Radim Valenčík
11. 11. 2018 RadimValenčíkPíše
Dnes brzo ráno na cestě z Prahy do Brna na setkání, jehož smyslem bylo mimo jiné odvrátit hrozbu blížící se smrti, jsem v Českém rozhlasu zaslechl smutnou zprávu a tom, že zemřel Jan Petránek. Měl jsem to štěstí pobývat s ním několikrát ještě donedávna na několika skvělých diskusních večerech, kde i přes svůj věk a velké zdravotní potíže exceloval. Plný humoru: “Už ze mě skoro nic nezbývá, snad jen schopnost komentovat to, co se odehrává, prizmatem prožitých zkušeností.”
Novinář jednoho metru, neúprosně odměřující stejnou dávku brilantní kritiky každé ze zúčastněných stran současných lítých bojů, v nichž pravda přestává hrát roli.
Několik málo let po Listopadu se mně jedno či dvě jeho vystoupení v ČT (kde se později dostal na “černou listinu”) nelíbila. V okruhu zkušenějších novinářů mně tehdy řekli jeho přátelé: “Klid. Dej mu trochu času. Petránek má dost rozumu a jeho poctivost ho dovede k pochopení toho, jak to je.” – Měli pravdu.
Český rozhlas jej vzpomenul na současnou dobu poměrně korektně. Bylo zajímavé díky rouzhlasu sledovat i to, jak po desetiletích vyzrával jeho hlas, porovnáním nahrávek, které rozhlasáci připomněli. Citaci v názvu jsem si také vypůjčil z rozhlasového nekrologu. Škoda jen, že kromě Petránkovy kritiky mediálního bulváru nepřipomněli také kritiku mediálního mainstreamu za to, že se nechává zneužít k nedůstojnému používání dvojího metru, zvláště pokud jde o Rusko. Rusku, které znal Petránek velmi dobře až důvěrně, ke kterému byl Petránek po celý svůj život velmi kritický, ale ne nespravedlivý.
