Taras
Minulý můj článek o Jů a Hele v nejvyšších ústavních funkcích přetiskla Nová republika a vyvolala tím nevoli u redakčního kolektivu Hlídacího psa, jehož redaktora Bergera se týkal. (ZDE)
Robert Malecký, autor článku útočícího především na Novou republiku, nikoliv na mě, nezapomněl podotknout, že Nová republika byla Evropskými hodnotami zařazena na seznam dezinformačních webů, což je ovšem v podstatě vyznamenání a punc kvality. Jandův think-tank EH totiž časem získal pověst politické pornografie, k čemuž ostatně má jisté HR předpoklady. Prezentuje se jako „nevládní odborná instituce bránící liberální demokracii“. Znáte ten bonmot o rozdílu mezi kazajkou a svěrací kazajkou?
Pan Malecký dezinformuje a zamlčuje podstatné informace, jak je ostatně u novinářů jeho typu obvyklé. Podivuje se, že titulek neodpovídá obsahu článku, přitom ignoruje skutečnost, že článek není žádným Bergerovým „životopisem“, ale pojednává hlavně o tom, jak mainstreamoví novináři (včetně veřejnoprávních) šíří v žoldu neziskovky Člověk v tísni dezinformace a pravičáckou liberalistickou propagandu ve školách, což je školským zákonem zakázáno. A že je to skandál, který pochopil i takový pravičák, jako je Petr Paulczyňski, jehož fórek dal článku titulek.
Malecký se pak úplně vyhnul hodnocení základní otázky v článku položené, totiž zda je možné prezidentovi tohoto státu nadávat do extremistů a xenofobů (Berger), když vysloví onu „křišťálově čistou, čiročirou a diamantově tvrdou pravdu“, tj. že Cikáni za bolševika museli pracovat, jinak šli do báně. Jestliže novináříček nadává prezidentovi za pravdivý výrok, jak to nazvat? Štvaní? Domnívám se, že takový novinář je lhář, podvodník, drzá opice a Lažnovského klon.
Zajímavá pak je metoda, kterou se Malecký snaží dodat svému článku na důležitosti. Podle něj se autority vyjádřily k mému článku takto:
„Na urážky a výhrůžky na sociálních sítích jsme zvyklí a nereagujeme na ně. Ostatně, novinář není cukrová panenka. Tohle je ale jiná káva a ozvat se prostě musíme!“ reaguje ředitel Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřej Neumann.
To by se jeden lek, až by … , jenom však do chvíle, než zjistí, že Neumann je ředitelem ústavu, který Hlídacího psa založil. Tedy je to stejné, jako když si pes chválí vlastní ocas.
Další leknutí přijde, když se k mému článku vyjádří předseda Syndikátu novinářů:
„Jistý druh médií vyniká zvláštním sklonem míchat svérázné pokusy o polemiku s ryze osobními útoky bez náznaku jakékoli racionální argumentace. K podobným se řadí i výpad vůči redaktorovi Hlídacího psa Vojtěchovi Bergerovi na serveru Nová republika,“ komentuje dílo předseda Syndikátu novinářů Adam Černý.
Takže, co je iracionálního na tom, když poukážu na zjevně nepřípustnou agitaci na školách v podání názorově zcela podjatých novinářů, nebo na to, že novinářský šmudla nadává prezidentu republiky do xenofobů, aniž by to jednak mělo reálný základ, jednak si při tom drze myslí, že si může dovolit všechno?
Neumann, Černý, Berger a Malecký jsou persony, které českou mediální scénou přeskakují z jednoho média do druhého, podobně, jako když blechy přeskakují z kožichu jednoho psa do kožíšku druhého. Stejně jako další, v minulosti svou kolaborací s pravičáckými stranami zprofanové zjevy české novinářské branže (Šafr, Balšínek, Břešťan, Slonková, Plesl, Palata, Steigerwald, Jandourek, Drtinová, Fendrych a mnoho jiných), které se – kromě evidentní profesní nedostatečnosti – vyznačují tím, že za peníze českých kapitalistů, což je skupina většinově patologická až kriminální, píší své nepůvabné, prolhané a umolousané agitky. A tedy jsou propagandisty stejného typu, jako byli Lažnovský či Krychtálek za protektorátu nebo Zelenka, Riško či Kojzar za bolševika.
A to je ta základní příčina bídy české žurnalistiky, vedle stejně tragického stavu médií veřejné služby.
P.S.:
Obraz vysoké demokracie v liberálním podání Hlídacího psa doplňuje to, že moje dva komentáře přímo na HP, které vyzývaly Maleckého, aby vysvětlil nesmysly ve svém článku, byly zcenzurovány. Demokracie pod psa.
