Jaromír Petřík
12. 9. 2018 jaromirpetrik
Čím více se blíží volby, tím více se politické strany snaží získat co nejvíce voličů. Vzhledem k tomu, jakým způsobem a k jaké výši u církevních restitucí došlo, hraje toto téma u našich voličů významnou roli. Cituji: „Pro zdanění náhrad je ve Sněmovně více než 130 poslanců – z KSČM, ANO, ČSSD, SPD a také část Pirátů. A je možné, že poslanci prosadí i zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením, aby byl zákon schválen ještě před volbami.“novinky
Je na místě napsat, že církevní restituce by nevyvolávaly takové vášně, kdyby církve v minulosti nabyly majetek legitimním způsobem a zákon o církevních restitucích byl prosazený velkou většinou poslanců a v odpovídající výši.
Bohužel, ani jedno nebylo splněno a tak zastánci církví, když se obouvají do znárodnění majetku komunisty po roce 1948 zapomínají, že církve k velké části svého majetku přišly konfiskacemi z náboženských válek, tedy ještě horším způsobem. V ještě větší neprospěch církví hovoří, že církve z takto získaného majetku skutečně žily a svoje poddané navíc nutily k dalším odvodům ve formě desátek, či roboty.
Smutné je, že k opravdu velkému majetku si naše největší současná katolická církev přišla v důsledku třicetileté války a konfiskací majetku svých protivníků. Třicetiletou válku v 17. století jednoznačně můžeme nazvat válkou náboženskou.
Zabíjeli se mezi sebou tehdejší křesťané hlavně z náboženských důvodů, kdy na jedné straně bojovali katolíčtí křesťané proti druhé straně, jinak smýšlejícím křesťanům, tedy evangelíkům, luteránům, hugenotům a jiným vykladačům křesťanské víry. Tedy, samí křesťané věřící ve stejného Boha.
Cituji z Wikipedie:
„Třicetiletá válka (1618–1648) byl evropský ozbrojený konflikt, známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím: wikipedia
Důsledky této křesťanské náboženské války byly nejhorší v našich dějinách, tedy horší, než důsledky druhé světové války. Proto opět cituji:
„V německých zemích válka způsobila úbytek obyvatelstva v průměru o třicet procent, u mužů to bylo až o padesát procent. Na území dnešního Braniborska klesl počet lidí o polovinu a v dnešním Pomořansku a na dalších místech až o dvě třetiny. V oblastech na východ od Labe bylo opuštěno nebo pobořeno 87% domů. I přesto, že byly České země po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, poklesl zde počet obyvatel o jednu třetinu a po válce bylo pustých 20% usedlostí v Čechách a 22% na Moravě.“
A co se týká konfiskace majetku katolickými církvemi?
Ferdinand II. vydal v roce 1619 dekret, jímž nařizoval konfiskaci statků českých stavů k úhradě válečných výloh. 12. prosince 1621 pak vydal císař dekret, kterým byla zřízena exekuční a konfiskační komise. Královská pokladna si ponechala statky v hodnotě 25,5 milionu zlatých, zbytek v hodnotě 4,5 milionu zlatých byl rozdán katolickým rodům (většinou nečeského původu) a katolické církvi (asi 1 000 000 zlatých). Štědře byli podpořeni také jezuité, kteří dostali 211 562 zlatých. https://cs.wikipedia.org/wiki/Pob%C4%9Blohorsk%C3%A9_konfiskace
Cituji Prof. PhDr. Jiřího Frajdla:
“Katolická strana by se nejprve měla očistit od pobělohorských krádeží a potom teprve prokazovat katolickou držbu, aby to totiž nebyla držba původně nekatolických složek české společnosti. Pobělohorská konfiskace zhatila všechna náboženská práva. Systém stavovského státu byl likvidován a nelze pochopit, že dnešní politická pravice chce majetkově obnovovat pozice absolutismu. Každý poslanec, který hlasoval o církevním majetku, si měl povinně prostudovat dílo od Tomáše Bílka Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618. Kniha byla vydána v Praze roku 1882 a je po stránce faktografické přesná. Autor definuje reálný stav: »Naproti tomu jest mezi 491 statky konfiskovanými 275 rozsáhlých panství, kteréž obohacují více než dvě třetiny království Českého, tak skoro tři čtvrtiny toho království byly konfiskovány:” http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/rekatolizace-konfiskace-protireformace.html
Historik Petr peňáz ve svojí knize „Příběhy mladkovské“ píše o poměrech na Moravě– cituji:
„Spory o výši plateb za propachtovaný nemovitý majetek a o rozsah roboty (praxí se stal požadavek roboty na 6 dní v týdnu), ale také vnucené platby, např. Povinný odběr vrchnostenského alkoholu… Zuzana Kateřina Liborie Prakšická (1637-1691) jedna z nejbohatších žen jako padesátiletá vdova nabídla svoji ruku v roce 1688 jednomu z nejbohatších mužů (oba katolíci) 24 letému Walterovi Xaverovi z Ditrichštejna, knězi, olomouckému kanovníkovi!!! a prasynovci kardinála Ditrichštejna, hlavního manažera předbělohorské a pobělohorské katolizace Moravy. Kardinálova rodina nesmírně zbohatla na konfiskacích protestantského majetku. Tomuto mladému muži 50 letá vdova nabídla sňatek pod podmínkou, že si jako vlivný muž od papeže vymůže dispens, aby se směl oženit. Papež mu vyhověl prakticky obratem a ještě v tom roce se konala svatba…“
Záměrně cituji tyto údaje právě proto, že minulý měsíc ze všech našich mainstreamových médií od rána do večera znělo 50. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy, jako by se jednalo o to nejhorší, co náš národ v dějinách potkalo a toto nám na obrazovce naší ČT neustále tloukli do hlav hlavně křesťanští politikové a politologové zastávající názory KDU-ČSL a TOP09.
Proto chci výše uvedenými údaji prokázat, že proti tomu, co způsobily křesťanské náboženské války a násilná rekatolizace naší země v 17. století, byl srpen 1968 v našich dějinách marginální událostí.
Ale marginální určitě není, jak se ještě v devatenáctém století křesťanští panovníci za podpory církevních prelátů oháněli Bohem, když statisíce vojáků hnali do jimi vyvolaných válečných masakrů.
„Ne pouze o naši jednotnost a sílu opírá se naděje Naše“ vzchází též z Nejvyššího, ze Všemohoucího Boha, jemuž Můj dům povždy sloužil. Jeho chci prosit o pomoc a o vítězství, a vyzývám Své národy, by tak činily se mnou.“ Dáno ve Vídni 16. června 1866.
František Josef v.r.
A křesťanský panovník, pruský císař Vilém odpovídá – cituji:
„Spolehněte se n Boha, strůjce všech bitev, který za pomoci Vaší statečnosti a vytrvalosti poveden naše prapory, odevždy zvyklé vítězit, k vítězstvím novým.“ Dáno v Berlíně 29. června 1866. Vilém v.r.
Tolik z historie, jakým způsobem církve získávaly majetky a jakou úctu k lidskému životu měli křesťanští panovníci a církevní preláti…
Pokud si nyní připomeneme rok 2012, kdy „restituce” takto získaného majetku byly schválené za pomoci poslance ODS Romana Pekárna odsouzeného za korupci na 5 let (polovinu trestu si Roman Pekárek skutečně odseděl) a nikým nevolené strany LIDEM Karolíny Peake, tak už toto budí pochybnosti, zda mají takto vzniklé „zákony“ vůbec nějakou legitimitu. Ani Ústavní soud nebyl v této otázce jednotný, ale vzhledem k tomu, že v ÚS převažují katolíci, tak ti samozřejmě církvím mimořádně nadhodnocené náhrady posvětili.
Andrej Babiš navíc říká, že církevní restituce jsou předražené o 54 miliard: zpravy.idnes
Co na to vážení čtenáři říkáte?
Ještě souhlasíte s mimořádně vysokými restitucemi našich církví, které si tímto způsobem majetek a finanční náhrady vynutily, nebo jejich zdanění pokládáte za nespravedlivé a pouze volební trhák některých politických stran?
Nebo souhlasíte s Miroslavem Kalouskem, který se vyjádřil takto-cituji:
„Je to naprosto nepřijatelná hanebnost, kdy okradený má být okraden podruhé (…) Stát, který kdysi mučil, věznil a kradl, přichází a chce okrádat podruhé,“ zlobí se Miroslav Kalousek (TOP 09).
Že by snad měl snad Miroslav Kalousek na mysli církve v 17. století?
Pozn. Omlouvám se všem slušným diskutujícím i slušně diskutujícím oponentům, že jsem tentokrát zavřel diskusi. Určitě by diskuse na toto téma byla zajímavá. Proto, pokud budete mít k tématu závažné připomínky, obraťte se prosím na moji stránku na Facebooku.
Diskusi zavírám poprvé za více než 8 roků z důvodu, že admini mi začali mazat příspěvky, které jsou slušné a k věci s odůvodněním, že rozbíjím diskuse. Nemohu tedy adekvátně reagovat. Naproti tomu sprosté, urážlivé příspěvky na moji adresu ponechali v diskusi s tím, že nepřekračují meze pro smazání.
Podal jsem na ně stížnost pro nedodržování jejich vlastních pravidel a proto, že nerespektují zákon č.198/2009Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (tzv. antidiskriminační zákon) stanovuje, že přímou diskriminací se rozumí případy, kdy s jednou osobou je zacházeno méně příznivým způsobem než by bylo zacházeno s jinou osobou ve srovnatelné situaci a to z důvodu světového názoru a to i na jiné sociální síti. …
Momentálně čekám na odpověď z právního oddělení IDnes, jak mi přislíbila šéfredaktorka IDnes paní Petrová.
