiální verze historie byla zahájena pomoc CIA mudžahídům až v roce 1980, tedy až poté, co sovětská armáda okupovala 24. prosince 1979 Afghánistán. Ale realita, která byla dosud silně utajována, je úplně jiná. Ano, bylo to 3. července 1979, kdy prezident Carter podepsal první direktivu pro tajnou pomoc oponentům prosovětského režimu v Kábulu. A téhož dne jsem napsal memorandum prezidentovi, v němž jsem mu vysvětlil, že podle mého názoru tato pomoc povede k sovětské vojenské intervenci.
Navzdory tomuto riziku jste byl zastáncem poskytování této tajné pomoci. Anebo jste sám chtěl, aby Sovětský svaz napadl Afghánistán, a chtěl jste tuto válku vyvolat?
Brzezinski: Tak to úplně není. Nenutili jsme Rusy, aby vpadli do Afghánistánu, ale úmyslně jsme zvýšili pravděpodobnost, že to udělají.
Když Sověti ospravedlňovali svou intervenci tvrzením, že měli v úmyslu bojovat proti tajnému angažmá Spojených států v Afghánistánu, nikdo jim nevěřil. Ale ona to byla pravda. Dnes v té věci ničeho nelitujete?
Brzezinski: Čeho bych měl litovat? Ta tajná operace, to byl výborný nápad. Důsledkem toho bylo, že byli Rusové vtaženi do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval? Onoho dne, co Sověti oficiálně překročili hranice, jsem napsal prezidentu Carterovi: Teď máme možnost dostat Sovětský svaz do jeho vietnamské války. A skutečně, téměř deset let musela Moskva pak vést válku, kterou sovětská vláda nebyla schopna podporovat, byl to konflikt, který vedl k demoralizaci a posléze k rozpadu sovětského impéria.
A ani nelitujete toho, že jste podporovali islámské fundamentalisty a poskytovali jste pomoc a zbraně budoucím teroristům?
Brzezinski: Co je důležitější pro světovou historii? Tálibán, anebo rozklad sovětského impéria? Pár nažhavených muslimů, anebo osvobození střední Evropy a ukončení studené války?
Pár nažhavených muslimů? Vždyť se pořád říká a opakuje, že je islámský fundamentalismus světovou hrozbou.
Brzezinski: Nesmysl! Říká se, že Západ měl vůči islámu globální politiku. To je pitomost. Žádný globální islám neexistuje. Podívejte se na islám racionálním způsobem, bez demagogie a bez emocí. Je to skutečně čelné světové náboženství s 1,5 miliardou věřících. Avšak co má společného saúdskoarabský fundamentalismus s umírněným Marokem, s pákistánským militarismem, či s egyptským prozápadním či středoasijským sekularismem?
Když od tohoto smutného tématu odbočíme, velkou diskuzi vyvolala písnička Jaroslava Hutky. Zpívá například: „Pusto a prázdno jde po Česku, lid zalez kamsi do sklepa, země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa…“ Nebo: „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud, Zubatá už na Hrad chvátá… Co na to říct? A co říct na to, že v písni zmiňuje například i Masaryka?
Písničkář je tu od toho, aby umělecky zpracoval témata nevhodná třeba pro psaný text. Ovšem Hutka svou skladbou nevyvolal diskusi, vzbudil jen odpor. Za ten jeho výtvor se stydí dokonce i ti, kteří prezidenta Zemana nemůžou vystát. Zase se ukázalo, že to jsou právě sluníčkáři, kteří svým nechutným tlakem vzbudili pravý opak a přispěli … …. …. …
