Srdcař a obnovitel ČSSD Karel Šplíchal: Odejdětě

12. 10. 2018 blog autora
Názor Karla Šplíchala, jedné z nejvýznamnějších osobností ČSSD, která zůstala věrná tradici této strany, viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_%C5%A0pl%C3%ADchal
Z Vyšehradu Vás vyzývám: Odejděte!
(Slova sociálního demokrata od roku 1989)

Kolik ještě bude muset Česká strana sociálně demokratická dostat výprasků, aby se vzpamatovala? Je tomu již skoro deset let, co tzv. Vyšehradská výzva upozornila na vyhrocující se problémy ČSSD uvnitř i navenek a predikovala narůstající volební propad, pokud se situace nezmění. Dnes, jako tehdy, byly hlavní výtky stejné: klientelismus, absence autentických, zkušených a charizmatických osobností, stranický marketing místo stranické práce, opuštění klasického volebního elektorátu strany – pracujícího člověka a postupné ideové směřování ČSSD k “mainstreamovým” ideovým nesmyslům a k nešťastným metodám práce uvnitř strany. Chmurné předpovědi autorů Vyšehradské výzvy se, bohužel, do puntíku naplnily. U voličů ČSSD klesla za pár let z průměrných 30 % preferencí téměř na nulu!

Učebnicovým příkladem byla a je situace v Praze. Ale s různými odchylkami platí i v celostátní politice a jinde. Příčiny jsou stále stejné tři hlavní: ideová a programová vyčpělost, vnitrostranický organizační chaos a absence zkušených, vzdělaných a charizmatických osobností v čele.

V Praze (ale i jinde) začaly strmě klesat volební preference a důvěra v ČSSD, když se v metropoli etablovala “neprůstřelná” skupina. Klientelismus a vyčpělost kolem této skupiny byl tak okatý, že volebním preferencím nepomohly ani barnumské tahy najatých reklamních marketérů. Strana se začala postupně lidsky ochuzovat, programově upadat a organizačně rozkládat.

Názornou ukázkou může sloužit zmatená přeregistrace členů strany v Praze 10. V Praze 11 přestal obvodní výbor strany dokonce vůbec existovat. Pražský předseda ČSSD Petr Pavlík se otevřeně staví proti prezidentovi Zemanovi, protěžuje na ministerský post europoslance Pocheho, odstraňuje dlouholeté a zkušené osobnosti… místo toho, aby se staral o problémy Prahy.

V Praze spíše jako vtipná ilustrace ideové a programové devastace reprezentuje na plakátech “důstojné stáří” evidentně dobře živený mladý člověk jménem Petr Dolínek. Není to však náhoda. Tento muž je ze stejné líhně jako většina těch, kteří nyní de facto ovládají Prahu, z Mladých sociálních demokratů. Málokdo se orientuje, ke komu “mladí sociální demokraté” patří, organizačně i ideově. Postupně si rozporcovali Prahu a přesunuli ambice i na celostátní úroveň a krok za krokem narůstajícím vlivem ničili Prahu. Z “mladých sociálních demokratů” se stal systém, kdy tito “mladí” (většinou už věkem nejsou vůbec mladí) se doslova přisáli na nejrůznější funkce na ministerstvech zahraničí, práce a sociálních věcí, školství, obrany a dalších. Snad si mysleli, že tvoří dějiny. Ale jsou to jen poskoci svých “kmotrů”. Pokud chtějí tito mladíci dělat vlastní politiku, tak ať odejdou ze strany. Nemají v ní co dělat.

Na celostátní úrovni ovládla ideově a programově stranu skupina kolem Vladimíra Špidly, Lukáše Jelínka či Oty Novotného a jejich stranického think tanku Masarykovy demokratické akademie. Jejich úporná snaha “modernizovat” stranu nesrozumitelnými tezemi, povýšeneckým sociálním experimentováním a mudrováním, jež zajímají leda pár “mainstreamových novinářů”, kteří se opájejí tématy nejrůznějších “menšin”. Strana se tak definitivně vzdálila “většině”, která vždy tvořila podstatu práce ČSSD.

Celý soubor těchto příčin vyvolal nedůvěru lidí v Českou stranu sociálně demokratickou. Mnozí ze strany odešli. Jiní založili jiné strany či hnutí a vstoupili do nich. Příkladem jsou např. Zemanovci, ale i hnutí ANO 2011 a další. Ale hlavně odešli voliči.

Před dvěma lety jsem varoval Bohuslava Sobotku, že s lidmi ve vedení pražské sociální demokracie vše skončí katastrofou. Psal se červen 2016. Nebyl a není to žádný můj pesimismus staršího muže, jež mnohé zažil. Stačí, když se kdokoliv podívá např. do výpisů z obchodního rejstříku významných pražských firem. Jistě si toho všimla i veřejnost. A u volebních uren si to připomněla. Připomněla to i celé ČSSD. Kdo nevěří, stačí si jen “kliknout”.

A tak letošní výsledek ČSSD ve volbách svědčí o mnohém a zaslouží si četné analýzy. Avšak jedno vítězství tyto výsledky dokladují. Dokumentují, že ve straně zvítězila lidská malost nad charakterem. “Vyhráli” sobci, kariéristé, egoisté a mnozí i doslova “vyžírkové”. Budoucnost ČSSD je třeba hledat jinde, u těch, kteří své posty obhájili nebo přesvědčili voliče, aby jim dali hlas a důvěru.

Je pozoruhodné, jak taková strana, s takovou historií i se silným postavením v mezinárodním kontextu dokázala posloužit k sobeckým kariérám i obohacování jednotlivců a ztratila především punc autentičnosti a původního ideového zakotvení. Právě to voliči cítí velmi přesně. Vzkázali jim to samé, co já v nadpisu tohoto textu.

Se smutkem v duši KAREL ŠPLÍCHAL VYŠEHRAD