Jiří Jírovec
3. 11. 2018
Olga Richterová je místopředsedkyní Pirátu, která má v referátu sociální záležitosti.
Zdá se, že má o tuto problematiku skutečný zájem a tak jsem ji upozornil, že sociální bydlení a důchody jsou jen podskupinami širších, vzájemně se prolínajících problémů, tedy (ne)dostupnosti bydlení a (ne)zabezpečení občanů ve stáří. Tyto problémy nelze systémově řešit, pokud si politici neuvědomí, že je třeba začít u nejslabší vrstvy společnosti. Není možné vybrat určitý segment populace, ten záplatovat, a jiný zcela vyloučit.
Bydlení se stane dostupným bude-li cena bytů a nájmů úměrná příjmům těch nejslabších a bude předvídatelná do budoucna. Jinak řečeno, musí existovat možnost získat byt, i nájemní, na dobu neurčitou a musí existovat i regulace nájmů.
V Brně je jakási skupina, která pomáhá matkám samoživitelkám s dětmi (to jsou ty, k nimž se nedostala cenná rada jistého Bělobrádka, že si měly najít pořádného chlapa).
Vybrané matky se dostávají z ubytoven do bytů. To by bylo skvělé, kdyby to nebyla jen taková hra s deseti byty. Přijede televize, natočí děti, které si šťastně hrají ve svém pokoji a maminku, která cosi kutí u sporáku. No nádhera … jenže kdesi hlubolo se choulí informace, že byt je pouze na jeden rok. Nikdo se pro jistotu neptá, kam se poděje žena a její děti, když nenajde trvalé bydlení (nebomovitého chlapa).
Potřeba zajistit občany ve stáří vychází ze zjištění, že v každé společnosti je určité procento lidí, kteří z různých důvodů nikdy nepracovali a pracovat nebudou, nebo nesplnili příjmové a jiné podmínky pro přiznání důchodu.
To znamená, že existují starší lidé, kteří nemají dostatečný příjem, aby mohli přežít v současných poměrech.
Upozornil jsem paní poslankyni na ontarijský, ryze kapitalistický a komunismem nepoznamenaný systém. Tam na to přišli, neboli nouze je naučila housti.
Jejich systém zabezpečení ve stáří je založen (ó hrůza hrůz!) na dvou nezásluhových a dvou zásluhových pilířů.
Když ještě pracovala Potůčkova komise, poslal jsem jejímu předsedovi zdarma (!) dosti podrobný rozbor toho systému. Asi skončil v koši. Jejich zpráva se na 12 stránkách zabývala důchody v Chile.
České poměry jsou specifické v tom, že cena bydlení rostla po roce 1989 daleko rychleji než příjmy obyvatel a důchody.
Mám ve svém okolí dvě ženy, vysokoškolačky (74 a 76 let). Obě pracovaly celý život a vychovaly po dvou dětech. Důchod jim, ale nestačí na nájem.
Čtyřikrát ročně procházejí ponižujícím procesem podávání žádosti o příspěvek na bydlení.
Zmíněná frekvence nedává smysl, protože ÚP nestíhá vyřizovat žádosti a odvolání. Kdyby se žádost podávala jednou za rok mohlo by tu a tam dojít k přeplatku, ale ten by se dal odečíst z první čtvrtletní platby následujícího roku.
Nikoho nezajímá, že by se významně snížily náklady na udržování této agendy. Jediným důvodem se zdá být ideologická zaťatost politiků, kteří, s napěchovanou peněženkou v kapse, hlásají heslo “na chudý lid musí být přísnost”.
Zkuste si občas poslechnout žvanění poslanců o pracovních návycích. O tom, jak by se zneužívalo zrušení karenční doby.
Poslanci se mohou omluvit ze zdravotních, osobních i rodinných důvodů. Nebo neudat z lenosti žádný. Oblíbená je omluva z pracovních důvodů. Zejména v pátek odpoledne. Stejně to nikdo nekontroluje a penízky plynou.
Myslím, že to je Parkinsonův zákon, podle kterého je každá instituce, která dosáhne určitou velkost, plně vytížena vlastními problémy a nemůže vykonávat nic užitečného.
Paní Richterovou jsem upozornil na skandální zákon 98/2017 Sb. Piráti za něj nemohou, ale neměl by uniknout jejich pozornosti, stejně tak jako snaha zavádět omezení pro skupiny lidí, které nemáme tak rádi, jako třeba kdysi Židy.
My slušní nemůžeme trpět vzhled, zápach, mluvení, vysedávání na veřejných místech, nepatřičný vstup do dopravních prostředků a vyhřívání se v nákupních centrech a nádražích.
Upozornil jsem ji na tento odkaz: protizidovske-zakony-a-narizeni.
Židé postupně nesměli třeba v Praze na náplavku, do parků, lesů, divadel, knihoven, kaváren.
Ferdinand Peroutka chápal význam úsloví “Když je něčeho moc, tak je to příliš”. Třeba problém s roztokem židovského elelmentu v Němekcu. Proto napsal:
“Abych předem řekl, co si myslím: rozdílnost v tónu mezi Čechem a Němcem, hovořícími o židovské otázce, nepochybně spočívá na rozdílné zkušenosti, kterou ti i oni s židovským elementem udělali. Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu. Proč tomu tak bylo, proč židovský podíl na bývalém německém životě byl tak velký, proč židovstvo v určité době spělo za německou kulturou a civilisací jako mouchy za světlem, to je snad jedna ze záhad historie.”
Když bylo Židů příliš, chránil se německý organizmus před nákazou. Německá důkladnost vedla ke konečnému řešení. Žádné troškaření.
Co se stane, až roztok chudého elementu v naší zemi zesílí tak, že nebude dostatek prostoru, kam lze čichu a oku nežádoucí lidi odsunout? Budou nové Lety, Bubny a skutečné koncentrační tábory v zemích, které jsou ke všemu ochotné. Zatím se vtipkuje o deratizaci a vesničkách pro lůzu. Jenom vtipkuje?
