Paul Craig Roberts
4. 10. 2018 blog autora
Podporoval jsem zvolení Trumpa presidentem ze tří důvodů.
- Byl jediným kandidátem, který uznával potřebu normalizovat vztahy s Ruskem a skoncovat s rozdmycháváním konfliktu s ním.
- Byl jediným kandidátem, který uznával potřebu obnovit vysokou produktivitu americké výroby a návrat pracovních příležitostí ze zámoří zpět do USA.
- Byl jediným kandidátem, který mluvil přímo k americkým lidem, a ne k zájmovým skupinám vládnoucí elity.
Bál jsem se však toho, že Trump, s poměry ve Washingtonu neobeznámený, nebude dost dobře vědět, koho má jmenovat do vlády tak, aby svých cílů dosáhl.
Trump si nebyl ani dost dobře vědom velikosti hrozby, kterou jeho agenda představovala pro vojensko-bezpečnostní komplex, americké globální korporace a vládnoucí oligarchii. Normalizováním vztahů s Ruskem by totiž zproblematizoval nejen bilionový roční rozpočet vojensko-bezpečnostního komplexu, ale i jeho politickou moc. A přivedení pracovních příležitostí ze zámoří zpět do USA by zvýšilo hodnotu americké pracovní síly a tím i výrobní náklady amerických globálních korporací.
Trumpovy projevy přímo k americkým lidem navíc v příslušnících vládnoucí oligarchie vyvolaly přízrak lidové revoluce, která by se mohla obrátit přímo proti nim.
Takže příliš mnoho nepřátel pro presidenta, který ani dost dobře nevěděl, jak má vládu řídit. A za to všechno platil. Byl to – a je dosud – především z prstu vycucaný útok na prezidenta v podobě aféry Russiagate, zorganizovaný někdejším ředitelem CIA Brennanem a podpořený vysokými činovníky Demokratické strany v FBI, téměř všemi americkými presstitutkami a dokonce i Trumpovým náměstkem generálního prokurátora Rosensteinem.
To vše v úhrnu tedy Trumpovi zabránilo znormalizovat vztahy s Ruskem. A jeho neschopní ekonomičtí rádci, a to ať už úmyslně či neúmyslně, odvedli jeho pozornost od návratu pracovních příležitostí zpět do USA k problému cel. A to s tím výsledkem, že Spojené státy dnes mají na krku obchodní válku a američtí občané zvyšující se ceny zboží.
Vládnoucí oligarchie se zkrátka a dobře rozhodla, že z Trumpa udělá varovný příklad. Takový, který všem budoucím kandidátům amerického presidenství napoví, že mluvit přímo k lidem je jejich nejbezpečnější zhouba.
Trump byl naší poslední nadějí, která se, jak se zdá, noří v těchto dnech pod hladinu. Trumpova politika na Středním východě se toho času nachází v rukou jeho sionistického zetě a izraelského premiéra Netanjahua, a to s tím výsledkem, že mezinárodní napětí se zde zvyšuje. Trumpův režim pohrozil syrským a ruským vojenským silám, že jestliže zaútočí na poslední syrskou provincii, která je ještě obsazena washingtonskými teroristy, bude to mít za následek masivní americký útok na Sýrii. Nu, a aby toho nebylo málo, prosazuje Trump přestěhování amerického velvyslanectví do Jeruzaléma a jednostranně vypověděl USA z dosavadní platné nukleární dohody s Íránem, a těmito činy v podstatě rezignoval na svůj původní a vyhlašovaný úmysl se ze Středního východu stáhnout.
Mohl bych pokračovat, ale myslím, že to k vykreslení obrazu stačí.
A teď si na chvíli a na krátký špacír pustím fantazii.
Trumpův režim se buď pomátl, anebo je natolik srozuměn s možností budoucí války, že není s to pochopit, že Rusko prostě nemůže připustit americko-izraelskou destabilizaci Íránu, stejně jako nemůže připustit americko-izraelskou destabilizaci Sýrie. Čímž se ovšem hrozby šíleného Trumpova poradce Boltona na adresu Íránu mění i v přímé hrozby národním zájmům Ruska.
A tak prezident, který se chystal zlepšit vztahy s Ruskem, je zhoršil víc, než to dokázali Obama, Hillary Clintonová a Victoria Nulandová dohromady.
Je to k nevíře – a od ní už je jen krátká cesta k té fantazii.
Anebo to fantazie není?
Když Trump viděl, jak má obě ruce i nohy svázané materiálními zájmy vládnoucí oligarchie, rozhodl se ztenčující se vliv Washingtonu na vývoj věcí ve světě už prostě jen DORAZIT. Jen a jen proto jmenoval americkou velvyslankyní v OSN Nikki Haleyovou, která zde okamžitě předvedla nejoslnivější výkon, když už jen několika svými projevy proměnila téměř všechny členské země OSN v nepřátele USA. Trump sám přiložil k dílu své polínko, když svými cly a sankcemi rozzuřil Evropu až doběla, a Německo ještě víc, když mu rozkázal zastavit práci na rusko-německém mořském plynovodu. A pokračoval ve svém tažení i 26. září, kdy jednal s RB OSN jako se svým pacholkem. A jako by mu i tohle bylo málo, nejsoučasnějšími hrozbami a sankcemi žene Turecko, Írán, Indii a Severní Koreu přímo do náruče Ruska. A Evropu do nezávislosti.
A tak s jiskrou génia a vzdor celému svému neokonzervativnímu režimu likviduje Trump washingtonskou vedoucí roli ve světě.
Je to všechno jen důsledek arogance, anebo jde o šlápoty velkolepé strategie? Jestliže to však neodvratně skončí tam, kam to dnes směřuje, vejde Trump do historie jako Trump Veliký, který zachránil svět tím, že rozbil americkou hegemonii na kusy.
Zdroj: Paul Craig Roberts
Překlad: Lubomír Man
