Jurij Gorodněnko
5. 1. 2018 ren.tv/blog/376694
Politici Evropské unie nemohli odolat provokacím dokonce ani v předvečer Nového roku. V předvečer svátku obvinili Sovětský svaz … z “genocidy” obyvatel třetí říše. Podstata jejich obvinění je následující. Především uvalili odpovědnost na vládu SSSR za “deportaci německých civilistů”. Mluvíme o těch Němcích, kteří byli vyhoštěni z území, která Německo ztratilo v důsledku druhé světové války. Podle prohlášení oficiálních zástupců německé vlády jich bylo nejméně 12 milionů. … Pokud jde o “genocidu německého národa”, ta skutečně byla. Přesněji řečeno, byla naplánována.
Ale ne Sovětským svazem, nýbrž Angličany a Američany. V podobě “Morgenthauova plánu”, pojmenovaného podle ministra financí Spojených států, který jej vymyslel.
Je pravda, že přímo z území, která se stala součástí SSSR, bylo od května 1945 vyhoštěno 130 000 etnických Němců. Nicméně němečtí politici učinili Sovětský svaz zodpovědným za všechny své krajany, vyhnané nejen sovětskými úřady, ale i polskými, československými, rumunskými, maďarskými, jugoslávskými, italskými, francouzskými, dánskými, belgickými. Stejně tak uvalili odpovědnost i za údajnou smrt nejméně 2,25 milionu “deportovaných”.
Nejen to, ale aby se posílilo emocionální pozadí, rozpoutali informační kampaň s příběhy, při nichž běhá mráz po zádech, o tom, jak vojáci Rudé armády “vpadali do domů, okrádali a znásilňovali ženy, děti, starce”. Přičemž se této kampaně účastnili nejen němečtí politici a novináři, ale také oficiální osobnosti z EU (například rumunský velvyslanec v Moskvě Vasile Soare).
Himmler a zajatí sovětští vojáci
A opět se to neobešlo bez hry s čísly. Na základě “bádání” anglického historika Anthony Beevora byla Rudá armáda obviněna ze “znásilnění” nejméně 2 milionů dospělých žen a výrostků, z nichž údajně bylo zabito 240 000. Současně přisoudili Sovětskému svazu snahu “vyhladit německé válečné zajatce” a také “krádež většiny evropských kulturních hodnot”.
Všechno toto bylo důvodem pro obvinění SSSR z “plánované genocidy německého národa”. Obvinění, na jejichž základě chtějí nyní nástupce Sovětského svazu odsoudit a vážně počítají s tím, že od něj získají “materiální kompenzace”. Za tímto účelem zástupci Alternativy pro Německo a Křesťansko-demokratické unie apelovali na vládu s iniciativou, aby byla poskytnuta právní pomoc “bývalým německým nuceným dělníkům”. Takto zákonodárci Spolkové republiky Německo nazývají ty, kteří byli v sovětských táborech. Je pro ně navrhována náhrada škody s tím, že by se později mohly rozpočtové ztráty uhradit hmotnými nároky vůči Rusku.
Kdo by neuvěřil tomuto autentickému dokumentu?
“Oběťmi sovětské genocidy” nejsou jen civilisté, ale i zajatí vojáci a důstojníci Wehrmachtu, kteří byli údajně “nezákonně” zapojeni do práce v sovětských táborech. Přičemž němečtí politici neskrývají, že je to jen začátek. V případě úspěchu se počítá s rozšířením seznamu finančních nároků vůči Ruské federaci. Tím spíš, že byla tato iniciativa fakticky podpořena kancléřkou Angela Merkelovou, která uvedla, že vyhoštění etnických Němců ze sovětských území “nemůže být ani morálně, ani politicky a ani právně ospravedlněno”.
Jak to často v rusofóbních kampaních bývá, neobešlo se to bez kuriozit. Zástupce kanceláře pro otázky kultury německé vlády požadoval “navrácení” kulturních cenností vyvezených do SSSR a obvinil Sovětský svaz z “drancování Evropy”. Solidaritu s ním vyjádřili i zástupci dalších zemí. A nejen těch, které byly obsazeny Rudou armádou (Rakousko, Maďarsko), ale také těch, na jejichž území sovětská vojska nikdy nevstoupila (Belgie, Řecko, Lucembursko, Nizozemsko). Nejhumornější je, že v seznamu “obětí” se ocitla i … Ukrajina. Země, která byla zakládajícím členem SSSR, obvinila Svaz z “krádeže svých národních cenností během druhé světové války”.
Všechna tato obvinění by bylo snadné vyvrátit pomocí faktů a elementární logiky. Například, když si připomeneme, že mimosoudní popravy deportovaných osob nebyly prováděny v “totalitním” Sovětském svazu, ale v “civilizovaném” Československu (když ho vedl Edward Beneš, který přijel z Londýna) a ve Francii.
Nebo když si připomene, že v sovětských táborech zahynulo nebo zemřelo 14,9% vězňů třetí říše, zatímco v nacistických za mimořádně krátkou dobu bylo zabito více než 60% vojáků Rudé armády.
Konečně by bylo možné také připomenout, že pouze sovětský vrchní velitel vydal směrnici (č. 11072 ze dne 20. dubna 1945), výslovně zakazující špatné zacházení s Němci a hrozící vojenským polním soudem všem, kteří na poražených činili násilí. Angloamerické velení nic takového neudělalo. Kdyby se přece sovětští vojáci skutečně zabývali “výlučně rabováním, násilím a vraždami”, tak proč tam nebyl na území, která obsadili, žádný partizánský boj? Jako odpověď na nacistickou okupaci se v SSSR rozvinulo masivní podzemní partyzánské hnutí, které bylo podporováno místním obyvatelstvem. V Německu nebylo nic takového. Naopak členové Vlkodlaku (Werwolf), kteří vznikli z podnětu Heinricha Himmlera, byli vydáváni sovětské správě samotnými Němci. Kdyby vojáci Rudé armády znásilňovali obyvatele východního Německa, tak ti by takto nikdy nekonali.
To vše by bylo možno označit jako protiargumenty. Ale to přece není hlavní otázka. Zločiny proti civilistům a zajatcům jsou v průběhu jakékoliv války nevyhnutelné. Protože samotná válka je zločin. V tomto kontextu nese zodpovědnost za všechna její zvěrstva ten, kdo ji rozpoutal.
Pokud jde o “genocidu německého národa”, ta skutečně byla. Přesněji řečeno, byla naplánována. Ale ne Sovětským svazem, nýbrž Angličany a Američany. V podobě “Morgenthauova plánu”, pojmenovaného podle ministra financí Spojených států, který jej vymyslel. Podle tohoto projektu se Německo mělo stát agrární zemí “snížením” (jak přiznal americký ministr zahraničí Hull) a ve skutečnosti zničením 40% jeho obyvatelstva. Tento plán byl oficiálně schválen USA a Velkou Británií na konferenci v Quebecu v září 1944. A pokud se někdo zasloužil, aby se upustilo od jeho realizace, nebyl to Washington, nebyl to Londýn, ale Sovětský svaz.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
