Čtyři vraždy stačí, drahoušku

Sandra Wain
14. 9. 2018   Outsidermedia
Je s podivením, že ještě dnes, po téměř třicetiletých tvrdých zkušenostech naší občanské společnosti s drogami, dokáže někdo v médiích nebo na ulici vypustit z úst takový upocený ubohý blábol, že za narkomanii dětí a mládeže prý mohou zejména rodiče, neboť své děti špatně vychovali. Divím se, že takovému idiotovi nešťastní rodiče fetujících potomků neutrhnou nohu a že jej s ní neumlátí.

Podle zprávy ČTK u nás denně dochází ke čtyřem sebevraždám. Někteří to přičítají potěšujícímu růstu úrovně blahobytu, ekonomiky, svobody a demokracie, jiní zase rostoucímu mravnímu úpadku společnosti. Možná je to to svým způsobem jedno a totéž. Vybrat si může každý sám, obvykle podle úrovně svého ekonomického zajištění a finanční nezávislosti. Zpráva ČTK neuvádí, kolik z těch čtyř mrtvých denně je mladých lidí a kolik z nich bylo pod vlivem drog.
Jsme unaveni z blahobytu. Někdy z toho těch druhých, někdy i z našeho. Blahobyt unavuje, vyčerpává, vysává, vykořisťuje. Vytváří bídu, nedostatek, sociální marasmus a samé jiné pro parazitní ekonomiku potěšující věci. Jsme unaveni z marného vytváření blahobytu. Existenční problémy neřeší.

Sebevražda není nijak izolovaným aktem od světa jevů. Podílí se na ní spojené nádoby osudu, povahy a prostředí. Sebevražda jednotlivce se velmi podstatně týká nejen rodiny, ale i celé společnosti. Je s podivením, že ještě dnes, po téměř třicetiletých tvrdých zkušenostech naší občanské společnosti s drogami, dokáže někdo v médiích nebo na ulici vypustit z úst takový upocený ubohý blábol, že za narkomanii dětí a mládeže prý mohou zejména rodiče, neboť své děti špatně vychovali. Divím se, že takovému idiotovi nešťastní rodiče fetujících potomků neutrhnou nohu a že jej s ní neumlátí.

Každý rodič nemá zavčasu tolik štěstí, aby se dostal do správné sociálně psychologické poradny, kde by mu vysvětlili, jak se věci s narkomanií ve skutečnosti mají. Kdyby spadla opona a seznali by pravdu, možná by se definitivně nervově zhroutili. Všechno je jinak. Rodiče jsou odkázáni na naivní a drzé klamání médií, sprosté provokování trhu, stereotypní omílání protidrogových odborníků a na lhaní svých vlastních dětí. Když svého potomka pohřbí, je již pozdě.

Za reálného socializmu poskytovala rodina větší míru svobody a bezpečí nežli státní zřízení. Dnes je tomu naopak. Rodina děti omezuje, zatímco kanály veřejných stok jim nabízejí úžasnou svobodu. Ovšem za peníze, bez kterých se ani školní mládež nijak neobejde. Místo aby děti tíhly k rodině, prchají za dobrodružstvím, štěstím, svobodou a změněnými stavy vědomí na ulici. Ta je jejich přítelem, nikoliv upracovaná máma a sedřený táta, kteří jim sobecky nechtějí dávat neomezenou apanáž. Čím více budete střežit a poučovat své potomky, tím to může být horší, a tím více vás mohou při dospívání podvádět. Pokud ovšem nebudete mít doma mentálně zaostalé děti, které věří princeznám a fotbalistům.

Nepomůže vám nikdo. Ani škola, ani psychologové a psychiatři a ani policie, která z principu pomáhá a chrání především stát, jeho vlastníky a jejich legální i nelegální ekonomiku. Zůstanete se svými problémy zcela sami a bezradní. Vaši známí, přátelé, příbuzní i spolupracovníci, kteří podobné případy doma nemají, vám nebudou rozumět ani věřit. Budou vaše problémy bagatelizovat potměšilými žvásty, které pochytili z médií. Záhy takové pokusy vzdáte, neboť abyste přežili a živili státně požehnaný veřejnoprávní organizovaný zločin, budete muset poctivě chodit do zaměstnání, nejlépe do dvou.

Nesmíte marodit. Na vašem pracovním výkonu nesmí být vaše údajně pouze osobní problémy znát. Budete muset splácet hypotéky, všemožné dluhy, zástavy, penále, exekuce a jiné výpalné. Všichni se budou na vás chtít přiživit. Všichni upíři, mrchožrouti, šmejdi, hyeny a svině vás budou chtít odrat, roztrhat a sežrat. Všechny ty honosné zdravotní pojišťovny, banky, půjčovny peněz, pečliví exekutoři, dopravní podniky, vykonavatelé, vymahači, vyděrači, vetešníci, pouliční prodavači drog, soudy, soudní úředníci, ministerstvo spravedlnosti a všemožní jiní další budou proti vám nanejvýše spravedlivě a legálně zastávat spravedlnost. Žijeme přece v právním státě, a právo platí pro všechny bez rozdílu, podle peněz a moci.

Žijeme ve zlomyslném, prohnaném a drsném konkurenčním prostředí, které se snaží nalákat, oklamat, ulovit, vysílit, využít, zneužít a pozřít slabší kořist. Slabší kořist se systematicky průmyslovým způsobem vytváří z občanské veřejnosti. Tou jsou především obyčejní většinoví lidé, hostitelé. Prostřednictvím jejich exploatace se pak exploatují zvířata, rostliny a vůbec celá příroda.

Člověk je vzdor jakkoliv dnes tolik eskalující vulgární individuálnosti, bulvárnímu egoizmu a nespolečenskosti tvorem nanejvýše společenským. Sebevraždu nelze posuzovat jenom výlučně jako sebevraždu, ale i jako vraždu, a dokonce i jako vraždu společenským systémem plánovitě a zločinně organizovanou. Je to také naše chyba, zločin nás všech, když nenecháme z hlouposti, lhostejnosti nebo výhod dopustit na konkurenční prostředí. Podobně jako vražda, také sebevražda postihne více lidí a dříve nebo později vlastně i celou společnost.

Možná vás také zasáhla ona nepříjemná denní statistika. Možná i někdo z vašich blízkých dobrovolně povinně odešel z tohoto slzavého údolí, z tohoto parazitního ráje ekonomiky. Ztrátu pocítíme obvykle až po ztrátě. Výši škody před škodou neznáme. Možná ji předtím ani znát nechceme, a teprve později si uvědomíme nepříjemné následky.

Takový je osud, zejména pokud žijeme v společnosti, kde se uctívá a vzkvétá svoboda, demokracie, ekonomika a blahobyt. Ovšem jen pro někoho. Takový je úděl tam, kde se z parazitních ekonomických důvodů zdůrazňují jenom libá pozitiva a zastírají se nelibá negativa. Nebo kde se na strašení náramně rozpouštějí a vydělávají nehorázné peníze. Takové je určení lidí, kteří žijí v duševních odrazech umělé reality, kterou jim servírují vlci v kůži beránčí, farizejové, zákoníci, a jiné plémě ještěrčí, na které nadával před 2018 lety již Ježíš. Toto je nový řád světa, nový neřád, který směřuje vždy jenom k horšímu, od zlých příčin ke zlým následkům.

Nemusíte se ničeho děsit, čtyři vraždy denně, drahoušku, to je naprosto legální postup, který neustále svým myšlením i skutky schvalujeme, abychom přežili s hrůzou z onoho v tomto zoufalém entropickém světě, nad kterým bdí naše nezávislé soudy, včetně toho soudu posledního.

– – –