Jen pro bílé – v rámci boje za demokracii a lidská práva

Avatar
Původní autoři

Ivan David
7. 12. 2018
Dnes jsem od slovenského sympatizanta NR dostal odkaz na video s tím, že se na něj mám podívat rychle, než ho zablokují. Cože to je za supertřeskavý materiál? Ne, je to jen jedno z řady videí, na nichž bývalý ministr spravedlnosti SR a bývalý předseda Nejvyššího soudu SR Štefan Harabin vyjadřuje svoje názory – samozřejmě s právním posouzením různých politických konání. Tentokrát se, jak v prvých sekundách sdělil, hodlá zabývat Marakéšskou úmluvou a právním hodnocením jednání těch, kteří by ji za Slovensko podepsali ZDE. Avšak ouha. Po prvních dvou větách byl záznam přerušen následující hláškou:


“Následující obsah byl identifikován komunitou YouTube jako nevhodný nebo urážlivý pro některé diváky.” Připojeno “tlačítko”: “Rozumím a chci pokračovat.” Kliknul jsem tedy na “chci pokračovat” a video se opět rozběhlo. Na další dvě věty. Násdledovala černá obrazovka se stejným nápisem: “Následující obsah byl identifikován komunitou YouTube jako nevhodný nebo urážlivý pro některé diváky”, avšak už bez tlačítka. Klikání na “šipku” k ničemu nevedlo.

Řekl jsem si, že ajťáky vymyšlené překážky jsou někdy mimořádně sofistikované. Vzpomněl jsem si, jak mi před pětadvaceti lety ústavní statistik sdělil své demokratické rozhodnutí, že moje výzkumy rozhodně počítat nehodlá, ačkoli se k tomu písemně zavázal, když jsem podával žádost o grant. K statistickému software zakoupenemu za peníze ústavu je potřebná disketa, která musí být vložena po dobu užívání software. Tu mi nepůjčí, protože ji trvale potřebuje. Tak jsem ho přemluvil, aby mi ji půjčil na pět minut. Upozornil mě, že je zabezpečena proti kopírování. Vložil jsem ji do svého počítače, spustil okopírovaný software, vyjmul disketu a software běžel bez problémů dál. Tak jsem si statistiku spočítal sám. V následujícím roce se kolega statistik uvolil, že mi projekt spočítá. Výsledky však stále nedodával. Pak jsem v zahraničním časopisu narazil na pozoruhodný článek. Data byla moje, jediný autor byl onen statistik. Šel jsem za šéfem. “On byl rychlejší”, poradil mi. Inu vědci.

Spustil jsem tedy video znovu, a po první větě posunul posuvník o dvacet sekund dál. Video jsem pak viděl až do konce. Myslím, že stojí za shlédnutí.

Avšak, jakým právem někdo rozhoduje, na co se mohu dívat? YouTube se tváří, že je veřejná služba. Je to stejné, jakoby si provozovatel hospody napsal na dveře “jen pro bílé”. V USA do šedesátých let to bylo v některých státech možné a běžné. Černoši si mohli stěžovat – u bílých rasistů, kteří se báli vyhovět kvůli jiným bílým rasistům. Před pár lety si v Čechách jeden hospodský napsal na dveře, že Rusy neobluhuje. Kdo by si stěžoval? Rusové a sankce, to se přece rýmuje. Asi by nenapsal, že neobslouží homosexuály. Česká televize by přijela okamžitě.

To však jsou příklady jednoduché. Důvody diskriminace jsou prosté: rasa, národnost, sexuální orientace. Rozhoduje majitel provozovny. Jenže v tomto případě rozhoduje blíže neurčená “komunita YouTube”. Kdo to proboha je? Kdo do ní patří? Hlasovali všichni a rozhodla většina? Jak? Nebo za “komunitu” blíže nespecifikovaným způsobem rozhodli někteří? No prosím, ale na základě čeho? Jak je definován “nevhodný obsah”? Co je “urážlivé”? Jakoby několik hostů vyhodilo z restaurace jiné hosty bez udání důvodů… Podíváme-li si na toto video, bývalý člen vlády označuje jednání současných členů vlády jako protizákonné. To je “urážlivé”? Nebo “nevhodné”? Asi ano, masová imigrace a její materiální zabezpeční je přece soukromou věcí vlády. Co je do toho bývalému členovi vlády nebo komukoli jinému? Podparuje to EU, tak je vymalováno. Petříček by vám to vysvětlil.

Vládnou nám přece nadnárodní korporace. A ty musejí “zatím” předstírat “demokracii”, že prý “komunita identifikovala” a “lidská práva”. Dál se nenamáhají cokoli vysvětlovat, Odkazují na bájné komunity a údajné urážky. Rušičky zahraničního rozhlasu v minulém režimu nefungovaly na základě žádných blíže nespecifikovaných “komunit”. Existovala jasně definovaná “vedoucí úloha strany” a jak řekl soudruh Jakeš: “Jsme právní stát, u nás platí zákony.” A platily a soudci znali jejich náležitý výklad a uplatňovali “volné hodnocení důkazů”, tak jako ti dnešní u dnešních zákonů.

Je pravda, že vedoucí úlohu nednárodních korporací v Ústavě ČR nemáme, ale dobře víme, že nařízení nadnárodní korporace “EU” jsou nadřazeny “národnímu právu”. A EU je podřízeno zájmům bank a nadnárodních korporací. Je dobře, že se děti ve škole učí, že “všechna moc pochází s lidu”. Aspoň mají jasno.

Už toho mám plné zuby. A vím, že nejsem zdaleka sám.