Jiří Baťa
1. 8. 2018
Teolog, ale také prý profesor Tomáš Halík se zlobí na Čechy, kteří trvale odmítají přijmout byť jen jediného uprchlíka. Pokolikáté už znovu a znovu spílá těm, kteří se protiví biblické výzvě: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo“. Tím má na mysli nás, kteří odmítáme přijímat imigranty a podle jeho slov pácháme zlo! Tímto však apeluje především na menší část Čechů, tedy občany věřící, kteří by neměli podléhat názorům většiny, která odmítá imigranty přijímat. Marné, nikdo jej „chudáka“ neslyší a pokud ano, trestuhodně jej nerespektuje! To jej zlobí a Čechům to pěkně od plic dává najevo. Přijímat imigranty nám prý káže „naše křesťanská víra“, na kterou se dnes tolik lidí odvolává.
Křesťanských hodnot se dovolávají i ti, kteří odmítají přijmout byť jen jediného uprchlíka. Upřímně řečeno není jasné, komu jsou tato jeho slova určena, kolik lidí se na křesťanskou víru odvolává, ale víme, že jich je opravdu, ale opravdu hodně málo. Nu zdá se, že duchovní při výkonu kázání svou práci nějak odflinkávají, odbývají, protože jejich ovečky si ze zbožného přání pana Halíka zcela zjevně žádné poučení neberou. I tak výzva pana Halíka připadá až zoufalá, když pro přijímání imigrantů volá po potřebě větší „propagace“ působením na mozky a city oveček přímo z kazatelen.
Apoliticky politický kněz Halík také připomíná, že když prý Čechoslováci prchali mezi lety 1938 až 1989 na Západ, tak jim Západ podával pomocnou ruku. „A to nebyli lidé, kteří by utíkali jako dnes před válkou, bombardováním, žízní či hladem“. To má pravdu, nicméně mě udivuje, jak snadno si Halík některé fakta a skutečnosti přemluví do významu k obrazu svému. Především je rozdíl podat „pomocnou ruku“ nebo zajistit téměř komfortní, nejlépe bezpracný život současným imigrantům. Dále zcela zbytečně do této kauzy s imigranty plete naše lidi, kteří po roce 1938 prchali z Československa. Pan Halík si (na to, jak je vzdělaný) poněkud neuvědomuje (nebo záměrně lže), že v r. 1938 začala II. světová válka a že lidé, kteří v tu dobu prchali do zahraničí k tomu měli zcela jiné důvody, hlavně však svůj židovský původ. Ale to zřejmě panu profesorovi Halíkovi nepřijde důležité, uprchlík, jako uprchlík! Apropó, když už také zmínil období až do roku 1989 bylo by také zajímavé kdyby uvedl kdo, kdy, kam a také proč z ČSFR emigroval. Zde totiž neexistuje žádná paralela mezi dnešním „uprchlíkem“ a našim bývalým „emigrantem“! Někteří odešli bez zjevných politických důvodů a jen proto, že to byla jejich touha, jít za lepším! Ale to není v tomto případě podstatné.
Naprosto zavádějící je však Halíkovo tvrzení, že Západ našim uprchlíkům podával pomocnou ruku. Pokud totiž nějaká „pomocná ruka“ byla tak jen v tom smyslu, že jim „Západ“ byl ochoten poskytnout přístřeší (nikoli zadarmo), umožnit jim pracovat (za mrzkou mzdu na nejpodřadnějších pracovních pozicích jako myč-ka nádobí, uklízeč-ka, pomocná síla, dělník, nádeník a pod). Ale protože MČČ, tedy malý český člověk umí také poctivě pracovat (tedy až na výjimky), uměli se nejen uživit, ale také mnohdy dosáhli i nemalých osobních úspěchů. Jenže pan kontroverzní profesor má poněkud svérázné představy, podle kterých bychom měli imigranty nejen přijmout, ale také podle představ frau Merkel a vedení EU, jim povinně poskytnout „grátis“ (bezplatné) ubytování, dát k dispozici veškeré sociální, zdravotní a jiné zabezpečení formou měsíčních finančních dávek ve výši, která téměř deseti násobně převyšuje částku průměrného důchodu v Česku. To by měl být podle pana Halíka ten pravý křesťanský přístup! Kolik by na to asi přispěla církev?
Také bychom jim měli umožnit integrovat se do naší společnosti, což by ovšem předpokládalo, že se budou muset o práci (pokud vůbec ví, co to práce v našich podmínkách je) zajímat a hlavně, že budou také ochotni pracovat. Dále, že v rámci integrace budou muset také respektovat náš evropský, civilizovaný a jednadvacátému století odpovídající styl a způsob života, naše zákony, zvyklosti, náboženství a jiné skutečnosti, které však nejsou v souladu (ale spíše v rozporu) s jejich islámským náboženským vyznáním, tedy Allahu Akbar! O tom všem pan profesor záměrně nemluví protože ví, že tyto skutečnosti existují a jako takové jsou významným faktorem při odmítání přijímání imigrantů. Přesto pan Halík prudí dál a mele svou, odvolává se na křesťanskou víru, city a pochopení. Pohříchu marně!
Jakkoli je pan Halík především znám jako kněz římskokatolické církve, jakkoli má údajně vystudovanou celou řadu blíže nejmenovaných škol a různých absolutorií nezaregistroval jsem, že by byl profesionální politik. A protože tomu tak není je až s podivem, jak intenzivně a provokativně se kněz Halík cpe do politiky. Neberu mu právo oslovovat své věřící ovečky v rámci kázání slova Božího, to má v popisu práce, případně na ně působit vhodnou vnitro církevní literaturou, ale jeho politické angažovanost, veřejné, politicky motivované vystupování, upozorňování, vyhrožování a nactiutrhání ateistické veřejnosti jde již za rámec i jím samotným tolik proklamované demokracie. Naštěstí na kecy, kterými nás pan profesor „oblažuje“ je jen málokoho zvědavý. Zvláště, když se navíc českému občanu snaží vnutit myšlenku, že: „Naše země není naše. Hospodinova je země a vše, co je na ní, my všichni, jsme zde jen cizinci a přistěhovalci, říká jasně Písmo. Evropa vždy byla, je a ještě více bude kulturně, etnicky a nábožensky pluralitní, tento vývoj nezastaví žádné zdi a ostnaté dráty. Musíme se naučit žít spolu.“ Nu proč ne, ale ne podle jeho představ a knížecích rad.
Jakkoli s ním zásadně nesouhlasím, tak říkám OK pane Halíku, jděte však osobním příkladem, přijměte pod svou střechu rodinu imigrantů a stejně jako pro Vás, tak i pro každého, kdo by chtěl přijmout imigranty, budou platit tyto podmínky, zde:
– Našinec nebude pro imigranta žádat ubytování, ani jiné sociální zohlednění,
– přijatého imigranta (uprchlíka) si vezme do rodiny, bude s nimi žít a sdílet společnou domácnost,
– stejně tak učiní v případě, že se k imigrantovi připojí jeho rodinní příslušníci,
– na takto přijatého imigranta nebude našinec (ani imigrant) žádat žádné sociální a jiné dávky,
– našinec zajistí jeho integraci do společnosti tím, že jej bude sám a dobrovolně učit českému jazyku, mravům, zvyklostem a zákonům,
– imigrantovi ve vlastním zájmu vyhledá, zajistí a donutí jej zapojit se do pracovního procesu, aby svým výdělkem kryl své (případně rodinných příslušníků) náklady s pobytem u něj spojených,
– případným dětem imigranta na vlastní náklady zajistí školní vzdělání, starším pak vyučení se řemeslu apod.,
– zařídí provozování (islámských) náboženských praktik tak, aby jimi nebyli obtěžováni občané. Jak to našinec zařídí, je jeho věc,
– všechny imigrantovy životní potřeby, vč. zdravotní a lékařské (resp. nemocenské) péče, bude hradit našinec ze svého, pokud nebude imigrant výdělečně soběstačný. Totéž platí v případě imigrantových rodinných příslušníků.
Amen.
Pokud pan Halík za uvedených podmínek přijme jedinou rodinu imigranta, veřejně se mu za své pochybnosti omluvím. Nicméně ani na okamžik nepochybuji, že by něco takového byl pan Halík vůbec ochoten podstoupit. On toho více nažvaní, než je vůbec schopen konat „reálné dobré skutky“! Pokud se však mýlím a panu Halíkovi křivdím počítám s tím, že se dostanu do pekla. Děj se vůle Boží!
