To si vůči nám ani Hitler nedovolil. Stát finančně odírá rodiny s dětmi a vyhlásil jim válku. Důchodový systém je dvojitý finanční tunel.

Avatar
Původní autoři

3.8.2018  Rukojmí
ROZHOVOR Ivo Patta, který se dlouhodobě zabývá otázkou důchodové reformy a vlivu ekonomického systému na demografii, upozorňuje, že stát do roku 1992 refundoval rodičům 50 procent nákladů na výchovu dětí v rodině. Od 1. 1. 1993 zohlednění nákladů na výchovu dětí ze strany státu kleslo na 12,5 procenta, čili stát refunduje rodičům pouze osminu nákladů. „Místo aby Ministerstvo financí odečetlo 50 % nákladů na výchovu dítěte, tedy 40 000 Kč za rok, odečte aktuálně jen částku 24 204 Kč za rok,“ říká.


Vy se dlouhodobě zabýváte rodinnou politikou a sociálním a důchodovým systémem. Mají mladé rodiny s dětmi šanci na slušný život?

Každá politická strana a následně každá vláda definuje své programové priority. Na jedno z prvních míst dávají všechny strany a všechny vlády pomoc rodinám s dětmi.

To je pravda, ale jaká je praktická politika vlády vůči rodinám s dětmi?

Říkám jednoznačně, pomoc pracujícím rodičům ze strany vlády je v záporných položkách. Pokud to skutečně chcete vědět, tak to vyčíslím. Ministerstvo financí v roce 2018 nadměrně zdaní mzdy rodičů ve výši čtyřicet čtyři miliard korun. Nadměrně zdaní, protože bez ohledu na náklady výchovy dětí v rodině. To číslo je odvozeno z relativní (%) podpory rodin ze strany státu do roku 1992, kdy stát refundoval rodičům 50 procent nákladů na výchovu dětí v rodině. Od 1. 1. 1993 zohlednění nákladů na výchovu dětí ze strany státu kleslo na 12,5 procenta, tedy na čtvrtinu, respektive v porovnání se skutečnými náklady rodiči vynaloženými na výchovu dětí kleslo na osminu!

Vy se mne snažíte přesvědčit, že stát v roce 1993 vyhlásil finanční válku rodinám s dětmi a nic nenasvědčuje tomu, že by ji hodlal ukončit…
Pochopil jste to správně. Jen upřesním. Je to „vyspělý sociální stát“, který jsme v daňové a sociální legislativě převzali v 90. letech minulého století ze zemí EU. Ze zemí s nízkou až extrémně nízkou porodností. Nové zákony o dani ze mzdy fyzických osob a dále o sociálním pojištění měly doslova drtivý dopad na porodnost v České republice. Podrobně se tím zabýval Miroslav Hiršl v práci nazvané Příspěvky českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí (Demografie 2004, 46, 166–176).

Cituji autora studie Miroslava Hiršla: „Změny ukazují trend vývoje skutečných hmotných životních podmínek, ve kterých rodiny s dětmi žijí. Přechod od daně ze mzdy na daň z příjmu fyzických osob znamenal DRASTICKÉ omezení daňového odpočtu z důvodu péče o nezaopatřené děti. Uvedená skutečnost výrazně ovlivňuje rozhodování mladých lidí, zda vůbec mít děti a kolik… Bylo to způsobeno vyšším růstem míry zdanění pracovních příjmů rodičů v porovnání s bezdětnými. Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že právě v letech 1994–1996 klesl počet narozených dětí v České republice o 30 tisíc ročně, tj. o čtvrtinu, a dosáhl mimořádně nízké úrovně, která se od té doby TRVALE udržuje.“

Přesvědčoval jste mne, abych do nadpisu použil jméno Adolf Hitler. Jak to chcete čtenářům zdůvodnit?
Jednoduše tím, že budu argumentovat fakty. Fakta v daném případě najdu v demografické statistice. V době Protektorátu Čechy a Morava byl v českých zemích počet obyvatel na 11 milionech, tedy ve srovnání s dneškem vyšší o 1/10. Porodnost zde ale byla na dvojnásobku porodnosti současné. To znamená v letech 1940–1944 se v průměru narodilo ročně 218 043 živých dětí. Pro srovnání, v letech 2014–2017 se v České republice narodilo v průměru 109 860 dětí za rok. Ta současná porodnost, která ve skutečnosti znamená hromadné vymírání pracující populace v České republice, je historicky srovnatelná jen s obdobím na konci první světové války. V roce 1917 se narodilo jen 126 916 dětí a v roce 1918 přišlo na svět 120 579 živě narozených dětí.

Souhlasím, že s tvrdými statistickými daty, na rozdíl od dat měkkých (zveřejňovaných třeba při průzkumu volebních preferencí politických stran), se manipulovat nedá. Máte pro to nějaké racionální vysvětlení?

Adolf Hitler používal v protektorátu drastická represivní opatření vůči obyvatelstvu obecně, nikoliv cíleně proti rodinám s dětmi, jak to činí takzvaný vyspělý sociální stát.

Mluvíte o „vyspělém sociálním státu“ jako „represivním orgánu“ cíleně uplatňujícím restriktivní politiku vůči rodinám a jejich dětem. Jak se tato politika u jednotlivých orgánů státu projevuje konkrétně?

Na jedné straně statistický úřad (ČSÚ) vykazuje náklady na výchovu dětí v rodině ve výši 1,5 milionu korun (do plnoletosti) až 2,5 milionu korun (vysokoškolák). Na straně druhé Ministerstvo financí je s přihlédnutím k platné daňové legislativě přesvědčeno, že děti nic nepotřebují, snad jen mateřské mléko, a to je podle úředníků evidentně zdarma. Jak jinak si vyložit rozpor mezi náklady na výchovu dítěte vykazovanými ČSÚ ve výši 80 000 Kč za rok a 13 404 Kč za rok v roce 2014, aktuálně 24 204 Kč, které Ministerstvo financí uznává jako daňově odečitatelnou položku na náklady výchovy dětí? Místo aby Ministerstvo financí odečetlo 50 % nákladů na výchovu dítěte, tedy 40 000 Kč za rok, odečte aktuálně jen částku 24 204 Kč za rok.

Co to v reálu znamená?

Díky tomu rodina s jedním dítětem nezaviněně, protože díky nadměrnému zdanění, ztratí ročně 24 796 Kč, u dvou dětí je to již finanční ztráta 45 392 Kč a u tří dětí přijde rodina nezaviněně o částku 61 188 Kč za rok. Vynásobte si to nejméně 18 lety, nebo dokonce 26 lety. Naše státní orgány mají schizofrenii. Jinak se jednání jmenovaných státních institucí charakterizovat nedá.

Abych uvedenou „podporu“ rodin s dětmi ze strany státu ještě lépe osvětlil a dovedl do důsledků, tak uvádím, že OSPOD odebírá děti převážně z důvodu nedostatečného materiálního zabezpečení rodin! Neodpustím si ještě jeden alarmující údaj. Díky nadměrnému zdanění rodičů vede ve statistice potratovosti segment třetích dětí v rodině!

Za ministryně Michaely Marksové si ale rodiny s dětmi prý polepšily o zhruba šest miliard korun…

Mohu potvrdit, že si rodiny s dětmi za paní ministryně Marksové polepšily o uvedenou částku. To je ovšem jen malý krůček ke skutečné podpoře rodin ze strany státu. Je to snížení daňového zatížení rodičů z 50 miliard korun na 44 miliard korun. Proto je nezbytné konečně uznat náklady na výchovu dítěte jako řádnou, daňově odečitatelnou položku. To znamená na každé dítě odečíst z daní aspoň pouhých 50 procent, tedy 40 000 Kč za rok. Rodiny se díky tomuto opatření přestanou automaticky propadat při platech rodičů v mediánu od druhého dítěte v rodině do sociální sítě. Tím odpadne jeden ze dvou důvodů, proč je nedostatek dětí v rodinách pracující populace.

Jeden ze dvou důvodů. Jaký je ten druhý důvod?

Tak to se musím ještě zastavit u již zmíněné paní ministryně Michaely Marksové. Rozpočet MPSV ČR za ministryně Marksové narostl za tři roky o 88 miliard korun. Přitom z toho šla jen čtvrtina, tedy 22 miliard korun, na zvýšení důchodů. Ten zbyteček ve výši 66 miliard korun šel z malé části rodinám a invalidům, ale zejména na nárůst administrativy, růst Odboru sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) a samozřejmě na podporu takzvaných neziskovek!

– – –