Co mě nejvíce zaujalo na semináři v Litoměřicích

Témata zvolená k připomínce 100 let od založení republiky byla beze sporu všechna velmi zajímavá a přínosná a došlo i na velmi inteligentní humor v případě přednášky Dr. Davida. Co mě však oslovilo nejvíce a chtěla bych se k těmto tématům vrátit, byla zmínka o nadcházející resp. očekávané ekonomické a finanční krizi, o které ve své přednášce mj. hovořil slovenský ekonom Peter Staněk a pak zejména velmi aktuální dosud ne zcela známá informace o původu myšlenky na globální migraci a její možné důsledky z úst vojenského analytika Martina Kollera.

Ani jedno téma pro mě není nové a na německé alternativě jsou všemožně probírána již delší dobu. Diskuzi u nás o nich však zcela postrádám. Sám Staněk o sobě řekl, že je „katastrofista“, krizi očekává, stejně jako např. jím zmíněný šéf analytického útvaru velké rockefellerovy banky. Jen nikdo neví, kdy přijde. Na německé alternativě se dočítám, že to může být již v první polovině roku 2019 nebo až v roce 2021. Média hodně zmiňují desetileté výročí finanční krize v roce 2008, zadlužení se od té doby ztrojnásobilo, řešeny však byly pouze symptomy, nikoliv příčiny krize. Také další recese je brána za realitu.

Co profesor Staněk zdůraznil, bylo to, že lze očekávat selhání politických elit, u lidí mohou zcela převládnout životní principy: uteč nebo přežij a budou zcela chybět logické návrhy řešení. Ty návrhy by měly přijít již nyní, než krize propukne a budou jí zmítáni milióny lidí. Nelze se spoléhat na povinné pojištění vkladů u bank do výše 100 000 Eur, realita je taková, že bude vyplaceno v sedmiletých splátkách jen okolo 6 % vkladu, v Německu 4,5 %. Také stát může kdykoliv zkonfiskovat úspory a nikdo ho nemůže zažalovat (pozn. v Německu se na alternativě také zmiňuje hrozba případných nucených hypoték na již vlastněné nemovitosti více v textu dále). Staněk rovněž zmínil podle mne velmi důležitou skutečnost a to, že dnešní architektura společnosti je neudržitelná a není ani možný bezmezný konzum. Podle něj, když krize přijde, nikdo z ní nevyjde bez šrámu. Je pak již nyní otázkou pro všechny „co jsme udělali každý z nás pro ochranu před takovou situací?“. Otázkou pak nebude stránka politická a ekonomická, ale zcela obecná, co je vůbec smyslem života a co po nás zůstane, až tu nebudeme. Může to vést až k reminiscenci socialismu v dnešním světě totální neodhadnutelnosti a nevypočitatelnosti. Cílem tak bude přežití lidské společnosti v rámci možností přírodního prostředí. Příštích 10 let bude klíčových.

Také BIZ – Banka pro mezinárodní vypořádání nazývaná též centrální banka všech bank investorům a podnikatelům doporučuje, aby brali vážně její varování, jak ostatně varovala dopředu již před finanční krizí v roce 2008.

Na německé alternativě je otázka příští krize diskutována již dlouhou dobu, např. Dr. Marcus Krall expert v oblasti bankovnictví a pojišťovnictví v diskusním pořadu Mission Money začátkem tohoto roku uvedl, že se v evropských orgánech se tvrdí, že finanční systém byl uzdraven, banky úspěšně prošly tzv. Bank stress testy (pozn. jedná se o mikrozátěžové testy, které hodnotí odolnosti jednotlivých bank a pojišťoven). Krall však tvrdí, že je to pouhá iluze, naopak se nakumulovaly problémy a škodí také tzv. politika nulových úroků, kterou podle něj vymyslel někdo, kdo bankám vůbec nerozumí. Celé to má pouze politické pozadí a nepříjemné pravdy byly pouze odsunuty. Je za tím politika EU pomoci zadluženým jižním státům Evropy, aby získaly čas na jejich ekonomickou a finanční sanaci, to by však musely realizovat reformy, což se nedělá. Vidí to spíše jako „proces kreativního zničení“, jak říkával J. A. Schumpeter (pozn. v Třešti narozený akademický ekonom a politolog, pozdější ministr financí Rakouska).

Dr. Krall říká, že nulové úroky umožňují podporu podniků, které by jinak zkrachovaly, také počet zkrachovalých firem je v poslední době menší než v minulosti. Špatné úvěry se tak hromadí v bankách, tyto neperspektivní firmy tak stojí mnohdy na dalších a dalších půjčkách, ačkoliv by z celého procesu dávno vypadly. Půjčky pak chybí jinde, špatné úvěry měly být dávno z bilancí bank odepsány. Vznikají tak akorát tzv. zombie firmy. Když se pak úroky zvýší, nastane zejména pro ně velký problém, stačí zvýšení jen o 1 %. Současně nashromážděné takové špatné úvěry přesahují výši z roku 2008. Na stabilizaci bankovního systému při velké krizi peníze státu a daňových poplatníků tentokráte stačit nebudou. S kolabováním bankovního systému totiž zkolabuje také poskytování půjček a množství peněz. Jen 10 % v bankách tvoří peníze, zbylých 90 % to jsou tzv. žirální peníze (bezhotovostní peníze resp. zápisy na účtech plnící funkce peněz). Podle Kralla by mělo dojít ještě před krizí k nějaké formě stabilizace, aby byla mj. také posílena důvěra vůči bankám a aby se tak zmírnil šok spojený s krizí. Takové kroky by musela provést buď Evropská centrální banka, znamenalo by to zřejmě natištění dalšího obrovského množství peněz, nebo centrální banky jednotlivých států, to by však znamenalo konec Eura. Pro Německo by to mohlo představovat obrovské ztráty v důsledku fungování systému Target2, v rámci kterého si evropské centrální banky poskytují neohraničené půjčky, k vyrovnání dochází právě prostřednictvím tohoto systému.

Realita je ale taková, že půjčky poskytuje zejména Německá centrální banka a jižní státy Evropy jsou značně zadluženy, dnes jde o cca 1 000 miliard Eur. Pokud by došlo k rozpadu eurozóny, tyto půjčky by také vůbec nikdy nemusely být Německu splaceny. A nejde jen o půjčky, jde také o 1 800 miliard Eur ve formě dluhopisů vydaných jihoevropskými státy a které vlastní německé důchodové spořitelny. Co z toho asi splatí Německu v případě krize? Již tak probíhá útěk kapitálu z těchto jihoevropských zemí. Nemluvě o tom, že nulová politika úvěrů je také sama o sobě krádeží, protože ti, co by jinak získávali úroky z úvěrů, tyto nedostávají, jsou tak okrádáni. Nulové úroky také vedou k růstu hodnoty akcií na burzách, tyto jsou mnohdy nakupovány na dluh a rostou opět také ceny nemovitostí, jako relativně bezpečné investice i v době krize. Celá situace je zhoršena tím, že v současné době sice existuje hospodářský růst, tento však není podpořen adekvátním růstem produktivity, resp. růstem technického pokroku a inovací. Uměle při životě udržované zombi firmy váží zbytečně velké množství peněz, dlouhodobě tak nelze docílit růstu hospodářství. Navíc v době digitalizace a vývoje v příštích 10 letech bude přibývat obrovské množství nezaměstnaných lidí. Podle názoru Dr. Kralla by mělo již nyní dojít k posílení ozdravování bank vlastním kapitálem. Management bank však dnes nefunguje a úvěr dostane kdejaký blbec. Také by mělo dojít k výraznému snížení nákladů na bankovní systém, to se však bez nějaké mimořádné situace nejeví reálné. Alternativa je nechat banky zkolabovat, zaplatí to však daňový poplatník a stejně jako profesor Staněk říká, že budeme moci zapomenout na povinné pojištění vkladů u bank.

S krizí může být zničeno obrovské bohatství a také z toho důvodu můžou být uvaleny nucené hypotéky, jak již byly praktikovány v minulosti v roce 1952 v důsledku poválečné měnové reformy v roce 1948. Všechny nemovitosti mimo nemovitosti vlastněné státem byly dodatečně zatíženy hypotékou splatnou v následujících 30 letech, v reálu jde o dodatečnou daň vůči vlastníkům nemovitostí. Cílem bylo jakési narovnání situace, kdy celá řada Němců ztratila v důsledku války majetek, naopak ti, kterým majetek zůstal, se měli podílet na jakémsi vyrovnání.

Vůbec tak pro mne není překvapující, že se Německo tolik zasazuje o přijímání uprchlíků, za situace, kdy celý systém z velké části funguje na základě existence žirálních peněz, tedy peněz ve formě půjček. Imigranti jsou potenciálními příjemci půjček na bydlení, na automobily aj. spotřebu. Existenci systému tak lze trochu prodloužit.

Profesor Staněk také uvedl velmi zajímavou informaci a to, že na nějaké zásadní změny ve společnosti stačí podpora 25 % populace, současně přesahujeme něco přes 20 %.

Dále doporučil, že by bylo dobré se připravit na půl roku resp. mít hotovost na běžné výdaje. Osobně bych to doplnila snahou se zbytečně nezadlužovat, obstarávat si co nejširší znalosti o vývoji situace, spoléhat na vlastní pracovní znalosti, na praktické dovednosti, mít práci v oblastech, které budou krizí co nejméně zasaženy a významná bude i spolupráce v rámci rodiny, komunity a obce.

A jak se v Německu říká „Reden ist Silber – Handeln ist Gold“ tedy česky něco ve smyslu „kecati stříbro – jednati zlato“.

A proč mě zaujalo i téma migrace?

Dle mého názoru to vypadá, že vše do sebe zapadá jako puzzle, nejdříve se uvolní stavidla migrace, pak se spustí krize (více méně očekávaná), poté vznikne chaos, který bude nutné řešit po dobrém nebo po zlém. Lidé budou natolik zaneprázdněni každodenními potížemi, že si ani nevšimnou, že jsou právě realizovány globalistické cíle a možná jakási globální světovláda a případně zaváděna světová měna, zřejmě pod taktovkou OSN (to jsou však již jen nějaké konspirace). Pro velké korporace a firmy to představuje výhled na nové pracovní síly, což přiostří konkurenci a povede to k tlaku a případně snižování mezd a ve finále k růstu zisků. Chudnout tak ve výsledku budou všichni obyčejní občané.

Co se týká tzv. globální dohody o migraci (Global Compact for Migration), která představuje mezivládní dohodu zabývající se všemi aspekty migrace, zejména zajištěním podmínek jednotlivými státy pro bezpečnou, řádnou a pravidelnou migraci, byl pro mne příspěvek vojenského analytika Martina Kollera překvapující zejména zjištěním, že tato politika je ze strany OSN připravována již velice dlouho. Pokud si to spojíme s plány na čtvrtou průmyslovou revoluci 4.0 zmíněnou profesorem Staňkem, bude se v příštích 10 letech odehrávat dost neuvěřitelná situace, migranti, kteří zřejmě z většiny nenabídnou žádnou kvalifikaci, rostoucí nezaměstnanost domácího obyvatelstva, k tomu výše zmíněná ekonomická a finanční krize. V souhrnu to skutečně nevěstí nic dobrého.

Dočetla jsem se také, že na tuto světovou migraci má být nahlíženo jako na hospodářské a kulturní obohacení a pakt má být triumfem multilaterární diplomacie. Dnes tvoří zhruba 3,4 % obyvatelstva planety migranti tj. cca 300 miliónů, kteří produkují 9 % světového blahobytu.

Německá alternativa se z většiny paktu o migraci vehementně brání, stejně jako opoziční strana v Bundestagu AfD. Ta však neodmítá zcela právo na přistěhovalectví, považuje za nezbytné, aby si Německo samo určovalo pravidla a podmínky pro toto přistěhovalectví.

V této souvislosti jsem narazila na vyjádření mluvčího strany AfD Dr. Nicolause Festa, který pronesl následující (ve volném překladu):

v prosinci má být podepsána dohoda OSN k budoucí migraci ve světě. Smlouva je podle něj doslova sociálně politickou atomovkou. Každý se tak bude moci přesunout tam, kam chce, bude jedno, zda je uprchlík nebo migrant. Znamená to, že již nebude existovat žádná státní suverenita a žádné hranice. Budou tak existovat již jen otevřená místa osídlení. Informační leták k této dohodě obsahuje stanovené cíle zcela jasně – migrace bude lidským právem a toto právo bude stát před právem domácího obyvatelstva. Státy mají migraci aktivně podpořit a mají zajistit bezpečné koridory pro tuto migraci. Migranti mají plný nárok na sociální zabezpečení, svoji kulturu mohou plně udržovat i v nové zemi (Dr. Fest se dodatečně ptá, zda tak bude podle šaríje možné někoho ukamenovat uprostřed Mecklenburska, nebo upalovat vdovy podle hinduistických tradic). Samozřejmě, že mají děti narozené v přijímacích zemích právo na občanství, mohou tak mít v důsledku dokonce tři, i po každém rodiči. Každé dítě může přivést celou rodinu. Kritika je nepřípustná nebo má finanční konsekvence. Orgány tvrdí, že migrace je přínosná a nevyhnutelná. Podle něj pokud to německá kancléřka podepíše, tak bude dokument politicky a později lidsko-právně závazný. Suverenita Německa pak bude definitivně fuč. Brány budou pro všechny otevřeny, zavřít již nepůjdou. Dr. Fest na to celé nahlíží jako na dílo radikálních levicových nepřátel západu, kteří požadují výměnu obyvatelstva a zničení evropských národů a států.

Co podle něj můžeme udělat, je oslovit nebo napsat každému zástupci za volební okres s požadavkem, aby se snažil tomu zabránit. Do Berlína se má vyslat jasný signál.

Dodávám také, že na německé alternativě koluje výzva, kterou lze zaslat přímo světovým byrokratům OSN nebo poslancům:

Stálému zástupci při Spojených národech Jméno
Na setkání OSN v New Yorku jste ve jménu mé země souhlasil s Globálním migračním paktem. Tento pakt je nebezpečný pro naši zemi a pro budoucnost našich dětí. Bere v úvahu pouze zájmy migrantů a ignoruje zájmy původního obyvatelstva, národní suverenitu a kulturní identitu. Pod pláštíkem objektivity nepředstavuje nic jiného než propagandu pro otevřené hranice a více přistěhovalectví. V konečném důsledku představuje migrace odstranění národní suverenity a výměnu obyvatel řízenou shora. USA, Maďarsko a Austrálie tento pakt odmítly. Vy ho však naším jménem chcete podepsat, aniž byste se nás zeptali. Zde je naše odpověď: „Důrazně tento pakt odmítáme!“

Vyzýváme Vás, tento dokument v Maroku dne 11. 12. 2018, nepodepsat. Žádáme Vás, jako zástupce našeho státu posečkat, dokud neproběhne veřejná debata a jeho odsouhlasení na demokratickém základě.
S úctou a důvěrou ve Vaší soudnost a Váš respekt k demokratickým hodnotám—–
Podpis

(Pozn. kdo se s tímto textem ztotožňuje, stačí opsat, kopírovat, zaslat)

Když jsem k tomuto tématu pátrala na internetu, udivil mě také někde citovaný již starý odkaz na vyjádření bývalého mimořádného vyslance Spojených národů Sergia Vieira de Mella v Kosovu, který v roce 1999 prohlásil – překlad citace:

„opakuji, nesmíšené národy jsou vlastně konceptem nacistů. Právě proti tomu bojovali spojenci ve 2. světové válce. Spojené národy byly založeny, aby bojovali proti takové koncepci, což se také celé dekády již děje. Přesně to byl důvod, proč bojovalo NATO v Kosovu. A to je důvod, proč Rada bezpečnosti Spojených národů požadovala vojenskou přítomnost v Kosovu, totiž zabránit existenci systému etnické čistoty“.

(Poznámka redakce Nové republiky k tomuto citátu: Propagandisté NATO záměrně  převracejí skutečnost v opak. Jugoslávie byla ze své podstaty multikulturní, multietnická a multireligiózní. Ale kosovští Albánci od konce 60. let minulého století prosazovali koncept etnicky čistého Kosova, zbavené všech ostatních národů. S podporou letectva (bombardovací kampaně) NATO se jim v roce 1999 nakonec podařila etnická čistka na Kosovu a NATO dirigované USA dovršilo tento zločin uznáním takto genocidně vyčištěné “Republiky ë Kosova”. Mnohé výroky německých politiků pak musíme brát jako projev špatné informovanosti či podřízení velmoci, která dosud Německo okupuje) 

A tak se ptám, jsou všichni ti, kteří se neztotožňují s obsahem globálního migračního paktu novodobí nacisté?

Na internetu jsem také někde zahlédla, že se v případě Globálního migračního paktu možná jedná o „poslední akt globalistů“.

A na závěr tak mám proto všechno jediné vysvětlení – politika zcela zparchantěla! A to zejména z důvodu, že se zase jednou jedná o nás, bez nás.