Pravice, levice a babylonské matení pojmů

Avatar
Původní autoři

Taras

1.9.2018 TarasovaTerasa
V debatách okolo srpna na Ostrově Janiky se objevily i úvahy o zmatení pojmů v zařazení stran do politického spektra v současných podmínkách. Nejprve se vyjádřili Kamil s embéčkem:


21.8.2018 – 16.49 Kamil Mudra: Udivuje mne, že vás, po vyvěšení toho slovníčku (Asfaltem), může překvapovat jakékoli zmatené používání pojmů.

21.8.2018 – 18.14 embecko: Tak zkus dat terminy do poradku a uvidis, ze dopadnes spatne.
To co propaguje Brusel je jemnejsi forma nacismu (socialni inzenyrstvi spojene s prevychovou), ovsem slunicka jsou antinacionalni a antisocialisticka. Takze nula. A je to i fasismus, ovsem slunicka jsou antimilitarni, takze opet nula.
Jak jsem psal minule, nejlepsi je termin neomarxismus, ovsem Marx v tom nema co delat, takze take nula.

Neokolektivismus? To take moc nejde, protoze pulka naroda nechce byt v kolektivu s druhou pulkou.
Postdemokracie? Jakapak demokracie, kdyz slunicka neuznavaji výsledky voleb. Atd. Navrhnes neco?

A po nich na jiném místě vittta: Ano, je to Tarasi tvoje chybné schéma, kdy jsi naskočil na špek současným zlodějům, a uvěřil jsi, že existuje jakási „pravice“ a „levice“, při čemž levice slouží lidu a v podstatě nekrade, zatímco pravice slouží velkokapitálu a krade přímo strašlivě.
Já si pamatuji, že takovou TOP09 založil Kalousek, když odešel z KDU-ČSL, protože ho vykopli, že chtěl spolupracovat s komunisty.

TOP 09 pravicovou politiku nedělala nikdy, ale proč by se tak nepojmenovala, však ve voličském potenciálu jsou lidé, kteří kupodivu na levici a pravici slyší, a nic je nesere, že TOP09 provozuje politiku „ulralevičáckou“ ve smyslu západního střihu, servilní, až kolaborantskou jak k EU, tak k sudetským Němcům.

Takže pánové a hlavně vittto: naposled se s tebou bavím o pravici a levici, protože ustálené a léty prověřené termíny používáš chybně, ovlivněn účelovým mediálním pokřivením těchto pojmů.

Klasické dělení na pravici a levici jde přes vlastnictví kapitálu, ať finančního, nebo výrobního, a vztahu ke skupinám, které s ním vstupují do styku. Pokud kapitál vlastníš, jsi na jedné straně barikády a jmenuješ se kapitalista, zaměstnavatel, vykořisťovatel. Pokud nevlastníš a prodáváš svoji pracovní sílu, pak jsi zaměstnanec a vykořisťovaný. A partaje, které zájmy těchto sociálních skupin zastupují, si říkají pravicové v prvním případě, levicové ve druhém.

Kromě těchto dvou hlavních směrů jsou tu ještě podružné, marginální a obtížné jak bodavý hmyz, vzniklé v posledních destiletích, jako například na ekologickém fanatizmu postavení zelení nebo na internetové svobodě, pitomosti mladých voličů a hulení marjánky zřízení Piráti. Další výběhové myšlenkové směry v politice a v parlamentech zastoupeny přímo nejsou a hledají podporu u těch etablovaných partají, které se do parlamentu dostaly.

A tady začíná zmatení jazyků, protože pravicoví ideologové a kapouši vlastněná média vymysleli trik: tyto nové a většinou urputně debilní směry, do nichž patří ale i Zelení, nebo nově sluníčkáři, vítači, multikulturalisti, LGBT podivnosti, lidskoprávníci, politicky korektní maniaci a většina eurobyrokratů, nazvali neomarxismem a tím pádem je připlácli k levici, bez ohledu na to, že tyhle potraty jsou podporovány (skrze neziskovky, západní tajné solužby a Sörösem)pravicí, stejně jako skrze na smyslech pominutými BÝVALÝMI levicovými stranami, jako jsou ve Švédsku sociální demokraté nebo v Německu Odkaze a SPD. Další podpora neomarxismu jde ale i od konzervativních pravicových stran, jak nejlépe vyjadřuje heslo Wir schaffen das kancléřky Merkelové, nebo výroky politiků TOP09, či neschopnost francouzských pravicových vlád zatočit s agresivními islámskými vyžírači dávek.

Takže: u občanů vysoce nepopulární výše uvedené myšlenkové směry jsou podporovány jak pravicí, tak levicí, přes kouzelné mediální slovíčko „neomarxismus“ však tenhle smradlavý sýr strčila pravicová média do šuplíku levici. Fajnový podraz.

Další zmatení pak spočívá v tom, že transparentní politická levice je v těžkém úpadku, pokud ne zničena. Sociální demokracie (a socialisti ve Francii) opustila svůj hlavní programový smysl, tj. zastávat se agresivně zaměstnanců a kromě kolaborace s kapitálem se vyžívá v již pojmenovaných nesmyslech. Komunisté jsou s výjimkou Česka rozprášeni (a i u nás jim hrozí propad). Pravicové strany, které částečně vykradly levici sociální program (u nás typicky Babiš, v Německu CDU/CSU), udělaly úkrok doleva nejenom v tomto smyslu, ale i v tom, že potichu a bruselsky podporují „neomarxisty“, které však média strkají do aktovky jenom levici.

Pak ale jsou tu zaměřením pravicové strany, které udělaly kariéru hlavně na nacionálním a protiimigrantském základě (u nás Okamura, v Německu AfD, ve Francii LePenka) a jejichž popularita stoupá. Jejich volbou si občan odreaguje úzkost z migrantské katastrofy, sociálně si však moc nepomůže. Zajímavé však je, že tyhle partaje smrdí jak levici, tak i pravici.

Tohle promíchání politických směrů a zmatení pojmů však rychle pomine a obnoví se staré a zásadní dělení na levici a pravici v případě velké hospodářské krize nebo války. A ty přijdou stejně jistě a neodvratně, jako se Země točí okolo Slunce.

No a pokud chceš příklad toho, že pravicové strany jako ten čert serou na větší hromadu, tak ti dám jeden z tvého oboru činnosti, a už si ho konečně zapamatuj. V roce 2006 bylo vybráno na dani z příjmu od OSVČ 26 miliard korun. Po sérii úlev, které malým podnikatelům spáchaly Topolánkovy a Nečasovy vlády, činil příjem z této daně pouhé 2 miliardy. A Babiš je natolik podnikatelsky racionální, že pochopil, že tady zdroje pro zvýšení příjmů státního rozpočtu skutečně jsou, protože i při těch dvaceti šesti miliardách výběru daně OSVČ polovinu výkonů v účetnictví nevedly. Pro velké podnikatele se zase zastropily odvody z mezd, posílila se zásluhovost při výpočtu důchodů, na čemž zase vydělali vysokopříjmové skupiny a hlavně pravičácká pátá kolona v justici, soudci a státní zástupci .

Současně se za trvání pravicových vlád nezvedala minimální mzda, hlavně pak klesl průměrný důchod takzvaným starodůchodcům (oproti nově vypláceným důchodům) o dvacet procent. Způsobeno tím, že pravičáci nevalorizovali nebo jenom nedostatečně vyrovnávali inflaci a růst mezd. Langšádlová z TOP09 pravila ve sněmovně k důchodcům konejšivě: „Ale oni to vydrží, oni se přizpůsobí!“ Tohle jsou příklady pravicové politiky v praxi.

Tohle vydávání úpadkových politických směrů za levicové a matení pojmů začalo u nás před lety, když ODS a spol. narazila na vysoké sociální standardy v západních zemích, zatraceně se jí nelíbily a protože byly reprodukovány Bruselem, označila EU za socialistickou. Po krachu pravičáckých vlád se zase její voliči začali vymlouvat na to, že skutečně pravicové strany, provádějící skvělou pravicovou politiku, u nás vlastně nejsou. A na tyhle kecy a prdy vittta naletěl a ve svých četných expozé je uplatňuje, daleko za hranicí bolestivosti pro znalého čtenáře.

Za zamyšlení však stojí embéčkovy návrhy na souhrnné pojmenování novodobých úchylných politických směrů, jako jsou již uvedení sluníčkáři, vítači, multikulturalisti, LGBT podivnosti, lidskoprávníci, politicky korektní maniaci a většina eurobyrokratů.

D-FENS už ho našel: zmrdi a vohnouti.