Jiří Baťa 3. 10. 2018
Kontroverzní 1. místopředseda vlády, ministr vnitra a zahraničních věcí pan Hamáček (ČSSD) naprosto nedemokraticky neuznává názor, hlas a právo většiny. Názory a stanoviska široké veřejnosti v otázce přijetí 50 syrských „sirotků“, jasně deklarují, že jsou proti přijetí. Pan ministr Hamáček však navzdory těmto skutečnostem jejich většinový názor neuznává. Prý proto, že cituji: „Většina přispěvatelů je proti pomoci, ale sociální demokracie je strana, která stojí na nějakých principech solidarity a nemůže ty principy opustit,“ uvedl doslova pan Hamáček.
Takže ČSSD, která v posledních volbách totálně propadla, strana, která živoří a doslova bojuje o přežití, která ne zrovna zcela standardními procedurami se dostala do vlády, si prostřednictvím svého předsedy pana Hamáčka činí nárok a právo rozhodovat o uznání či neuznání názoru a postojů „většiny přispěvatelů (občanů ČR)“ o tom, zda má nebo nemá Česká republika přijmout 50 syrských „sirotků“! Verdikt : měla by přijmout!
Pan Hamáček je, jak výše uvedeno, prvním místopředsedou vlády, ministrem vnitra, ale také sice prozatímním, nicméně přesto ministrem zahraničních věcí. Zdá se, že však jen „jako“, protože jako správný ministr zahraničí (ke kterému má set sakramentsky daleko), ale i jako místopředseda vlády by měl či mohl vědět, resp. znát stanovisko a názor syrské strany na tendence Česka na osvojování si sirotků, občanů Sýrie. A pokud to nevěděl či neví, pak si jej měl ověřit, neboť je veřejně známo, že velvyslanec Syrské republiky v ČR se dostatečně věcně a důrazně vyjádřil k záměrům či snahám Česka ve věci přijetí 50 syrských sirotků. Vyjádření velvyslance Syrské republiky tlumočil i místopředseda Sněmovny, předseda SPD T. Okamura, který jasně definoval a zdůraznil oficiální vyjádření velvyslance Syrské republiky ve kterém mj. uvedl, že v sociálním životě má Sýrie celkem dost dobře fungující mechanismus péče o své sirotky. Syrský velvyslanec rovněž sdělil, že by bylo rozhodně lepší, kdyby naši politici vytvářeli podmínky a prostředí, které by umožnilo sirotkům a uprchlíkům vrátit se zpátky do Sýrie, kde je pro ně daleko lepší životní prostředí a ve svém písemném stanovisku rovněž zdůraznil, že syrský zákon neumožňuje adopci (resp. zavlečení) syrských sirotků do zahraničí a uvádí, že jediná správná cesta a pomoc je přímo na území Sýrie a dodal, že syrští sirotci nejsou na prodej.
Je proto nepochopitelné, že pan Hamáček, prozatímní ministr zahraničí, navzdory řádným oficiálním diplomatickým vztahům mezi Syrskou republikou a ČR, není schopen akceptovat fakta, skutečnosti a suverénní stanoviska, které prostřednictvím velvyslanectví vyjádřil sám ambasador Syrského velvyslanectví. Pan Hamáček nejen že jde hlavou proti zdi, ale sorry jako, „chčije proti větru“. Jeho možno říct kapriciózní, nezodpovědné jednání, které může snadno vyvolat pejorativní názory a zhoršení diplomatických vztahů mezi našimi zeměmi, je důkaz o jeho neumětelství, naprostém deficitu a nedostatku znalostí diplomatické praxe, ale co víc, svérázné, neomalené opovržení, přezíravý postoj nejen ke stanovisku Syrského velvyslanectví, ale také k názorům a nesouhlasu většiny občanů České republiky.
Jakkoliv se pan ministr Hamáček odvolává na sociální sítě, které jsou podle něho fenomén poslední doby, je mu tato realita naprosto lhostejná. To dokazuje skutečnost, že na posledním jednání poslaneckého klubu ČSSD měli debatu o tom, že sociální demokracie zastává určité hodnoty, které nehodlá opouštět nebo měnit jen na základě názorů občanů na sociálních sítích. To souvisí i s debatou o sirotcích a o pomoci ČSSD, neboť nálada a názory na sociálních sítích prý není vždy jednoznačná. Přesto pan Hamáček je schopen konstatovat, že jakkoli je prý většina přispěvatelů na sociálních sítích proti pomoci, sociální demokracie je strana, která stojí na nějakých principech solidarity, které prý nemůže opustit. Tomu se říká cesta do pekla.
Pan Hamáček je „mistr slov“. Mnoho toho napovídá, ale jen málo toho fakticky řekne a už vůbec neřekne něco, na čem by se dalo stavět. Tak např. jeho názor, že „většina přispěvatelů na sociálních sítích je proti pomoci“ je demagogický, irelevantní, zkreslený, neodpovídající realitě. V principu přece vůbec nejde přece o to, zda jim pomoci či ne, ale o to, že pokud nějací konkrétní sirotci vůbec jsou, jakým způsobem jim účelně, efektivně a bez (lidské) újmy pomoci. Jinými slovy, pan Hamáček nerespektuje názory občanů na sociálních sítích jen proto, že „odmítají pomoci“ sirotkům, přičemž problematika jejich přijetí do ČR má zcela mnohem závažnější, zásadní aspekty, včetně těch politicko-diplomatických. Vždyť pan Hamáček, jako člen vlády ČR ignoruje či nerespektuje názory představitele Syrské republiky, který se jasně a zřetelně vyjádřil, jaký má názor na přijetí 50 syrských sirotků a naši „soukromou“ aktivitu přijetí cca 50 syrských sirotků nedoporučuje, resp. zásadně odmítá.
Všichni víme, že volání po solidárním a humánním přijetí 50 sirotků je abstraktní, naivní , hloupý předvolebně populistický úlet „lidumilné“ paní europoslankyně Šojdrové z KDU-ČSL, že ne vždy účel světí prostředky a že ne vždy musí být dobrý úmysl také dobrým skutkem. Navíc pan Hamáček a ČSSD je prý ochoten záležitosti se sirotky pomoci za předpokladu, že se toho někdo ujme tedy, že pokud někdo přijde s reálným projektem, bude prý připravený mu maximálně vyjít vstříc a pomoci ho zrealizovat. Protože lze téměř s naprostou jistotou předpokládat, že s takovým projektem nikdo nepřijde, pan Hamáček zůstane v očích těch, kteří o přijetí sirotků usilovali tím „správným mužem“, který sice chtěl, ale z jen z objektivních důvodů jeho případná „ochota pomoci“ se neuskutečnila. Tak se získávají politické body, takto se dělá politika. Je před volbami a pan Hamáček boduje. Nicméně by si měl uvědomit, že se počítá jen to, co bylo vykonáno, ne co bylo řečeno! A zatím toho pan Hamáček mnoho neudělal, zato však mnoho napovídal!
