Jak je to doopravdy s globálním oteplováním

Avatar
Původní autoři

Pavel Kalenda
21. 11. 2018
Tyto otázky a odpovědi byly přípravou na pořad „Máte slovo“ Michaely Jílkové. Protože celý pořad trvá pouze 60 minut a je vysílán naživo, nebylo možné ani položit a zodpovědět všechny připravené otázky a už vůbec ne vyčerpávajícím způsobem a s citací zdrojů. Proto celý text dávám ke zveřejnění tak, aby si čtenáři mohli porovnat můj náhled na problematiku Globálního oteplování a zejména Antropogenního globálního oteplování s oficiální propagandou, která je všude okolo nás.


Protože za posledních cca 10 let, kdy se zabývám sluneční aktivitou a jejím vlivem na seismicitu na Zemi, jsem se seznámil s řadou vědeckých argumentů (zejména primárních dat) a jsem schopen je sám analyzovat, budou mé odpovědi vycházet pouze z vědeckých informací, zpracovaných vědeckými metodami a postupy. Mým důležitým zjištěním je to, že seismicita, klima na Zemi (i na jiných planetách), sluneční aktivita a planetární interakce jsou navzájem provázány do jednoho nerozborného systému. Velice dobré schéma těchto vazeb je na obrázku od prof. N.-A. Mörnera (2018): 

 

1. Je globální oteplování jen jeden z výkyvů teploty na Zemi a to nijak dramatický?

PK: Za posledních cca 5 mil. let docházelo k velkým výkyvům klimatu na Zemi v rytmu Milankovičových cyklů. V době minulého interglaciálu byly teploty na Zemi přibližně o 3°C vyšší než v současnosti (Pettit et al. 1999).

Obr. 1 – Vývoj teplot a koncentrace 18O za posledních cca 5 mil. let (Lisiecki and Raymo (2005).
Obr. 2 – Teplota a koncentrace CO2 podle výsledků z vrtu Vostok (Petit et al. 1999)


Když bychom vzali jen kratší období pro srovnání, tak v době Mínojského klimatického optima nebo Středověkého klimatického optima byly teploty o cca 2°C vyšší než v roce 1980. Podle Dr. Jiřího Svobody se u Mělníka pěstovaly melouny (v jeho knize Velká kniha o klimatu Zemí koruny české, 2003).

Dokonce ani rychlost nárůstu globální teploty není nijak výjimečná a v době spodního dryasu byla ještě vyšší.

Z pohledu geologické historie je situace ještě zajímavější – nejnižší koncentrace CO2 byla na konci křídy a začátkem permu, kdy klesla na cca  200 ppm. Kysličník uhličitý téměř zmizel z atmosféry a to takovým radikálním způsobem, že se rostliny téměř udusily. To znamená, že v  permu bylo na Zemi aridní klima, tzn. suché a chladné s polopouštěmi až pouštěmi, tak jak je dnes třeba na pohoří Atlas, nebo na náhorních plošinách nebo v pouštích Gobi. Rostliny se naštěstí vzpamatovaly z  tohoto devastujícího období velkého vymírání a v druhohorách byla opět koncentrace CO2 zhruba na 4-5 násobku dnešní úrovně, což bylo pro život rostlin optimální.

 Obr. 3 – Vývoj koncentrace CO2 na Zemi za posledních 550 mil. let (Berner 1990). V ordoviku a siluru nastal přechod organismů z moře na souš. V permu sahalo zalednění Země až po 30° rovnoběžku. (Šipka označuje příchod života na souš)

2. Může za změnu klimatu člověk nebo je jeho vliv zveličován? 

PK: Podle všech analýz (včetně mé osobní) dat z vrtu Vostok (viz Obr.2), které jsou dostupné na serveru NASA, nárůst koncentrace CO2 následuje za nárůstem teploty. Teoretické zdůvodnění podal prof. M. Selby (2012), který teoreticky odvodil, že díky parciálním tlakům v atmosféře a v  oceánu se dá dokázat, že koncentrace CO2 je integrál, neboli postupný součet diferencí teplot od střední teploty. Tzn. zahřejete-li oceán, uvolní se více plynu do atmosféry a naopak. Je to vždy o parciálním tlaku na rozhraní oceán-atmosféra. Takže ta dnešní hypotéza (nebo teorie) o tom, že globální oteplování způsobuje CO2, je jen o zpětné vazbě, ale nikoliv o důvodu oteplování. 
Na konferenci v Porto 2018 bylo konstatováno, že základem změny klimatu je změna sluneční aktivity a samotné atmosféry se to netýká:
 Obrázek o velikosti vlivu člověka je zde (podle M. Selbyho 2013): 
Obr. 4 – Karbonový cyklus – Jak moc ovlivňuje lidstvo klima na Zemi? Na obrázku prof. Selbyho (2013) je roční výměna CO2 mezi oceánem a atmosférou, zhruba 150 gigatun/rok a množství CO2, které vypouštíme my lidé – 5 gigatun/rok. Přesně v tomto poměru je naše „zodpovědnost“ za nárůst teploty – třicetina. Jestliže za posledních 100 let nám teplota na Zemi narostla o 1°C, tak naše zodpovědnost je za tři setiny °C. Výměna CO2 mezi oceánem a atmosférou je navíc dynamická tzn. o co víc my vypustíme CO2 do ovzduší, o to méně se uvolní z oceánu. Výměna je totiž závislá na parciálním tlaku CO2 v atmosféře a oceánech, který je závislý na teplotě.

3. Musíme změnit způsob života, jinak nás čeká klimatická katastrofa? 

 PK: Podle mé vlastní analýzy závislosti klimatu na sluneční aktivitě, nás nečeká nic dramatického: 
Obr. 5 – Vývoj globálních teplot podle scénářů vývoje sluneční aktivity (A – jako před Malou dobou ledovou, B – podle J.R. Salvadora (2013), C – konstantní sluneční aktivita na stávající úrovni). Podle všech tří scénářů se ukazuje, že okolo roku 2000 byl vrchol teplotního vyzařování z hlubin a do roku 2030 by měla nastat stagnace nebo mírný pokles teplot na Zemi, s tím že ty scénáře se podstatně neliší, protože zásoba energie akumulovaná v Zemi je obrovská. Do roku 2060 by se měl (je tam malá diference mezi scénáři sluneční aktivity) vývoj teploty dostávat do dnešních, nebo malinko pod dnešní hodnoty a potom kolem roku 2090 by měla dál klesat teplota na Zemi už pod dnešní stav a dále bude klesat díky tomu, že se bude vyprazdňovat zásoba energie v zemi. Při výbuchu vulkánu s VEI > 5 poklesne pravděpodobně teplota o více než 0,5°C. 
Budeme se muset ale adaptovat na tak „vysoké“ teploty a začít sklízet melouny u  Mělníka (do roku 2060). Po roce 2090 se budeme muset adaptovat na další poklesy teplot a nahradit jižní ovoce v naších sadech za původní odolné druhy, které budou schopny přežít tuhé zimy s více kontinentálním klimatem než dosud (obdoba Malé doby ledové).

4. Hrozí častější válečné konflikty a migrace? Jak se nás mohou dotknout? 

PK: Toto je otázka pro klimatické historiky. Podle J. Svobody nebo např. V. Kremlíka, jsou krizovými vždy období poklesu teplot na Zemi a nikoli období vyšších teplot a vyšších koncentrací CO2, kdy je dosahována vyšší úroda. Zeptejte se vyhynulých Vikingů, jak se jim žilo po poklesu teplot v Grónsku o 2°C ve srovnání s dobou středověkého klimatického optima. Podle záznamů z Vatikánu, poslední biskup v Grónsku zemřel v  roce 1378: 
„V roce 1345 papež grónským osadám odpustil placení církevních poplatků, protože uznal, že jsou moc chudí. V roce 1350 byla jihozápadní kolonie na pobřeží už opuštěna. Poslední biskup Alfur zemřel 1378 a nový se sem nikdy nedostal. Až v roce 1492 se v Římě rozpomněli, že v Gardaru bývalo biskupství. Papež Alexandr VI. Borgia (1492–1503) napsal dopis (začínající latinskými slovy „Cum Et Accepimus“), kde barvitě popisuje důsledky ochlazení klimatu.“ (Kremlík 2018?).

5. Vyplatí se investovat a podnikat aktivity za změnu klimatu k lepšímu, nebo je to zbytečné či kontraproduktivní? (snižování emisí atd.) 

PK: Snižování emisí například popílku, polétavého prachu, NOX, nebo pesticidů je žádoucí. Například v Ostravě (kde jsem žil cca 30 let) trpí cca 30% populace astmatem nebo bronchitidou a to už i děti v  předškolním věku. Byl to také jeden z důvodu mého přestěhování pryč z  Ostravy – už jsem to neudýchal. Ale snižování emisí CO2 je zcela mimo vědecké uvažování, protože CO2 je životodárný plyn a jen za posledních 40 let se zvedly výnosy o cca 20% (Informace Zemědělského svazu ČR). Také studie AV ČR na Bílém Kříži v Beskydech toto potvrzují: Závěrečné hodnocení Otmara Urbana a Radka Pokorného (2002) z laboratoře ekologické fyziologie lesních dřevin – „závěrečné hodnocení naznačilo, že smrky v  ovzduší s dvojnásobným obsahem oxidu uhličitého rostou rychleji. Lépe se také vyrovnávají se suchem. Snadněji však podlehnou vichřici nebo dřevokaznému hmyzu“. 
Podle geologických a paleoklimatologických dat byla koncentrace CO2 v druhohorách 4 – 5x vyšší než v současnosti, což vedlo k bujnému růstu veškeré vegetace (viz obr. 3).
V teplých (optimálních) klimatických periodách je globálně na Zemi vyšší vlhkost atmosféry, protože se zvyšuje výpar z oceánů. Data z vrtu Vostok ukazují jednoznačně na suchá a chladná období glaciálů a vlhká a teplá období interglaciálů. Rozvoj veškerých kultur koreluje s příchody teplejších klimatických period (Stonegenge, starý Egypt, Mezopotámie, Římské období). Naopak zániky civilizací korelují s chladnými klimatickými periodami (Mayové, Aztékové, Sumerové, Vikingové v Grónsku, stěhování národů, ….).
Obr. 6 – Nárůst produkce při dvojnásobné koncentraci CO2 oproti současnosti.

6. Stačí se jen adaptovat a nesnažit se to vylepšovat, protože i v historii se klima měnilo a nejde o nic mimořádného?

PK: Podle prof. Selbyho je (teoreticky) příspěvek lidstva k oteplování v  poměru 5 GT CO2/rok ku 150 GT CO2/rok přírodního cyklu, tedy cca 3% (viz obr. 4). Pokud se tedy oteplilo od roku 1980 o 0,6°C, je příspěvek k  lidstva cca 0,02°C, tedy neměřitelný.

7. Kdy začnou sucha u nás ohrožovat dostatek potravin na našich stolech? 

PK: Toto nastane až začátkem příštího glaciálu, který odhadl Dr. Didier Paillard na EGU 2013 ve Vídni, že podle všech parametrů orbity Země by už měl nastat v blízké budoucnosti. Podle Dr. Ganopolskiho (2013) jsme jako lidstvo „odsunuli“ jeho začátek o pár set až první tisíce let. Podle prof. Mörnera (2018) (na základě 85-letých cyklů planetární interakce) se odhaduje počátek příchodu další „Malé doby ledové“ do roku 2090. Takže z geologického (a klimatologického) hlediska to bude co nevidět.
8. Neměli jsme jaro a nemáme zatím ani podzim. Na co se máme připravit do budoucna? 
PK: To je otázka pro meteorology a nikoli pro klimatology. Výkyvy počasí s periodami 22 let (Haleho perioda), 60 let, 85 let (Gleisbergova perioda), 208 let (de Vriesova perioda), 178 let (Joseho perioda) jsou vidět ve všech meteorologických parametrech jako AMO, PDO, výšky hladin oceánů (Jevrejeva 2009), ale také v astronomických ukazatelích (např. polární záře (Křivský a Pejml 1988) nebo geofyzikálních parametrech jako je LOD (viz Obr. 7). Za povšimnutí stojí fakt, že variace LOD (Length Of the Day) předcházejí o 5 – 6 let variace globálních teplot, tedy teploty neřídí LOD, ale mechanismus, který řídí LOD (planetární interakce) řídí také vývoj teplot. LOD je ve svém minimu a bude narůstat a podle toho se zpožděním 5 – 6 let bude klesat teplota. Ke stejnému závěru dospěl i Dr. Nicola Scafetta (astrofyzik), který tento vztah popsal v řadě prací, naposledy 2018:
Obr. 7 – Vývoj LOD a globální teploty na Zemi od roku 1860 do roku 2000. (podle Klyatorishina 2003)


9. Jaké extrémní vlivy, teploty nás v zimě a v létě čekají?

PK: To se musíte zeptat na vyšších místech (u Alláha nebo jiného náčelníka nebo u meteorologů, kteří dovedou věštit z křišťálové koule). Klimatologie je o dlouhodobých změnách teplot na Zemi a o původu těchto změn. Většina účastníků vědecké konference „Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate“ se shodla na tom, že původcem těchto změn je Slunce a sluneční aktivita a nikoli CO2 a atmosféra:

https://www.youtube.com/watch?v=kewDL4qXoCI

Podle prof. astrofyzika Pierse Corbyna (WeatherAction – (http://bit.ly/2aTfsvR).

London, England, piers@weatheraction.com) jsou v dobách vysoké sluneční aktivity tzv Jet streams ve vysoké atmosféře ustálené a mají V-Z směr. Naopak v dobách nízké sluneční aktivity se začínají vlnit a zasahovat do nízkých zeměpisných šířek, což vede ke zvyšování extrémů počasí (ne klimatu). V minulém roce procházel takový střih mezi proudy středem severní Ameriky, takže na západním pobřeží měli extrémní vysoké teploty a srážky a na východním pobřeží měli extrémní chlady:

https://wattsupwiththat.com/2018/02/12/arctic-chill-at-85f-below-zero-so-cold-eskimos-advised-to-stay-inside/

Totéž platilo pro Euroasii:

https://wattsupwiththat.com/2017/05/16/claim-arctic-warming-to-increase-eurasian-extreme-cold-events/

Obecně ale platilo, že za posledních cca 50 let se počet velkých klimatických extrémů v USA snižoval:

https://wattsupwiththat.com/2017/12/22/global-warming-and-extreme-weather/

10. Která otázka Vám zde chybí a chtěl byste o ní diskutovat?

PK: Myslím, že na to, abychom probrali do hloubky předchozích 9 témat a diváci pochopili vědecké argumenty, není moc času. Na každou z těchto otázek by bylo zapotřebí alespoň 30 minut a toto není možné splnit. Další rozmělňování času na každou z nich není žádoucí. Z hlediska PR je nejdůležitější otázka č.2 a pak je potřeba vysvětlit fyziku, která stojí v pozadí klimatických změn (částečně otázka č.1).

Z dlouhodobého pohledu (geologického) se Země ochlazuje a k tomu přispělo a přispívá odebírání CO2 z atmosféry organismy (především korály a lesy). Dnešní stav (ve čtvrtohorách) se blíží stavu před permem, kdy se Země stala téměř ledovou koulí (a vymřela řada druhů na podchlazení).

Z pohledu miliónu let (čtvrtohor) se střídají doby ledové a meziledové a toto střídání je podmíněno parametry orbity Země okolo Slunce (zejména excentricita – 100 tis. let). Z tohoto pohledu je příchod nového glaciálu nevyhnutelný a velice rychlý (v řádu stovek let (D. Paillard, 2013, A. Galopolski, 2013).

Z hlediska stovky let můžeme očekávat stagnaci nebo dokonce mírný pokles teplot do roku 2030 (viz obr. 5), pak mírný návrat k aktuálním teplotám (do roku 2060) a po roce 2090 je možno očekávat další pokles teplot, protože akumulované teplo ze zemské kůry se už vyčerpá z velké části a je předpoklad také exploze vulkánu s VEI > 5 (Kalenda 2012, Kalenda et al. 2018), který sníží dopadající energii ze Slunce a tím dojde taky k ochlazení povrchu Země.

Obr. 8 – Vývoj akumulovaného tepla v zemské kůře (modře – Kalenda et al. 2018) a rekonstruované teploty na Zemi podle Mann et al. 2008, vyhlazené v 50-letém klouzavém okně (tlustá černá křivka). Červená křivka znázorňuje součet OLR (dlouhovlnného záření z povrchu Země) a změn dopadajícího záření ze Slunce, které má 60-letou základní periodicitu (podle Scafetta 2016).

Literatura

Berner, R.A. (1990): Atmospheric carbon dioxide levels over Phanerozoic time. Science 249 (4975), 1382-1386.

Corbyn, P. (2018): Mechanisms of weather extremes and climate changes Including long range forecasting. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.

Kalenda, P. and Neumann, L. (2012): The relationship between volcanic and seismic activity. EGU meeting, Vienna 24.-27.4.2012. poster. Solicited.

Kalenda, P., Wandrol, I., Frydrýšek, K., Kremlík, V. (2018): Calculation of solar energy, accumulated in the continental rocks. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.

Kremlík, V. ( 2018?): Obchodníci se strachem. Dokořán 2018 (v tisku).

Křivský, L., Pejml, K. (1988): Solar activity aurorae and climate in Central Europe in the last 1000 years. Bulletin of the Astronomical Institute of the Czechoslovak Academy of Sciences No 75. http://www.ngdc.noaa.gov/stp/aeronomy/aurorae.html

Lisiecki, L. E., and Raymo, M.E. (2005), A Pliocene-Pleistocene stack of 57 globally distributed benthic δ18O records, Paleoceanography, 20, PA1003, doi:10.1029/2004PA001071; data: doi:10.1594/PANGAEA.704257. — bundled as {{cite DOI|10.1029/2004PA001071}}

Supplement: Lisiecki, L. E.; Raymo, M. E. (2005). “Pliocene-Pleistocene stack of globally distributed benthic stable oxygen isotope records”. Pangaea. DOI:10.1594/PANGAEA.704257.

Petit J.R., Jouzel J., Raynaud D., Barkov N.I., Barnola J.M., Basile I., Bender M., Chappellaz J., Davis J., Delaygue G., Delmotte M., Kotlyakov V.M., Legrand M., Lipenkov V., Lorius C., Pépin L., Ritz C., Saltzman E., Stievenard M. (1999) Climate and Atmospheric History of the Past 420,000 years from the Vostok Ice Core, Antarctica, Nature, 399, pp.429-436, doi:10.1038/20859.

Royer, D.L., Berner, R.A., Montañez, I.P., Tabor, N.J., and Beerling, D.J. (2004): CO2 as a primary driver of Phanerozoic climate: GSA Today, v. 14, no. 3, p. 4–10, doi: 10.1130/1052-5173(2004)014<0004:caapdo>2.0.CO;2.

Salby, M. (2012): Physics of the atmosphere and climate. Cambridge Univ. Press. 666 pp.

Salby, M. (2013): CO2 Changes are not Anthropogenic
https://www.youtube.com/watch?v=nFPP3RlycB8 (min. 5:30)

Mörner, N.-A. (2018): Planetary beat and sea level changes. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.

Paillard, D. (2013): Quaternary glaciations : from observations to theories (Milankovic Medal Lecture). Geophysical Research Abstracts, Vol. 15, EGU2013-14249, 2013. http://meetingorganizer.copernicus.org/EGU2013/EGU2013-14249.pdf

Ganopolski, A. and Calov, R. (2013): Natural and non-natural end of Holocene. Geophysical Research Abstracts, Vol. 15, EGU2013-1666, 2013.
http://meetingorganizer.copernicus.org/EGU2013/EGU2013-1666.pdf

Klyashtorin, L.B. (2001): “Climate Change and Long-Term Fluctuation of Commercial Catches” (FAO, 2001).

Salvador, J.R. (2013): A mathematical model of the sunspot cycle for the past 1000 yr. Pattern Recogn. Phys., 1, 117-122, doi:10.5194/prp-1-117-2013, 2013.

Scafetta, N. (2018): Toward a better understanding of natural climate variability. Proc. Of. Basic Science of a Changing Climate: How processes in the Sun, Atmosphere and Ocean affect Weather and Climate the Porto Climate Conference 2018, September 7 and 8, at Porto University.
Svoboda, J., Vašků, Z., Cílek,V. (2003): Velká kniha o klimatu Zemí koruny české, 2003). 655 s.
<0004:caapdo>

Autor RNDr. Pavel Kalenda, CSc. je geofyzik