Jana Maříková
7. 9. 2018
Po vraždě německého občana kubánského původu v Chemnitz dochází k názorovému štěpení nejen mezi komunitou dlouhodbě usazených cizinců žijících a pracujících v Německu. Představitel Kurdské obce v Německu Ali Ertan Toprak kritizuje levici za to, že jí nevadí představitelé náboženských obcí v Německu, proslulí svou nenávistnou rétorikou vůči německému obyvatelstvu. V roce 2011 opustil stranu Zelených na protest proti politice legitimizace islamistů vedením strany.
Revolta propuká i mezi některými levicovými politiky. Nejvýraznější poslankyně strany Die Odkaze v Bundestagu Sahra Wagenknecht spolu se zakladatelem strany a bývalým ministrem financí za SPD Oscarem Lafontainem jsou (nejen) kvůli kritice výrazně promigračního postoje vedení frakce na ochodu a připravují vznik nové strany. Je to jediná naděje levice, že otázka migrace nebude přenechána jen pravicovým stranám.
Už několik dní se snažím najít co nejvíc informací ke kauze “Chemnitz”. Česky Saská Kamenice. Padají silná slova o neonacismu a honu na uprchlíky, ale zapomíná se, že na počátku stála vražda. Podle svědků pravděpodobně sprostá loupežná vražda člověka, který se s útočníky nechtěl dělit o svůj majetek, tedy o peníze. Jiná verze praví – s odvoláním na zveřejněný a rychle smazaný zatykač ze všech dostupných stránek, že Daniel Hillig, tak se muž jmenoval, bránil ženu, jejíž jméno zatykač také zveřejnil, před znásilněním. Byl ubodán k smrti a ti, kdo se mu snažili pomoci, byli zraněni.
V historii se už často stalo, že vražda byla podnětem k nepokojům, dokonce k revolucím. K pouličním bitkám docházelo třeba v USA pokaždé, když policie obzvláš brutálně a zbytečně zabila nejčastěji černocha a mluvilo se o rasismu policie. Tady byl ubodán člověk, mladý muž, dokonce po otci kubánského původu a lidé, kteří se rozhořčili a přišli protestovat, jsou nazýváni rasisty.
Jistě, rasisti a neonacisti u toho byli. Stejně jako Antifa. Lidé, jejichž životním smyslem je dělat kravály, si důvod vždycky najdou. A tady šli najisto, do atmosféry, která je pro ně příznivá. Jistě to není tím, to snad uzná každý, že obyvatelé Saské Kamenice jsou lidé se zvýšenými skony k rasismu a neonacismu. Že jim přisoudíme nějakou kolektivní vinu a tím bude věc vyřešena. Jinde se to nestane a všichni zapomenou. Nebo že byli “svedeni a zneužiti” a uděláme z nich nesvéprávné idioty. Jen to nepojmenovat pravdivě a nepřipustit, že chyba – když pomineme tragickou situaci oblastí, ze kterých migranti, mezi nimi i skuteční uprchlíci, přicházejí, se stala v roce 2015. A v tom je právě to kouzlo. Před třemi lety řekla kancléřka Merkelová, viděla jsem ji tehdy v přímém přenosu v televizi: “Nechť přijdou všichni Syřané, které z domovů vyhnala válka. Dostane se jim u nás přístřeší, práce, a jejich děti tu budou chodit do školy.” Myslela tím především oběti syrské války, vyvolané proti režimu Bašára Asada, který byl jako další nepohodlný na řadě v boji o ropovody a plynovody.
A nastala první migrační vlna. Všichni, kdo se cítili být Syřany, i když byli z Afghánistánu, Maroka nebo Kosova, se vydali na cestu. Davy se valily po slovinských a rakouských dálnicích, všude se jim dostávalo pomoci, byli jsme zásobováni dojemnými snímky žen, ohrožovaných policisty na kolejích. Pak se ukázalo, že to byla jen část fotografie a že ženu na koleje srazil její muž. Fotografiemi utopeného chlapečka, na jehož smrti měl hlavní podíl jeho otec – pašerák, který měl záchrannou vestu jen pro sebe. Ta faleš tam byla od začátku. A když jsem pak viděla vítání uprchlíků na německých nádražích, bylo mi jasné, že se schyluje k velkému průšvihu. Tu masu lidí přece nemohl nikdo zkontrolovat. Islámský stát byl ještě na vzestupu, jeho boj proti nevěřícím v plném proudu – kdo mohl ručit za to, že jeho bojovníci nebudou mezi uprchlíky? Nebo jiní militanti, kterými se oblast z přirozených důvodů jen hemží? Tihle přicházeli “řeckou cestou”. A do toho rozpadlá Libye a další čluny s migranty, směřující do Itálie.
První se vzpříčilo Maďarsko – a dodnes je Orbán za “zlého muže” Evropy. Takový Putin v malém. Nenápadně se k němu přidaly další státy bývalé Jugoslávie a nakonec i Rakousko. Řecká cesta se zavřela, zintenzivněla ta italská. Díky tomu vyhrál Salvini a další “populista” Beppe Grillo tamní volby. A už Salviniho stihli obžalovat, nakonec skončí ještě v Haagu… Jsou to pravicoví politici, většinou, a jejich protiimigrantská léčba má hořkou stopu v podobě oklešťování sociálních programů. Položme si ale otázku, zda princip sociálního státu, založený na solidaritě, snese ty hordy černých pasažérů. Pravicoví politici rádi utáhnou šrouby ještě o něco víc. Ale kde je levice, aby se zastala lidí, kterým jsou neustále snižovány sociání výdobytky i v bohatých zemích? Stará se o menšiny a uprchlíky. Univerzálnost lidských práv dávno vzala za své.
V Haagu by měli skončit skuteční váleční zločinci, kteří dnes už prokazatelně mezi migranty jsou. Ve svém článku “Jak je to se skutečnými oběťmi válek v hypertolerantním Německu?” o jezídské dívce Ashwak, “která poznala “svého” mučitele, jsem o tom psala podrobně. Na webu Nová republika jsem psala i o tom, že dívka musí čelit nařčením, že si to vymyslela. Mýty mají tuhý život a mýtus o uprchlících jako ubohých obětech bez jakékoli zlé vůle ten nejtužší.
Na jaře, v době muslimského Ramadánu, se udály neblahé události na ostrově Lesbos. V uprchlickém táboře, který se příznačně nazývá Moria. Kurdští uprchlíci ze syrského Afrínu, skuteční uprchlíci s rodinami, které z jejich domovů vyhnala armáda našeho spojence v NATO, tedy Turecka, byli napadeni houfy mladíků, “uprchlíků” z oblasti Déir es Zor, kde Kurdové dodnes bojují proti IS. Co to bylo za “uprchlíky”, kteří tyčemi zaútočili na Kurdy, že nedrží půst o Ramadánu? A zrovna z oblasti, kde dodnes válčí IS? Před kým a kam utíkali, když nebyli schopni odpustit sousedům v neštěstí jejich vlažný přístup k náboženství, před jehož fanatickými vyznavači údajně sami uprchli? Kdo jim dal status uprchlíka, kdo zkontroloval, o koho vlastně jde? Snad se to nakonec obešlo bez obětí na životech, ale na videích, která jsem viděla, to na lehká zranění tedy rozhodně nevypadalo. Kurdové museli být převezeni na jiné místo. Uvěří někdo tomu, že až se tito mladíci dostanou do Evropy, budou se chtít integrovat?
Takových otázek člověka napadá,když pročítá odkazy na fb, novinové články a články na serverech v několika jazycích. Základní otázka je pořád ta samá – bude si západní Evropa, která se zase začíná rýsovat ve svých starých hranicích, schopna přiznat, že se nechala Německem zahnat do slepé uličky, německy příznačně Sackgasse, kde všechny cesty končí? Kolik migrantů se tam jěště vejde a kdy začne boj o prostor, jídlo, ženy a vodu? Na který jsou mladí muži, kteří navzdory všem fotogragiím malých dětí a matek mezi “uprchlíky” převažují, daleko lépe vybaveni než obyvatelé pohodlné a tolerantní Evropy?
Tuto otázku si nekladu jen já, ale dokonce i lidé, kteří sami mají “uprchlický původ”. Jako Ali Ertan Toprak, který se ve svém článku “Levicoví liberálové nesmí způsobit, že islamisté budou vnímáni jako neškodní” z 28. srpna na webu “Zentrum Liberale Moderne” zabývá především tím, jak podivuhodně levici nevadí představitelé náboženských obcí v Německu, proslulí svou nenávistnou rétorikou vůči “původnímu obyvatelstvu”. Říká tomu levicově alternativní appeasement. V roce 2011 odešel ze strany německých Zelených, kterým vyčítal, že politickému islámu propůjčují legitimitu a činí jej “salonfähig”. Zmiňuje se o typickém problému s německými Turky, voliči Erdogana, který je jasným představitelem krajní pravice v Turecku. Jeho AKP spolu v koalici s nacionalisty – skutečnými – ze strany MHP, Šedými vlky, tvoří pak nejkrajnější pravici. Po volbách prý sám mnohokrát slyšel: “Tak špatně jsme s Turky zacházeli, že nyní volí Erdogana!” Stejně jako poslankyně Bundestagu zvolená za stranu Die Odkaze Sahra Wagenknecht nesouhlasí s tím, že veškerou diskusi o migraci a náboženských otázkách přenechala levice bez boje pravicovým populistům, jak je zvykem je nazývat.
Zaujal mě tento odstavec článku Ali Ertana Topraka: “Appeasement-frakce v levicových stranách vůbec není ochotna ochránit děti na základní škole ani ve školkách před nátlakem politického islámu. Se vší vážností je šátek na hlavách děvčátek v mateřské a základní škole obhajován falešným argumentem náboženské svobody, i když Korán nevyžaduje zahalování dětí. Bez odborných znalostí se přebírají argumenty politického islámu. Jak je možné, že boj o rovnost žen a emancipaci, který je základním kamenem hnutí Zelení, je opakovaně zrazován, pokud jde o muslimy a islám?”
Na to se ptám i já, pokud jde o naši levici, která se taky náramně hrne do “Sackgasse”. A ne, není pro ně omluva, že si ani neumí představit, do čeho jdou. Není. Kdo je politický idiot, měl by politiku opustit.
Pocitům viny, kterými trpí evropská levice a na kterých staví politický islám, se věnuje i článek v “Neue Zürchner Zeitung”, který napsal Kacem el Ghazzali dne 30. 8. Píše tu doslova o “tyranii viny”. Článek má název “I levice zná dědičný hřích, být člověkem. Především na Západě.” V perexu pak stojí: “Radikální levice vyhlašuje válku všemu, co je západní a bílé. Spolu s tím se do popelnice vyhazuje i univerzalitu lidských práv. Tím se vytvářejí monstra.” Poukazuje se zde na to, že ti, kdo dodaleka vyhlašují svou sekulárnost a ateismus, myslí ve skutečnosti hluboce nábožensky, se všemi vzorci chování, které k tomu patří. Včetně pocitu viny, a to prostě jen proto, že – existují, dýchají, spotřebovávají, vytvářejí oxid uhličitý. “V radikální, antiimperialistické a protizápadní levici je pak ideologie ještě jasnější než u náboženské víry. Dědičný hřích je zde projektován na “západ” nebo “bílého muže”. Ti jsou zodpovědní za veškeré lidské utrpení a tragédie, ke kterým dochází na Zemi: hlad v Africe, válku na Blízkém východě, globální oteplování, smrt žadatelů o azyl a migrantů ve Středomoří. V očích mnoha dogmatických levičáků je Západ “velkým Satanem”, jak říkal s pohledem na Spojené státy Ajatolláh Chomejní, duchovní vůdce islámského státu teokracie v Íránu.” Zapomíná se přitom, jak řekl francouzský filozof Pascal Bruckner, že “Západ nevytvořil jen monstra, ale také návody, jak jim porozumět a jak s nimi bojovat.” Myslel tím především myšlenky evropského osvícenství, na které se odvolávali i otroci na Haiti, když bojovali za svůj stát, i ti zpívali Marseillasu. Svou stať zakončuje el Ghazzali slovy: “Když radikální levice cynicky vyhlásí válku Západu, vytváří pouze nové příšery, které jsou děsivější než ty, o kterých tvrdí, že proti nim bojuje. Jsou to monstra, která se objeví, když světla Západu zhasnou.”
Možná mají lidé v Saské Kamenici a dalších městech, kde se konaly demonstrace proti nezvládnuté migrační politice kancléřky Merkelové, pocit, že světla Západu už zhasínají. Vždycky u toho budou”holé lebky”, na které bude zaměřena pozornost médií, ale to by nás nemělo odvést od skutečnosti, že to jsou především lidé jako my, sousedi a známí, kteří se postavili na náměstí v Chemnitz, navzdory tmu, že věděli, že budou označeni za nácky, v lepším případě za jejich oběti.
Jak řekla v rozhovoru pro server “Emma”, nazvaný “Paní W. a Nesrin v Chemnitz” redaktorce Annice Ross na ulici v Chemnitz žena, která nechtěla říct své jméno ze strachu, že bude zařazena k příznivcům “krajní pravice”: “Jsem učitelka a volím SPD. Se svou školní třídou jsem sbírala hračky a oblečení pro uprchlíky. Rodiny uprchlíků s dětmi nejsou problémem. Rodiče chtějí pro své děti lepší budoucnost. Tady integrace funguje.
Ale kde je problém? “Dvaceti až třicetiletí mladí muži jsou problém! Zejména ze severní Afriky, Sýrie a Iráku. Tito muži změnili naše město.”
Na žádost redaktorky upřesnila: “Pro ženy tu není bezpečno. Ale to jsme holt jen my ženy. Neměli bychom se k tomu ale takhle stavět. Bojím se o mé dcery a další děti. Zvláště dívky. Tito mladí muži nemají co dělat. Mají velmi pejorativní představu o ženách, jsou sexuálně nabití a nemají žádné zábrany.” Dále mluví o tom, že je běžné obtěžování dívek ve veřejném prostoru… Turkyně Nesrin pak mluví o tom, že na ni mladí muži – migranti – pokřikují Judenhure (židovská děvka), protože nenosí šátek a chodí se svým přítelem za ruku.
K tomu přece muselo dojít, řekl si každý soudný člověk v roce 2015, když viděl, jak málo žen je mezi “uprchlíky”. První varování přišlo o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, kde došlo k hromadnému obtěžování a několika znásilněním. A reakce politiků? Napřed žádná, pak pokrytecké rady a neustálé dovolávání se soucitu s uprchlíky. A vodní děla na demonstranty proti vládní migrační politice. A mravokárná kázání po každém dalším incidentu. A že jich bylo. Od útoku na vánočním trhu přes nějakou tu střelbu a mačetu až po vraždy. A marné je odvolávání se na policejní statistiky, že kriminalita v Německu dokonce klesá. Je spousta lidí, kteří už tomu nevěří, protože se mockrát přesvědčili, že se jim lže a pravda se “tušuje”.
Politici by s tím mohli ještě pořád něco dělat, především vydatjasné pokyny k důslednému vykonávání a vymáhání práva. Ale nezdá se, že to by bylo jejich záměrem. Provalilo by se totiž, jak moc je situace nezvládnutá. A tak ministr Heiko Maas (CDU) může apelovat na občany: “Vstaňte z pohovky a otevřete ústa!”
“Ministr zahraničí Heiko Maas obvinil Němce z toho, že jsou příliš pohodlní na boj proti rasismu. „Budou muset udělat více na obranu demokracie.” (Zeit online, 2. září.)
Jak dlouho bude tahle rétorika ještě fungovat? Ostatně, jak poznamenal Ali Ertan Toprak, představitel Kurdské německé obce, kterého jsem už citovala: “Zajímalo by mě, jak dalece ministr zahraničí Heiko Maas otevře ústa k obraně demokracie a lidských práv, až na konci měsíce dorazí do Německa Erdogan. Než přijde Erdogan, Maas dokonce odcestuje do Turecka. Pan Maas by teď měl možnost ukázat nám, jak to funguje… Jsem zvědavý a budu první, kdo zatleská, až ukáže svůj postoj vůči Erdoganovu režimu.”
Ne, že by kritici vlády Angely Merkelové, které jsem tu citovala, byli příznivci AfD. V žádném případě, stejně jako já. AfD má ve svém programu příliš mnoho věcí, které by nás měly zarazit…často třeba zmiňují nutnost zrušení tzv. Benešových dekretů… nacionalismus, obzvláště německý, může mít mnoho ostnů. Otázka, kterou by si kritici “neonacismu” v Saské Kamenici měli klást, je – jak je možné, že lidé, zejména z bývalého Ostdeutschland, opouštějí tradiční strany a volí AfD? Že by zlovolné saské geny, čili je kolektivní vina přece jen možná?
Jako mnoho dalších, i já jsem shlédla video, kde žena z Chemnitz, rozhořčená na nejvyšší míru, konfrontuje jakýsi televitní štáb s jejich tvrzeními, že demonstrace v Chemnitz jdou rasistické a neonacistické. ZDE
Bylo jasné, že je nejen naštvaná, ale také zoufalá. Když zmiňovala svůj strach o své děti a rozhořčení nad tím, že je označována za nacistku, bylo dobře vidět, že pokrytectví už přestává fungovat. Je snadné říct – to jsou rasisti – dokud se jim nepodíváte od očí a neuvidíte zoufalství a strach. A pocit, že je všichni nechali ve štychu. Protože to je vláda Angely Merkelové, která je vidí jako obtížný hmyz na neposkvrněném obraze německého multi-kulti a která na ně kašle. Jsou to jen rasisti, tak co s nimi. Dehumanizace? Smutné je, že i spousta Němců, zejména ze “starých” spolkových zemí”, je ochotna stále ještě považovat se za lepší jen na základě toho, jak úžasně tolerantní jsou… proto jásají nad koncertem v Saské Kamenici “Proti rasismu” a křičí: “Nazi raus!” kteří Nazis? Ti skuteční nebo ti, kteří jsou tak označeni? 65 000 lidí na protirasistickém koncertě. No hurá. My to těm místním ukážeme a ještě je pivo zadarmo.
Ne, to není obžaloba uprchlíků a migrantů, co jsem sepsala. To je obžaloba pokrytectví západního světa a německé spolkové vlády především. Pokrytectví je sice moderní ctnost, jak pravil v Donu Juanovi už Moliére, ale otázka je, jak dlouho to bude trvat, než toho lidé budou mít dost, dokonce i v tak relativně blahobytné zemi, jako je Německo. Není přece možné, aby byl za neonacistu označen každý, kdo není nadšený ze stávající situace. Co to je za právní stát, kde lidé zatčení v případu vraždy – jako v Chemnitz – mají jen tu identitu, kterou si vymysleli? Takhle se skutečně můžeme dočkat “vlády silné ruky.” A nebude nám nic platné, že jsme marně upozorňovali, že takhle to dál už nejde…
