Příspěvek novináře Norkina o zemřelém Zacharčenkovi, odstraněný administrací Facebooku

Avatar
Původní autoři

1. 9. 2018    news-front
Mně, stejně jako Julce, je už 50 let. Je to věk, kdy se už nesluší věřit na zázraky a pohádky. Víme, že nejsou čarodějové; neexistuje plnění přání; neexistuje žádná kouzelná hůlka ani překvapivě ohleduplná k vašim potřebám Zlatá rybka. Jsou pouze lidé, kteří žijí vedle vás a Hospodin – moudrý, milosrdný a spravedlivý. Ale je o něco dál, než bychom si přáli … Saša odešel tak, jak mohl odejít jen opravdový muž, skutečný voják, viking: s mečem v ruce, který kráčel ke svým spolubojovníkům do světlého paláce Valhally … 


Saša mě přiměl uvěřit v pohádku, a dokonce se šťastným koncem! I když jsem při loučení s ním po různých setkáních, v hloubi duše, nevěřil na tento šťastný konec. A z nějakého důvodu jsem cítil, že to také ví.

Na druhé straně: co je to šťastný konec? Saša odešel tak, jak mohl odejít jen opravdový muž, skutečný voják, viking: s mečem v ruce, který kráčel ke svým spolubojovníkům do světlého paláce Valhally … Krásná slova, že?

Krásná a hloupá … Protože Saša, jak se mi zdá, nad tím vůbec nepřemýšlel. Jeho Valhallou byla jeho vlastní země, kde se narodil, kde studoval, kde bojoval. Žádný spekulativní nebeský příbytek, ale prostá, ušmudlaná uhelným prachem a hojně zkropená potem, země Donbasu. A ještě – nasáklá krví. Stalo se to … Víte, proč …

Když jsem ho poslouchal, když jsem sledoval, jak s ním lidé mluví – v přední linii, v obchodech, v jeho domě – uvědomil jsem si, že jsem poprvé narazil na něco takového. Já! Který mluvil s OLIGARCHY! S POLITIKY! S ÚŘEDNÍKY! A já jsem pocítil, že jsem ocitl v pohádce. V pohádce, která je o spravedlnosti, čestnosti, odpovědnosti, dobrosrdečnosti a upřímnosti, pro něž, jakoby, není místo v naší cynické realitě …

Zítra letíme s Julkou do Doněcku, abychom doprovodili Sašu na jeho poslední pozemské cestě. Prošel ji správně. Chtěl bych ji projít stejně. Hospodin posoudí, zda jsou mé cíle správné. Ale já nějak věřím, tuším, cítím, že jsou správné! Protože pohádky, i když končí tragicky, nás učí, povznášejí, vychovávají a činí nás lepšími. Saša byl takový muž z pohádky. Z pohádky, které jsem chtěl věřit!

Děkuji Ti, můj dobrý člověče, Sašo Zacharčenko! Všechno bude v pořádku. Postaráme se o Tvé blízké, to Ti slibuji! A o nás o všechny se postará, to vím, ten, v něhož jsi upřímně věřil! Děkuji Ti! A odpusť nám …

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová