Vladimíra Vítová
8. 11. 2018
Slyšení proběhlo v úterý 6. 11. 2018 v Poslanecké sněmovně PČR. V diskusi se střetli odpůrci a zastánci této úmluvy. Za zmínku stojí, že tolik lidí se na jednání petičního výboru sněmovny ještě nikdy nesešlo. Poslanci si vyslechli názory obou skupin. Rozhodnutí o úmluvě bude však na celé sněmovně. Vláda s touto úmluvou vyjádřila bohužel souhlas.
ISTANBULSKÁ ÚMLUVA POTÍRÁ PŘIROZENOST A ZASAHUJE DO RODIN, ŠKOL A VYTVÁŘÍ JAKÉSI TŘETÍ POHLAVÍ
Existují tři petice k Istanbulské úmluvě. Petici zastánců předala Amnesty International ČR a Česká ženská lobby. Druhou petici – tentokrát proti přijetí úmluvy – předala platforma Středoevropská inspirace a třetí petici – také proti přijetí úmluvy – předala platforma Tradiční česká rodina, kde v petičním výboru byla předsedkyně Aliance národních sil Vladimíra Vítová. Zde přinášíme její proslov:
Vážené dámy a pánové,
dle relevantních právních analýz je zřejmé, že Česká republika má v otázce prevence a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí vlastní zákonné prostředky, které jsou v souladu s mezinárodními smlouvami. Lidská práva zaručuje Ústava České republiky společně s Listinou lidských práv a svobod.
„Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“ (Istanbulská úmluva) je z těchto důvodů zbytečná a diskriminuje práci a činnost již stávajících organizací, zabývajících se tímto tématem.
Istanbulská úmluva skutečné potírání násilí na ženách neřeší. Pouze vede k dalšímu protlačení genderové ideologie s drastickými dopady na tradiční rodinu.
Ráda bych se věnovala zcela zásadnímu bodu Úmluvy, kterému však není – a to patrně záměrně – věnována primárně pozornost podporovatelů IÚ. Tento dokument totiž naší zemi ukládá „vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů“ , viz. Článek 12 – obecné závazky, odstavec 1.
To znamená, že se jedná o dokument ideologický. Smlouva navíc nedefinuje pojem tzv. „stereotypní pojímání rolí žen a mužů“ a tím je společensky nebezpečná. Istanbulská úmluva je přímým zásahem do školství a vzdělávání mládeže.
Článek 14 – Vzdělání, odstavec 1 zřetelně říká: … ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání vychovávat v duchu rovnoprávnosti žen a mužů, vzájemného respektu k nestereotypním genderovým rolím, právo na osobní integritu atd…
Na základě této úmluvy mají být děti poučováni o „nestereotypních genderových rolích“, což je snaha o indoktrinaci dětí vedoucí k „genderové neutralitě“ a dokonce i o vzniku jakýchsi dalších pohlaví.
Praxe západních zemí, ke kterým se máme přijetím Istanbulské smlouvy přiblížit, hovoří jasně.
Děti v raném věku vývoje si „mohou vybrat“ vlastní pohlaví, což je však naprosto společensky, morálně, kulturně a historicky nepřijatelné.
Podle genderové ideologie je de facto člověk úplně vytržen z řádu přírody a zpochybňuje se vědecké poznání ohledně člověka, který má biologické danosti.
Gender dokonce vychází z toho, že mateřský instinkt není přirozený, ale údajně jde jen o kulturní stereotyp. Gender například nebere vůbec v potaz, že do tří let nevnímá dítě samo sebe samostatné, ale psychicky je spojeno s matkou, která ho porodila.
Gender vychází z úvahy, že pohlaví je jen přibližná biologická kategorie a že se dítě může samo rozhodnout podle svých genderových pocitů, zdali je muž nebo žena nebo něco jiného – stačí jen zajít na matriku. (viz slovníček pojmů: www.transparentprague.cz)
Dovolím si v této souvislosti citovat světoznámou dětskou psycholožku MUDr. Jiřinu Prekopovou:
„Porušujeme staré dobré řády a to se obrací proti nám. Když se žena nechová jako žena a muž jako muž, pak se to nenaučí ani jejich děti. To jsou prosté zákony přírody. Muž je hranatý, přímý a průhledný, žena oblá, tajemná….
Ale dneska mnohé děti žijí ve zmatku. Chybí jim táta jako vzor. Nahrává tomu i společenské klima. Vždyť posledních dvacet let ženám všichni radili, jak žít bez chlapa, protože on je přece blokuje a nemohou se vedle něj rozvíjet.
Zároveň se investovaly hromady peněz do výzkumů na téma ‚muži a ženy jsou stejní‘. Je sice fajn, že se dokázalo, že ženy umí řídit auto nebo firmu, ale to není argument pro narušení přirozeného řádu společnosti.“
Matka – žena má dávat něhu, otec – muž má dávat řád. To je tradiční rozdělení rolí, které je ale IÚ považováno za stereotyp, jehož narušení je žádoucí.
Lidská společnost však potřebuje opěrné pilíře. Když budeme všechno donekonečna relativizovat a měnit, bude to mít strašlivé důsledky.
Text Istanbulské úmluvy je ZDE:
https://www.rovnesance.cz/prilohy/istanbul/Convention_210_Czech_s_obsahem.pdf
