Velká listopadová komedie

Avatar
Původní autoři

Martin Koller
26. 11. 2018

Než začnu, musím se čtenářům omluvit za nesprávnou informaci o letecké odborné úrovni Babiše mladšího v minulém článku. Můj negativní názor na Babiše miliardářského oligarchu to nijak nemění. Neprověřil jsem si informaci z dosud vždy přesného zdroje. Proto se stala chyba, kterou mi nezbývá, než přiznat. Vzhledem k tomu, že nejsem komediant politický, umělecký, mediální, ani sportovní a netrpím proto přesvědčením o vlastní neomylnosti, stejně jako nepotřebuji honit popularitu, není přiznání chyby velkým problémem.
Sedmnáctého listopadu jsme zažili velké show, při němž, podle očekávání, zvítězil Andrej Babiš, zcela bezpracně a dokonce s určitou dávkou zbabělého skrývání.


Z národního hlediska nezvítězil nikdo, protože obě strany konfliktu lze označit za špatné. Z krátkodobého hlediska zvítězilo menší zlo, z dlouhodobého to větší. Obě strany mají za cíl totéž, jen cesty jsou různé. Povykující dav a házení kytek do odpadkových košů partou neziskovkářů aktivisty Gemunda, zcela jistě nezávislého a nezištného, trapas revolucionářů vedených stále trapnějším Drahošem a Hilšerem, jen dovršil. Naštěstí v prezidentských volbách tito nestoudní slouhové cizáků, stejně jako jejich mazanější parťák Fischer neuspěli a bohdá ani neuspějou.

K tomu jakési řeči o ruském nebezpečí a přátelích Ruska Babišovi a Okamurovi. Na základě jednoho svého rozhovoru s miliardářským oligarchou Babišem, kterého jak známo nepodporuji, a považuji za největší ohrožení naší země od května 1945, mohu konstatovat, že zcela jistě není přítelem Ruska a nemá tam na rozdíl od EU ekonomické zájmy a pravděpodobně ani plány. Z Ruska žádné dotace, hlavní zdroj jeho podnikání zaručeně nekoukají. Všem jeho nemyslícím obdivovatelům bych připomněl, že veřejně vyslovil podporu protiruským sankcím, které už stály EU kolem 58 miliard EUR. Pan Okamura, pokud známo, veřejně uvedl, že naše členství v NATO je nenahraditelné a jinak pouze kritizuje nesmyslnou válečnou psychózu proti Rusku v EU, která může vést k jaderné válce. Tu si pravděpodobně Gemund a jeho parta přejí, asi jsou na rozdíl od ostatních odolní proti jadernému záření a spadu. Pokud jsou tak bojechtiví a naplnění patologickou nenávistí k Rusům, proč nevyrazí na Ukrajinu, neobléknou uniformu tamních fašistických praporů a nejdou vraždit do Doněcka, nebo Luhanska. Jistě, takoví jako Gemund a spol nebývají hrdinové, takže budou v případě války zalezlí hodně vzadu a budou vydávat plamenné výzvy pro jiné, aby se nechali zabít. Poté si půjdou pro metály a budou řečnit nad rakvemi padlých hrdinů. Ubohost jejich kytkové akce, pravděpodobně zaměřené spíš proti prezidentu Zemanovi se rovná podobné ubohosti a sprostotě party Ztohoven, kteří zničili prezidentskou vlajku a nahradili ji trenkami. Každopádně pokus o jakýsi pražský majdan byl ubohý a přesně podle toho dopadl. Spíš ještě zvýšil nezaslouženou popularitu Babiše. Možná záměrně. Celou situaci z hlediska hlasování o důvěře vládě skvěle okomentoval Václav Klaus mladší, evidentní pátá osobnost naší politiky od listopadu 1989.

Celý letošní sedmnáctý listopad byl jen další komedií pražské havlérky při vyrábění historie podle cizáckých zájmů, především pangermánských. Policejní akce v listopadu 1989, při níž někteří demonstranti organizovaní tehdejším pražským socialistickým svazem mládeže (SSM), nikoli nějakými prakticky neznámými disidenty, dostali nářez obušky příslušníků tehdejší veřejné bezpečnosti (VB), nebyla nic zvláštního. Podobných demonstrací a policejních zásahů byly před tím i potom stovky, možná i tisíce a nikde z toho nedělají historický akt boje za svobodu, ani masakr. Celé to pravděpodobně byla tahanice různých skupin komunistických nomenklaturních kádrů o koryta, přičemž zasáhl ruský posluha cizáckých zájmů Gorbačov. Nikdo mrtvý, nikdo zmrzačený a v podstatě ani vážně raněný. Někteří z protekčních soudruhů mamánků měli možná šok a plné kalhoty.

Dnes se řeční o masakru, a nadává se komunistickému poslanci Ondráčkovi do mlátiček, přestože nelze prokázat, že by kohokoli uhodil. Jeho tehdejším kolegovi Metnarovi, který reprezentuje ve vládě ANO, tedy oligarchu a cizácké zájmy, nenadává nikdo. Zato kolem sedmnáctého listopadu 1938 a mezinárodního dne studentstva bylo letos téměř ticho. Logicky, musely by se připomínat zločiny nacistů, německých nacistů, německých okupantů a sudeťáků, kterým se mnozí naši údajně demokratičtí politici derou od listopadu 1989 mezi půlky. Zbití a odvlečení podle různých zdrojů kolem 1800 českých studentů do koncentračních táborů v roce 1938, popravení, spíše justičně zavraždění reprezentanti studentstva, to je jiné kafe. To byl masakr a událost světového významu. Jenže z toho nic nemá pražská havlérka, která se ostatně nezúčastnila ani demonstrace v listopadu 1989, pokud se nejednalo o mladší kádrové funkcionáře SSM typu Žáčka, Bartušky, nebo Barocha, z nichž jsou velcí Evropané a bojovníci proti komunismu a Rusku. Vždy beze studu a ohledu na spoluobčany, zato u plného koryta a žádný zadek jim není dost úzký a smradlavý, pokud z něho kouká nějaký zisk.

K názoru, že obě skupiny předvádějící komedii politického boje jsou pro český národ špatné, mne inspiroval, mimo jiné, jeden článek na seznamu. Autor vykládal o tom, jak mnoho mají Češi a Němci společného. Samozřejmě zapomněl na fakt, že to bylo třeba Rakousko-Uhersko, z nějž roku 1918 prchly všechny slovanské národy, třeba protektorát, tehdejší koncentrační a pracovní tábory, kde Češi a Židé a mnozí další byli uvnitř drátů a Němci jako dozorci, ale jinak byly společné. V současnosti jsou to koloniální montovny, hypermarkety a další podniky, kde Češi a mnozí jiní makají na Germány za zlomek německých platů, přičemž daně se samozřejmě platí v Německu. Z nich nám německé panstvo posílá pro své vyvolené takzvané dotace.

Nicméně něco společné tady mezi Čechy a Němci je. Až dětinská důvěřivost k propagandě a hledání živého mesiáše. Jednoho takového měli kdysi v Německu a byl rovněž z blízké ciziny, takže neměl ani německé občanství. Proto ho například k obecnému veselí jmenovali obecním policajtem, aby ho mohl získat, což se nakonec nepovedlo. Byl to slouha tamních oligarchů a dokázal oblbnout národ žvásty na sociální témata, nikdy neuskutečněnými sliby, podnikovými jídelnami, vytvářením žebráckých pracovních míst a levnými rekreacemi natolik, že ho nadšeně podpořili i v Drang nach Osten. Tažení na východ si přáli především britští a francouzští imperialisté, naši tehdejší pevní spojenci s cílem kolonizace sovětského svazu. Konec důvěry v mesiáše byl v zničeném Berlíně dobytém rudou armádou, deseti miliony mrtvých Němců, vysídlením německých menšin z Polska, Československa, Jugoslávie a dalších zemí, statisíci Němek obohacených sovětskými, americkými (z 83 % černochy) a dalšími vojáky. Přesto velkého vůdce a spasitele velebí někteří pitomci dodnes. Se schopností nechat se oblbnout se tehdy i nyní pojí neméně výrazná neochota přiznat chybu, což je českým i německým voličům rovněž společné.

Jeden mesiáš cizích zájmů nám sliboval pravdu a lásku. Za jeho vlády plné keců o morálce se stala naše země rozkradenou kolonií a centrem amorálnosti, úchylnosti a drog. V současnosti v podstatě není rozdíl mezi KDU-ČSL, TOP 09, STAN, Piráty, ANO, vedení a částí ČSSD, vedením a částí OSD a bohužel i vedením a částí KSČM. Boj o koryta, lži podrazy a bezuzdné podlézání cizákům bez ohledu na lid této země. Mimo ně je zde přehled straniček s nabubřenými názvy i vůdci, v nichž působí ve vedení buď ageti BIS, jako v národní domobraně, nebo nějací intelektuální dědci s rozježenými plnovousy z pražské havlérky publikující na internetu, kašpaři s napoleonským kloboukem na hlavě jako u VV, nebo všudypřítomní nezištní neziskovkáři. Starají se o to, aby občanská opozice byla rozdrobená, rozhádaná a pracují na likvidaci všech, kteří by mohli občanskou opozici proti cizáckým zájmům sjednotit a zabránit tak kolonizaci, islamizaci a válce. Pracují podle a v zákeřně, někteří si hrají na vlastence, žvaní líbivě na internetu. Takoví pokrytečtí Halíkové naruby. Bohužel průměrný volič potřebuje mesiáše, kterého vůbec nezná.

Když podvod s pravdou a láskou vysmrádl, přišli další mesiášové cizích zájmů se sociálními sliby. Je zcela jedno, zda je kdosi miliardářský oligarcha a kamarád Allbrightové, nebo protekční socialistický dredař vystudovaný v USA. Je to jen komedie a všichni se nakonec sejdou v Aspen Institutu i Bakaly a Allbrightové, případně Soroše. Odpor proti migračnímu kompaktu je jen komedie. V Praze už potkáte afrického migranta na každé ulici, spíš několik. Oligarcha přitom ani náhodou nezasáhne proti neziskovkářům, kteří na něj útočí. Vždyť je to jen komedie, která mu pomáhá ve hře na ubohého pronásledovaného mesiáše. Všichni komedianti vycházejí z toho, že lidé přetížení prací a zavelení všemožnými stupidními informacemi z médií nemají čas a náladu přemýšlet a nepamatují si ani co bylo včera. Jinak by nemohli volit stále stejné podvodníky. Rozdíl je pouze v tom, že takzvaná opozice je slouhy především Berlína a sudeťáků, takže tahá za kratší konec provazu. Chce jen větší podíl na kořisti. Figurky, které poskakují po náměstích mnohdy ani nevědí, za co demonstrují a kdo to platí. Jedni se vyjadřují na rovinu a vykřikují o svobodě, druzí jsou pokrytečtější, schovávají se za sociální rétoriku a říkají to, co chtějí voliči slyšet. Pochopili, že ovce musí dostat trochu nažrat, než se ostříhá. Ale je to všechno jedna parta. Babiš s Hamáčkem a Filipem, likvidátory české levice, jen nabízejí cestu do pekla pouze trochu delší a navoněnou reklamním sprejem sociálních žvástů. Je třeba si položit otázku, kdo je nebezpečnější? Ten kdo krade, nebo ten, který si chce přivlastnit zemi jako svůj majetek, nicméně oba slouhové cizáků. Zloděje lze zavřít, ale ten kdo chce zotročit celou zemi, přičemž drží jak ekonomickou, tak politickou moc, a opírá se o podporu ze zahraničí, není o nic lepší, než Hitler, možná horší. Katastrofa jen trvá poněkud déle, nicméně kořist je větší. Pouliční lupič versus mazaný lupič ve fraku, nebo Mercedesu SUV.

Divadelní představení na téma zlo, nebo zlo bylo hezké a zaměřené na rozněcování emocí. Je zbytečné se rozohňovat a hádat mezi sebou, jen to pomáhá zakrývat pravdu. V klidu zapomeňte, bude hůř, ať zvítězí jedna, nebo druhá strana, jen o něco dříve, nebo později, pokud se národ neprobere a nezačne používat vlastní mozek. Čím víc se budeme prát mezi sebou, tím budou mít naši nepřátelé větší radost a větší zisk.