Můj Krym – první pokračování

30. 12. 2018 – Ďouba

Den druhý: Moskva – Simferopol – Evpatorija

Před odletem z Moskvy jsme se ještě proběhli po městě… (Arbat, Moskva City)

…skočili na AeroExpres a jeli na letiště…

V AeroExpresu – znaveni městskou turistikou

Odlet byl o hodinu zpožděn, volal jsem proto do půjčovny aut na letiště v Simferopolu, aby na nás počkali. Všechno klaplo, auto jsme převzali a ještě jsme stihli skouknout další fotbalový zápas. Na letišti byla instalována velká obrazovka a u ní se sešli snad všichni. Měl jsem pocit, že po dobu zápasu se provoz letiště přerušil a všichni, jak personál tak cestující, fandili. Rusko prohrálo a nepostoupilo, naštěstí to všichni nesli statečně a sportovně.

O přestávce jsem si koupil mapy Krymu, 2 mapy “JuBK” (Južnyj Bereg Kryma, vžitá zkratka pro turisticky nejatraktivnější část poloostrova – jižní břeh Krymu) v měřítku 1:50 000, z těch jsem byl nadšený, ale později se ukázalo, že jsou hodně zastaralé. Vynikající byl autoatlas Krymu, který jsem si na letišti také koupil, aktualizovaný k roku 2017, JuBK v něm je v měřítku 1:60 000 a navíc podrobné plány měst.

V letištní prodejně knih měli ukrutné množství krásných knih o Krymu. S těžkým srdcem jsem je nechal v regálech, snad příště. Peníze jsme měli dost přesně rozpočítané a také v autě už nebyl ani kousek místa navíc.

Aeroport Simferopol “Krymská vlna”, otevřen v tomto roce na jaře. V budoucnu by měl v názvu nést ještě jméno krymského malíře Ajvazovského.

Vnitřek nového aeroportu v Simferopolu

Aeroport Simferopol, všichni jsou na fotbalu. Zelená stěna je z části umělá, z části živá

Je po půlnoci, podařilo se nám nacpat do auta a pojedeme nocí na západní břeh do Evpatorije. Rozhodoval jsem se intuitivně, měl jsem desítky teček v mapě Krymu, které jsem chtěl navštívit. Nejprve jsem chtěl den dva jen odpočívat u moře a k tomu se zdál písečný břeh lehce opomíjené Evpatorije ideální.

Neskutečné se stalo možným. Je nás 6 v Ladě Largus, ve třetí řadě sedí nejmenší Lenka, zavalena batohy a vedle ní gigantický kufr Radka. Směle vpřed!

Přiznám se, že prvních asi 10 km jsem jel maximálně na trojku. Silnice nebyla až tak špatná, ale zrádná, občas na ní číhaly díry různé velikosti a hloubky a bylo potřeba přivyknout: dírám, tmě a poměrně velkému provozu (po půlnoci!) zkušenějších Krymčanů, kteří se kolem míhali velkou rychlostí, auta nešetříc.