Lidé už mají plné zuby Kalousků a těch, co rozkradli republiku. Babiš má problém za 50 milionů, Bakala za miliardy. Zpoza protestů vykukuje americká ambasáda, hovoří exposlanec KSČM

Avatar
Původní autoři
Sociolog Jan Klán – poslanec za KSČM

ROZHOVOR
2. 12. 2018   ParlamentníListy

„Lidé vidí reálné výsledky vlády a podle toho se rozhodují. Už mají plné zuby Kalousků, Fialů, kteří rozkrádali republiku. Navíc lidé se na to vše dívají i optikou toho, že Babiš má problém za 50 milionů, ale pan Bakala a další mají problém za miliardy. Komu tedy raději budou věřit? Člověku, který v současné době vládne a má v uvozovkách problém za několik milionů, nebo lidem, kteří se bratříčkovali a možná ještě bratříčkují s korupčníky, mafiány, podvodníky?“ ptá se v rozhovoru pro PL.cz bývalý poslanec KSČM (2010–2017) Jan Klán, profesí sociolog.
Jak pohlížíte na atmosféru, kterou zejména protesty 17. listopadu, jmenovitě například vyhazování věnců do koše, vyvolaly? A jaký je váš názor na ty, kteří se takto chovají?

Předně si musíme říci, že původní význam tohoto svátku je silně upozaďován. Dokonce už nemá ani svůj původní název, který zněl Mezinárodní den studentstva a byl ustaven ve Velké Británii za druhé světové války. Dnešní generace ani neví, co to byl rok 1939, a to považuji za hodně smutné. V médiích, ale i ve školách se pořád skloňuje rok 1989 a jeho události. Dokonce pod tlakem těchto událostí došlo k přejmenování onoho dne na Den boje za svobodu a demokracii.

Atmosféra byla hodně nedůstojná k svátku, který se v tento den má připomínat. Byl zneužit k dalšímu jitření negativních emocí ve společnosti. Ať už ve vztahu k prezidentovi Zemanovi nebo předsedovi vlády Andreji Babišovi, ale i dalším. Pokud jde o vyhazování květin státních představitelů do koše, tak to považuji za největší úpadek morálky v naší společnosti 

… ….

Když se navíc podíváme, kdo všechno tyto protesty podporuje, tak zjistíme, že se jedná o zástupce Demokratického bloku, ale rovněž zde máme zakomponovány soukromé donátory, kteří si tím připravují předpolí, aby získali vliv ve společnosti a politice. V zákrytu navíc pokukuje americká ambasáda v Praze, která se ani netají tím, že podporuje různé festivaly svobody atd. Jinak můj názor na ty, kteří vyhazují květiny od památníků na protest, je jednoduchý. Jedná se o zvrhlosti, které do slušné společnosti nepatří.

Připravené propriety demonstrantů 17.11.2018

Srovnával jste dnešní demonstrace u nás i ve Francii s těmi před 29 lety. K čemu jste dospěl?

Dospěl jsem k zajímavé věci, a to, že stačí, když si média do vínku vezmou nějakou nepodloženou zprávu, fámu a tu šíří do společnosti. Poté může nastat převrat. Jako příklad jsem uváděl mrtvého a poté zase živého studenta Šmída z listopadu 1989. Když tohle média v oné době pustila, tak se společnost postavila na odpor proti tehdejšímu režimu. Fáma tedy vyvolala převrat.

Ve Francii však došlo k něčemu jinému. Tisíce lidí protestují proti zdražování pohonných hmot, média o tom určitým způsobem informují. Dochází k násilným střetům a vše je dle médií v naprostém pořádku. Dne 24. 11. dokonce napsal britský deník The Guardian, že si střety ve Francii vyžádaly už dva mrtvé a přes 600 zraněných, a nic se neděje. Dnes jsou čísla možná ještě větší. Že by to nějak pokládalo tamní vládu a prezidenta Macrona, se nezdá. Kapitalismus se pořád drží u vesla, a to i přes lidské oběti. Zatím ale ve Francii dochází k převratu naruby, stejně tak u nás. Ve Francii si svoji pozici upevňují kapitáni kapitalismu.

U nás se naopak „pražská kavárna“ a jí ovládané masy lidí v Praze snaží svrhnout demokraticky zvolenou vládu i prezidenta, ale naštěstí jí to nevychází. Navíc ve Francii protestují opravdu dělníci (ale i živnostníci a malí podnikatelé, kterým zvýšení ceny pohonných hmot zvyšuje náklady a tlačí na jejich konkurenceschopnost – pozn. red. NR – vd), nespokojení lidé, na které doléhá kapitalismus. U nás tihle lidé neprotestují. Je zde několik tisíc lidí, kterým vadí ten či onen člověk, ale nevadí jim, že zde máme profese, které řadíme mezi levnou práci. Že máme nespravedlivě odměňované pozice atd. To jsou paradoxy našich představ o demokracii.

Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě se nepovedlo, pro bylo 92 poslanců, opozici tedy chybělo 9 hlasů. Kdo uspěl, kdo neuspěl?

Kdo neuspěl, tak to byla pravice, které se nepodařilo vládu svrhnout. Ostatně to bylo načasované a vše šlo ruku v ruce s událostmi kolem Babiše juniora a připomenutí 17. listopadu. Vše ve jménu ochrany demokracie. Poté se ale v sociologickém volebním modelu ukázalo, že by volby vyhrál opět Andrej Babiš. Ptáte se, proč by je opět vyhrál? To je jednoduché. Rétorika pravice je postavena jen na jeho kritice. Dokonce na laciné kritice. Lidé však vidí reálné výsledky vlády a podle toho se rozhodují. Už mají plné zuby Kalousků, Fialů, kteří rozkrádali republiku. Navíc lidé se na to vše dívají i optikou toho, že Babiš má problém za 50 milionů, ale pan Bakala a další mají problém za miliardy. Komu tedy raději budou věřit? Člověku, který v současné době vládne a má v uvozovkách problém za několik milionů nebo lidem, kteří se bratříčkovali a možná ještě bratříčkují s korupčníky, mafiány, podvodníky? Odpovězte si sami, komu většina lidí věří.

Docela mě pobaví, když čtu, že Andreji Babišovi nevěří 60 % lidí. Jenže to je jen titulek, který má za úkol zmást lidi a čtenáře, aby se vytvořila nedůvěra proti vládě. Ve skutečnosti to znamená, že Babišovi nevěří 60 % dotázaných. Takže ne občanů. Sociologické výzkumy se bohužel staly zbraní v politice i mediálním prostoru.

A kdo uspěl? Myslím si, že uspěla vláda i ti, kdo ji podporují. Nejvíce z toho vytěžila KSČM a také hnutí ANO. Kdo dle mého názoru totálně zklamal, byla ČSSD, která má své posty ve vládě, ale místo toho, aby ji podržela, tak raději odešla ze sálu. Mezi vítěze ještě můžeme řadit i prezidenta Zemana, který jako velký stratég řekl, že i kdyby padla vláda, tak opět pověří Andreje Babiše sestavením vlády nové. Ústava mu vše umožňuje.

Jak se díváte na reportáž Slonkové a Kubíka? A co si myslíte o kauze Babiše juniora?

Větší zvrhlost jsem ještě neviděl. Říkají si investigativní novináři, ale nemají s nimi nic společného. Jen se honí za  … …. ….