Vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana na počest 28. října a k výročí 100. let Československa dostala též Ing. Alena Vitásková

29.10. 2018   rozhovor pro Rukojmí

V mládí by ji brali jako modelku všemi deseti, měla však vyšší ambice, avšak ve snaze vyrovnat se v profesní sféře mužům dopadla v konečné fázi zatím hypoteticky bledě; dostala 8,5 let vězení, byť se ničeho nedopustila, když se odvolala, dostala asi za drzost navýšení trestu o 2,5 mil. Kč peněžité pokuty; tak podala trestní oznámení na svého soudce a napsala o tom knihu: „Solární baroni – Organizovaný zločin“…  Nakonec dosáhla zproštění obžaloby. Také to bylo důvodem pro udělení Ing. Vitáskové medaile Za zásluhy I. stupně…

Dalšími z 41. vyznamenaných mezi mými přáteli byl též In memoriam Prof. Rajko Doleček i bývalá novinářka Jana Lorencová, moje dávná kolegyně z redakce Moravskoslezského dne. Známá je zejména v souvislosti s kauzou lehkých topných olejů, které se věnovala v 90. letech, kdy získala několik novinářských ocenění. Ve svých vystoupeních mimo jiné kriticky upozorňovala na aktivity Zdeňka Bakaly v souvislosti s kauzou OKD. (Seznam všech vyzamenaných osobností na konci článku…) Slavnosti na Pražském hradě se mimo jiných havloidních zbabělců Feriho či šlofíkového Schwarzenberga nezúčastnil ani Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, kterého právě Ing. Vitásková průběžně a nemálo zkritizovala. Nepřišli ani Kalousek, Gazdík a další odpůrci prezidenta Zemana, jemuž pořád ještě zbývají skoro tři miliony jeho voličů: http://www.rukojmi.cz/clanky/6602-alena-vitaskova-rada-eru-doslo-k-poruseni-zakona-vyzyvame-nsz-pavla-zemana-a-statniho-zastupce-speldu-aby-konali-a-nebyli-necinni

Nyní rozhovor, který s Ing. Alenou Vitáskovou vedly internetové noviny Rukojmi.cz před tímto slavnostním aktem:

Jak jste reagovala na fakt, že Vám chce pan prezident Zeman udělit státní vyznamenání?

Pan prezident se k tomu vyjádřil v rádiu v neděli 15. 4. na Frekvenci 1. V tomto rozhovoru sdělil, že mi chce udělit Státní vyznamenání. Víte co to pro mě znamená? Jsem nesmírně poctěna, že pan prezident ocenil moji práci. Jsem nadšena, mám radost, velmi si jeho slov vážím. Je příjemné, když vás na ulici osloví cizí lidé a sdělí: „Pan prezident řekl, že vám chce dát státní vyznamenání. Ani nevíte, jak vám to přeji. Mám radost, že vaši práci pro nás obyčejné lidi ocenil“.

Pan prezident Zeman je v jednom ohni, setkáváte se…?

Pokud se s panem prezidentem setkám, je to pro mě vždy velká pocta, je to vždy velmi příjemné setkání s mnoha novými poznatky. Stále se mám co učit.

Jak jste se poznali?

S panem prezidentem Zemanem se osobně znám od doby, kdy jsem nastoupila na Transgas do funkce předsedkyně představenstva a generální ředitelky. Bylo to v roce 2001, před privatizací českého plynárenství. V té době byl pan prezident ve funkci premiéra a pan Miroslav Grégr byl ministrem průmyslu. Ráda na to období vzpomínám. Velmi dobře se v té době pracovalo.

Vraťme se teď k důvodům vyznamenání; jaký byl Váš spánek po těch uplynulých 1 831 probdělých nocích, když jste čekala na 8,5 roku vězení, byť jste setnula jednu z bezpočtu hlav bestie zvané česká justiční mafie…? Bylo to nějak tak, jak jste psala v prvotině: „Na prahu vězení“…?

“Stále se mi ve spánku vrací sen, že stojím před vstupem do opavské věznice, stiskla jsem tlačítko zvonku a čekám na vpuštění. Připadám si, že stojím před pekelnou bránou a přemýšlím, co mne za ní potká, jak budu snášet ponižující život vězenkyně. Poblíž postávají bývalí šéfové mého úřadu, kteří vystupovali u soudu jako svědci obžaloby, a nyní vyčkávají, až za mnou zapadne brána věznice. S nimi i další „příznivci“….”

Ano, je to stále tak, jak jsem psala v brožurce “Na prahu vězení”, která vyšla před dvěma léty. Pokud usnu, tak prožívám stále to, co jsem v ní popsala. To peklo se mi vrací, noc co noc, pokud na chvíli usnu. Stále ještě velmi špatně spím, proto mohu psát.

Můžete dnes zapřemýšlet, co byste řekla soudci, který Vás poslal na 8,5 roku do vězení? Zopakovala byste svá slova z knížky?
Nemusím moc přemýšlet, co bych panu soudci Novotnému a jeho přísedícím, kteří rozhodovali o vině a trestu, sdělila: „Jste vrazi v taláru, a já vám přeji, abyste se ve zdraví dožili toho, až vás bude jednou někdo soudit. Přeji vám, abyste si prožili alespoň pár let toho pekla, co prožívám já…. Velmi dobře víte, že jsem se ničeho nedopustila, přesto jste mi a mé rodině, mým blízkým zcela zničili život a zdraví.“

A nyní ta citace z brožurky “Na prahu vězení”:

“Cítím v zádech jejich úsměšky, slyším šeptání. Jsou zde všichni: můj předchůdce Josef Fiřt, jeho náměstek Blahoslav Němeček, můj pozdější náměstek Antonín Panák, také právnička Barbora Ilečková. Nechybí zde ani policejní rada Pavel Pinka, statní zástupce Radek Mezlík a soudce Aleš Novotný se svými přísedícími Eliškou Vránovou a Dobromilou Hronovou i náhradníkem Ivanem Procházkou, dále polovina poslanců, někteří ministři bývalí i současní, prostě všichni účastníci štvanice, která je završena zhanobením demokracie a práva na spravedlnost mým odsouzením. Stejně jako podpora fotovoltaických elektráren pokřivila ceny energií, musela být pokřivena spravedlnost, aby se mě zbavili…”

Snímek Břetislava Olšera

Můžete připomenout, co napsal v doslovu ke zmíněné prvotině Váš mluvčí přes soudní pře Zdeněk Jemelík, který se zmiňuje o soudní schizofrenii, jež je součástí justiční mafie…? Souhlasíte s tímto vyjádřením?

S níže uvedeným vyjádření pana Ing. Zdenka Jemelíka plně souhlasím. Souhlasím rovněž s jeho mnohými články, které k stavu justice uvádí na svém blogu. Je to člověk empatický, velmi vzdělaný, moudrý, znalý věci a jsem ráda, že mezi námi takoví lidé jsou.

“V době, kdy se toto vše odehrávalo, Alena Vitásková ještě ani netušila, že by se mohla stát předsedkyní ERÚ, stejně jako Michaele Schneidrové se o dráze ředitelky licenčního odboru ERÚ nemohlo zdát ani v nejbujnějších snech. Před soud se dostaly proto, že neumožnily nápravu údajného pochybení ERÚ z 31. prosince 2010, jednajíce ve prospěch Zemků, s nimiž se měly znát… Přičlenění jejich věci k stíhání dalších osmi obžalovaných je výrazem zvláštní zlomyslné péče především ze strany žalobce, který se takto přičinil o jejich zatížení desítkami hodin zbytečně promarněného času a zcela neúčelným zvýšením nákladů na obhajobu a ze všeho nejvíc bezohledným dlouhotrvajícím vystavením stresu. Bez viny ovšem není ani soud, který mohl a měl vyčlenit věc obou dam do samostatného řízení…”

Pořád jste zajedno s jeho slovy, že rozhodnutí bez důkazů je dle jeho laického názoru nezákonné, neboť soud má povinnost rozhodovat pouze na základě spolehlivě prokázané důkazní situace. Důkazy nelze nahradit soudcovskými fantasmagoriemi. Soudce Aleš Novotný se v teoretickém myšlení dostal dále než zlopověstný stalinistický prokurátor Andrej Januarjevič Vyšinski, který do sovětské justiční praxe prosazoval zásadu, že korunní důkaz je samotné přiznání obžalovaného. Aleš Novotný se nemůže odvolat ani na ně. Z jeho úvah drze vyčuhuje účelovost, páchnoucí na sto honů: Alena Vitásková musí být zničena, ať je vinna či nikoli, vždyť pouze kvůli tomu byla přihozena k ostatním obžalovaným…?

Ano, plně souhlasím s výše uvedeným, jen jsem povinna doplnit. Ani komunistická zlovůle padesátých let si nedovolila odsoudit a přiznání. Přestože předem připravené přiznání z obžalovaných vytloukli. Je pravda, že jsme trochu pokročili, přiznání již z vás nevymáhají fyzickým násilím. Vždyť vás mohou odsoudit bez důkazů a přiznání. Běhá vám také mráz po zádech, když po téměř 70 letech od komunistického lynče slyšíte větu: „Řekl jsem vám výši trestu, to mám vymýšlet i zločin?“ Prokurátor padesátých let Urválek se musí v hrobě smát…

Měla jste kromě sazby 8,5 roku vězení po svém odvolání proti tomu naopak navýšení tohoto trestu o 2,5 mil. Kč peněžité pokuty. K tomu si též přisadil Týdeník Respekt, když na svých stránkách zveřejnil informaci o tom, že „Alena Vitásková v čele Transgasu je registrována jako agentka“. Nato přichází Vaše žaloba; nechtěla jste po týdeníku omluvu, ale deset milionů korun jako satisfakci za to, že Vás Respekt „vyřadil zveřejněnou nepravdou ze slušné společnosti a diskvalifikoval pro působení ve výsadních manažerských funkcích“; důkazy pro verdikt, že jste nebyla vědomou spolupracovnicí a jste tedy nevinná, potvrdil ostravský soud. Na konci pak stálo konstatování Nejvyššího soudu, že „šlo o citelný zásah do osobnostních práv“ a náhrada za Vaši újmu činila v duchu spravedlnosti po česku – sto tisíc korun… Jaká byla Vaše reakce?

Opravdu si to již přesně nepamatuji, zda částka nakonec nebyla vyšší. Ta událost se stala asi před patnácti lety. Tenkrát týdeník neuhradil v termínu, tak jsem na ně poslala exekutory. Nyní již nemáme mezi sebou žádné závazky, ani pohledávky.

Transgas. Tento scénář se pak opakoval i v dalších firmách, nejvíce se ale rozvinul během Vašeho působení v ERÚ. V průběhu roku 2013 Vaše auto chtěl někdo vytlačit z dálnice D1 mezi Prahou a Jihlavou. Poté jste získala jako předsedkyně ERÚ ochranku Policie ČR. Útokem se na utajeném jednání zabývala bezpečnostní rada státu pod vedením tehdejšího premiéra Nečase. Někdo Vás chtěl zabít také tím, že poškodil výtah v domě, kde bydlela…? Kdy se toto všecko štvaní zklidnilo…?

Transgas, to bylo něco jiného. Připravovala se privatizace plynárenství a pochopitelně s tím byly spojeny různé zájmy. Výsledek celého procesu byl nad očekávání analytiků. Český stát obdržel 134 mld. Kč, místo 60 až 80 mld. Kč, které odhadovali špičkoví ekonomové a analytici. Jednoduše jsem Transgas velmi dobře na prodej připravila s jediným zájmem, aby stát, který se k prodeji rozhodl, dostal za plynárenství co nejvíce peněz do státní pokladny. Dovedete si představit skupiny různých lobbistů, jak přišli zkrátka? Obešlo se to bez nich a peníze přišly do státního rozpočtu, českým občanům. To jsem nikoliv poprvé naštvala darmošlapy a svoloč.

Útoky na moji osobu v pozici předsedkyně ERÚ pocházely pravděpodobně ze stejné dílny svoloče, která se živí jako pijavice z různých podpor udělovaných státem ze státního rozpočtu, tj. z peněz daňových poplatníků. Měla jsem rok policejní ochranu. Doufám, že se vše uklidňuje po mém ukončení funkčního období na ERÚ, tj. srpen 2017.

Jako šéfka Energetického regulačního úřadu (ERÚ) jste přišla s nápadem, aby bylo sídlo nového superregulátora v Ostravě, který by dokázaly státní správu Moravskoslezského kraje obohatit svými vědomostmi a letitou praxí v oborech, které by nový úřad zahrnoval. Zvýšení zaměstnanosti a potažmo i životní úrovně by zamezilo většímu odlivu občanů kraje, kteří zde nenachází další uplatnění, a to potažmo znamená rozvoj regionu obecně. Trvá ještě tato Vaše myšlenka…?

Ano, tento návrh jsem uplatňovala ještě ve funkci předsedkyně ERÚ, kdy vláda Bohuslava Sobotky připravovala superrregulátora. Navrhovala jsem, aby byl v Ostravě. Ale to není podstatné. Superregulátor bude, nebo nebude, to je věc názorů a skutečné náplně tohoto úřadu. Není možné vymýšlet úřad, který bude stát daňové poplatníky další peníze a nebude společnosti nic přinášet, nebo se dokonce stane jen odkladištěm politiků, kteří budou pobírat tučné platy za vymyšlenou práci.

Považuji za důležitý pro náš region jiný můj návrh, který jsem pracovně nazvala „rázová vlna“. A to je přestěhování částí státních institucí z Prahy do Ostravy. Hrubým propočtem se jedná o cca 3 000 pracovních míst (vysokoškoláků a středoškoláků). Praze by se ulevilo. Lukrativní budovy, dokonce v jejím centru, ve kterých nyní sedí úředníci, kteří nemusí mít sídlo v Praze, by se mohly uvolnit. Ostravsko, které trpí tím, že žádná vláda nepřipravila restrukturalizaci regionu, kdy se muselo počítat s ukončením těžby uhlí, či snížením výroby v těžkém průmyslu, by mohlo dostat šanci na nový život. Katastrofální snížení počtu obyvatel – odliv mladých by se mohl zastavit. Instituce a jejich zaměstnanci by vytvořili základ pro nový region, podpořila by se vnitřní spotřeba, rozvíjely by se služby, soukromé podnikání.

Region by měl šanci na budoucnost. Tak se potácíme s tím, že se můžeme stát drogovým centrem bez budoucnosti pro mladé lidi. A to je velmi špatná perspektiva pro nás všechny. Pokud se chcete zeptat, proč rázová vlna? Protože se dá do dvou let změnit ráz tohoto regionu. Tak jak jsme při budování průmyslu byli dříve „ocelové srdce republiky“, tak bychom klidně nyní mohli být „Instituční Ostravsko“. Vždyť je tu tak krásně, musíme do regionu vrátit život a zastavit odliv mladých. A to se lukrativní budoucností udělat nedá. Ostravsko – jako centrum státních institucí, to je šance pro život. O svém návrhu jsem informovala před nedávnem i premiéra Andreje Babiše.

Pro 51 procent Čechů je cena hlavním faktorem při výběru dodavatele plynu a elektřiny. Stále více lidí se ale také zajímá o kvalitu služeb dodavatele. Na co si dát pozor, abychom ušetřili a byli spokojení s dodavatelem? O tom se diskutovalo v pořadu „Máte Slovo Michaely Jílkové“, v němž jste byla jedním z hostů. Vzpomenete si na svá slova, že Energetický zákon je paskvil z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu, za který nesl odpovědnost exministr Jan Mládek (ČSSD)…?

Víte, tvorbu legislativy jsem napadala a vyčítala jsem nedostatečnou srozumitelnost, či nejasnost zákonů. Poslední novela Energetického zákona, za kterou byl zodpovědný tehdejší ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD), tak to byl opravdu paskvil, se kterým se stále potácíme. Bohužel se zákony nedělají pro občany, ale mnohdy pro tuneláře a šmejdy. Náprava je velmi složitá, když vidíte stejné lumeny znovu vyjednávat o vládě…
Budete psát pokračování Vašich úžasných knih?
Velmi jste mě potěšil, že jste nazval mé knihy úžasné. Těším se rovněž odezvě čtenářů a mám obrovskou radost na besedách s nimi. Trilogie Solární baroni je dokončena, poslední díl „Vrazi v taláru“ vyšel v květnu letošního roku, pokřtěn byl v Domě knihy v Ostravě. Jelikož již nyní mě čtenáři na besedách zpovídají, zda budu v psaní pokračovat, tak pochopitelně budu. V plánu a také rozpracované mám náměty na několik knih. Cikánský baron, Ve stínu gilotiny a stále laškuji s dílem pro děti Aiki. Jsem totiž babička dvojčat a klukům to dlužím. Doufám, že i poslední námět knihy Filantrop, čtenáře zaujme. Musím ještě podotknout, že se jedná o pracovní názvy knih, přičemž témata mám rozpracována, všechny náměty pochází z reálu.

Máte nyní svůj institut Aleny Vitáskové? Můžete představit v hrubých rysech jeho pracovní náplň?

Institut Aleny Vitáskové z.s. jsem založila po ukončení funkce na ERÚ. Institut se věnuje tomu, co jsem vlastně dělala celý život v různých manažerských funkcích, podnikání, ale i ve státní sféře. Snažila jsem se pracovat tak, aby moje práce byla prospěšná celé společnosti. A chci tak pokračovat i v Institutu. Chránit práva a svobodu občanů, pomáhat jim tak, kde to budu umět. Určitě si říkáte, zapsaný spolek, zase nějaká pijavice na veřejných financích!

Mohu všechny čtenáře ujistit, že z veřejných financí bych nevzala ani korunu na podporu činnosti Institutu, žádný grand z finančních prostředků EU. Jsem přesvědčena, že různé neziskovky jsou příživníci na systému a jsem zásadně proti tomu, aby dostávaly peníze z veřejných financí! Jestli se nepletu, tak náš stát vydává ročně ze státního rozpočtu na podporu těchto neziskovek 18 mld. korun. Doufám, že se nepletu. V této souvislosti považuji za hanebné starobní důchody, kdy jejich výše mnohým důchodcům neumožnuje důstojný život. Prý nejsou peníze na zvýšení.