Zajoch
7. 9. 2018 Outsidermedia
Evropané žádají vrátit Evropské unii nezávislost na USA * * * Spojené státy se chovají jako škrtič a Evropa před nimi nemá sedět jako králík * * * Ve Štětíně rozprášili piknik gayů určený pro děti * * * Situace kolem Sýrie se začala vyostřovat po bezvýsledné schůzce Patruševa s Boltonem
„Amerika především“ po italsku – a nejen to
Jelena Pustovojtova
2. září 2018
Evropskou unii sužuje antagonismus. Například francouzští rybáři lovící v průlivu La Manche se utkali s anglickými rybáři ve vzdálenosti 15 mil od pobřeží a od svých vod a ryb je vyhnali, ačkoliv zákon EU je dosud na straně Britů. Dalším případem jsou těžkosti Bruselu se 150 migranty z lodi Dicotti, zadrženými v přístavu Catania. Italové je odmítli přijmout a žádají Brusel, aby si je přijal sám. V opačném případě Itálie hrozí, že sníží svou dvacetimiliardovou platbu do rozpočtu EU. A to je již citelná hrozba. Zástupce Evropské komise Winterstein vrčel: „V Evropě jsou výhrůžky k ničemu … Evropská komise nereaguje na taková varování jednotlivých zemí, rozhodnutí náleží všem členům EU.“ To je logika bruselských byrokratů. Kvůli Dicotti se rozkmotřila Itálie s Maltou a belgický ministr imigrace přímo sdělil, že jeho země nepřijme ani jediného nelegálního pasažéra. Mimořádně se sešlo tucet největších zemí EU, přesto nenašli možnost jak v EU umístit 150 migrantů.
Bruselu je stydno, že nejen francouzští námořníci, ale i italský vicepremiér, ministr hospodářského rozvoje, práce a sociální politiky Luigi di Maio (vůdce hnutí Pět hvězd) spolu s ministrem vnitra a vicepremiérem Salvinim bez rozpaků popírají principy migrační politiky EU. Maďarský premiér Orbán zcela odmítá přijmout byť jen jediného migranta.
Itálie sklouzává tam, kam i prezident Trump. Tím, že zakazuje přijímat ve svých přístavech lodě s běženci, chce Salvini potenciální migranty zastrašit a zemi izolovat za každou cenu. Podle principu Itálie především.
To ještě není na evropském nebi to nejžhavější. To přijde až v září, kdy bude Brusel řešit, kam sklouzne sám. Bude se hlasovat o rozpočtu EU pro roky 2021 až 2027, kdy si každý bude přitahovat přikrývku na sebe a připomínat své národní křivdy. Členské státy se nedokázaly za 3 roky dohodnout na reformě systému poskytování azylu a o racionálním přidělování migrantů. Nedokázaly to společně, tak začínají řešit samostatně. Ač je Brusel označuje za populisty a nacionalisty, není dnes zájem většiny vlád EU na přidělování celé té náplavy migračního sociálního balastu valícího se přes Středozemní moře na Apeninský poloostrov. Zájem je na tom, aby se jich zbavili. Z geografického hlediska zde hraje Itálie první housle.
Podle zásady Německo především jedná i Berlín, jemuž hrozí na podzim krize v automobilovém průmyslu. Hrozba přichází od Trumpa. V roce 2017 nakoupily Spojené státy za 38 miliard USD německých vozů, ale do Evropy prodali svých jen za 6 miliard. Nový tarif udeří na řetězce všech evropských výrobců, ale nejvíce ouvej bude Berlínu. Proto německý ministr zahraničí Heiko Maas tak naléhavě žádá o vytvoření finančního mechanismu nezávislého na USA. Německá výzva odpovídá i zájmům Francie, jejíž prezident celé léto volá po navrácení nezávislosti EU na USA.
Možnosti by byly. Jednou z nich je vymanit se z MMF, kde rozhoduje Washington, a vytvořit Evropský měnový fond finanční pomoci. Heiko Maas navrhl zformovat European Monetary Fund, EMF. Brusel může založit i vlastní evropský systém plateb a kalkulací, aby se vyhnul americkým druhotným sankcím zapříčiněným rozbrojem ohledně jaderné dohody s Íránem. Je s tím potřeba spěchat a k tomu je potřeba jednota, která EU chybí. Takovýto systém plateb a rozpočtu nevyhovuje Německu s jeho přísnými pravidly finančních operací a také obav z mechanismu, který bude „honit ohromné sumy ze severu na jih“. Roli hrají i debaty mezi Paříží a Berlínem ohledně vedoucího postavení, dosud bezvýsledné.
Krom toho, aby systém plateb a rozpočtů byl efektivní ve věci nezávislosti na Washingtonu, musela by se EU domluvit s Ruskem a Čínou. Jenže jak se s Moskvou domluvit, když banka Credit Swisse zmrazila na svých účtech 5 ruských miliard s ohledem na Trumpovy sankce? Švýcarsko není členem EU, ale není ani 51. státem USA. Dvě konkurenční švýcarské banky – UBS a Julius Baer také „závisí na přístupu k dolaru“ a Trumpovi vyhověly. Mají na paměti, jak Credit Swisse vyklopila Washingtonu 500 milionů USD za to, že měla něco s Íránem a francouzská BNP Pribas zaplatila USA rekordních 8,9 miliard USD za porušení sankcí USA proti Súdánu, Kubě a Íránu.
Evropské banky jsou podřízeny evropskému právu, ale proti druhotným sankcím USA, tomuto „dolarovému páčidlu“, není obrana. Je jen naděje na globální technologické blokování, globální platební systém založený na blokacích, vylučující uplatnění sekundárních sankcí.
Mnoho nechuti vyvolává v EU umíněná snaha USA zahrnout do obchodní dohody s EU zemědělskou produkci. Je již jasné, že Německo, které se snaží zachovat si vývoz aut do USA, lehce obětuje zájmy Francie, snažící se bránit svůj zemědělský sektor před americkou konkurencí.
Heslem Amerika především dal Trump příklad svým evropským kolegům, a ti, zdá se, tento podnět přijímají.
Převzato z Fondsk.ru
Ministr zahraničí Německa srovnal USA se škrtičem
3. září 2018
Německý ministr zahraničí Heiko Maas okomentoval vztah Evropy s USA a nazval Spojené státy škrtičem.
Podle něho nemohou země Evropy pokorně hledět, jak americká vláda jedná s obchodními partnery v Evropě pomocí svých nekonečných sankcí. Takto sedí králíci před škrtičem a Evropa tak jednat nebude.
Nedávno navrhla Merkelová evropským zemím spojit se proti hegemonii USA. Totéž stanovisko zastává Maas: Pro Evropu je hlavní zajistit své zájmy a blahobyt svých občanů. Ministr kritizuje politiku USA ohledně Severního proudu 2. Nejednou řekl, že Washington nemá právo míchat se do energetického systému Evropy.
Převzato z Pravda.ru
„Toto je Polsko a ne Západ“: Ve Štětíně rozehnali piknik gayů určený pro děti
3. září 2018
Na polských blozích se hodnotí aktivity LGBT organizující zábavu s duhovými barvami pro děti. V centru Štětína došlo k incidentu.
Lidé ze Sdružení pro rovnost uspořádali přímo na ulici akci propagující sexuální zvrácenosti. Při ní pod barvami duhy rozdávali dětem zmrzlinu, foukali bublifuky a uspořádali mistrovskou třídu v make-upu. Tuto akci ukončila skupina mužů, která rozházela vlajky a slunečníky a účastníky pochodu zahnala. Muži křičeli: „Mazejte odtud … Štětín vás nechce!“
Video s rozprášením pikniku gayů, které bylo umístěno na Facebooku, shlédlo 200 tisíc uživatelů. Komentáře stály převážně na straně rozháněčů. Byli hodnoceni jako skuteční hrdinové, smělí chlapci, národní pýcha, se slovy: To je výborné – je to Polsko a ne Západ.
Za 2 týdny projde ve Štětíně První pochod rovnosti. Pod tímto tolerantním názvem se skrývá obvyklá přehlídka gayů. Již 1300 lidí oznámilo účast v tomto nepotřebném pochodu. Vláda předpovídá srážky s obyvateli města.
V srpnu nazval ministr obrany Polska podobné procesí v Poznani „přehlídkou sodomitů“, kteří se snaží vnutit jiným lidem své objasňování občanských práv a povinností. Důležité také je, že řidiči tramvají odmítli, aby jejich tramvaje byly vyparáděny duhovými fanglemi. Dokazuje to, že polští lidé jsou přesvědčeni, že vše, co pochází od Boha, je morální, a jestli chce někdo lidem vnucovat cosi nenormálního, setká se s odporem.
Převzato z Eadaily.com
Pustí Putin Írán za Ukrajinu a zrušení sankcí?
Ljubov Stěpušova
28. srpna 2018
Washington si dělá naději, že Moskva obětuje Teherán, aby sama řídila poválečnou Sýrii. Putin má ojedinělou možnost získat kontrolu nad Ukrajinou a zbavit se sankcí. Využije ji?
Situace kolem Sýrie se začala vyostřovat po bezvýsledné schůzce Patruševa s Boltonem. Dne 27. srpna došlo k novým sankcím. Ještě předtím poukázalo ministerstvo obrany RF, že se připravuje další provokace s chemickými zbraněmi v Idlíbu a reakce USA raketovým útokem na Sýrii. (V dubnu dal Trump po provokaci s chlórem příkaz bombardovat „chytrými raketami“ zejména íránské složky.)
Marvan Kabalan uveřejnil v Al Džazíře článek Ruská koncovka v Sýrii: Írán za Ukrajinu. Tvrdí, že Rusko dosud považuje Írán za důležitého partnera v Sýrii. Uvádí: „Dvě země vytvořily efektivní dvojici v syrské válce. Írán poskytl pozemní sílu a Rusko palebnou sílu ze vzduchu. Koordinace úsilí Ruska a Íránu změnila dynamiku syrského konfliktu vojensky i politicky.“ Dodává, že potom se zájmy obou spojenců začaly rozcházet.
Podle Kabalana chce Rusko využít svoji syrskou výhodu jako trumf pro vyřešení nejzákladnějších otázek Ukrajiny a ekonomických sankcí. Postavení Íránu by se stalo neúnosným, pokud by vůči němu rázně zakročily USA a Izrael a musel by odejít. Kdyby Putin souhlasil, Írán by se neudržel. Jestliže Putin zachová spojenectví s ním, USA a Izrael budou dále pokračovat ve snaze omezit jeho vliv. Kabalan je přesvědčen, že Putin bude ochoten se s Íránem rozejít jen v případě, že se naskytne obchod – výměna Íránu za Ukrajinu. Nedojde-li k tomu, zůstane Írán v Sýrii, třeba jen několik kilometrů od izraelské hranice.
Ředitel Centra orientalistiky, mezinárodních vztahů a veřejné diplomacie Avatkov k celé věci poznamenal: „Rusko se nevěnuje geopolitickým změnám takového druhu, není to v ruských politických tradicích. Na rozdíl od Američanů se my snažíme vybudovat na Blízkém východě systém bezpečnosti, kde mají být ctěna práva, zájmy a hodnoty všech regionálních hráčů. S ohledem na to předpokládám, že transakce takového druhu není možná.“
Avatkov uvažuje, že podobné úlety od Al Džazíry mají rozvrátit příští jednání Ruska, Turecka a Íránu. Mezi Moskvou, Ankarou a Teheránem se utvořilo produktivní partnerství „a je výborné, že se Turecko vymanilo z bezvýhradné prozápadní politiky a zastává v mezinárodních záležitostech vlastní postoje“. Při tom se musí chápat, že Turecko a Írán mají v Sýrii vlastní zájmy. „Zejména proto uzavřely Írán se Sýrií dohodu o vojenské kooperaci, zejména proto probíhají jednání s Tureckem ve věci Idlíbu.“
Avatkov předpokládá, že se na jednání budou probírat otázky zastavení a vrácení běženců a budoucí uspřádání Sýrie. Co se týká možnosti útoku Američanů raketami, je velmi důležité bouchnout před nimi dveřmi a fantazii o změně režimu nedat příležitost.
Převzato z Pravda.ru
Dodatek k článku:
Dne 3. září odjel Vladimir Putin do Ankary. V úterý 4. září projednával s tureckým prezidentem prodej raket S-400, spolupráci v energetice, zejména jaderné, dovoz tureckých potravin do Ruska a plynovod Turecký proud. Dne 5. září jsou na programu třístranná jednání Ruska, Turecka a Íránu.
