Jen tak mezi námi – já ani jiné než slabé příspěvky psát neumím – o čemž svědčí i to, že ten minulý se několik dní držel na pozici nejčtenějšího komentáře…
Každopádně vám tu slabotu slabou dávám níže k dispozici k přečtení. Picture si udělejte sami..
Po událostech minulého týdne máme jasno! Zloduchem roku se stává maďarský premiér Viktor Orbán.
Je totiž autoritář a navíc hrozba takzvané liberální demokracie, který odmítá přijímat imigranty a neváhá se postavit proti špičkám Evropské unie. Fakt, že nebýt posledně zmiňovaných dvou bodů, nebyl by Orbán nikdy obviňován z těch prvních dvou, ponechme nyní stranou, protože o maďarském premiérovi a jeho politice jsme už v posledních dnech slyšeli mnohé.
Co ale zůstalo našim očím a uším poněkud skryté, je hlavní postava antiorbánovského tažení v Evropském parlamentu, čtyřiačtyřicetiletá poslankyně Judith Sargentiniová. Nepodívat se na tuto dámu i její politickou stranu blíže, by byla věčná škoda, protože tyto informace poskytují o současném stavu Evropské unie několik velmi zajímavých informací a přinášejí několik ještě zajímavějších paradoxů.
Domovská strana Sargentiniové, zvaná Groen Odkazs, vznikla v roce 1989 sloučením 4 stran: Pacifistické socialistické strany, Politické strany radikálů, Evangelické lidové strany a tu největší perličku si nechme na konec – Komunistické strany Nizozemska.
Sama Sargentiniová se pak politicky profilovala na příklad na tématech: boj proti klimatické změně, podpora migrace či ženská emancipace. A jak sama přiznává, již jako dítě se s rodiči účastnila demonstrací proti umisťování jaderných zbraní.
Stojí za to zdůraznit, že strana Groen Odkazs nikdy od svého založení nebyla ve vládě a bez ohledu na aktuální preference, zatím nikdy v celostátních volbách nezískala přes 10 % hlasů. V posledních volbách do Evropského parlamentu pak domovská partaj europoslankyně Sargentiniové získala pouze 6,9 % hlasů a o dvě procenta a jednoho europoslance si tak pohoršila oproti volbám v roce 2009.
Sečteno, podtrženo: Opakovaně demokraticky zvolený premiér Orbán byl na koberečku před dámou, která s jakýmikoli exekutivními funkcemi nemá žádné zkušenosti. Žena, jejíž strana nikdy nepřekročila 10 % je hlavním kritikem politika, jehož uskupení naopak nikdy za posledních 16 let nekleslo pod 40 % hlasů.
A naší pozornosti by neměl uniknout ani fakt, že muž, který byl na konci 80. let jednou z předních postav studentského antikomunistického hnutí, nyní stojí proti europoslankyni, jejíž strana z podstatné části vznikala právě na idejích komunismu.A to je ten největší paradox vůbec! Že onen pověstný evropský mainstream dnes nereprezentuje antikomunistický ochránce konzervativních hodnot, ale naopak dáma z extrémně levicové strany s komunistickými kořeny. Jestli je zrovna toto pro Evropskou unii dobrá zpráva, na to nechť už si odpoví každý sám.
