– vlk –
31.8.2018 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Inu čeští pravověrní mají mediální žně! Zemřel dlouholetý americký senátor John McCain. Opět se roztrhl pytel s adorujícími příspěvky, jak velkého a zásadového muže náš svět ztrácí a jaká je to škoda pro vesmír.
Není žádný problém najít na českém (světový jsem ani nezkoušel prohledávat) oslavné tirády typu:
John McCain je symbolem jedné éry a polohy americké politiky. Z pohledu střední Evropy je právě on téměř archetypálním Američanem: elegantním pistolníkem s mentalitou poznamenanou zkušeností studené války. McCain nemá rád Rusko a autokraty obecně. Tvrdí, že lidé chtějí být svobodní a že Amerika je od toho, aby se na své cestě ke svobodě měli čím inspirovat a hlavně o co opřít.
S odchodem senátora, který sám na prezidentský úřad nakonec nikdy nedosáhl, skončila ve Spojených státech symbolicky jedna éra. John McCain sám sebe nazýval “veselým válečníkem” a popisoval se anglickým slovem “maverick”, což je vlastně původně samotářský jedinec, který se šťastně potuluje daleko od svého stáda
Vrchol všemu nasadil Reflex s výrokem – „klenot americké politiky“
nebo vyjádření prezidenta Kisky:
“Som hlboko zarmútený správou, že John McCain – muž s odvahou, silnými zásadami a neúnavný bojovník za hodnoty, ktoré zdieľame na oboch brehoch Atlantiku, nás dnes opustil,”
Nedalo mi to a ačkoli jsem naprosto nepředpokládal, že bych si vybral jméno Johna McCaina za námět nějakého, natož dnešního, článku, interesovalo mne, udělat si krátkou rešerši o tomto dlouholetém symbolu americké politiky. Abych věděl více než jen to, že jako prominentní zajatec ve vietnamské válce odmítl přednostní propuštění, doplněné o dojmy ze dvou prezidentských debat, přenášených tehdy ČT, když kandidoval za republikány proti Obamovi. Přišlo mi to, vzhledem k tomu virblu, co kolem skonu tohoto politického amerického svérázu mainstream spustil, velmi případné, abych zjistil, co a jak s Johnem McCainem. Proč je tak oslavován a definován jako poslední opravdový Američan. Takže začalo pátrání….
A záhy se ukázalo, že výsledky jsou natolik interesantní, že to musím zveřejnit na Kose.
Začnu tím, co na Johnu McCainovi obdivuji, aby bylo jasné, že
1 – nesoudím černobíle
2 – že mi v žádném případě nejde o nějaké házení bahna na jeho památku
nýbrž o prezentaci faktů, které na mne vykoukly po velice krátkém rešeršování. Či spíše – až neobvykle krátkém. Protože vyfiltrované informace, z nich mne většina uváděla v úžas, vyjížděly vlastně na první pokus. Ale zpět k tomu, co Johnu McCainovi obdivuji:
Byl to nepochybně integrální člověk se silným citem pro vlastenectví a vlasteneckou povinnost. Odmítnout přednostní propuštění z vietnamského zajetí, které nepochybně bylo vším jiným, než návštěvou cukrárny, chtělo opravdu silnou vůli a mimořádnou osobnost. Zkuste si představit sami sebe v jeho situaci a poctivě si odpovědět – dokázal bych to taky a zůstal bych v tom zajetí dalších více než 5 let jako on?
Sám za sebe říkám, že mojí “nejhrdinštější”, či lépe – nejpokrytečtější odpovědí je – NEVÍM.
Druhým velkým činem je odpor proti zavádění metod mučení jako regulérních výslechových metod pro „práci“ se zajatci, který prosazovala administrativa Bushe mladšího pod eufemistickým pojmenováním “vylepšené vyšetřovací techniky”. Věděl totiž osobně o čem to je!
A přidám osobní postřeh, který už jsem publikoval jak na Kose tak u Boríska na Slobodném vysilači. Týká se oněch prezidentských televizních debat s Obamou. Ačkoli jsem vlastně celý svůj život držel palce demokratům (s výjimkou posledního prezidentského duelu), po shlédnutí těch dvou rozprav mi nezbylo než konstatovat, že Obama na mne působil jako podvodník. Ve srovnání s McCainem. Přesto, že představy arizonského senátora a o budoucím uspořádání světa pod jeho taktovkou naháněly hrůzu.Nicméně Obama se mi jevil jako klasický obchodník s deštěm, kterým se následně také ukázal býti.
Tolik o McCainovi a mém respektu k němu. Víc toho nemám.
Vše ostatní začíná a končí u jeho výroku o Američanech a historii. Zní nějak takhle:
My Američané historii neprožíváme, my ji tvoříme!
Zase jeden, z mnoha v dějinách lidstva, co si myslí, že je členem vyvoleného národa, který bude všem na zeměkouli určovat, jak mají tancovat. Klasický imperialista nejhrubšího zrna!
John McCain je symbolem jedné éry a polohy americké politiky.Neměl rád Rusko a prý autokraty obecně. Měl tvrdit, že lidé chtějí být svobodní a že Amerika je od toho, aby se na své cestě ke svobodě měli čím inspirovat a hlavně o co opřít. Válka mu rozhodně nebyla cizí nebo zakázaným prostředkem, během kariéry navrhoval a plně podporoval vojenské akce v Íránu, Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi, Jemenu, afrických státech, Severní Koreji, mluvil o odvetných opatřeních proti Rusku kvůli Gruzii i Ukrajině, vystoupil na Majdanu. Podpořil prezidenta Clintona při zásahu na Balkáně a fungoval aktivně při rozbíjení Jugoslávie. Byl vždy pro rozšiřování NATO na východ a pro tzv. posilování obrany na jeho hranicích.
Tohle všechno víte i beze mě. Do vrcholné washingtonské politiky pronikl prvně v roce 1982, nejprve jako člen sněmovny reprezentantů, aby se o čtyři roky později stal senátorem za Arizonu a zůstal jím až do své smrti. Byl tedy významným a dlouholetým členem toho, co Donald Trump nazval washingtonskou bažinou celých 36 let.Má, nikoli malý podíl na všech velkých i malých minelách americké imperiální politiky v tomhle dlouhém časovém úseku. A to řada jím prosazovaných eskapád nebyla těmi rozumnějšími americkými politiky povolena – viz například jeho trvalá mantra “bombarduj, bombarduj, bombarduj Írán”.
Říkáte, že jde o známé informace a že nevidíte důvod, proč to dávám na Kosu? Inu nějak jsem toho pána uvést musel, bez toho, abych cokoli podstatného vynechal. Abych nedal příležitost jeho obdivovatelům k jednoduchému útoku. A nyní se dostáváme k tomu, co jsem o klenotovi americké/světové politiky zjistil a co už tak extra zářivé není.
Obecně se ví že , pocházel z rodiny s dlouholetou tradicí služby a americkém námořnictvu. Do hodnosti admirála to dotáhl jak jeho děda, tak otec. Takže nikdo se nemohl divit, že v Navy skončil i John, jeho sestra i bratr. Prostě rodinná tradice zavazuje. Vystudoval námořní akademii v Anapollisu a následně pilotní školu pro námořní letce. Nicméně vystudoval… v tom Anapollisu byl mezi pěti NEJHORŠÍMI v ročníku. Což je v americkém tvrdě soutěžním a konkurenčním prostředí dehonestující debakl. Měl problémy zejména s kázní a také s předměty, které nebyly zrovna podle jeho gusta. Řečeno jemně. Pokládám otázku- byl by mezi těmi pěti nejhoršími svého ročníku, když měl kázenské škraloupy, kdyby otec a praotec nenosili nejvyšší admirálské prýmky? Je to otázka, nikoli konstatování. Já bych si tipnul, že by, jako normální kadet mezi těmi pěti nejslabšími nefiguroval. Protože by v ročníku nebyl vůbec. Letěl by jak cukrář. Bez pilotního oprávnění.
Následně sloužil na letadlové lodi, která podporovala leteckou kampaň proti Severnímu Vietnamu. Jeho služba začala incidentem, o kterém se v oficiálních memoárech píše:
v červenci roku 1967 bylo jeho letadlo v Tonkinském zálivu ještě před vzlétnutím z paluby mateřské lodi zasaženo při neúmyslném odpálení rakety. McCain unikl z letadla chvíli před tím, než jedna z bomb na palubě jeho letadlo rozmetala. Během následného požáru zahynulo 132 členů posádky, sám McCain byl střepinami zasažen do nohy a do hrudi.[1] Tolik oficiální informace:
Na specializovaných serverech a válečnou tématikou lze ovšem najít i jinou, neoficiální interpretaci – totiž , že tím, kdo má na kontě tu odpálenou raketu byl sám McCain… Ale klidně to může být pomluva. Nemám jak tuhle verzi prověřit.
Co ovšem pomluvou není je historie jeho sestřelu. John Mc Cain uvádí, že byl v zajetí mučen a tvrdě sankcionován. Může to být pravda. Ovšem sebeméně se nezmiňuje, že nebýt vietnamského rolníka Mai Van Ona a jeho druhů, byl by se po sestřelu buď utopil nebo zlynčován rozlícenými Severovietnamci v odvetě za kobercové nálety, které mnohokráte překonávaly svou intenzitou například, to co zažily kdysi Drážďany… McCain tuto epizodu nejdříve zamlčel a následně popíral. Až v devadesátých létech musel přiznat barvu, když při návštěvě Vietnamu došlo nejen k setkání s Mai Van Onem
ale zejména tehdy, když Vietnam zveřejnil autentickou fotografii z jeho zachránění:
A k tomu mučení další zajímavá fotografie (díky pane Leo!) bez dalšího komentáře.
Po návratu z Vietnamu čtu v Respektu, že ošklivě zradil svou první ženu, nicméně Kosa není bulvár a tuto stopu nesleduji. To není můj styl, jakkoli to bourá představu o čestném, charakterním bojovníkovi za planetární dobro, které na nás nyní civí z každého mediálního kouta.
Mám něco jiného. Daleko výživnějšího a podstatnějšího. Ve zmíněném článku Respektu mne totiž zaujala následující obdivná věta:
Senátor z Arizony patřil nepochybně do pravicové části politického spektra, ale to mu nebránilo překračovat ideologické hranice v takových otázkách, jako je změna klimatu, reforma zdravotnictví, komplexní řešení krize okolo nelegálních přistěhovalců či regulace finančních příspěvků v politice.
Zejména její úplně poslední část – že byl jako tím bojovníkem za regulaci finančních příspěvků v politice…
Automaticky mi naskočila ona pověstná červená kontrolka, která se rozblikala. A říkala – vlku, ty si nevzpomínáš….. Na co sakra? Na co? Moje současná paměť je jen troskou té někdejší. Takže to byl dlouhý proces, kde se objevovalo slovo Five… No jo, ale co s tím, protože automaticky generovaná Jackson Five, jak pamětníci vědí, s politikou nemá naprosto, ale naprosto nic společného… Až mi to doklaplo
Keating Five!!!!!
Pak už to bylo snadné! Stačilo kliknout na Wikipedii! Dovolím si citovat:
Skandál Keating Five propukl v roce 1989 na pozadí širší úvěrové krize, která se v té době ve Spojených státech odehrávala, a týkal se korupce a machinací při získávání finančních příspěvků na politickou kampaň.
McCain byl spolu s dalšími čtyřmi senátory (A. Cranston, D. DeConcini, J. Glenn, D. W. Riegle) obviněn z korupce způsobené záměrně liknavou intervencí v případu banky Lincoln Savings & Loans, jejíž předseda a Charles H. Keating se dopouštěl účetních podvodů a překračoval kvótu banky pro přímé investice (podle pozdějšího vyšetřování o 615 milionů dolarů). Keating byl velmi blízký McCainův přítel (několikrát společně s rodinami trávili dovolenou na Bahamách) a taktéž přispěvatelem na jeho politickou kariéru (v letech 1984-1989 převedl na jeho účet cca 112 tisíc dolarů).
V několika setkáních, kterých se McCain a další čtyři senátoři účastnili, na ně Keating tlačil, aby zdrželi, zmírnili nebo úplně zvrátili výsledek vyšetřování. McCain měl možnost proti Keatingovi zasáhnout, ale místo toho jej začal obhajovat – napsal několik dopisů úředníkům Bílého domu a bankovním dohlížitelům.[2] Banka Lincoln S&L následně zkrachovala a poté byla vykoupena státem. Tato operace stála daňové poplatníky 2 miliardy dolarů (v rámci krize ostatních úvěrových bank 3,4 mld dolarů). Drtivá většina z 23 tisíc vkladatelů do Lincoln S&L přišla o všechny své úspory.
Na podzim 1990 začal skandál zkoumat senátní výbor pro etiku. McCain byl výborem vyslýchán, nakonec z aféry vyšel jen s pokáráním. Jeden ze závěrů výboru pro etiku uvádí, že „senátor McCain předvedl ubohý úsudek při intervenci s regulátory“.
Představuji si, co by se dnes dálo s Trumpem, kdyby mu šlo přišít průval s korupcí a financováním za 3,2 miliardy USD…. To by jistě neskončilo výrokem vyšetřovací komise senátu, že Donald Trump předvedl ubohý úsudek…
Ale pokračujme dále s Wikinou:
McCain se stal kritikem sponzorských darů obřích korporací politickým stranám, ale dál hájil deregulaci a mechanismy volného trhu.
Takže onen neúplatný a neovlivnitelný klenot americké politiky, bojovník proti průniku privátních peněz do politiky začal svou velkou kariéru tím, že jel v korupčním velkoskandálu, který se týkal se korupce a machinací při získávání finančních příspěvků na politickou kampaň…..
A teprve když byl chycen se staženými kalhotami a gigantickou finanční sekerou pro daňové poplatníky se stal tím kritikem sponzorských darů obřích korporací politickým stranám, ale dál hájil deregulaci a mechanismy volného trhu. No jo no… Andělé mají občas hodně ušmudlaná křídla a někteří svatí svatozář ze staniolu.
Troufnu si říci, že současná naprosto nekritická adorace Johna Mc Caina má dvojjediný základ.
Prvním kořenem je, že byl bigotně protiruským. A že ztělesňoval všechno, na čem visí všichni ti čeští a slovenští válečníci typu Klvaňa, Kolář, Kiska a spol. Všechny ty světodějné gigantické omyly americké politiky posledních tři dekád, o kterých dokonce i takový Respekt v McCainově nekrologu napsal:
A v některých bodech se mýlil: útok proti Iráku nebo zásah v Libyi, jejž bezvýhradně podporoval, dnes málokdo považuje za úspěch.
které ovšem lahodí oku i uchu česko-slovenských zapřisáhlých a zanícených šiřitelů demokracie skrze velký klacek, neboť se na tom třeštění sami nevratně podíleli.
Tím druhým pak je neutuchající nepřátelství Johna McCaina vůči Donaldu Trumpovi a jeho zásadní odpor, aby současný prezident měl šanci nějakou svou politiku vůbec prosazovat.
Proto na McCaina skládají ódy jak v centrálách Demokratů, tak v republikánském establishmentu, i media typu Washington Post, New York Times, CNN a další, která mu v době souboje s Obamou nemohla přijít na jméno. Dnes se hrdina hodí proti Trumpovi…..
Smutné, velmi smutné!
Nicméně je věc, která mi přijde ještě daleko smutnější. McCain výslovně zakázal, aby se pohřbu zúčastnil současný prezident. Toho na obřadu nechce..,
Takže řečnit tam bude snad Clinton a Obama – sic!!! A Bush ml.
Možná vám ten Bush ml. přijde normální – exprezident republikán a jestřáb McCainova ražení. Takže dokonale padnoucí říkáte?
Netuším, co McCainovi konkrétního udělal Trump. Ale z Respektu vím, co musel inkasovat od Bushe ml., když proti němu kdysi kandidoval v primárkách. Dovolím si opět citovat:
John McCain sám byl také terčem nevybíravého politického cynismu. George W. Bush proti němu v republikánských primárkách v roce 2000 nasadil jednu z nejpodlejších podpásových kampaní v amerických dějinách, když mezi konzervativními voliči v jižanském státě nechal rozšířit pomluvy o tom, že arizonský senátor je otcem nemanželského dítěte černé pleti.
Mno, já osobně, být na místě nebožtíka, bych především zakázal účast mladšímu Bushovi. Nejen na pohřbu, ale nepustil bych ho ani do Arizony!
Napsal jsem, že netuším, co bylo mezi McCainem a Trumpem? Omlouvám se – i tohle mi Respekt vysvětlil:
Jen jediný politik si ale dovolil zpochybnit základní životní zkušenost, kterou McCain prošel. Donald Trump během tažení na Bílý dům prohlásil, že pro něj John McCain není žádný hrdina, protože on sám “dává přednost lidem, kteří se nenechali chytit”. Větší kontrast mezi lidskou noblesou a primitivností, než nabízelo srovnání mezi Johnem McCainem a Donaldem Trumpem, si lze jenom stěží představit.
Inu, když vezmu v úvahu ty fotografie z Vietnamu, to jak důsledně tajil okolnosti své záchrany i onoho Mai Van Onema, pak mi nezbývá, než zase jednou s Donaldem Trumpem souhlasit! Respekt ovšem připisuje McCainovi noblesu a současnému prezidentovi primitivnost. Nicméně vynechává, nikoli poprvé – kontext, v kterém onen Trumpův výrok padl. Nepamatuji si to už přesně, ale McCain tenkrát velmi nenoblesně a podpásově napadl, v primárkách Trumpa a jeho kandidaturu a podpořil některého z jeho rivalů (pravděpodobně Marka Rubia) velmi nevybíraným způsobem, což protitrumpovský tisk s gustem rozmázl ve stylu …. republikánský hrdina z Vietnamu potírá Trumpa a podporuje jeho konkurenta…
Takže Donald zareagoval podle hesla na hrubý pytel hrubá záplata! Ovšem pro Respekt je hrubý pytel vrcholem noblesy a jen hrubá záplata je primitivismem. Za sebe říkám, že na Trumpově místě bych udělal totéž.
Obdivuji McCainovo odmítnutí propuštění. To je ryzí chlapství. Ale pokud jde o něj jako o politika, nevidím nic, co by mi alespoň trochu imponovalo. Postaral se o to, že svět je dnes daleko nebezpečnějším místem, než byl před jeho vstupem do politiky. A on osobně na tom má nemalou zásluhu. 6 let byl jedním z čelných reprezentantů washingtonské bažiny a tak se choval až do konce svých dnů.
Tím jsem s Johnem McCainem hotov. Tedy skoro hotov. Nemusím snad připomínat , že byl také horlivým zastáncem vietnamského tažení. Jen houšť a větší kapky!
Stejně jako všichni ti naši Jandové, Kolářové, Klvaňové, Kalousci a další přicmrnádači, kterým není žádný český život či litr krve, samozřejmě že jiný než ten jejich, dost drahý, abychom tu demokracii po McCainovsku v Afghu šířili, až do poslední kapky krevní plazmy na operačním sále.
No McCain, Kalousek, Kolář, Klvaňa a spol. v tom nejsou sami. Včera zaznělo následující:
„Mohu říci, že u Kábulu se bojuje za Prahu, a že je to v hlubokém národním zájmu České republiky,“.
„V té akci Resolute Support bojuje více než třicet zemí, odejít z tohoto společenství by dokázal jenom srab,“
Kdybyste náhodou netušili, kdo to řekl, tak sděluji , že nikdo jiný, než že to prohlásil prezident na Hradě. Když mluvil k českému diplomatickému sboru. Zdůraznil, že mise v Afghánistánu je podle něj nejdůležitější zahraniční operace, které se čeští vojáci účastní….
John McCain musel být potěšen… Co vy věrní zemanisté? Nemáte náhodou problém, se svým za živa svatým? Opravdu si myslíte, že se v Kábulu bojuje za Prahu? A jak je to u Zemana s tou naší samostatností? Není takhle náhodou loutkou Washingtonu? V každém případě – John McCain by mu zatleskal!
